BASTARD

Po takřka celoevropském úspěchu muzikálové féerie Sny svatojánských nocí se autoři rozhodli uvést na jeviště příběh, kteří kritici označovali za „představení, které vám způsobí rozkoš, rozkoš trýzně z hledání odpovědí“ a „moderní oratorium – melodicky a formálně mnohotvárné, v němž se podařilo působivě sjednotit žánrovou rozrůzněnost od scén až operně prokomponovaných po záměrně triviální kuplet“. V devadesátých letech se odehrálo 201 repríz po celé České republice včetně několikaměsíčního hostování v pražském Národním divadle.

Meditativní dílo BASTARD ve svém veršovaném libretu nezapře inspiraci biblickými příběhy, faustovským tématem a postavou nejen ve středověku oblíbené figury Everymana. V podstatě moderní moralita se drží klasické stavby dramatického textu, v němž jeden konkrétní člověk, v tomto případě Poslední Adam / Bastard, musí podstoupit dlouhou cestu, na které doufá, že nalezne nejen sám sebe, ale obhájí místo na slunci celému lidskému pokolení. Toto „rozsáhlé vokálně-instrumentální dílo pro sóla, sbor a text“ se pokouší nalézt odpověď na otázky: „Odkud a kam jdeme?“ a „Kdo jsme?“ Na počátku celého příběhu se setkáváme s postavami Ducha svatého a Satana, kteří se rozhodnou utkat o Bastardovu duši, která touží po moci, majetku i nesmrtelnosti. Vysílají ho na dlouhou cestu a oba předpokládají, že nad svým chráněncem převezmou moc. Satan nad člověkem nakonec vítězí a umožní mu uskutečnit veškerá zlem a sobectvím prodchnutá přání. V katarzním závěru však tato neomezená moc přivádí Bastarda k jeho vlastní záhubě. Ovšem smrt jednoho člověka neznamená zánik lidské civilizace.

Třicet let po premiéře jsme se rozhodli toto tematicky nesmrtelné a stále aktuální dílo uvést na jeviště Hudební scény tentokrát v režii Petra Gazdíka.