Cyril a Metoděj

Osud soluňských věrozvěstů a jejich velkomoravské mise tvoří jeden ze zakladatelských příběhů českého národa a podstatný prvek jeho identity. Autoři se ve svém vyprávění soustředí na posledních šest let Cyrilova/Konstantinova života -  jeho a Metodějův příchod na Velkou Moravu, vytvoření písma hlaholice, zavedení staroslověnštiny jako bohoslužebného jazyka, odchod z Moravy a posléze na triumfální obhajobu jejich mise a oprávněnosti slovanské liturgie.

K příběhu Cyrila a Metoděje však zároveň přidávají dvě kontrapunktické linie. První je milostný příběh tří Velkomoravanů – válečníka Vojslava, adepta mnišství Svojmíra a prosté venkovské dívky Vesny. Na jejich osudech a jejich značně odlišných postojích k příchodu soluňských bratří autoři demonstrují konkrétní význam a dopad cyrilometodějské mise, jakož i svár idealistického úsilí Cyrila a Metoděje s politickým pragmatismem oné doby.

Inscenace je navíc vytvářena ve specifickém žánru „činohry s baletem“. Činoherní výstupy jsou prokládány samostatnými baletními výstupy s hudbou Karla Albrechta, která byla speciálně pro tuto inscenaci zkomponována. Tanec dodává inscenaci hlubší symbolický ráz a poukazuje na obecnější smysl cyrilometodějského příběhu a dále ji vizuálně obohacuje a navíc vypráví i další samostatný příběh – příběh písma. Písma, které je dobrým sluhou, ale zlým pánem, písma, kterým se dá napsat kniha básní i anonymní udání, milostný dopis i rozsudek smrti.