Eliška/Rejčka

Eliška se provdala v útlém věku. Zároveň se sňatkem musela opustit svou rodnou zem a naučit se žít ve zcela novém prostředí. Svého manžela Václava milovala i přesto, že byl o dost let starší a musela spolu s ním přijmout i jeho děti z předchozího manželství. Se svou jmenovkyní, Václavovou dcerou, shodou okolností také Eliškou však celý život bojovala. A nebyl to lehký život. První manželství trvalo krátce, bohužel ani druhý manžel Rudolf nežil dlouho, a tak Eliška většinu svého života strávila jako vdova. Jednou z radostí jí byla dcera Anežka a celoživotní přátelství s Jindřichem, které se časem změnilo ve vroucí láskyplný vztah.

Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že nová inscenace na Biskupském dvoře vypráví příběh červené knihovny. Je to tak jen do jisté míry, neboť postavami tohoto původního dramatu jsou skutečné postavy české historie. I letos jsme se rozhodli pro letní premiéru zpracovat příběh osobnosti, která výrazně zasáhla do dějin města Brna. Česká a polská královna Eliška Rejčka strávila v Brně sice až posledních pár let svého bohatého života, ale od roku 1318 se jí zde podařilo vybudovat prostředí, které si nezadalo s leskem královského dvora. Spolu se zemským hejtmanem Jindřichem z Lipé zde roku 1323 založila ženský cisterciácký klášter spolu se špitálem, farní kostel svatého Vavřince a baziliku Nanebevzetí Panny Marie, v níž byla roku 1335 pochována po boku svého milovaného Jindřicha. Ten jí byl většinu života obětavým přítelem, partnerem i opatrovníkem v mnoha nebezpečných situacích, kdy musela čelit nenávisti své nevlastní dcery Elišky Přemyslovny. I pro ni byla touha po štěstí, lásce a moci hnací silou života v nelehké době 14. století

Světová premiéra vypráví příběh dvou žen. České královny Elišky Přemyslovny, matky Otce vlasti Karla IV., a její velké rivalky, Elišky Richenzy zvané Čechy Rejčka, nejbohatší ženy tehdejší Evropy. Dvě současnice chtěly to samé, osobní štěstí ve spokojené zemi. Každá se toho pokoušela dosáhnout vlastním způsobem a často byly jedna druhé největší překážkou a zároveň musela každá bojovat sama se sebou. Historická freska o tom, že když dvě ženy dělají totéž, není to totéž.