Lidská tragikomedie

Inscenace získala Cenu odborné poroty GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích a stala se Inscenací roku v anketě portálu i-divadlo.cz, na druhém místě byla v Cenách kritiky i v anketě Divadelních novin. Jan Vondráček (Pulec) získal cenu za herecký výkon na GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích a herecký výkon roku v anketě i-divadlo.cz.

Lidská tragikomedie je nejvýznamnější a také nejzábavnější divadelní hrou originálního, ve své době nedoceněného českého filozofa a spisovatele Ladislava Klímy (1878 – 1928). Groteskní filozofické drama, ve kterém se pět spolužáků setkává na oslavě maturity, poté po třiceti a znovu po pětadvaceti letech, je satiricko-ironickým podobenstvím o ztroskotání velkolepých mladických snů v přízemní šedi života.

Rozdílné povahy a životní postoje pětice čerstvých maturantů – básníka (Pulec), vládce (Obnos), vědátora (Kantorka), požitkáře (Shoř) a filozofa (Odjinud) sjednocuje společné mladické velikášství a pyšné přesvědčení, že zůstanou věrni svým dosavadním ideálům a „dobydou svět“. Pouze Odjinud, jenž se vyřazuje už svým jménem ze společnosti dravě ctižádostivých mládenců, není na své mystické životní cestě zklamán; velkolepé sny všech ostatních se v konfrontaci s životní realitou zvrhnou v trapné karikatury svých původních ideálů. Snad jen Pulec, který ještě úplně neztratil touhu po vznešenosti a svobodě ducha, je nakonec vzat autorem na milost – možná proto, že se do jeho postavy – podobně jako do Odjinuda – sám Klíma projektuje. Přes všechen hořce groteskní a osvobodivý smích, který nade vším burácí, je Lidská tragikomedie i hrou až jímavě vypovídající o křehkosti člověka a jeho údělu. Ironický a sebeironický tón, jímž autor mluví o otázkách života a smrti, o smrti jako pokračování života, v závěru přerůstá v sarkastické přitakání pozemské realitě: „Neztrácejme ani vteřinu, ten čas je ztracen, který nestráví člověk v hospodě!… Ó, jak nekonečně krásný a dobrý stane se svět, stane-li se člověk jen malilinko rozumnější a bláznivější!“

„Kdysi dávno, v roce 1986, na prešovském Festivalu divadelního mládí, jsme pod značkou DDT hráli Grabbeho hru Žert, satira, ironie a hlubší význam s herci Pražské pětky (Davidem Vávrou, Lumírem Tučkem, Lenkou Vychodilovou, Miroslavem Maruškou a Hanou Čížkovou). Viděl to tehdy Jaroslav Dušek a nadchl se představou, jak bychom s touto partičkou mohli udělat Lidskou tragikomedii Ladislava Klímy, Grabbova duchovního spřízněnce a obdivovatele, a hru nám obratem ofotil z časopisu Plamen (kde poprvé vyšla v r. 1967). Po přečtení jsme byli okamžitě pro, ale příliš dlouho jsme s „pětkaři“ hledali společný termín. Tak nás v roce 1992 předběhl Arnošt Goldflam se skvělou inscenací Lidské tragikomedie v HaDivadle a bylo nutné počkat, než nám její obraz poněkud vyšumí z paměti. Pamětníkům ovšem jistě stále zůstává světlá vzpomínka na ni, ale dorostli už i noví diváci a bylo by škoda neseznámit je - i herce našeho souboru- s Klímovou hrou, která je stále přitažlivá svéráznou filosofií, humorem i fantazií. Ostatně, déle čekat by už mohlo znamenat se nedočkat…“ (Hana Burešová na zahajovací zkoušce)

Upozorňujeme diváky, že v představení se na jevišti kouří a pro jevištní efekt je používán kouřostroj nebo mlhostroj.

Představení má dvě přestávky.