Zemřel Erik Pardus

„MdB s bolestí a v hlubokém zármutku oznamuje, že včera, po statečném avšak marném boji zemřel Erik Pardus, naprosto mimořádný člověk a herec, který zcela zásadním způsobem profiloval charakter a tvář našeho divadla. Celý svůj umělecký život zasvětil jediné scéně, a to právě Městskému divadlu Brno. Nositel Ceny Alfréda Radoka, Ceny Thálie, Ceny českého divadla a řady dalších ocenění plnými hrstmi rozdával svým divákům v každém okamžiku své jevištní existence jedinečné a vrcholné herecké umění. Vždy nás fascinoval absolutním ztotožněním se se svými postavami v rolích dramatických a díky svému zázračnému intelektu nás ohromoval, šokoval a rozradostňoval v komediálních postavách. Darem rozesmát své obecenstvo i své kolegy vynikal nad ostatní. Často mi říkával, abych ho nechválil, že by mohl zpychnout. Že se herci mají chválit až po smrti. Chválit a uctívat však zasloužil jak za svého života, tak i nyní.“ St. Moša, ředitel MdB Stanislav Moša, ředitel Městského divadla Brno

„Městské divadlo Brno s bolestí a v hlubokém zármutku oznamuje, že včera, po statečném avšak marném boji zemřel Erik Pardus, naprosto mimořádný člověk a herec, který zcela zásadním způsobem profiloval charakter a tvář našeho divadla. Celý svůj umělecký život zasvětil jediné scéně, a to právě Městskému divadlu Brno. Nositel Ceny Alfréda Radoka, Ceny Thálie, Ceny českého divadla a řady dalších ocenění plnými hrstmi rozdával svým divákům v každém okamžiku své jevištní existence jedinečné a vrcholné herecké umění. Vždy nás fascinoval absolutním ztotožněním se se svými postavami v rolích dramatických a díky svému zázračnému intelektu nás ohromoval, šokoval a rozradostňoval v komediálních postavách. Darem rozesmát své obecenstvo i své kolegy vynikal nad ostatní. Často mi říkával, abych ho nechválil, že by mohl zpychnout. Že se herci mají chválit až po smrti. Chválit a uctívat však zasloužil jak za svého života, tak i nyní."
Stanislav Moša, ředitel Městského divadla Brno

  

Erik Pardus se narodil 2. února 1957. Vyrůstal v Brně, vystudoval brněnskou konzervatoř a herectví na JAMU, kterou ukončil v roce 1982. Od 1. února 1982 nastoupil do svého jediného angažmá, tehdejšího Divadla bratří Mrštíků (nyní Městské divadlo Brno). Proslul především svými komediálními rolemi, se kterými je také nejčastěji spojován. Kromě komických charakterů dokázal také vynikajícím způsobem vyjádřit psychologii tragických a dramatických postav.

Jednou z jeho oblíbených rolí z doby, kdy v našem divadle začínal, byl např. Toffolo v Goldoniho komedii Poprask na laguně v režii Rudolfa Tesáčka v roce 1984. Do stejné hry, ale tentokráte do role staršího Partona Fortunata byl obsazen Zdeňkem Černínem o mnoho let později v roce 2006. Zásadní rolí v jeho hereckém vývoji – rolí – která do jisté míry narušila vnímání jeho osoby jako komediálního herce byla role Jaga v Othellovi v režii Zdeňka Černína v roce 1996. O deset let později - v roce 2006 - následovala titulní role v dramatu Felixe Mitterera V jámě lvové - role židovského herce Arthura Kirsche, který musí imitovat svůj árijský původ a vydávat se za Benedikta Höllrigla, jen aby mohl vykonávat své milované herecké povolání. V této roli dosáhlo herectví Erika Parduse jednoho ze svých vrcholů, protože dokázal mimořádně bravurním způsobem ztvárnit existenciální tenzi osudu židovského umělce během druhé světové války. Za tento úkol byl v roce 2008 vyznamenán Cenou českého divadla. Rolí, v níž mohl dokonale zúročit svůj smysl pro vystižení jemných nuancí rozpolcené lidské psychiky, bylo jeho ztvárnění cara Pavla v Merežkovského symbolistním dramatu Smrt Pavla I. v režii Hany Burešové v roce 2007. Za svůj excelentní výkon v této roli získal Cenu Alfréda Radoka a Cenu Thálie. Erik Pardus dokázal každé své postavě vdechnout kus svého lidství a přirozenosti, takže neexistuje role, na kterou by bylo možné zapomenout. Za zmínku určitě stojí následující: Uriel (Dům se sedmi balkóny), Karion (Vláda žen), Janek (Modrý pavilon), Tom (Nový způsob jak splácet staré dluhy), Jack Hunter (Vytetovaná růže), Pamfilo (Mor), John Worthing (Dobrý večer, pane Wilde), Mladík (Dobrý večer, léto, dobrý večer, lásko), Syn (Foxtrot), Jago (Othello), Kňour (Mistr a Markétka), Toffolo (Poprask na laguně), Arthur Kirsch alias Benedikt Höllrigl (V jámě lvové), Car Pavel I. (Smrt Pavla I.), Manuel, pedikér (Vrátila se jednou v noci), Romain Tournel (Brouk v hlavě), Francois (Blbec k večeři). Poslední rolí, kterou na jevišti Městského divadla Brno odehrál, byl Salvátor v inscenaci Jméno růže, a to v únoru 2011. Zkoušel ještě roli Sancheze v Měsíčním kameni, na jevišti jsme ho už však nepotkali.
 

K samostatné kapitole patří samozřejmě Erikovy filmové role, proslavil jej především seriál České televize Četnické humoresky… Už jako čtrnáctiletý byl obsazen režisérem Antonínem Moskalykem do seriálu Babička a poté dostal několik příležitostí ve filmu (Romance za korunu, Mlčení mužů). S brněnskou televizí natočil mnoho pohádek, účinkoval v seriálech jako Martin Tomsa, Konec velkých prázdnin aj. 
 

Do posledních dnů trávil Erik Pardus čas se svými kolegy - přáteli v Městském divadle Brno. Zcela mimořádným dárkem se pro něj stala vnučka Anetka, která se narodila v prosinci 2010.

Zpráva o úmrtí Erika Parduse zasáhla hluboce nás všechny, kteří jsme měli tu čest jej osobně poznat. Byl mimořádnou osobností českého divadla a po jeho odchodu zůstává nezacelitelná mezera.