Theatre / History

Tendence založit v Brně druhou činoherní scénu existovaly ještě za první republiky, ale až po válce, hned koncem května 1945 se podařilo skupině mladých divadelníků, v čele s pětadvacetiletým režisérem Milanem Páskem získat licenci k provozování druhé činoherní scény zásluhou profesora Jiřího Krohy, který tehdy v Brně zastával na NV funkci kulturního referenta a podpořil tento nápad. Podmínky byly ale tvrdé – prokázat nejen ekonomickou soběstačnost, ale především uměleckou životaschopnost ve zkušebním období tří měsíců (červen – září). Absurdní představa. Dnes by v letním parnu nikdo do divadla nešel. Ale bylo po válce, kulturní půst byl dlouhý a tak diváky nic neodradilo. Soubor začal působit pod názvem Svobodné divadlo na Falkensteinerově ulici (dnes Gorkého) a v té zkušební době odpremiéroval 5 nových her. Podle počtu repríz byla nejúspěšnější tehdy česká novinka V. Nezvala Manon Lescaut a Plautův Lišák Pseudolus. Soubor mladých nadšenců zřejmě přesvědčil a stačil do konce sezony (červen 1946) nastudovat ještě dalších 15 nových her. Dvacet premiér byl úctyhodný výkon. Svobodné divadlo bylo sice divadlem chudičkým (malé gáže, nebylo peněz na výpravy, atd.), ale bohatým na energii a tvůrčí nadšení. Za čtyři roky (do koce sezony 1948 - 1949) mělo divadlo na svém kontu 71 premiér a přes tisíc repríz. K největším tahákům patřily hry Karla Čapka – Matka a Věc Makropulos a detektivka Agathy Christie Deset malých černoušků.

Ale to už klepaly na dveře „nové“ reformy. Divadlo (tak jako ostatní) muselo měnit nejen umělecké koncepce, ale i přejmenovat svůj název – Městské a oblastní divadlo, Krajské oblastní divadlo, což znamenalo, že divadlo má v povinnosti dbát i o rozvoz divadelní kultury v moravských a českých regionech. Od roku 1954 bylo divadlo přejmenováno po bratřích Mrštících. Málokdo už ví, že divadlu hrozil jiný název - po ministru Zdeňku Nejedlém - a že chytří divadelnící si vzpomněli na bratry Mrštíky a zaštítili se jimi, i když kromě Maryši se k jejich odkazu vlastně nehlásili. Sídlo mělo divadlo na Jakubském náměstí (dnes Divadlo Bolka Polívky). Název Divadlo bří Mrštíků si divadlo drželo až do roku 1988, kdy bylo násilně sloučeno s divadlem Večerní Brno a Loutkovým divadlem Radost pod jeden název Brněnská divadla. Monstrózní celek se naštěstí po sametové revoluci rozpadl a dospěl k definitivnímu názvu Městské divadlo Brno. Celou tu zajímavou historii podrobně popsal prof. dr. Zdeněk Srna v publikaci Půlstoletí Městského divadla Brno. V historii divadla se vystřídalo mnoho tvůrců - jmenujme alespoň ty nejhlavnější, jako byli prof. Rudolf Walter, dr. Libor Pleva, Antonín Kurš, Jan Fišer, Milan Pásek – zakládající režisér a ředitel, poté pak ředitel od šedesátých let až do konce let osmdesátých, a konečně Stanislav Moša, současný ředitel a šéfrežisér, pod jehož vedením divadlo zásadně změnilo umělecký kurs. Přestavba Činoherní scény na Lidické, a výstavba nové Hudební scény pro 7OO diváků, je především Mošovou užitečnou aktivitou a zásluhou. Divadlo má na svém kontě - od svého počátku do současnosti - 600 premiér, a v roce svého jubilea 2005 – bude divadlu už 60 let a těžko počitatelné množství repríz. Je to krásná bilance – co si můžeme přát víc?

Miloš Kročil