Babylon
K opeře blíž než k Babylonu
…Pokud věříte, že představení, které hned v první minutě vyvolá očekávání a mrazení, už nemůže klesnout do nudy, pak vám dá Babylon za pravdu. Neviditelná atavistická hudba osamělých úderů temně dopadá do malého elipsovitého prostoru, až po okraj naplněného zástupem v barvě pouštního písku a hereckých těl. Volné, hedvábné suknice, kalhoty, záda a tváře hlavních postav i chóru mají nejbližší diváci, sedící tentokrát ze dvou stran – v hloubce jeviště – na dosah ruky. Nad nimi se na lanech houpá Bůh slunce Šamaš, podobný pestrobarevným ptákům i mágovy elektrické kytary Jimimu Hendrixovi. Trochu božstvo, trochu pobavený komentátor mihotání odehrávajícího se pod ním, postava s odstíny Komtura i Papagena, posměšná, oslnivá i hrozivá…
…Tento Babylon není o touze vyrovnat se bohům, ale o touze po lásce. Mertova hudba je zvláště silná v milostných nápovědích, podávaných několika způsoby…
…Myslím, že Babylon je mimořádný tvůrčí čin, ostatně právě i svým postavením na pomezí muzikálu a současné opery.
Jiří Černý | Svět a divadlo