Amadeus

Amadeus

  • Žánr
  • Scéna Činoherní scéna
  • Premiéra15. květen 1998
  • Délka představení2:50 hod.
  • Počet repríz73
  • Derniéra27. březen 2006

Mozart versus Salieri aneb dvě verze lidské nesmrtelnosti

Konkurenční vztah dvou vynikajících skladatelů na vídeňském dvoře – ctižádostivého Antonia Salieriho a výbušného génia Wolfganga Amadea Mozarta, stejně jako jeho lásky, tvůrčí práci a velikost talentu, líčí anglický dramatik Peter Shaffer ve své hře Amadeus, která se také stala podkladem pro oscarový film Miloše Formana (1984). Po šestnácti letech od inscenace dnes již zesnulého režiséra Pavla Hradila (kde si Zdeněk Černín zahrál roli Amadea), přišla na brněnské jeviště inscenace nová, v režii a úpravě právě režiséra Zdeňka Černína. Ten do titulní role Amadea obsadil muzikálovou hvězdu Romana Vojtka, do role Salieriho Martina Havelku (původně v alternaci s Jiřím Dvořákem).

Inscenace je protkána živě zpívanými ukázkami operních árií a skladeb a k návštěvě divadla přivábí nejen milovníky vážné hudby…

Autor

  • Peter Shaffer

Adaptace

Překlad

  • Martin Hilský

Dramaturg

Výprava

  • Jan Dušek j.h.

Hudba

  • W. A. Mozart
  • A. Salieri

Choreografie

  • Jiří Kyselák j.h.

Hudební spolupráce

Antonio Salieri

W. A. Mozart

Konstance Weberová

Josef II.

Hrabě von Strack

Hrabě Rosenberg-Orsini

Baron van Swieten

Komorník

Katarina Cavalieri

Královna noci

Martin Havelka jako autentický Salieri

12. březen 2004 zdroj Scena.cz

Střetnutí dvou živočichů

Na prknech Městského divadla Brno se střetává genialita s průměrností v inscenaci Petera Shaffera Amadeus již od května roku 1998, tehdy inscenaci z výtečného překladu Martina Hilského inscenoval kmenový režisér Zdeněk Černín. Do titulní protikladné dvojice Salieriho a Mozarta obsadil Martina Havelku a Romana Vojtka. Autor výpravy Jan Dušek nabídl jednoduchou scénu zejména v případě bydlení obou protagonistů, která kontrastuje s graciézností divadelního nebo palácového prostředí. Na choreografii tanečních a pohybových čísel se podílel Jiří Kyselák.

Režisér Zdeněk Černín v úvodu inscenace využil celé hlediště. Z obou stran vbíhají Vídeňané a pokřikují na sebe události a novinky podobně jako kameloti. Uprostřed jeviště sedí zahalen Antonio Salieri. Po jeho monologu, z něhož plně pryští duše rozverná závistí, se záhy představí energický živočich - Mozart. Postupně se odvíjí příběh, kdy se představí divákovi panovník Josef II. a jeho dvůr v čele s oficiální suitou - komořím, ředitelem císařské opery, prefektem knihovny a dvorním kapelníkem. Velká odvaha inscenovat dílo s živým orchestrem a živě interpretovanými vokálními čísly se režisérovi vyplatila. Nejenže vsadil na „nejtklivější“ a nejcharakterističtější árie - mimo jiné z děl Únos ze serailu, Figarova svatba a Kouzelná flétna. Těchto partů se na výbornou zhostili Yvetta Tannenbergerová, Igor Ondříček a Markéta Sedláčková. Navýsost královsky zněla árie Královny noci v podání Libuše Bartoškové.

Ve výkladu vyzdvihl Černín zejména Salieriho. Upozadil jeho střetnutí s Mozartem. Pouze v časových skocích vyzdvihuje některé nejzajímavější události, např. smrt Mozartova otce, komponování Únosu ze serailu apod. Salieri dostává ve své malosti ďábelskou podobu. Martin Havelka této postavě dokázal vdechnout maximální autentičnost. Od téměř civilního pohrdání až k systematickému „miloučkému“ ponižování onoho živočicha. Roman Vojtek coby Mozart si našel správnou cestu ke skladatelovu smíchu a ztřeštěnosti. Bohužel na 75. repríze se již projevil nedostatek jisté jiskrnosti. Z Konstance Weberové místy čišel chlad. Svůj vrch dokázala Pavla Ptáčková nabídnout v dialogu se Salierim.

Téma vztahu dvou konkurentů je nadmíru aktuální i dnes bez ohledu na profesi, v níž dojde ke konfliktu. Salieri sice plně odsuzuje „živočicha“ Mozarta, ale kdo z nich dvou je vlastně živočich toužící po oběti toho druhého. Dle zákonů přírody - přežije silnější a když nemá sílu v hudbě je potřeba si vypomoci i jinak... Živočichu Salieri.

O věčné závistivé průměrnosti v nás

Vít Závodský 28. září 1998 zdroj Týdeník Rozhlas

…Brněnský Amadeus má bezpochyby před sebou dlouhý repertoárový život, protože vhodně spojuje atraktivní exkluzivitu s vnitřní přesvědčivostí herecké složky, která Shafferovo demytizující poselství dokáže naplnit neopakovatelností lidského osudu…

Městské divadlo Brno vládne muzikálu i činohře

Simona Polcarová 7. září 1998 zdroj Brněnský den

…V roli génia odvedl zatím svůj nejlepší činoherní výkon Roman Vojtek, jako Salieri excelovali alternující Martin Havelka i Jiří Dvořák. Inscenace získala na působivosti také díky účasti živého orchestru, neboť úchvatným způsobem propojila hereckou i hudební složku činoherního představení…

…Radúz a Mahulena společně s Amadeem patří na repertoáru Městského divadla Brno k vzácným drahokamům, které se hned tak někde nevidí.

Salieri aneb O zdolávání průměrnosti

Margita Havlíčková 9. červen 1998 zdroj Divadelní noviny

…Inscenace Amadea v nastudování Městského divadla Brno je tentokrát v hereckých partech dvojnásobně náročná. Režisér Zdeněk Černín se totiž rozhodl, že využije dlouholetých zkušeností souboru v oblasti muzikálu, odmítl reprodukované nahrávky a odvážně nechal své herce provést pěvecká čísla z Mozartových oper a mší naživo s živým orchestrem. Tím se mu podařilo dodat těmto scénám punc efektní autentičnosti. Výkony Markéty Sedláčkové, Moniky Maláčové a Igora Ondříčka, spolu s hostující, v tomto ansámblu jedinou skutečnou operní pěvkyní Yvettou Tannenbergerovou, patří k vrcholným zážitkům. Připočtu-li program k inscenaci, poskytující informace na úrovni podrobné studie z oblasti mozartovské biografie, není toho k vytknutí opravdu mnoho...

Závist, která přetrvává věky

Rovnost 18. květen 1998 zdroj Libuše Zbořilová

Dlouhotrvající potlesk provázel první premiéru Amadea v Městském divadle Brno… Městské divadlo však programově roste na hudebních a muzikálových inscenacích, proto klíč k novému nastudování Amadea hledal tvůrčí tým v povýšení hudební složky, jež je Shafferem předepsána v podstatě za scénou… Nastudování dramaturgicky domyšlené hry (Jiří Záviš) přitáhne i diváky, kterým klasická hudba dosud moc neříkala.

Černínův Amadeus se stal vrcholem sezóny

Simona Polcarová 18. květen 1998 zdroj Brněnský den

Poslední premiéru této sezóny uvedlo o víkendu na svých prknech Městské divadlo Brno. Oslnilo nejen hvězdným titulem – dramatem Amadeus Petera Shaffera, ale i působivým podáním…

…Zdeňku Černínovi se na konci sezóny podařil husarský kousek. Jestliže se inscenaci v případě úspěchu rozhodl věnovat zesnulému režisérovi Petru Hradilovi, může tak učinit bez váhání.

Hudební divadla jdou nahoru

Jiří P. Kříž 1. prosinec -1 zdroj Divadlo

...Amadeus v Městském divadle Brno výmluvně odpovídá všem, kdo úspěch na dva měsíce dopředu beznadějně vyprodaného divadla zaklínají pochybami. Kdyby už nic jiného, potom excelentní výkon čtyř herců v trojici ústředních postav dramatu je svědectvím výjimečné kvality inscenace. Roman Vojtek v titulní roli daleko přesáhl vlastní stín muzikálové hvězdy… Oba Salieriové jako různí géniové průměrnosti. Dvě různá pojetí, dva špičkové party odlišných hereckých naturelů. Výčet kvalit inscenace by mohl být dlouhý…

Strhující drama carského Ruska

Iveta Macková 1. prosinec -1 zdroj Kult

Zahajovací premiérou třiašedesáté sezony Městského divadla Brno se stalo historické drama Smrt Pavla I. podle Dmitrije Sergejeviče Merežkovského. Premiéra se uskutečnila první zářijovou sobotu, a to na Činoherní scéně. Brněnští tvůrci - režisérka Hana Burešová a dramaturg Štěpán Otčenášek - původní drama zkrátili a zúžili rovněž počet osob, přičemž někteří herci hrají i dvě postavy.

Merežkovského výpravnost je v brněnské inscenaci nahrazena symbolickým zastoupením postav i výpravy. Dramaturgicko-režijní koncepce minimalizuje potřebnou přítomnost velkých vojsk na pár herců, kteří pochodují tak „masivně“ (za vydatné a nepostradatelné podpory hudební složky), že navozují dojem početné kavalerie. Náznakové scéně Tomáše Rusína i kostýmům Zuzany Štefunkové dominují černá a bílá, v dramatických momentech se objevuje rudá. Scénická jednoduchost je podtržená scénickou hudbou Vladimíra Franze, která dává naplno vyznít dramatickým situacím a scénám. Franzova hudba je vedle hereckých akcí doslova jedním z hlavních pilířů inscenace.

Více než šťastná byla rovněž volba hereckých představitelů. Titulní roli cara Pavla I. bravurně rozehrává Erik Pardus, který se doslova „mazlí“ s každičkým výstupem či vstupem své postavy, jednotlivou scénkou, dialogem... Jakákoli poloha jeho role mu jde doslova plynně z úst i gest. Jeho postava kulminuje mezi krutostí tyranského samovládce a intimností milence a snílka. Carova syna a následníka, mladičkého a citlivého Alexandra rovněž brilantně ztvárňuje Petr Štěpán. V roli jeho ženy Alžběty se představuje Pavla Ptáčková, v dalších rolích zaujmou Igor Ondříček coby gubernátor Pahlen a další.

Nová inscenace nabízí solidní dramatickou podívanou s vynikajícími hereckými výkony a svou látkou i kvalitním zpracováním zaujme nejen skalní návštěvníky Městského divadla Brno, ale nepochybně upoutá i náhodného diváka či studentské obecenstvo.

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

<