Splašené nůžky

Splašené nůžky

  • Žánr Činohra
  • Scéna Činoherní scéna
  • Premiéra12. září 2015
  • Délka představení3:00 hod.
  • Počet repríz48
  • Cena 430 - 480 Kč

detektivní komedie o několika koncích

Hra německy píšícího autora Paula Pörtnera pochází z 60. let a je oblíbeným kusem řady divadelních scén. Její původní provedení se v Bostonu hrálo přes dvacet let. Jedná se o originální šílenou detektivní komedii, která umožňuje divákům zasahovat do děje a rozhodovat o dalším průběhu příběhu. Hra dokonale mísí napětí a zábavu a nabízí divákovi neopakovatelný zážitek, neboť publikum se stává přímým svědkem vraždy, o níž musí následně vypovídat a nakonec i usvědčit vraha. Děj se odehrává v kadeřnickém salónu „Splašené nůžky“, kam za poněkud osobitým personálem přicházejí náhodní i stálí zákazníci, aby se nechali ostříhat ale zároveň i pobavit. Atmosféra se mění, když piano v prvním patře přestane hrát a je spáchán zločin… 

Autor

  • Paul Pörtner 

Režie

  • Mikoláš Tyc

Asistent režie

Překlad

Kostýmy

  • Barbara Wojtkowiak

Dramaturg

Scéna

  • Karel Čapek

Inscenační úprava

Barbara Marková, kadeřnice

Matěj Veverka, zákazník

Antonín "Tony" Řezníček, kadeřník

Eda Lorenc, obchodník se starožitnostmi

Pankrác Rosický, zákazník

Paní Schubertová, klientka z vyšší společnosti

KDYŽ HLEDIŠTĚ HLEDÁ VRAHA

Vít Závodský 1. listopad 2015 zdroj KAM v Brně

(…) Je zřejmé, že všichni účinkující přistupují k nezvyklému textu, rušícímu pomyslnou čtvrtou stěnu a aktivizujícímu přihlížející, s patřičným týmovým nasazením, hereckým apetýtem a prozatím i smyslem pro ukázněnou souhru, která nevylučuje rozličná extempore, ale neměla by zabíhat do podbízivého pitvoření. Vyrovnaní interpreti v odpovídajících kostýmech Barbary Wojtkowiak a s hudebním dokreslením skladatele Jiřího Hájka dokázali své věrohodné figury uchopit invenčně a v typově zřetelné hlasové, pohybové i mimické charakterizaci. Ve výsledku nenápadným, ale promyšleným režijním vedením se podařilo udržet syžetově logický a stylově kompaktní celek mírně proměnlivé délky. (…) Není snadné vytvořit artefakt natolik založený na improvizaci a přímé spolupráci s hledištěm. Velkou zásluhu o to, že se ani představení s razantními vstupy škodolibého či provokujícího publika příliš nerozklíží, má pohotově moderátorsky reagující, výslechy vedoucí, vyšetřovací úkony nařizující a svého horlivého fámula Vojtěcha Blahutu úkolující Isteníkův Poručík. Přes syžetové peripetie a jejich odlišné výklady se tedy v neběžné kooperaci všech přítomných Splašené nůžky vždy doberou jednoho ze tří potenciálních pachatelů a s tím v reprízách obměňované, pokaždé však inteligentní (ba možná až „adrenalinové“) zábavy.

 

SPLAŠENÉ NŮŽKY MĚSTSKÉHO DIVADLA BRNO

Luboš Mareček 5. říjen 2015 zdroj ČRo3 Vltava

(…) Splašené nůžky jsou originální šílenou detektivní komedií, jejíž běh a rozuzlení skutečně ovlivňuje publikum. Hra mísí napětí a zábavu a vlastně každá repríza je logicky tak trochu premiérou. Publikum se tady stává přímým svědkem vraždy, o níž musí následně vypovídat a nakonec usvědčit vraha. Co je na tomto interaktivním divadle podle mne nejzajímavější, vedle onoho nastíněného zábavného obsahu, je dle mne vlastně tak trošku sadistický akt – divák se potměšile baví tím, jak se herci dusí ve vlastní šťávě při bezprostředních dotazech a reakcích publika, které skutečně nejsou odhadnutelné a herci na ně musí bezprostředně reagovat. V tomto smyslu je inscenace režiséra Mikoláše Tyce samozřejmě originální příležitostí pro sextet herců, z nichž se asi nejvíce daří Radce Coufalové jako přihlouplé kadeřnici Barbaře a také dvěma zákazníkům v podání herců Vojtěcha Blahuty a Michala Isteníka, z nichž se nakonec vyklubou policisté. Teď se spolehnu na publikum, z reakcí premiérového publika bylo možno vyčíst, že je tato nezvyklá hra o komunikaci s protagonisty baví, že si ji užívají. (…)

 

 

NEJAUTENTIČTĚJŠÍ TADY A TEĎ

Jana Soukupová 26. září 2015 zdroj Mladá fronta Dnes

(…) dobré herecké výkony jsou i v Městském divadle základem úspěchu prakticky jediné hry svého autora. (…) Igor Ondříček hraje tu nejlaciněji pojatou postavu věčně nadrženého homosexuálního kadeřníka, Markéta Sedláčková upovídané snobské paničky, Radka Coufalová nahlouplé kadeřnice a Rastislav Gajdoš přízemního gangstera. Jenomže pak se do děje zapojí i Vojtěch Blahuta a především až neodolatelně pohotově reagující Michal Isteník. A samozřejmě ono nevypočitatelné publikum. Takže tu místo tupoučké detektivky máme čistou stand-up akci, čirý adrenalin totální improvizace. Od té chvíle se zde zkrátka hraje to nejautentičtější tady a teď, daleko přímější zrod dění na scéně než třeba v pořadu Na stojáka. Což je přesně tím, co na Pörtnerově hříčce stojí za to. (…)

 

NŮŽKY A HORMONY SE SPLAŠILY V BRNĚ

Jiří P. Kříž 26. září 2015 zdroj Právo

(…) Mikoláš Tyc a Jan Šotkovský zadělali na kolosální divácký úspěch Splašenými nůžkami brněnskými, kde vyhlášený kadeřnický salón reprezentují neskrývaně pánům stranící, čtyřprocentní Tony Řezníček a jenom tak maličko a přiměřeně promiskuitní Barbara Marková. V jejich podniku se potkávají obchodník se starožitnostmi a dáma z vyšší společnosti, klienti praví, oba s IQ kolem stovky, a dva další – jak se ukáže, zakuklení detektivové. (…) Dvojí textová transformace Splašených nůžek zůstává geniální v tom, že vraha určují diváci. Někteří kladou tak chytré otázky, že divadlo podezírám z domluvenosti. A hlavně: Radka Coufalová a Igor Ondříček (kadeřníci), Markéta Sedláčková a Rastislav Gajdoš (klienti praví), Michal Isteník a Vojtěch Blahuta (zákazníci nepraví) geniálně hrají.

 

ZAHRAJÍ SI I DIVÁCI

Jaroslav Štěpaník 24. září 2015 zdroj www.brnozurnal.cz

(…) Splašené nůžky nesou podtitul „detektivní komedie“ a ani náhodou nejde o černou komedii, při které se smích mění v mrazivou grimasu. (…) Úspěch hry se opírá nejen o herecké, ale také o improvizační schopnosti všech na jevišti. Šestice aktérů si pohrává s textem i vzniklými situacemi se suverenitou a je znát, jak je samé hra baví. Smích v hledišti je téměř permanentní. Igor Ondříček svými kreacemi, s velkým ohlasem, slovem i pohybem ztvárnil extravagantní figuru, s rysy dnes téměř módní minority. Také ženské duo si se svými postavami bravurně vyhrálo. V reakcích na obvinění diváků či nepříjemné dotazy reagovalo přiléhavým vtipem a nabídlo nejrůznější podoby nesouhlasu, dotčenosti či uraženosti. Radka Coufalová, coby rozverná kadeřnice, se s podezíravými diváky dokázala velmi pohotově a temperamentně vyrovnávat. (…) Markéta Sedláčková jako paní Schubertová, dáma z lepší společnosti, v komické zkratce skvěle načrtnutá, střídala blazeovaný nadhled z výšin jejího společenského postavení s ordinérností a projevy přičítanými služkám. Její mimické a pantomimické reakce na dotěrné dotazy vyvolávaly častý smích. (…) Splašené nůžky pobaví a mírou vrchovatou přinášejí smích s relaxací. Oslovit mohou i ty, kteří se rádi zasmějí, do divadla však běžně nechodí. Jsou výborně napsané a stejně tak realizované. Zapojení diváky neatakuje. (…) Jako svědkové děje jsou nenásilně a přirozeně vtaženi do hry, které se mohou, avšak nemusejí zúčastnit. Lidé si však většinou rádi hrají a „Nůžky“ v MdB to potvrzují.

 

SPLAŠENÉ NŮŽKY SI STŘIHLY ZÁBAVNOU SHOW PŘI VYŠETŘOVÁNÍ ZLOČINU

Kateřina Šebelová 22. září 2015 zdroj www.epochtimes.cz

(…) Po celou dobu trvání děje diváky provází neměnná scéna Karla Čapka v podobě moderního kadeřnictví, která až hypnoticky upíná diváckou pozornost na salón, ve kterém se děj odehrává. Zde práskají dveře, které podtrhují emoce, do toho zní neúprosný klavír, ozývá se bušení do potrubí kladivem a často padají ostrá slova stejně tak, jako se vzduchem míhají ostří nůžek. Tu a tam zazní nějaká ta melodie z „rádia,“ která nevtíravě a vtipně prezentuje muzikálovou tvorbu zdejšího divadla, zazvoní telefon, kde se objednávají zdejší herci na stříhání atd. Prostě zasazení děje do brněnských divadelních reálií ještě více podtrhává humorné ladění příběhu a představuje hlubší sepětí herců s diváky. Zábavná je i pozvánka na přestávku, kdy policie jeviště obežene policejní páskou a diváci si mohou klidně na chodbě „popovídat“ s hlavním vyšetřovatelem o svých postřezích. (…) Ze šestice herců lze jen těžko (díky vyrovnaným výkonům) vybrat toho nejlepšího. Ale asi nejvíce role sedí Igoru Ondříčkovi v roli extravagantního kadeřníka Tonyho. Vtip, se kterým rozehrává svůj part, baví v gestech, barevnosti role, ale i improvizaci projevu. Zdatně mu sekunduje zbytek týmu – noblesní dáma bez noblesy Markéta Sedláčková se nebojí ukrást parfém stejně tak jako filozofovat o životě ve vyšší společnosti, Rastislav Gajdoš se svým podivínsky arogantním projevem si získá sympatií publika asi nejméně, což mu očividně vůbec nevadí. Radka Coufalová v roli kadeřnice Barbary se nebojí bravurně balancovat mezi realitou a lží a zákazníci a policisté v jednom – Michal Isteník v roli vyšetřovatele Rosického si bez skrupulí švihne part – Pomáhat a chránit – společně s Vojtěchem Blahutou ztvárňujícího mladého, enormně aktivního a nezkušeného kolegu Veverku. Příběh se silnou improvizací testuje křehké spojení diváků a herců, kteří se nenuceně pohybují v jevišti i hledišti mezi publikem. Cílem je nenachytat se na hruškách, což se hereckému ansámblu daří na výbornou. (…)

 

SPLAŠENÉ NŮŽKY – O SRANDU SE POSTARALO PUBLIKUM

Vratislav Mlčoch 21. září 2015 zdroj www.babocka.vram.cz

První část této detektivní komedie vůbec není špatná. Na jevišti se pořád něco děje, padají různé narážky a vtípky, převážně na současné brněnské reálie, kterým se rádi smějete, herci dovádí, ale teprve až je spáchán zločin a policie při rekonstrukci požádá o pomoc a svědectví obecenstvo, začne ta správná řachačka. Podezřelí různě zatloukají a kličkují, publikum žaluje a obviňuje, podezřelí na to všelijak reagují, improvizují a všichni si to začnou užívat. Je rozdíl odříkat text, párkrát se uklonit při děkovačce a jít domů, nebo reagovat na nečekaný vývoj situace, na nečekanou repliku, a říci přitom něco vtipného, co ale zapadá do hry a odpovídá vaší figuře. (…) Pěkné je, že pachatelem může být každá z postav. Radka Coufalová jako vypočítavá potvůrka, Igor Ondříček jako prchlivý vztekloun, Rastislav Gajdoš coby arogantní recidivista a Markéta Sedláčková jako noblesní kleptomanka. Všichni mají motiv, všichni mají příležitost, nikdo nemá alibi, na nikoho neukazuje jednoznačný důkaz. Takže nakonec dojde k hlasování a publikum může demokraticky rozhodnout, kdo se dostane nikoliv do Senátu, ale do kriminálu. A skutečně, v dramatickém závěru, kdy se podezřelí navzájem obviňují, se nakonec ukáže, že pachatelem je ten, koho obecenstvo odhlasovalo. (…)

 

Sledujte nás na

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací