Frank V.

Frank V.

  • Žánr Činohra
  • Scéna Činoherní scéna
  • Premiéra10. září 2016
  • Délka představení2:45 hod.
  • Počet repríz25
  • Cena 340 - 380 Kč

komedie jedné soukromé banky

Tato „gangsterská opera o přátelství na život a na nic, a pro život, jaký je“, jak s lakonickým veselím charakterizoval své dílo autor, platí vedle Návštěvy staré dámy a Fyziků za vrcholné dílo moderního švýcarského dramatika, který zastával názor, že je-li úkolem umění vyslovovat se ke stavu světa, je pro současnost vhodná už jen forma komedie. S velkou ironií a nadsázkou v ní zobrazil praktiky a morálku jednoho soukromého peněžního ústavu. Banka Franka V. je svérázný podnik. Peníze, které sem zákazníci vloží, už nikdy v životě neuvidí. Realizuje se zde také zásada neuzavřít ani jeden poctivý obchod. Podvádí se tu, okrádá, ba i vraždí jako na běžícím pásu; ale také se tu hodně zpívá – třeba o dobru, o slušnosti, o snech a budoucím štěstí. Tato „loď“ plná „pirátů“ se však pomalu potápí a zachránit ji může jen lodivod s modernějšími a účinnějšími metodami. Jenomže…

Slovy autora: „Frank V. pojednává o slabošské vládě jednoho ředitele nad soukromou bankou, o jeho smrti a o převzetí obchodu synem. Je to příběh kolektivu. Metodou této soukromé banky je gangsterství. Metoda, která pochází ještě ze starých dobrých časů, je jaksi nuceně zděděna a špatné dědictví se protlouká dál: gaunerství otců si vynucují gaunerství synů.“

Občas se najde hlas, který tvrdí, že lidé, jaké Dürrenmatt ukazuje ve Frankovi V., prostě neexistují. Sám autor jako pozorovatel lidí i sebe samého si tím nebyl tak jist. Přiznal sice: „Jistěže, moje soukromá banka je fikce.“ Zároveň však dodal: „My všichni chceme, stejně jako Frankovi zaměstnanci, dobro, šťastné děti, rodinný domek, chceme být slušní. Dejme si pozor, abychom o dobru pouze nezpívali jako oni.“

Autor

  • Friedrich Dürrenmatt

Asistent režie

Překlad

  • Jiří Stach

Kostýmy

  • Zuzana Štefunková-Rusínová

Scéna

  • Tomáš Rusín

Hudba

  • Paul Burkhard

Korepetice

Pohybová spolupráce

Světelný design

Dramaturgická spolupráce

Hudební úprava a nastudování

Frank V.

Richard Egli

Emil Böckmann

Pauli Neukomm

Gaston Schmalz

Theo Kappeler

Lukas Häberlin

Ernst Schlumpf/ Farář

Apollonia Streuliová

Piaget/ Prezident

Herbert/ Heini

Franziska/ Ošetřovatelka

Guillaume

Číšník

FESTIVAL ZAHÁJILA GANGSTERSKÁ BANKA NA POKRAJI KRACHU

Lukáš Dubský 25. leden 2017 zdroj Pardubický deník

Inscenace režisérky Hany Burešové se Grand Festivalu smíchu účastní pravidelně. Letos Frank V. Městského divadla Brno přehlídku divadelních komedií zahájil. Frankova banka je rodinný podnik s dlouholetou tradicí. Předkové bohatli na otrocích, válkách, drogách či naftě. Jenže za šéfování Franka V. je gangsterská banka na pokraji krachu. Zaměstnanci se činí, ale jejich počet se neustále snižuje. Nejvhodnější příležitostí, jak se zachránit, je přivést banku ke krachu. Každý má přece na nějakém soukromém účtu našetřených pár milionů, o které podnik během své „věrné“ služby okradl. Stáří této Dürrenmattově hře nijak neuškodilo, cynický pohled na svět se dnes jen prohloubil. Mikrosvět bankovní instituce byl pro autora jen odrazovým můstkem k obecné výpovědi o společnosti, kterou ovládají peníze a kde dobro je čímsi vzdáleným, až pohádkově nedosažitelným. (…) Inscenovat jeho hry není právě snadné. Na papíře fungují bezvadně, jsou plné břitké ironie i zajímavých myšlenek. Převést jeho texty na jeviště ovšem bývá nad síly mnoha divadelních souborů. Naštěstí režisérka Hana Burešová zvolila společně s herci brněnského divadla k látce celkem šťastný přístup. Vše je groteskně vykloubené, nástrahám inscenovat hru realisticky se tvůrci vyhnuli. Nebylo by to ostatně na místě, vždyť sám Dürrenmatt vkládá do textu zcizovací prvky v podobě písní Paula Burkharda. Jan Mazák v roli Franka nepůsobí žádným démonickým dojmem, však také všechny nepříjemné povinnosti za něj vyřizuje manželka Ottilie v přesném podání Aleny Antalové. Hybatelem nestvůrného kolosu institucionalizovaného zla je ve skutečnosti personální šéf Egli, kterého s chladným nadhledem interpretoval Igor Ondříček. Nováčkem gangsterské organizace je Päuli Neukomm, který sice v podání Michala Isteníka vypadá jako neviňátko, ale zdání klame. Mladý muž si dokáže rychle osvojit pravidla, která mu dovolí přežít v tomto zvláštním světě. (…)

 

PŘIJDOU VĚTŠÍ LUMPOVÉ

Lukáš Dubský 24. říjen 2016 zdroj www.i-divadlo.cz

(…) Frankova banka je rodinný podnik s dlouholetou tradicí. Předkové bohatli na otrocích, válkách, drogách či naftě. Jenže za šéfování Franka V. je gangsterská banka na pokraji krachu. Zaměstnanci se činí, ale jejich počet se neustále snižuje. Nejvhodnější příležitostí, jak se zachránit, je přivést banku ke krachu. Každý má přece na nějakém soukromém účtu našetřených pár milionů, o které podnik během své „věrné“ služby okradl. (…) Režisérka Hana Burešová zvolila společně s herci brněnského divadla k látce celkem šťastný přístup. Vše je groteskně vykloubené, nástrahám inscenovat hru realisticky se tvůrci vyhnuli. Nebylo by to ostatně na místě, vždyť sám Dürrenmatt vkládá do textu zcizovací prvky v podobě písní Paula Burkharda či veršovaných komentářů děje na forbíně. (…) Jan Mazák v roli Franka nepůsobí žádným démonickým dojmem, však také všechny nepříjemné povinnosti za něj vyřizuje manželka Ottilie v přesném podání Aleny Antalové. (…) Hybatelem nestvůrného kolosu institucionalizovaného zla je ve skutečnosti personální šéf Egli, kterého s chladným nadhledem interpretoval Igor Ondříček. Nováčkem gangsterské organizace je Pauli Neukomm, který sice v podání Michala Isteníka vypadá jako neviňátko, ale zdání klame. Mladý muž si dokáže rychle osvojit pravidla, která mu dovolí přežít v tomto zvláštním světě. (…)

 

DÜRRENMATT BAVÍ BRNO

Ivan Žáček 20. září 2016 zdroj Divadelní noviny

(…) Hana Burešová a Štěpán Otčenášek prosadili na brněnská prkna Franka V. jako třetí díl své volné trilogie (Thomas Bernhard – Síla zvyku a Martin Walser – Všemocný pan Krott). (…) Paralely k dnešku tu jsou, i bez přičinění inscenátorů, vesměs velmi ostré. Protože opravdu nejsou obehrané, mohly o to úderněji zafungovat – a tu lze říci, že režie nic nepokazila. (…) Burešové metoda je organicky spřízněná s duchem textu, stejně jako tomu bylo u Walsera. Obě hry servíruje brněnskému publiku jako sžíravě groteskní portrét stárnoucích monster, tu finančního magnáta, který ne a ne umřít, tu slabošského šéfa, pro nějž je zděděná firma spíš trestem. A jako synekdochu celé kapitalistické společnosti. Odtud podobné kostýmy i styl herectví. (…) Stupňovitá scéna je lemována banálním atributem banky, dvěma honosnými sochami, pod pravým Atlantem se krčí trio hudebníků v čele s Karlem Cónem, jenž upravil a zkrátil Burkhardovu hudbu, což jsou v této verzi vlastně jen písničky vtipně komentující děj. Ta, jež následuje po bouřlivém rokování, patří k nejlepším místům; ale vtipných nápadů, jimiž režie hru vyšperkovala, je mnohem víc. (…) Janu Mazákovi se Frank hraje zjevně dobře, Alena Antalová, obsazená trochu proti srsti, se s rolí jeho ženy teprve sžívá, ale parodickou nadsázku zvládá velmi dobře – hroutí se k zemi jako antická Médea. Velmi solidní výkon odvádí i Ladislav Kolář jako Böckmann a Igor Ondříček jako Egli. Celkově, sezóna byla otevřena touto bizarní sondou lidské mizérie víc než pozoruhodně. (…)

 

FRANK V.

Luboš Mareček 20. září 2016 zdroj ČRo3 Vltava

(…) Režisérka se s velkou pečlivostí snaží otevírat a nenápadně pointovat všechny možné valéry autora, který sází na velkou ironii a místy až šibeniční humor. Jde tady také o pečlivou ukázku epického divadla, se živou muzikou, tady hudebním triem přímo na scéně, a titulkováním jednotlivých kapitol hry přímo nad jevištěm. (…) Inscenace je soudržná ve všech řešeních. A to výtvarné nevyjímaje. Scénograf Tomáš Rusín vtipně využil na scéně brněnské reálie. Z venku solidně působící bankovní dům Franka V. tady tvoří vlastně jenom schodiště s vyvýšeným pódiem, které po stranách jakoby podpírají či nesou dva Atlanti, kopie dvou soch ze známé brněnské cukrárny U čtyř Mamlasů na náměstí Svobody. Jde o další ironii, vše navenek působí zdáním solidnosti a majestátu, ale uvnitř banky se normálně krade, odírají se střadatelé a dole ve sklepě i opakovaně vraždí. Ještě přidám kostýmy Zuzany Štefunkové-Rusínové, ta použila jakousi bankéřskou nóbl módu u hlavní dvojice, ale divadelní „přeťáplost“ u jiných figur. Ať už mluvím o puškami potištěném sáčku jistého továrníka či děsném podnikatelském kostýmku jedné hoteliérky. A zbývá ještě dodat, že skvělé je i hudební nastudování Karla Cóna, který upravil původní hudbu Paula Burkharda a sám ji na jevišti i hraje. (…) Jan Mazák v Burešové inscenaci stvořil opravdu velice zajímavou figuru. Právě on je tím starostlivým gaunerem, který vás místy až dojme, abyste hned zjistili, že jste byli napáleni jako ostatní hráči na jevišti. A výtečná je i Alena Antalová jako jeho žena, která se ve vypjatých momentech své role dotýká až hranice hyperrealistického výkonu. Nelze skutečně jmenovat všechny, ale musím říci, že celek vyniká neobyčejnou souhrou kolektivu. (…) Burešová vytvořila velmi vydařenou inscenaci, která divákům objeví a zprostředkuje ono drsné kouzlo autorova humoru i divadla. Vzhledem k tomu, že Dürrenmatt není na tuzemských jevištích až tak častým hostem, jde vlastně v tomto případě o divácký, ale i umělecký zisk až několikanásobný.

 

FRANK V., BANKÉŘ PAR EXCELLENCE

Vratislav Mlčoch 19. září 2016 zdroj www.babocka.vram.cz

(…) Herecké výkony všech hlavních představitelů jsou vysoce nadprůměrné. Alena Antalová tam má roli jako z antické tragédie, napůl jí to věříte, napůl máte dojem, že paroduje, Igor Ondříček a Michal Isteník excelují v podobném duchu a Frank V. Jana Mazáka je postavička, že stačí málo a pasuje do burlesky. Hana Burešová po režijní stránce odvedla výtečnou práci, ostatně jako vždy. (…)

 

FRANK V. – GROTESKNÍ ČERNOČERNÁ KOMEDIE SE ZAMÝŠLÍ NAD STAVEM SVĚTA

Kateřina Šebelová 1. prosinec -1 zdroj www.epochtimes.cz

Švýcarský dramatik Friedrich Dürrenmatt se do divadelních dějin zapsal jako nesmlouvavý kritik nešvarů ve společnosti. Režisérka Hana Burešová zvolila jednu z jeho nejznámějších her Frank V. jako zahajovací hru divadelní sezóny Městského divadla Brno. (…) Žánrově se inscenace Frank V. pohybuje mezi groteskou a komedií s tragickými prvky a náznaky krutosti, které jsou zakomponovány v polohách jak lidového, tak až místy vrcholně intelektuálního divadla. (…) Scénu vytvořil Tomáš Rusín a dominuje jí rozlehlé schodiště se dvěma obrovskými sochami připomínajícími brněnské sochařské artefakty, kterým se v Brně neřekne jinak než Mamlasové. Tyto prostory dovedou navodit chladnou atmosféru banky i gangsterského prostředí, které sice naoko působí jako stabilní a seriózní, na druhou stranu však pozornému pozorovateli neunikne až apokalyptická symbolika soch, které i přes svoji mohutnost drží tento systém jen silou vůle. Výborně herce doplní kostýmy, které nás zavedou mezi darebáky nejhrubšího zrna, kteří však své podvody a krádeže servírují s noblesou a uhlazeností jim vlastní. (…) Inscenace nahlíží pod pokličku lítému kapitalismu i lidskému faktoru, kterým nic není na překážku. Tvůrčí tým režisérky Hany Burešové zvolil nadčasové téma a Dürrenmattovo nekompromisní vnímání světa jako hlavní osu pro svoji inscenaci. Hana Burešová navíc vsadila na své oblíbené herce. (…)

 

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací