Žena z dřívějška

Žena z dřívějška

  • Žánr Činohra
  • Scéna Činoherní scéna
  • Premiéra4. listopad 2017
  • Délka představení1:30 hod.
  • Počet repríz22
  • Cena 300 - 320 Kč

osudová tragikomedie

Dílo uznávaného a nejhranějšího německého dramatika současnosti, jedinečně propojující horor, poezii a grotesku na naše jeviště uvede režisérka Alžběta Burianová. Slovy autora se jedná o „Noční můru - komický případ.“ Tříčlenná rodina – pětačtyřicetiletý Frank, jeho žena Klaudie a jejich syn Andi – se nachází v konečné fázi příprav ke stěhování do zámoří. Poslední bedny a krabice s věcmi čekají na odvoz. Andi se ještě musí rozloučit se svou dívkou, Frank a Klaudie mají před sebou poslední večer v bytě, v němž žili po celých devatenáct let svého manželství. Když v tom se ozve zvonek – a za dveřmi stojí žena, Romy Vogtländerová. Frank jí před čtyřiadvaceti lety, kdy spolu v létě měli vztah, přísahal věčnou lásku. A Romy si tento slib přichází „vybrat“. Tuto překvapivou okolnost, která se stává příčinou nečekaných komplikací, rozvíjí autor originální dramatickou technikou, která nerespektuje časový sled událostí, ale řadí je tak, aby divák mohl nahlédnout jednotlivé situace z různých stran a vstoupit do děje v různých fázích. A tak výchozí stav, který připomíná konstelaci známou z frašek, nabývá postupně atmosféry děsivého snu, dimenze antické osudovosti…

Autor

  • Roland Schimmelpfennig

Režie

  • Alžběta Burianová

Asistent režie

Překlad

  • Josef Balvín

Kostýmy

  • Pavla Kamanová

Scéna

  • Pavla Kamanová

Hudba

  • Jakub Kudláč

Inscenační úprava

  • Alžběta Burianová, Jan Šotkovský

Pohybová spolupráce

  • Blanka Burianová

Světelný design

  • David Kachlíř

Frank, uprostřed čtyřicítky

Klaudie, jeho žena

Romy Vogtländerová

Andi, Frankův a Klaudiin syn

Tina, Andiho přítelkyně

KDYŽ NÁS DOŽENOU SLIBY MINULOSTI

Lukáš Dubský 27. listopad 2017 zdroj www.i-divadlo.cz

(…) Žena z dřívějška je vystavěna na poli klasického konverzačního dramatu, do kterého prosakují černohumorné prvky stejně jako antický mýtus o Médei. (…) Základní zápletka vypadá jako téma na zběsilou situační komedii – Frank a Klaudie se po 19 letech manželství stěhují někam do zámoří, společně s nimi se na odjezd chystá také jejich syn Andi. Poslední večer ve starém domě se ovšem najednou za dveřmi objeví Romy – Frankova dávná láska, kterou ovšem 24 let neviděl. To ale Romy nebrání v tom, aby suverénně požadovala, aby Frank opustil svou rodinu a odešel s ní, jelikož jí kdysi slíbil, že ji bude milovat navždy. Klaudie pochopitelně pro podobné melodrama nemá pochopení. (…) Frank v podání Igora Ondříčka je nositelem jedné z hlavních tematických linií hry. Naprosto nečekaně dostává možnost postavit svůj dosavadní život na hlavu. Může vymazat téměř 20 let života a začít znovu, stačí odejít s Romy. Jeho vztah s manželkou je evidentně již vychladlý, stěhování za moře je právě možná tím impulsem, který chtějí manželé svému vztahu dát. Frank tak musí volit mezi svobodou, která by ale znamenala popřít dosavadní život, a zodpovědností. Jeho rozhodování je svedeno do celkem úzkých mantinelů, jelikož to není Frank, kdo je hybatelem dění. Ačkoliv jde v jádru sporu především o něho a jeho náklonnost, stává se kolbištěm dvou ženských protipólů. Na jedné straně usedlá manželka Klaudie, kterou Radka Coufalová hraje jako akurátní ženu, která není zvyklá, že by se ocitla na druhé koleji. Zároveň ale ještě zcela nevymizela její láska k manželovi, nostalgicky si schovává igelitku z Paříže jako vzpomínku na to, že jejich vztah měl i své lepší chvilky. Druhým ženským elementem je záhadná Romy v podání Markéty Sedláčkové, která svým suverénním přednesením zdánlivě zcela nesmyslného požadavku donutí svou soupeřku k vyostření pozice. Sedláčková pronáší požadavky své postavy nevzrušeně, jakoby mimochodem. Vypadá to, že Romy si neuvědomuje radikálnost svých návrhů, je hluboce přesvědčena, že na ně má právo. Tento milostný trojúhelník doplňují ještě syn Andi (Vojtěch Blahuta), který se v lecčems podobá svému otci – třeba když tvrdí, jak své dívce slíbil, že ji bude milovat navždy, ale na svá slova zapomíná už po několika hodinách. Andiho přítelkyně Tina (Eliška Skálová) je pak vypravěčkou příběhu, popisuje ho z pozice částečně nezúčastněného člověka, její monology přinášejí až voyeuristický pohled skrze okna rodinného domu. (…)

 

ŽENA Z DŘÍVĚJŠKA – SYROVÉ DRAMA S PŘÍCHUTÍ HORORU

Kateřina Šebelová 20. listopad 2017 zdroj www.epochtimes.cz

Osudová tragikomedie s prvky grotesky a hororu, tak by se dala nazvat nejnovější inscenace z repertoáru Městského divadla Brno – Žena z dřívějška. (…) Inscenace Žena z dřívějška rozehrává úvodním vstupem dobře načasovanou dramatickou situaci, která otevírá nejen dveře dovnitř bytu, ale přímo nahlíží do nitra všech členů rodiny, před kterými se Romyinou přítomností rozkrývají nečekané otázky a situace, které náhle vyplouvají na povrch. Scéna odpovídá komornímu dramatu. Jeviště připomíná poloprázdný byt a chodbu, ve které se odvíjí většina příběhu. Zdi jsou papírem oblepené, všude se nacházejí krabice připravené na stěhování. Tento prostor svým odosobněním dobře pracuje s emocemi diváků. Vždy je nasvícená přesně ta část scény, kde probíhá ústřední monolog či dialog. Ostatní, to méně důležité, se noří do tmy. (…) V roli ústředního trojlístku se setkáváme s Igorem Ondříčkem (Frank), Radkou Coufalovou (Klaudie) a Markétou Sedláčkovou v roli Romy. Vedlejší postavy příběhu tvoří Vojtěch Blahuta (syn Andi) a Eliška Skálová (Vypravěčka a Tina v jednom). Igor Ondříček ztvárňující Franka, který se dostal do nepříjemné situace, kdy minulost mu nevybíravě otevírá dveře, se svojí role rozpolceného muže zhostil velmi dobře. Frank, který se ocitá v prekérní situaci, se nedokáže správně rozhodnout a postavit realitě. Povinnost velí Frankovi zůstat s rodinou a odstřihnout se navždycky od minulosti, avšak dávný slib, který dal Romy před mnoha lety a s ním související únik od závazků, nabízí lákavou alternativu. Igor Ondříček svou schizofrenní postavu hraje přesvědčivě skvěle. Radka Coufalová v roli jeho manželky Klaudie podává rovněž velmi vyrovnaný výkon. Zoufalství ženy, které hrozí ztráta životního partnera, se Radce Coufalové podařilo vystihnout naprosto věrohodně. Markéta Sedláčková v roli osudové femme fatale, která vtrhne do stojatých vod dvacetiletého manželství, aby jej rozvrátila, se na svou roli taktéž velmi hodí. Nevyrovnanou, patologickou postavu ženy, unikající do vzpomínek a minulosti, Markéta Sedláčková s minimem výrazových prostředků sehrává na výbornou. Její chladná krutost a osudovost přitom naplní syrovou dohrou celý příběh. (…)

 

ŽENA Z DŘÍVĚJŠKA – ZAJÍMAVÁ INSCENACE ČINOHRY MĚSTSKÉHO DIVADLA BRNO (…)

Jaroslav Štěpaník 15. listopad 2017 zdroj www.literarky.cz

(…) Autor osobitým, originálním viděním nabízí hyperbolu i uměle vypreparovanou modelovou situaci. (…) Za pomoci symboliky antické tragédie navozuje znepokojivé otázky k dnešku, jak je přináší současnost bortící mnohé jistoty, relativizující někdejší hodnoty, mezilidské vazby a vztahy. (…) Alžběta Burianová text s porozuměním a citem pro autora velmi zdařile režijně uchopila. Zásluhy mají i spolupracovníci. Scéna Pavly Kamanové účelně zmenšila a přiblížila prostor k divákům, výborným řešením byla vyvýšená rampa. Světelný design Davida Kachlíře podtrhl atmosféru, velmi působivá byla hudba Jakuba Kudláče. Režisérka se mohla opřít o zkušené, výborné herecké představitele, kterým role padly, bez výjimky přesvědčili. Text upravila A. Burianová společně s dramaturgem inscenace Janem Šotkovským. Činohra MdB nabídla divákům velmi zajímavou, dobře uchopenou inscenaci soudobé hry s originální sondou do niterných vztahů. (…) Evokuje totiž otázky, které schéma dramatu překračují. Minulost není tím, co minulo či nás nějak minulo. Je vtělena v přítomnosti, zasahuje do ní, i když třeba (naštěstí) ne tak nečekaně a osudově, jak ve hře. Hra připomene nuance v percepci mužské a ženské, v jevištní zkratce dá zprávu, jak, až příliš, se děti podobají rodičům a nesou minulost dál. Zatímco cizinka žije minulostí, snem, ideálem a vyřčeným slibem jako svou realitou, druhá hájí, čím žije tolik let, se vším všudy. I ona se může opřít o slib, dokonce stvrzený podpisy u oltáře či na radnici. To hra nepřipomene, neřeší, nerozebírá, není to záměrem, spíš podněcuje k otázkám. Není snad slib, kolem něhož se vše točí, dnes často jen zdvořilostní frází nevyžadující plnění? Mnohé slovo bývá proneseno jen tak, třeba bez potuchy, že druhý to jen tak ani trochu nevnímal. Minulost se neztrácí, zůstává uložena se vzpomínkami. I zapomenutými, co pamatují druzí. (…) Žena z dřívějška – hra o neabsolutnosti, nestálosti a pomíjivosti lidských citů, o lásce, jejímž protivníkem je sám čas a ještě víc sama povaha člověka. (…)

 

ŽENA Z DŘÍVĚJŠKA PŘICHÁZÍ PRO NENAPLNĚNOU LÁSKU

(tr) 10. listopad 2017 zdroj www.brnozurnal.cz

(…) Hlavními dveřmi bytu plného zabalených krabic vstupuje na scénu postava Romy Vogtländerové, která hned s klidem a úsměvem oznamuje, že si přišla pro Franka. Před čtyřiadvaceti lety jí prý sliboval věčnou lásku. (…) Manželka je samozřejmě překvapená, reaguje jako každá jiná na jejím místě: žádá, aby Romy odešla. Zpočátku hra připomíná Feydeauovu frašku Brouk v hlavě, kdy postavy prolétávají dveřmi sem a tam. Téma je však vážné, dávná milenka trvá na svém, manželé postupně odhalují momenty ze společného vztahu. Prožívají dva zlomy. Stěhování a nečekaný příchod exmilenky. Na banální situace se nabalují nečekané souvislosti. (…) Manželka je rozezlená, vzteklá, zdánlivě klidnější manžel se dostane do situace, kdy už chce podlehnout vábení někdejší milenky. (…)Hra má tragické rozuzlení, v němž rezonuje moment z EuripidovyMedey. Rekvizity ve vypjatých scénách létají až na širokou forbínu. Hraje se bez přestávky, na působivé a vlastně zmenšené scéně a v kostýmech Pavly Kamanové. Spád děje podporuje nápaditá režie a dobrá hudba Jakuba Kudláče. (…)

 

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

<