Marie Stuartovna

Marie Stuartovna

  • Žánr Činohra
  • Scéna Činoherní scéna
  • Premiéra11. březen 2006
  • Délka představení2:20 hod.
  • Počet repríz32
  • Derniéra19. květen 2008

drama

Jedno z nejproslulejších dramat evropského romantismu vybudoval Friedrich Schiller kolem mocenského a osobního konfliktu dvou velkých žen anglické historie – Marie Stuartovny a Alžběty Anglické. Skotská královna Marie Stuartovna, která byla podle skutečné historické události v roce 1587 obviněna ze spiknutí proti královně Alžbětě a vraždy svého druhého manžela, vystupuje v Schillerově dramatu jako vášnivá žena, ale také jako kajícná hříšnice smířená se smrtí. Její protihráčka Alžběta je vylíčena jako její protipól - je pyšnou, chladnou, malichernou a sobecky bezohlednou soupeřkou v politice i lásce. Velký, nebezpečný a strhující souboj obou žen vrcholí v okamžiku, kdy Alžběta podepíše nad Marií rozsudek smrti. Okamžik Alžbětina vítězství však pro ni paradoxně není aktem jednoznačného úspěchu: sice definitivně politicky vítězí, zároveň však také vědomě morálně prohrává. Skutečná podoba Alžbětina vítězství se naplno projeví ve strhujícím závěru hry, kde fyzicky poražená a potupená Marie Stuartovna v posledních okamžicích života dalece přeroste svou zdánlivě úspěšnější sokyni pokorou a morální silou.

Schillerovo mistrovsky zpracované drama je působivou sondou do lidského nitra v situaci vítězství i porážky. Odkrývá také mnohé principy mocenských bojů a spolu s nimi i jistou nemilosrdnost a skrytou problematičnost každého lidského jednání.

Autor

  • Friedrich Schiller

Překlad

  • Alena Bláhová

Kostýmy

Dramaturg

  • Ladislav Stýblo

Výprava

Hudba

Alžběta, anglická královna

Marie Stuartovna, skotská královna

Robert Dudley, hrabě z Leicestru

George Talbot, hrabě ze Shrewsbury

William Cecil, lord Burleigh

Hrabě Aubespine

William Davison

Mortimer

Melvil

Hanna Kennedyová, chůva

Dvořan

Rytíř Amias Paulet

Schillerova Stuartovna kráčí pod sekyru

Jiří P. Kříž 17. březen 2006 zdroj Právo

V Městském divadle Zdeněk Černín akcentoval herecký projev představitelek obou královen

Černín vnesl do tragédie Friedricha Schillera sumu potřebných úprav, podporujících dynamický, místy až expresivní inscenační výklad. Základem vizuální stránky Schillerova příběhu, sváru dvou ostrovních královen rozdělených náboženstvím a spojovaných touhou po moci, se staly kostýmy a výprava režisérova stálého spolupracovníka Jana Duška. V první části inscenace výprava potemnělá, ve vyhrocené druhé polovině dramatu až do bělosti prosvětlená. Také hudebník David Rotter se stává stálicí Černínových inscenací. Tentokrát odložil rockový háv a dravost. Položil hudební doprovod do poloh od jemných, lyricky melodických harmonií až po dravé a drásavé motivy osudové beznaděje, s citlivým názvukem hudebního myšlení druhé poloviny šestnáctého století.

Vše podstatné spočívá v inscenaci na bedrech představitelek titulní role Marie - Veroniky Senciové a Alžběty - Pavly Ptáčkové. I když někteří kritici slyšeli jemný slovenský přízvuk Senciové, a některým až hnidopišsky nevím proč právě u ní vadil, u talentované herečky z Opavy oceňuji její nasazení, zvládnutí vladařské noblesy i tragické osy jejího údělu na mocenské šachovnici, z nichž jedna z královen musí padnout.

Ptáčková postavila Alžbětu na variabilitě a vypočítavosti jejích kroků, těžících při intrikování hlavně z vědomí, že protivnice je ženou krásnou, ona o poznání méně. Alžbětin handicap se ovšem půvabné Ptáčkové podařilo vyhrát málo.

Z dalších představitelů připomínám aspoň Martina Havelku (Dudley), Petra Štěpána (Cecil), Karla Janského (Paulet) nebo jímavý výstup Jiřího Tomka (domácí učitel Stuartovny Melvil). Divácky burcující je ovšem první alternace obou panovnic. Alžbětu hraje Irena Konvalinová, Marii Jitka Čvančarová. Už jen ta jména slibují mimořádný zažitek. Na jejich pojetí královen nezbývá než těšit se, že se podaří vidět je někde na festivalu nebo na sté repríze.

Marie bojuje s Alžbětou v Brně

Pavel Gejdoš 13. březen 2006 zdroj Rovnost

Režisérovi Zdeňku Černínovi, který hru upravil, se podařilo problematického vztahu mezi skotskou královnou a anglickou panovnicí Alžbětou úspornými prostředky dobře vystihnout. Pomohl mu k tomu zejména výkon obou hlavních představitelek. Part skotské mladé panovnice, sto osmdesát centimetrů vysoké krásky, svěřil Jitce Čvančarové. Ta po roli Máši v Rackovi znovu dokázala, že není jen muzikálovou herečkou. Silný je však výkon zejména Ireny Konvalinové jako tápající Alžběty, která si se svou hrdou skotskou „provincií“ neví rady. Výkonům protagonistů dává vyniknout jednoduchá kovová scéna Jana Duška.

Strhující drama dvou mladých královen

Iveta Macková 1. prosinec -1 zdroj Kult

Schillerovo drama Marie Stuartovna uvedlo začátkem března na své činoherní scéně Městské divadlo Brno. Po lednové premiéře hravé komedie Slaměný klobouk vyvstal před režisérem Zdeňkem Černínem zbrusu odlišný úkol. Uchopit drama dvou královen tak, aby mělo co říci současnému divákovi. Vše začalo použitím novějšího překladu Aleny Bláhové a výrazným zkrácením původního textu. Drama určené pro velké jeviště se tak proměnilo v komorní dramatický příběh dvou protikladných žen - královen a jejich postavení, moci a intrik kolem nich.

Strhující příběh zralých žen staví proti sobě ženskou krásu, přitažlivost a přirozený intelekt jedné a chlad, racionálnost a nerozhodnost druhé. Obě byly ztvárněny mladými představitelkami - Pavlou Ptáčkovou (Alžběta) a Jitkou Čvančarovou (Stuartovna). Herečky hrají s plným nasazením, každá z nich ve své roli bojuje za své představy a potřeby. Jejich strhující herecké výkony jsou doslova dramatickým koncertem umného herectví. Čvančarová spolu s Petrem Štěpánem (lord Burleigh) navíc vynikají i naprosto bravurním přednesem a dikcí. Z dalších mužských představitelů nelze opomenout herecký a hlavně verbální projev Miloše Kročila (hrabě Talbot), v malé roličce se představuje i Jiří Tomek (Melvil). Poměrně velký prostor má na jevišti Martin Havelka jako hrabě Dudlej...

Hraje se v jednoduché mobilní plechové scéně Jana Duška. Režisér Černín si místy takřka pohrává s uspořádáním herců, nechává vyniknout jejich fyzické vzezření i verbální a herecký projev každého z nich. Bezesporu náročný kus byl další prověrkou hereckých dovedností obsazených herců. Autorem hudby je David Rotter. Tragický dramatický příběh o moci, strachu a v neposlední řadě nerozhodnosti v záležitosti života a smrti rodinné sokyně se zařadí k nejkvalitnějším titulům současného repertoáru Městského divadla.

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací