V jámě lvové

V jámě lvové

  • Žánr Koncert
  • Scéna Činoherní scéna
  • Premiéra8. prosinec 2006
  • Délka představení2:20 hod.
  • Počet repríz40
  • Derniéra9. duben 2010

drama vztahů / česká premiéra

V jámě plné lvů se kdysi ocitl prorok Daniel, v jámě lvové se ve třicátých letech minulého století ocitá také berlínský herec Arthur Kirsch, kterého fanatičtí, nacismem posedlí kolegové vyženou z divadla, protože je prostě Žid. Kirsch se však – v přestrojení za „pravého“ Němce – vrací a slaví grandiózní umělecké i lidské vítězství nad tupostí a brutalitou totalitního režimu.

Úspěšná hra, která byla uvedena s mimořádným ohlasem na mnoha jevištích Evropy a jejíž hrdina se podobá tak trochu Švejkovi, hrajícímu s nevinnou tváří svoje hry proti lidské blbosti, přináší divákům vedle výjimečně zpracovaného tématu humanity a lidské solidarity také potěšení z nebývale napínavého příběhu i jeho vyvrcholení. Rafinovaně využívá různých možností divadelních zákonitostí komedie, dramatu, momentů překvapení i různých dějových zvratů. Především pak zobrazuje odvěkou touhu člověka po porozumění a harmonii, kterých je však, bohužel, možno dosáhnout jen zřídka.

Autor

  • Felix Mitterer

Dramaturg

Scéna

  • Daniel Dvořák

Hudba

Polacek, „špinavec“

Arthur Kirsch alias Benedikt Höllrigl

Helena Schwaigerová

Strassky, „drsňák“

Meisel, ředitel divadla

Jakschitz, „mladistvý hrdina“

Olga Sternbergová

Eder, jevištní mistr

První úředník gestapa

Goebbels

Pravý Benedikt Höllrigl

Druhý úředník gestapa

Bizarní obraz zhoubného fanatismu

Vít Závodský 19. únor 2007 zdroj Týdeník Rozhlas

Městské divadlo Brno má v poslední době šťastnou ruku při uvádění českých premiér zahraniční provenience - ať už se jedná o spektakulárně přitažlivé tituly muzikálové (Oliver!, Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, Čarodějky z Eastwicku) nebo o komornější předlohy činoherní (Znamení kříže, Novomanželské apartmá). Do této druhé oblasti se nyní přiřadila ukázka z moderní německé dramatiky - hra Felixe Mitterera V jámě lvové (1998).

Výběr ze tří desítek děl spisovatele a dramatika starší generace se na našich jevištích objevuje spíše sporadicky - brněnský „Provázek“ svého času objevil mysterium Účtování v domě Božím. O něco mladší text je jednou z řady faktograficky přizpůsobených verzí dobrodružného osudu židovského herce Lea Reusse, který si po skandálním antisemitském vyobcování z berlínského ansámblu našel roku 1936 novou identitu ve vídeňském angažmá (z tamního Volkstheatru také Mittererovo drama odstartovalo úspěšnou cestu po německých zemích), až posléze skončil v emigraci v Hollywoodu.

V jámě lvové (tedy přímo v Berlíně) se jako biblický Daniel ocitá renomovaný umělec Arthur Kirsch, když se po drastickém rasovém pohanění souborovými nacistickými kolegy („drsňák“ Strassky Viktora Skály, „špinavec“ Polacek Tomáš Saghera, Jakschitz Petra Gazdíka) mezi nimi po roce zprvu nepoznán zjeví ve vizáži a se svérázným chováním buranského, leč jevištně talentovaného tyrolského horala Benedikta Höllrigla. Extrémně militantními protižidovskými názory nejenže své protivníky znemožní, ale dokonce je coby vzor dokonalého árijského umělce z lidu vyzdvižen samotným Goebbelsem (mladý nekarikující interpret Lukáš Kantor), takto milencem jeho ženy. U předlohy, kterou brněnské premiéře přítomný a spokojený autor sám považoval za nepřetlumočitelnou, byl pro dramaturga Jiřího Záviše kardinálním oříškem hned její překlad. Zkušený germanista a rektor JAMU Václav Cejpek pro pseudovenkovanskou „tyrolštinu“ nápaditě vytvořil jakýsi stylizovaný umělý dialekt. Režisér Stanislav Moša ponechal stranou Mittererovy četné dějové licence až nepravděpodobností příběhu, eliminoval epizodní figurky ze zákulisního provozu a pro autorskou kompozici „divadla na divadle“ vhodně preferoval střízlivou a dynamickou, víceméně konverzační rovinu s vybalancováním momentů nadčasových (shakespearovské a schillerovské pasáže), emocionálních, humorných i sarkastických, přičemž se z několika existujících variant rozhodl pro smírný závěr.

Na holé šikmě s malovanými kulisami, protažené do orchestřiště (Daniel Dvořák), v dobovou módu pečlivě respektujících kostýmech Andrey Kučerové a s hudbou Zdenka Merty nesou bezmála dvouapůlhodinový nonstop večer klíčové kreace. Příležitost ústřední dvojrole plně využil čerstvý „abrahám“ Erik Pardus. Dokázal se vzdát zprofanovaných komediálních klišé a s ukázněnou plastičností odlišil polohu niterně vzdorujícího vypískaného Žida, mstivého i odpouštějícího, od sedlácky halasného naturščika z Alp. V jednorázovém „odskoku“ od rodinných povinností ze scény opět okouzlila Alena Antalová v „protiúkolu“ Kirschovy nevěrné partnerky Heleny Schwaigerové - elegantní, primadonsky afektované a egocentrické kariéristky. Podobně rozumíme neurotickému, starosvětsky kultivovanému, ale tlaku hitlerovských poměrů marně vzdorujícímu řediteli divadla Maiselovi (Karel Janský), Junákovu čestnému jevištnímu mistru Ederovi nebo statečné, „jordánským“ původem stigmatizované herečce Olze Sternbergové (Lenka Janíková).

V Brně židovský herec Kirsch v jámě lvové obstál

Josef Mlejnek 4. leden 2007 zdroj MF Dnes

Městské divadlo Brno uvedlo ve své nemuzikálové řadě hru i u nás známého rakouského dramatika Felixe Mitterera z roku 1996 V jámě lvové.

Děj se odehrává v době kolem nástupu nacistů k moci. Východiskem realisticky vystavěného divadla v divadle je příběh herce Leo Reusse, který se coby tyrolský horal objevil v roce 1936 u Maxe Reinhardta v Salcburku a posléze i ve Vídni. Ve hře se židovský herec Kirsch vrací coby Benedikt Höllrigl přímo do Berlína a tam se jako biblický Daniel ocitá v „jámě lvové“. Scénu tvoří dlouhá divadelní šikma - nejspíš proto, že všichni protagonisté se pohybují na šikmé ploše. Při premiéře Shakespearova Kupce benátského je představitel Shylocka Kirsch (Erik Pardus) vypískán a představení se nedohraje. Mladému náckovi Strasskému (Viktor Skála) a jeho nohsledům, kteří vypískání zorganizovali a kteří mají v souboru prakticky rozhodující slovo, se zdá Kirschův Shylock málo „židácký“ a prosadí, aby tuto roli obsadil rasově nezávadný Polacek (Tomáš Sagher). Kirsch je nakonec vyštván z divadla, ale záhy se vrací...

Zvládnutá režie

Autoři jako Franz Werfel, k němuž má Mitterer blízko, na rozdíl od svých „gójských“ kolegů věděli, že bolestivé skutečnosti souvisící právě s židovským utrpením nelze vyslovovat na plná ústa. Režii Stanislava Moši se naštěstí podařilo příliš sentimentální pasáže upravit na snesitelnou míru. Alena Antalová v roli Kirschovy ženy Heleny Schweigerové dokázala nejen rozehrát celou škálu exaltovaných a sebestředných poloh chování divadelní divy, ale zůstala stejně přesvědčivá i ve chvílích, kdy opadly všechny masky i „role“.

Lukáš Kantor jejího přítele Goebelse nekarikuje, jen své postavě sugestivně vtiskl infantilní, nedospělou loutkovitost.

Židovský herec obdivovaný nacisty

Kateřina Bartošová 2. leden 2007 zdroj Lidové noviny

Městské divadlo Brno představilo u nás zatím neuvedenou hru současného rakouského dramatika Felixe Mitterera V jámě lvové.

Příběh se stal ve vídeňských kruzích legendou a přitáhl Mitterera motivem herce, který prostředky, jež mu divadlo nabízí, odolá na čas tyranii. Je vyhnán ze svého divadla, ale vrací se v kostýmu a s rétorikou svých nepřátel. Obtíže s překladem pramení z nutnosti převést srozumitelně rozdíl mezi spisovnou němčinou a tyrolštinou, mezi kterými balancuje hlavní postava herce Arthura Kirsche.

Václav Cejpek se s nimi vyrovnal a vytvořil překlad, který nepracuje s žádným českým nářečím či místně zabarveným slangem jako paralelou mluvy tyrolského horala, ale s uměle deformovaným spisovným jazykem, vycházejícím i z tyrolského dialektu. Inscenace přináší nečekaně ztišený, dobrý výkon Erika Parduse v hlavní roli Arthura Kirsche, účinná je i scéna Daniela Dvořáka.

Dodnes platí: čím menší kumštýř, tím větší nácek

Jiří P. Kříž 14. prosinec 2006 zdroj Právo

V Městském divadle představil Stanislav Moša V jámě lvové irského Tyroláka Felixe Mitterera.

Šedesát let po válce, a přece stále ožívají její tragické příběhy. Jenom s časem ubývá bolesti měnící se v hořkosměšnost, úsměvnost, často i v sebeironii ponižovaných, vyvražďovaných a v sarkasmus odkazovaný nadlidem třetí říše.

Příspěvek nejnovější: V jámě lvové Felixe Mitterera v Městském divadle Brno. Překlad Václav Cejpek, režie Stanislav Moša. Šťastná volba. Německo, třetina 30. let. K moci se derou Hitlerovi polointeligentní kádři, reprezentanti nacionálního socialismu, který si právě těch šedesát let po válce popletl jeden z našich géniů průměrnosti, středočeský hejtman Bendl, se sociální demokracií... Jude raus! Swing tanzen verboten! Kupec benátský se v postavě Shyllocka má proměnit v obraz krvelačného, proradného Žida. Jenomže ho hraje židovský herec Arthur Kirsch.

Ze sedláka umělcem

Nemohlo to dopadnout dobře. Stačí zorganizovat jednu diváckou demonstraci za rasovou očistu a Kirsch letí zásluhou nacifikovaných kolegů z divadla. A opět malá analogie: kdypak se už konečně dovíme, kteří pozdější národní umělci druhé poloviny 20. století se přičinili o vyhnání Hugo Haase z vltavské Zlaté kapličky?! Tutly tutly, velí nám čecháčkovství.

Vyhnáním „jordanisty“ z divadla V jámě lvové ovšem teprve začíná. Jednoho dne řediteli divadla Meislovi (Karel Janský) kohorta nácků, kteří mezitím i v divadle převzali moc (Viktor Skála, Petr Gazdík, Tomáš Sagher), doslova vnutí geniálního tyrolského sedláka Benedikta Höllrigla, nositele rasových zásad, rázného antisemitu, který se z vůdcova vnuknutí o přerodu německého národa rozhodl opustit volské alpské pastvisko a stát se hercem. Jeho kolosální úspěch se po širé vlasti roznese péčí soudružských recenzentů a donese se až k uchu ideologického stratéga Goebbelse (lotrandovsky nedomrlý Lukáš Kantor). Také on soukmenovce z Tyrol náležitě ocení a oslaví. Vše další je dílem mistrovské Mittererovy autorské licence. Příběh předobrazu divadelního Kirsche, herce Lea Reusse, až do takového konečného vítězství a zesměšnění strůjců rasových zákonů vůdcovy říše dojít pochopitelně nemohl.

A jsme doma

Nemohu se ubránit srovnání s Producenty v nově ote-vřeném Hudebním divadle Karlín. V nich se odehrává zesměšnění Hitlera na americký způsob, V jámě lvové z pera v Irsku žijícího Tyroláka z Kitzbühelska se odráží přece jenom hořká evropská zkušenost „norimberského odkazu“, světa zglajchšaltovatelného šílenými vůdci 20. století. U nás padla Mittererova hra na úrodnou půdu. Vždyť stačí slovo rasový zaměnit za třídní. A jsme doma.

Mošova režie se nijak nepokoušela zprůhledňovat záměr doslovností. Dialogy plynou lehce, napůl vážně a napůl v dobře odhalitelné ironii k pitomosti jakéhokoliv původu. Dnes aspoň partajnického: Ruku v pěst a hrr na ně!

Kdo nejde s námi...

Styl inscenace dotváří scéna Daniela Dvořáka oscilující od korespondence se strohostí příběhu až k hyperrealističnosti divadelních kulis začátku národněsocialistické éry. Kostýmy Andrey Kučerové jako vždy ctí stylizaci dobové reality, stejně jako mámivě velkogermánské, a přece ideologické balábile podtrhující hudební motivy Zdenka Merty.

Bravo Erik Pardus!

Jeden z nejlepších hereckých výkonů roku 2006 odvádí v dvojroli Kirsche a Höllrigla Erik Pardus. Od poloh jímavé bolesti Žida uprostřed hnědé záplavy, který se jako nepoznaný Tyrolák stává svědkem zrad vlastní ženy (stejně výrazná Alena Antalová) až k sarkastickému výsměchu tupé, i když zlé moci. V těch polohách je Pardus samozřejmě doma ještě víc. Jedním slovem - strhující!

Ve ztišených polohách vedle zmíněných představitelů nácků, a také esesáků (Igor Ondříček, Jiří Zmidloch) přihrávají příběhu lidskost Zdeněk Junák (jevištní mistr Eder), Lenka Janíková (herečka Olga Sternbergová) a Jan Mazák (pravý tyrolský sedlák Höllrigl). Hm, moc krásně komerční divadlo. Pomlouvači MdB zase oka nezamhouří.

Autor se zúčastnil premiéry

tr 13. prosinec 2006 zdroj Právo

Felix Mitterer (na snímku uprostřed), autor hry V jámě lvové, přijel na páteční českou premiéru v Městském divadle Brno. Představení režiséra Stanislava Moši označil za krásné a pokorné. Vlevo skvělá představitelka jedné ze dvou hlavních rolí Alena Antalová. Životní výkon podává v této inscenaci Erik Pardus (vpravo), hrající postavu židovského herce, jehož nacisté vyhnali z divadla a on se vrací v přestrojení za tyrolského sedláka.

V jámě lvové

David Kroča 1. prosinec -1 zdroj ČRo 3 Vltava

Hra Felixe Mitterera V jámě lvové vznikla podle autentického příběhu, který se údajně vypráví ve vídeňských hereckých kruzích. Z reálné historky o židovském herci Reussovi, jenž se po svém rasově motivovaném propuštění z divadla vrátil zpět na jeviště v převleku za árijce, si dramatik vybral nejen zápletku, ale i téma osobní statečnosti jedince v mezní situaci. Autor sám na setkání s novináři po brněnské premiéře prohlásil, že základní dějové motivy mu posloužily jako osnova k dramatu, jež pojednává hlavně o odhodlání vzdorovat nesmyslné ideologii. Protagonista jeho dramatu se jmenuje Arthur Kirsch a vrací se do divadla v nacistickém Berlíně, tedy skutečně jako biblický Daniel vstupuje do jámy lvové. Židovský herec v masce bodrého tyrolského sedláka na jedné straně vzbuzuje smích, na straně druhé působí jako nelítostný mstitel, když likviduje nepřátele jejich vlastními zbraněmi. Režimního přisluhovače Polacka dokonce zničí díky tomu, že v jeho tváři odhalí domnělé židovské rysy: vrátí mu tak svůj potupný vyhazov z divadla i s úroky. Inscenaci režiséra Stanislava Moši se podařilo propojit komické situace s tragickými, a to způsobem divácky vděčným a působivým. Zdrojem humoru jsou především výstupy přestrojeného Kirsche, jehož tyrolština je jazykovým oříškem předlohy. Překladatel Václav Cejpek si pohrál s protiklady mezi spisovnou češtinou a stylizovanou mluvou svérázného venkovana. Kompozičně pevně sevřený text rámuje monolog Žida ze Shakespearova Kupce benátského: zatímco na začátku jde o záměrnou hereckou šarži, v závěru promlouvá hrdina o židovském údělu citlivě, ale bez patosu. Znamenitě je vystavěna také jedna z klíčových scén: maskovaný Kirsch má možnost zdiskreditovat celý systém v okamžiku, kdy je na jevišti vyznamenán ministrem Goebbelsem jako příkladný nacistický herec a dostává slovo u mikrofonu. Očekávané odmaskování před očima nacistů se však překvapivě nekoná, neboť hrdina má ještě jiné, daleko důležitější úkoly - jen jakoby mimochodem v následném rozhovoru s ministrem propagandy zachrání život své židovské kolegyni.

Princip divadla na divadle usnadňuje scénografické řešení Daniela Dvořáka, jenž navrhl šikminz s jednoduchými kašírovanými dekoracemi, a slušivým prvkem inscenace je také nevtíravá, ale patřičně atmosférotvorná hudba Zdenka Merty.

V jámě lvové

Jiří P. Kříž 1. prosinec -1 zdroj XANTYPA

Německo, první třetina 30. let. K moci se derou Hitlerovi kádři. Jude raus! Kupec benátský se v postavě Shyllocka má proměnit v obraz proradného Žida. Jenomže ho hraje Arthur Kirsch, Žid. Stačí zorganizovat jednu diváckou demonstraci za rasovou očistu a zásluhou nacifikovaných kolegů letí z divadla. Vyhnáním „jordanisty“ V JÁMĚ LVOVÉ v brněnském Městském divadle vše teprve začíná. Jednoho dne kohorta nácků, kteří mezitím převzali moc i v divadle, doslova vnutí na jeviště geniálního tyrolského sedláka Benedikta Höllrigla, nositele rasových zásad, rázného antisemitu. Z vůdcova vnuknutí o přerodu německého národa rozhodl se opustit volské pastvisko a stát se hercem. Jeho kolosální úspěch se roznese péčí soudružských recenzentů a donese se až k uchu Goebbelse. Také on soukmenovce z Tyrol náležitě ocení a osloví. Vše další je dílem mistrovské Mittererovy autorské licence. U nás padla hra na úrodnou půdu. Vždyť stačí slovo rasový zaměnit za třídní. V JÁMĚ LVOVÉ se hraje vážně nevážně, s jedním z nejlepších hereckých výkonů roku 2006: v dvojroli Kirsche a Höllrigla exceluje Erik Pardus. Od poloh jímavé bolesti Žida uprostřed hnědé záplavy, který se jako nepoznaný Tyrolák stává svědkem zrad vlastní ženy (stejně výrazná Alena Antalová), až k sarkastickému výsměchu tupé, zlé moci. Jedním slovem - strhující.

O Jámě Lvové

M. Vidláková 1. prosinec -1 zdroj Terezínská iniciativa

V pátek 8. 12. 2006 se v brněnské Činoherní scéně, v režii Stanislava Moši, konala premiéra divadelní hry „V jámě lvové“ autora Felixe Mitterera.

V podtitulku se píše, že jde o drama lidských vztahů. Ale je to mnohem víc. Těžko hledat slova, která by vyjádřila pocity, aniž bych přitom prozradila děj. A ten prozradit nechci, protože to se prostě musí vidět. Vidět? Ne. Prožít. Ty dvě a půl hodiny bez přestávky divák, tedy především židovský divák, prožívá s hlavním hrdinou příběhu, s židovským hercem v Německu třicátých let, téměř bez dechu. Není to drama vztahů, ale boj o lidskou důstojnost, o úctě k sobě sama, která vítězí nad strachem ze smrti.

Výkon Erika Parduse v roli židovského herce byl tak přesvědčivý, že mi to nedalo nezeptat se ho, má-li k tomuto námětu sám nějak blízko. Přitakal.

Budou-li to hrát v Praze, nebo třeba na severní točně, jděte se na to podívat. Stojí to za to, byl to hluboký zážitek.

V jame levovej

Peter Stoličný 1. prosinec -1

Stále aktuálne téma na brnianskom javisku

V levovej jame se kedysi ocitol prorok Daniel. V tridsiatich rokoch minulého storočia sa medzi levmi ocitne aj herec Arthur Kirsch, pretože je nielen vynikajúcim a milovaným hercom, ale tiež Židom. Po tom, čo ho postupne všetci opúš’tajú, až nakoniec musí on opustiť divadlo, stiahne sa z verejneho života a ukryje sa u sedliakov v Tyrolsku (ďalší Mittererov návrat ku svojim koreňom). Neskôr sa vrátí do Berlína ako zázračný talent z ľudu, tyrolský horal, ktorý sa nečakane rýchlo vyšvihne na super herca, na idol všade vyzdvihovanej árijskej rasy. Je zasa slávny, nacistami milovaný.

Horká tragikomédia V jáme lvovej je nielen o antisemitizme, ale nemilosrdne odkrýva aj ľudské slabosti. Pomsta herca Kirscha je sladká. Keď sa opätovne dostáva na výslnie, obviní nejaktivnejšieho hitlerovca z toho, že je utajeným Židom, sám preberá iniciatívu a ukazuje zaslepeným, alebo nevšímavým či vyľakaným kolegom z divadla, ako chutí prenasledovanie a strach. Kirsch však musí byť nakonec odhalený. Niektorí z blízkych dokonca dosť skoro spoznajú, do akej odvážnej až šialenej hry sa ich kolega pustil, ale mlčia. Herec nakoniec odhaľuje sám celú pravdu o svojej „árijskej genialite“ rovno pred Goebelsom a pred novinármi. Vie, čo ho čaká, ale stálo mu to za to.

Zdalo by sa, že hra o fanatickom antisemitizme je v našich zemepisných šírkach neaktuálna. Stačí si však pripomenút občasné hlučné prejavy neofašistov a zamrazí nás, ako málo sa za posledné storočie v hlavách niektorých ľudí zmenilo. Nočným Brnom sa po nedávnom futbalovom zápase, v ktorom dal „našim“ gól cudzinec-černoch, ozývali pokriky: „Čechy Čechom“. A v Banskej Bystrici sa večer po prehre Slovákov s Čechmi na MS v hokeji ozývalo staré ľudácké: Češi peši do Prahy a Židia do plynu!“. Nemýľme sa, nebolo to v roku 1939, ale v roku 2006! V čom tkvie tá nenávisť? Je to ľudská hlúposť? Komplexy menejcennosti, alebo sú to výplody rasovej či akejkoľvek inej globálnej nenávisti zakódované v človeku? V jeho vybavenosti prežiť? Je vôbec možné presadiť v spoločnosti nejaké humanistické ideály, v ktorých by bol prítomný aj mechanizmus sebaobrany pred takýmto masovým idiotizmom? Na to všetko sa pýta vo svojej hre Felix Mitterer. Inscenácia v Mestskom divadle v Brne napĺňa všetky predstavy o kvalitnej realizácii. Režisér Stanislav Moša nesiahol po preklade, ktorý ponúka Divadelný ústav v Prahe, ale zveril preklad skúsenému divadelníkovi, prof. PhDr. Václavovi Cejpkovi, rektorovi JAMU. Ten už mnohými predošlými prekladmi preukázal mimoriadny cit pre jazyk a dramatično. Neviem, do akej miery zasiahol do textu režisér Moša svojimi úpravami, ale text je napriek svojej náročnosti výsostne javiskový – vrátane vždy problematickej interpretácii nárečia. (Bývalý slávny herec Kirsch sa vracia do divadla ako tyrolský horal Höllrigl a rozpráva „tyrolštinou“.)

Na scéne Daniela Dvořáka a v kostýmoch Andrei Kučerovej sa odohráva príbeh v dekorácii náznaku, kde musí dominovať herecký výkon. A ten skutočne dominantný je. Podporený ešte funkčnou hudbou Zdenka Mertu sa pred nami odvíja postupný pád slávneho herca, ktorý je v Nemecku po nástupe fašizmu predovšetkým Židom. Odvíja sa potom triumfálny návrat tyrolského Árijca, vzor čistej rasy, nástup oslavovaného herca, o ktorom všetci vieme, aká tragika sa za tým triumfom skrýva. Dvojrola hlavného hrdinu – herca Žida a herca Árijca, je ťažká, ale vďačná. Je ako ušitá pre Erika Pardusa. Nech už išlo o televíznu rolu v Četnických humoreskách, alebo o rolu Švejka v Mestskom divadle v Brne, Pardus si vždy nachádza svoju komickú polohu, v ktorej je miesto aj pre neistotu, pre smútok, miesto pre žiaľ. Je to nefalšovaný klaun, ktorý dokáže rozosmiať aj navodiť husiu kožu. A presne tak zvládol svojho Žida. A keď ešte ukázal Shakespearovho Šajloka raz v bravúrnom monológu, neskôr pred zástupcami NSDAP v tom istom monológu ako figúrku „hnusného žida“, divák si musí povedať – klobúk dolu. Súčasne však človeku príde na um: Takáto nádherná rola sa objaví iba párkrát za život! Ešte jedna postava stojí určite zvlášť za zmienku. Je to Helena Schweigerová, manželka herca Kirscha, alias Höllrigla. Berlínska super star, so všetkými manierami, ktoré k tomu patria. Žena odmietajúca spočiatku pochopiť v akej dobe to žije. Manželka Žida. Až postupne ju okolnosti nútia objaviť hrôzu režimu. Nemôže však a nechce sa vzdať svojej nádhernej hereckej kariéry. Vlastne sa vzdáva (musí sa vzdať?) svojho židovského manžela a kolaboruje s režimom. Je to množstvo zložitých citových pochodov, ktorými musí táto žena prejsť. Ona nie je amorálna. Amorálny je svet, ktorý ju obklopuje.

Túto krásnu rolu režisér zveril absolventke muzikálového herectva na bratislavskom konzervatóriu, Alene Antalovej. Dnes už všetkým známa hviezda sledovaných českých seriálov je predovšetkým výborná divadelníčka. Už to neraz na doskách Mestského divadla v Brne dokázala, či už v spevných a tanečných kreáciách v niekoľkých muzikáloch (Svet plný anjelov, Nana, Babylon, My Fair Lady) alebo ako dramatická herečka svetovej klasiky (Cyrano, Sluha dvoch pánov, Maškaráda). V Mittererovej hre ju čakala zasa rola, pre A. A. ako ušitá. Hviezda si zahrala hviezdu. A iste aj vďaka citlivému vedeniu režiséra aj tie najdrobnejšie nuansy ženy, ktorá sa z tých hviezdnych výšok musí zniesť do reality nastupujúceho totalitného režimu, v ktorom odrazu nie je miesto pre jej manžela – Žida. Bolo by asi na mieste postupne vymenovať všetky role a ich protagonistov, snáď ale bude stačiť, ak tu zopakujem známy bonmot, že nie sú malé role, ak ich hrajú veľkí herci.

Brnenské predstavenie V jámě lvové je sugestívnym svedectvom toho, že ľudia síce tvoria dejiny, ale dejiny sú zasa schopné celkom meniť, posilniť či pokriviť ľudské charaktery. Na rozdiel od princípov antickej drámy, kde Osud určuje, ako kto bude konať, v Mittererovej hre sú to ľudia, ktorí sú schopní postaviť sa a aspoň na chvíľu víťaziť nad osudom. Navyše je to hra, ktorá (bohužiaľ) práve tak vraví o minulosti, ako o súčasnosti. Stále mi totiž v ušiach znie onen pokrik nočným námestím v Banskej Bystrici, po hokejovom zápase ČR-SR. „Češi peši do Prahy a Židia do plynu!“ Aj taká je tá naša stredná Európa. Aj preto je Mittererova hra stále aktuálna.

Jáma lvová je koncertem bravurních výkonů

Iveta Macková 1. prosinec -1 zdroj Kult

Poslední novinkou roku 2006 v Městském divadle Brno se stala česká premiéra V jámě lvové z pera současného rakouského spisovatele a dramatika Felixe Mitterera. Režisérem inscenace je ředitel divadla Stanislav Moša, který tentokrát sáhl po hře lidských charakterů.

Jako spolupracovníky si Moša přizval Zdenka Mertu, který složil doprovodnou hudbu, a výtvarníky Andreu Kučerovou a bývalého ředitele Národního divadla Praha Daniela Dvořáka, kteří vytvořili účelové dobové i divadelní kostýmy a jednoduchou účelovou scénu s malým malovaným horizontem.

Téma hry osmapadesátiletého autora, u nás známého dramatem Účtování v domě božím, je inspirováno autentickým příběhem židovského herce. Artur Kirsch (jméno je změněno) je pod záminkou nežádoucího židovského původu vyštván svými méně úspěšnými kolegy ze svého oblíbeného divadla. Rozhodne se však pro odvetu, která je mnohem nekompromisnější než útoky, které ho vyhnaly. Nejzajímavější a nejsilnější stránkou předvánoční novinky jsou autorem propracované barvité charaktery postav, které jsou hybnou silou děje.

Režisér vsadil na vynikající herecké obsazení. Erik Pardus perfektně zvládá mnohovrstevnatou roli Kirsche se všemi jejími polohami od civilního jednání, přes hraní divadla na divadle až po polohu nevzdělaného svérázného horala likvidujícího nacisty jejich vlastní propagandou. Alena Antalová jako Kirschova žena Helena Schwaigerová a hvězda divadla je svými dispozicemi a perfektností hereckého výkonu patrně vůbec nejvhodnější představitelkou role. Bravurně pracuje s hlasem, výrazem i gesty, bez zaváhání přesně přechází mezi jednotlivými polohami své role. Dokáže být sebevědomá, formální, zlostná, hysterická, uražená i dojatá… V dalších rolích excelují Karel Janský jako doslova ztělesněný divadelní ředitel (Meisel), Zdeněk Junák jako jevištní mistr Eder, až hrůznou opravdovost dává do svého projevu Goebbelse Lukáš Kantor. Neméně důvěryhodně hrají své role i další herci. Určitou humornou zvláštností hry je uměle vytvořený jazyk tyrolského horala, který pro MDB vymyslel překladatel hry, rektor JAMU Václav Cejpek. Inscenace Jámy lvové vytváří autentickou atmosféru doby fašistické okupace. Svým bezpochyby vynikajícím obsazením je důstojnou a zároveň velmi silnou připomínkou hrůzných let teroru nadřazené rasy.

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

<