Aleš Bergman

Aleš Bergman

V roce l990 absolvoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, studijní kombinaci estetika a divadelní, filmová a televizní věda. V roce 1997 pak doktorské studium na Divadelní fakultě JAMU.

Na střední zemědělské škole začal publikovat své básničky v Ivančickém zpravodaji a učitelé mu proto záhy navrhli, aby přestoupil na gymnázium. Jeho gymnaziální léta byla spojena především s proslulým amatérským divadlem poezie Nepojízdná housenka, kde byl jedním ze tří jeho stálých tvůrců. Od těch dob se datuje jeho intenzivní zájem o amatérská divadla (bývá pravidelným hostem a často i vedoucím dílen či porotcem na vrcholných přehlídkách amatérského divadla).

Během studií na vysoké škole pro něj mělo velký význam setkávání s nejprve prostějovským, později brněnským Ha - Divadlem - zejména vzpomíná na Goldflamovu režii inscenace Bylo jich5 a 1/2. V tomto divadle pracoval i jako lektor dramaturgie a dramaturg.

První plně profesionální režií Aleše Bergmana byla česká premiéra Marivauxova Sporu ve Studiu Divadla bratří Mrštíků v Brně v roce 1990. Poté byl téměř tři roky jako režisér v angažmá v Městském divadle ve Zlíně, kde uvedl např. Capoteovu Luční harfu nebo Waltariho Čarodějku. Od roku 1991 externě vyučoval na Divadelní fakultě JAMU (umělecký přednes), kde také roku 1994 zahájil svá doktorská studia. V rámci nich zde učil jako asistent profesora Josefa Karlíka předměty herecká tvorba, herecká interpretace textu a voiceband, mimo to ale i teoretickou a praktickou dramaturgii. V roce 1997 se stal interním pedagogem JAMU.

V roce 2002 se Aleš Bergman stal vedoucím jednoho z ateliérů činoherního herectví (z jeho ročníku do souboru Městského divadla Brno přišla Veronika Poláčková a Eva Ventrubová). V současné době také externě vyučuje na pražské DAMU a na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.

Škola je pro něj v současné době na prvním místě a proto režíruje pouze příležitostně. Z poslední doby to jsou inscenace Kdyby tisíc klarinetů Suchého a Šlitra uvedené ve vlastní úpravě ve studiu Marta (2000), Bulgakovových Mrtvých duší v pražském Divadle ABC (2001), Čechovových Tří sester uvedených ve vlastní adaptaci rovněž ve studiu Marta (2003) a Blázni a svätci Daria Fo inscenované v košické Scéně Jorik (2003).

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací