Jef Kratochvil

Jef Kratochvil

Fotograf MdB  

 Josef Kratochvil je Brňák přesto, že se narodil v Ivančicích. Jeho matka Anežka se tam ukrývala v době, kdy bylo Brno bombardováno. Společně se starším bratrem Jiřím Kratochvilem (dnes uznávaným spisovatelem) bydlel do 4 let v Žabovřeskách, Jeho otec filozof PhDr. Josef Kratochvil byl univerzitní profesor a významný funkcionář ve skautském hnutí, vychovaný jako demokrat a zásadní odpůrce totality. Při nástupu komunistů k moci v 50.letech emigroval do NSR. Pracoval v rádiu Svobodná Evropa, a věnoval se pedagogické činnosti, získal titul profesor ornitologie a doktor filozofie a byl jmenován senátorem. Jeho emigrace však značně zkomplikovala situaci jeho synům, Josefa hlídalo STB. Vzhledem k jeho prospěchu a kádrovým skvrnám mu nabízeli dvě možnosti: „stavebnictví nebo doly“. Nastoupil do učení a jeho budoucnost se rýsovala ve strojírenství, začal se učit v líšeňském Zetoru posléze přestoupil do závodu Energetických strojíren, kde pracoval v oboru až do roku 1969.  V závodním klubu energetických strojíren bylo také zařízení fotokomory a tam seznámil se studentem, který ho zasvětil do tajů černobílých obrázků. V té době přišel do kin Antonioniho film Zvětšenina, který pro něj povýšil fotografii na životní lásku. Během vojny se dostal do Zruče nad Sázavou, kde zrovna natáčel režisér Miloš Forman film Lásky jedné plavovlásky. Jako nadšený fotograf se motal kolem filmového štábu a tím na sebe upoutal pozornost kameramana Ondříčka, který mu dal mnoho poučných rad. I od Miloše Formana dostal doporučení, ať se výtvarně vzdělává. Jeho studium, začalo u profesora K. O. Hrubého, kde studovala řada budoucích významných fotografů, František Maršálek, Rostislav Košťál, Petr Sikula a další.  Kolem roku 1967 dostal cestovní pas s výjezdní doložkou, která ho opravňovala k výjezdu do SRN. Po téměř sedmnácti letech mohl vidět svého otce, a díky jeho kontaktům mohl Josef nastoupit jako fotograf do reklamního střediska firmy Kodak-Nagel. Po návratu do Československa nastoupil díky vyhranému konkurzu na místo fotografa v podniku Oděvy Brno. V té době se v Brně zrodil nový fenomén, divadlo Husa na provázku. Večer co večer vysedával v sále brněnského Domu umění a užíval si talentu herců: Boleslava Polívky, Miroslava Donutila, Jiřího Pechy, Dagmar Veškrnové a dalších, samozřejmě s fotoaparátem. Později začal vytvářet divadelní plakáty a programy. Fotografoval rockové koncerty, Porty, svatby svých přátel, uličky města. Vzhledem ke kádrovému profilu nesměl pracovat v žádné redakci a přesto, nebo možná právě proto, vycházely jeho fotografie téměř ve všech novinách a časopisech. Deníky byly plné fotografií z „BSP“, ale vždy byly potřeba i nějaké kulturní snímky. V Brněnském večerníku například publikoval pod pseudonymem Jiří Jemar. Úspěšně se také zúčastňoval nejrůznějších fotosoutěží, mezinárodních fotosalónů, vytvářel obaly gramofonových desek folkových a rockových kapel. V roce 1988 se přihlásil do konkurzu na fotografa v Divadle bratří Mrštíků, nyní Městské divadlo Brno a začal se věnovat divadelní fotografii profesionálně. Jeho vzorem byl Jaroslav Krejčí. V té době se u Mrštíků nevytvářely žádné propagační materiály, pouze měsíční program a výkladní skříně. Začal přesvědčovat vedení divadla, aby se vytvářela větší propagace a z vlastní iniciativy začal používat fotografie na divadelní plakáty. Dnes je již samozřejmostí, že se na každou inscenaci vytváří originální plakát. Poté, co se mu podařilo prosadit plakáty, pracoval na vzniku divadelního časopisu, ve kterém chtěl představovat herce a divadelní představení více do hloubky.  Přišel rok 1989 a do divadla nastoupil na místo ředitele režisér Stanislav Moša, naskýtaly se další možnosti. V roce 1995 vznikl divadelní časopis Dokořán, který měl ze začátku šest stran a tiskl se černobíle. V časopise byla možnost prezentovat fotografie z představení a rozhovory s herci, režiséry, kostyméry a všemi, kteří se věnují vzniku představení. Časopis získal velkou oblibu. Dnes má 36 stránek a tiskne se v nákladu 6000 kusů. Začaly vznikat originální divadelní programy, každé představení má program v podobě malé knížečky která obsahuje spoustu fotografií. V roce 1995 při příležitosti padesátiletého výročí od založení divadla vznikla výroční publikace plná fotografií a začaly se vydávat divadelní ročenky obsahující ty nejlepší fotografie z představení, které vznikly uplynulé sezóně. V roce 1999 byl Jef Kratochvil nominován na cenu Alfréda Radoka za divadelní fotografii. Za fotografie z New Yorku získal Jef Kratochvil hlavní cenu v kategorii „Život kolem nás“ udělovanou v soutěži novinářské fotografie PRESS-CAMERA 2003. V anketě měsíčníku BRNO BUSSINES se jméno Jef Kratochvil objevuje již třináct let mezi stovkou „Lidí kteří hýbou Brnem“.  V období jeho šedesátých narozenin vyšla monografie s názvem „Fotografie v bouři“. Kniha svým způsobem mapuje dění ve městě Brně do roku 1989. K sedmdesátým narozeninám vydal Juraj Groch publikaci jeho fotografií pod názvem za zrcadelm.  Nyní Jef pracuje na monografii která bude obsahovat fotografie z dob po revoluci...a publikaci věnované fenoménu Husa na provázku. V roce 2014 byl oceněn Cenou města Brna.

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací