Jana z Arku na hranici

Scénické oratorium v režii Stanislava Moši bude uvedeno v rámci festivalu Moravský podzim v brněnské hale Rondo.

Arthur Honegger: Jana z Arku na hranici
scénické oratorium v režii Stanislava Moši
14. října (v 19.30 hod.) v hale Rondo v rámci festivalu Moravský podzim

V roce 1935 zkomponoval původem švýcarský skladatel Arthur Honegger na text Paula Claudela rozsáhlé celovečerní oratorium o nepohodlné světici Janě z Arku. Téměř okamžitě se dílo stalo součástí světových pódií. V režii Stanislava Moši a pod taktovkou Jakuba Kleckera, v exkluzivním pěveckém, hereckém i tanečním obsazení se nepochybně podaří prokázat životnost a neustálou aktuálnost francouzského veledíla. 
Viktor Pantůček

 

     Za největší dílo Arthura Honeggera (1692–1955) se považuje oratorium o svaté Janě; mezi velkými skladbami s humanistickým posláním, jimiž vrcholí Honeggerův tvůrčí odkaz, dosáhla právě Jana z Arku na hranici zaslouženě největšího ohlasu – svým průbojným tvarem, monumentálními rozměry a přesvědčivou angažovaností: na sklonku třicátých let, kdy mezinárodní krize začala dospívat ke katastrofě, přišel skladatel s prvním ze svých děl, jež se stala svědomím doby a především Francie.

     Ne náhodou se stala jeho hlavní postavou Jana z Arku, jež vystupuje jako symbol mravní čistoty a velikosti z doby, která patřila k nejhorším v dějinách její vlasti: nekonečně vleklá stoletá válka s Angličany zvrhla se už dávno v pustošivé přepady, drancující bez výběru francouzské území, a navíc vyvstal z burgundského vévodství samostatný stát, jenž ve spojenectví s Angličany rozvracel zbytky francouzského království pod nerozhodným dauphinem Karlem z Valois. V této situaci se objevuje u jeho dvora devatenáctiletá pasačka Jana, navštívená poselstvím svých Hlasů, a začíná uskutečňovat svůj program spočívající v přesvědčení, že Francie přestane trpět, sjednotí-li se pod vládou silného a uznávaného krále. Prvním z jejích zázraků bylo, že se k dauphinovi vůbec dostala a že se jí ho podařilo přesvědčit. Vojsko, které jí svěřil, šlo pak skutečně od vítězství k vítězství, podporováno lidem, jemuž Janin zjev vnukl konečně jakousi naději. Dobylo tak řadu měst, také Remeše, kde mohl být Karel konečně korunován na krále. Janina věc však byla jeho věcí, jen pokud mu pomáhala k moci; když byla (zradou) zajata Burgunďany, ztratil o ni zájem. Jana byla prodána Angličanům a v okázalém církevním procesu odsouzena k upálení jako kacířka a čarodějnice.

     Ke složitému textu Paula Claudela přistupoval Honegger s jistými rozpaky; rychle se však nadchl, když si uvědomil, že prolínáním několika časových rovin postihuje Janin příběh s maximální účinností dávaje mu spád, atmosféru, gradaci a monumentalitu. Základní situací je krátká chvíle před smrtí, kdy Jana ve vizionářském vzrušení znovu prožívá jeho klíčové okamžiky, bráníc jeho smysl proti pochybnostem, jimž ji vystavilo její utrpení uprostřed spílajícího davu a nelítostných soudců z řad církve, jíž se cítila poddána. Ztělesněním jejího alter ego je postava Bratra Dominika s knihou o jejím procesu; jejich rozhovor argumentují reminiscence na jednotlivé situace příběhu.

     V nich vystupují historické postavy v podobenstvích, jež jim přidělila jejich úloha v Janině příběhu. Prase, jež předsedá obludnému soudu zvířat, je vlastně Petr Cauchon (jeho jméno zní jako cochon, francouzsky prase), mistr pařížské univerzity a biskup beauvaiský, jenž měl osobní zájem a také hlavní zásluhu na Janině odsouzení. V podobenství karetní hry, jež rozhodla o jejím osudu, vystupují kromě královských vůdců tří zúčastněných stran (anglické, francouzské a burgundské) také Vilém z Flavy, kapitán posádky v Compiègne, jenž dal uzavřít bránu před ustupujícím Janiným houfcem při osamělém výpadu, Jan Lucemburský, velitel burgundského oddílu, jenž Janu zajal a prodal Angličanům, dále vévoda z Bedfordu, anglický regent, který zajatou koupil a vydal soudu, a konečně Regnault z Chartres, kancléř francouzského krále, jenž neučinil nic pro její záchranu. V obrazu královy korunovační cesty vystupují lidové postavy Kmotra Pytle a Matky Bečky jako alegorie úrodné severní a vinorodé jižní části Francie, o jejichž spojení se Jana zasloužila. Svaté Markétu a Kateřinu považovala za své patronky, jejich byly ony Hlasy, jež ji celou dobu vedly.

     Smysl a tvar Claudelova textu postihl Honegger nekonvenčním spojením řady slohových prvků, jež činí z jeho skladby něco mezi oratoriem, operou a také středověkou duchovní hrou. Obě hlavní a některé další postavy mluví, ostatní zpívají, vazba témat a reminiscencí spojuje dvanáct scén předlohy v plynulý proud; přechody z jedné časové roviny do druhé, návraty zpět a opět propadání do časového prostoru jsou provedeny s nenapodobitelným mistrovstvím. Přitom od začátku až po strhující závěr roste nejvlastnější poselství skladby: každé další procitnutí u kůlu je pro Janu méně bolestné, ze spílajícího davu se v jejím vidoucím zraku stává blahořečící francouzský lid, pro nějž není marno umřít, a její Hlasy, které ji dovedly k ke kruté a potupné smrti a pak ji opustily, se k ní v tomto poznání vracejí a přijímají mezi sebe jako zářící oběť velkého a čistého lidství.
Jiří Beneš

 

Jana z Arcu na hranici
scénické oratorium

Orchestr: Janáčkova filharmonie Ostrava

Sbor: Pražský filharmonický sbor
Sbormistr: Lukáš Vasilek

Kantiléna (Brno)
Sbormistr: Jakub Klecker

Dirigent: Jakub Klecker

 

Kostýmy: Andrea Kučerová
Scéna: Jaroslav Milfajt
Choreografie: Igor Barberič
Asistentka choreografie: Aneta Majerová
Režie: Stanislav Moša
Asistent režie: Stano Slovák

Korepetice: Ondřej Tajovský

 

Mluvené role
Jana z Arku: Svetlana Slováková
Bratr Dominik: Ladislav Lakomý
Mužské role: Jan Mazák, Viktor Skála, Jiří Mach

Ženské role: Mária Lalková, Lenka Janíková

Spoluúčinkují tanečníci Městského divadla Brno.

Zpívané role
soprán (Panna Maria/Markéta): Jana Doležílková
alt (Kateřina): Kateřina Jalovcová
tenor (Herold I.-písař/Porcus): Jozef Kundlák
bas (Herold II.): Jan Šťáva 

 

Více informací naleznete zde: www.mhf-brno.cz/moravsky-podzim/CZ/program.asp