Rozhovor s Johanou Gazdíkovou

V sobotu 26. března se na slavnostním večeru v pražském Národním divadle rozhodne o nových držitelích Cen Thálie. Mezi nominovanými je také Johana Gazdíková, představitelka titulní role v muzikálu Mary Poppins.

Srdečná, přísná i hravá Johana Gazdíková

Jane v Čarodějkách z Eastwicku, Eponine v Bídnících, Singoalla v Baladě o lásce, Denisa de Flavigny v Mam´zelle Nitouche, Titánie ve Snech svatojánských nocí, Konstance Weberová v muzikálu Mozart! - to je jen malý výčet rolí křehké blondýnky, již dnes vidí diváci - malí i velcí, především jako dokonalou chůvu. Ne že by pověsila herectví na hřebík, dostala jen skvělou příležitost zahrát si titulní postavu v muzikálu Mary Poppins, hudební inscenaci Městského divadla Brno o dokonalé vychovatelce, které se podaří doslova zázrak. S rolí získala nyní i nominaci na Cenu Thálie...

 

Inscenace zažívá v Brně obrovský úspěch. Má za sebou přes šedesát vyprodaných repríz a po dalších je velký hlad. Čím si onen divácký zájem o muzikál Mary Poppins vysvětlujete? Mohli bychom přece spekulovat o tom, že anglická chůva nemá Čechům, kteří mají rádi vše české, co říct...?!

Mary Poppins je, nehledě na původ, především chůvou, která se objevuje tam, kde je právě potřeba. Nenásilným způsobem nutí v tom dobrém slova smyslu člověka dívat se na svět jinýma očima a přemýšlet třeba i o lepších cestách životem. Náš příběh vypráví o tom, jak jsou v našem bytí důležité děti, jak přínosné jsou pro nás dospělé jejich bezelstné čisté duše a také o tom, kde hledat naše největší štěstí. A přitom není naše inscenace nijak mravokárná! Důležité také je, že v inscenaci nechybí vtip. Právě pro tyhle - zdánlivě jednoduché - věci je Mary Poppins kouzelná, právě pro tohle všechno uchvacuje lidi nejen tady, ale doslova na celém světě.

Je to pár dnů, co Vás za ztvárnění Mary Poppins Herecká asociace nominovala na Cenu Thálie. Už to je jistě úspěch. Představte si, že ono ocenění i získáte. Myslíte, že se díky tomu ve Vašem profesním životě něco změní?

Jsem šťastná a za nominaci děkuju. Moc si jí vážím. Uvažovat ale o tom, jestli by se můj život s cenou odvíjel jinak než dosud, nemá teď smysl. Žiju dneškem. Jestliže se na mě usměje štěstí, jestliže si toho někdo všimne a nabídne mi na základě toho nějakou zajímavou práci… to zní krásně nejspíš každému v herecké branži, ale kdo ví, co bude zítra?

V inscenaci se v roli kouzelné Mary střídáte s Alenou Antalovou a Radkou Coufalovou. Obě už Cenu Thálie získaly v předcházejících letech za jiné své role. Ač jedna postava, každá k ní přistupujete po svém. Jakou představitelku jste vytvořila právě Vy?

Doufám, že se mi při představení daří být Mary Poppins srdečnou, přísnou i hravou, zkrátka takovou, jakou by měla správná chůva být!

Není nezajímavé, že Mary Poppins režíroval Váš bratr. Byl Vám či jemu sourozenecký vztah během zkoušení nějak na překážku?

Při takovém zkoušení nelze rozhodně hledět na nějaké rodinné vazby. Důležité je, aby fungoval vztah mezi hercem a režisérem. V téhle inscenaci byl mým režisérem, já, stejně jako dalších dvaaosmdesát kolegů na jevišti, jeho hercem, resp. herečkou… Přiznávám, že k několika málo střetům při zkoušení mezi námi došlo, ale díky tomu, že jsme měli stejný cíl, věřím, že i tyhle naše vzájemné dohady byly ku prospěchu věci… Rozhodně jsem ráda za to, že mě do své inscenace obsadil.  

Takže žádné nadržování se nekonalo?

Proboha, to ne! Bratr je ke mně velmi kritický. Když spolu pracujeme, mívám obavu z toho, zda u něj obstojím. Když jste se mě ptala, co pro mě nominace znamená, pak musím přiznat, že i díky ní mám dobrý pocit, který snad může znamenat také to, že jsem Petra nezklamala. 

Zůstaňme tedy ještě u Mary. Nastudování této role jistě nebylo jenom procházkou růžovou zahradou... V inscenaci se hraje, zpívá, tančí i stepuje. Co bylo pro Vás vůbec nejtěžší?

Nechci říct, že všechny tyhle složky jako herectví, zpěv anebo step jsou úplně jednoduché… Pro mne ale bylo nejpodstatnějším a také nejtěžším úkolem to, aby divák - skrze mne - vnímal Mary samotnou: její lehkost, nadsázku a umění žít.   

V představení mají spoustu prostoru děti. Snad ani není scéna, ve které by neměly nějaký výstup. Výběr malých herců nejspíš nebyl jednoduchý, vždyť které dítě dokáže být opravdu bezprostřední? Jak se s dětskými kolegy hraje Vám?

Když se tyhle děti objevily na zkouškách poprvé, jisté obavy jsme měli nejspíš všichni. Přece jen těm nejmenším je sedm let! Neříkám, že vše probíhalo vždycky jednoduše, vždyť jsou všechny silnými osobnostmi, ale nakonec jsme našli společnou řeč. Jsem vděčná za to, že jsem je mohla poznat! Právě během měsíců, kdy jsme naši inscenaci připravovali, jsem si k nim vypěstovala takový vztah, že je nyní vnímám téměř jako vlastní. Když dnes přijdu do divadla, vrhají se na mne a vypráví mi, jak se měly a co dělaly… Faktem je, že se na tyhle chvíle vždycky těším. Vyměnili jsme si i telefonní čísla a čas od času si napíšeme. Před Vánocemi jsem pro ně zorganizovala u nás doma večírek, který jsme si náramně užili…  

Mary Poppins je jistě kouzelná už svým jedinečným přístupem k věci, pravdou ale je, že zázraky a čáry jsou nedílnou součástí představení. Prozradíte, co jste se v tomto směru musela naučit?   

Nedá se říci, že by bylo cokoli z toho vyloženě složitého. Všichni diváci čekají bezesporu na Maryin let nad svými hlavami. Ve chvíli, kdy náš příběh končí šťastným souzněním rodičů a jejich dětí, orchestr spustí dojemné finále a já se mám vznést, toužím po tom vzít diváky s sebou… Nádherná chvíle. Když pak pod sebou vidím všechny děti a často i dospěláky s úžasem ve tváři, cítím něco naprosto úžasného. Ten pocit se nedá vyjádřit jedním slovem, ale není daleko od štěstí…

Mary je ve Vašem životě nejspíš úlohou zlomovou. Kterou roli na repertoáru máte ale vážně nejraději a proč?

Není úloha, kterou bych měla raději nežli jinou, ale faktem je, že dnes vážně „žiju“ rolí Mary Poppins.

Ač se v Městském divadle Brno hrají všechny možné žánry, přece jen na výsluní se tahle brněnská scéna dostala díky svým hudebním inscenacím. Čím si to vysvětlujete?

Jsem si jistá, že tolik profíků v jednom souboru v naší zemi nenaleznete. Nejen skvělí herci, zároveň zpěváci a tanečníci; lidé v tomhle angažmá jsou tak nadšeni tím co dělají, že jsou schopni naučit se téměř cokoli. Mimochodem tenhle elán, energie a schopnost učit se novým věcem, třeba i v pokročilém věku, je další jasnou devizou. Pak je tu repertoár, ze kterého si divák vždycky vybere – ať už jde o činohru či muzikál, komedii nebo drama. Klasika světová i projekty zcela nové, psané přímo pro tohle divadlo. Slavní autoři, renomovaní režiséři. Co víc si přát?

Zkusme nahlédnout trošku do soukromí. Máma herečka, bratr herec a režisér, švagrová je herečkou taky. Umím si představit, že si práci "nosíte" i domů. Existuje vůbec nějaký únik od divadla? Co je pro Vás nejdokonalejším relaxem?

V divadle jsem opravdu ráda, ale chvíle, kdy se vracím domů za synem Jakubem a všemi zvířaty, jsou ohromné. Tři psi a dvě kočky, se kterými normálně, teda pro okolí asi nenormálně, konverzuju, jsou pro mě naprostým odreagováním. Pak miluju procházky lesem, často si beru s sebou knihu, uvelebím se na nějaké samotě a tam vydržím číst dlouhé hodiny… V poslední době jsem doslova „ujela“ na sci-fi filmech a seriálech. Když je na ně čas, výletem do „jiné galaxie“ nepohrdnu.

A propos: máte syna. Když byste mohla nahlédnout do budoucna, chtěla byste jej vidět stát na jevišti?  

Nevím, jestli bych chtěla mít z Kubíčka zrovna herce, ale pravdou je, že jeho bezbřehá fantazie, kterou doslova oplývá, ho na nějakou uměleckou dráhu jistě svede. Je mu osm, ale už teď vymýšlí divadelní hry. Naposledy mě žádal, abych zavolala Jamesi Cameronovi a donutila jej přestat pracovat na druhé části filmu Avatar, neboť na tu se chystá právě on! Kromě toho, Kuba by rád pracoval také v našem divadle, konkrétně na režii muzikálu Transformers dle vlastního scénáře. Vybrané má i hlavní představitele: Dušana Vitázka, Markétu Sedláčkovou, Vojtu Blahutu a bráchu. Já roli nezískám, prý bych se moc předváděla (smích). Každopádně: ať si můj syn vybere nakonec povolání jaké chce, důležité je, aby byl šťastný.