Vážení divadelní přátelé,
nestává se často, abychom mohli v naší zemi uvést světovou premiéru díla, za kterým stojí jeden z největších současných světových hitmakerů. Když mě oslovila berlínská autorská agentura Gallissas, abych se blíže seznámil s hudbou Ralpha Siegela a zvážil, jestli bych nechtěl napsat scénář k novému muzikálu, který by vznikl právě s použitím jeho kompozic a písní, požádal jsem je, aby mi tedy zkompletovali jeho dílo, že si ho poslechnu, zvážím a rozhodnu se. Docela je to pobavilo. Ralph totiž za svůj život napsal dva tisíce písní…! Dramaturgové z agentury mi udělali jakýsi předvýběr, který čítal na 80 skladeb, a já se začal vposlouchávat do jeho hudby. Nakonec jsem kolem jedné z písní začal psát příběh o slepém kytaristovi a zpěváku Johnnym Blue, o jeho talentu, o jeho „kšeftu“ s ďáblem, o jeho lásce. Psal jsem samozřejmě česky, a když jsem dopsal, text přeložený do němčiny jsem poslal do Berlína a odtamtud scénář putoval za Ralphem do Mnichova, kde bydlí. Byl nadšen, a tak jsme si smluvili naši první schůzku u něho doma. Samozřejmě jsem byl zvědavý na člověka, kterého jsem velmi blízce poznal, aniž bych ho kdy zatím potkal, přes jeho hudbu, kterou mimo jiné interpretovala třeba taková Mireille Mathieu… A tak jsem se poprvé setkal s energií nabitou bytostí, která mě uvítala mohutným obětím a spoustou nádherných slov o našem divadle. (Čert ví, kdo ho brífoval…) Rychle jsme se pak dostali k povídání si o nové inscenaci a všechno šlo až překvapivě hladce, dokud jsme nezačali řešit obsazení funkce, na které bude v následující přípravě díla velice záležet – osobu aranžéra. Vždyť skladby, které jsem pro muzikál zvolil, a je jich celkem 36, vznikaly v průběhu více než třiceti let a každá z nich měla logicky své specifické, své době odpovídající hudební aranžmá. A oba jsme přece chtěli, abychom na jeviště uvedli současný příběh se současnou hudbou, kterou musí logicky připravit někdo, kdo své profesi navýsost rozumí, kdo má kromě mimořádného talentu i obrovské zkušenosti, zná Ralphovu hudbu, ztotožní se s mým příběhem i se způsobem, jakým ho zamýšlím inscenovat. Ralph nabízel špičkové aranžéry z newyorské Broadwaye nebo londýnského West Endu, hlavních měst muzikálových produkcí, a já zase mluvil o české, respektive moravské múzičnosti a schopnostech kolegů v mém brněnském okolí.
Onu nesmírně náročnou, objemnou a citlivou práci jsem po různých peripetiích nakonec svěřil hudebnímu skladateli a dirigentu našeho divadla Karlu Cónovi, který vše, co napsal s orchestrem a zpěváky, i nastudoval. Čtrnáct dnů před premiérou jsme zrealizovali orchestrální zkoušku, kdy jsme dílo poprvé kompletně zahráli a přezpívali. Ralph byl ten den poprvé v našem divadle a my všichni, muzikanti, herci a další kolegové z divadla jsme sledovali muže, který se nebránil skrývat ani nadšení ani dojetí, který objímal jednotlivé zpěváky a mnohokrát i Karla Cóna, jemuž nakonec přede všemi řekl, že by se od něho měli učit všichni hudební aranžéři na celém světě…
Právě díky umění Karla Cóna se náš Johnny Blue „oděl“ do současnosti. Vždyť v tom tkví taky jedna z hlavních zásad našeho divadla – uvádění původních, originálních inscenací, které současným jazykem rozmlouvají se svým divákem. Jsou totiž na světě i taková divadla, která stále dokola nasazují pár titulů v kalkulu, že na hudbu jejich autorů přijdou diváci podobně, jako se chodí do muzea na slavné a populární exponáty. Živé a skutečně současné divadlo má však za svou zásadní povinnost uvádění děl, která vznikají z oné éterické hmoty, která nás obklopuje právě nyní. A v písních Ralpha jsem našel tolik vzácných melodií, které přesně odpovídají nárokům na dramatické dílo, jež zpívá na dechu současnosti, a byla by, jak říkává moje maminka, „věčná škoda“, kdyby se Ralphova hudba neobjevila ve své scénické – divadelní podobě dnes a tady. …a představte si – poprvé právě u nás v Brně!
Na shledanou u nás v divadle, a nejen na představení „Johnny Blue“, se s vámi za všechny své kolegy těší
