My Fair Lady (ze Zelňáku)

My Fair Lady (ze Zelňáku)

  • Žánr Muzikál
  • Scéna Činoherní scéna
  • Premiéra10. září 1999
  • Délka představení3:15 hod.
  • Počet repríz311
  • Cena 430 - 480 Kč

muzikál

Slavný americký muzikál, který vznikl na motivy známé divadelní hry G. B. Shawa Pygmalion. Dnes již klasický muzikálový titul, který měl premiéru na Brodwayi v roce 1956 (o rok dříve než slavný Bernsteinův muzikál West Side Story, který je již několik let na repertoáru Městského divadla), vypráví známý příběh květinářky Lízy Doolittlové, která projde proměnou v sebevědomou mladou dámu…

To, že Líza i její otec, popelář Alfréd Doolittle, mluví v originále anglickým dialektem cockney, inspirovalo autora úpravy a režiséra Stanislava Mošu k převedení hry do brněnského prostředí a k použití místního nářečí, brněnského hantecu. Tak se zrodila My Fair Lady s přívlastkem ze Zelňáku, protože postava Lízy se přesunula z původní londýnské tržnice Covent Garden na brněnský Zelný trh. Nejde totiž jen o jazykovou inovaci, ale i o posun do místních reálií. A tak postavy v úvodu nevychází z Královské opery, ale z Reduty, kde nehráli Verdiho Aidu, ale lidovou operetku Na tý louce zelený…

S posunem muzikálu do nám blízké jazykové roviny a také směrem do současnosti, souvisí také změna jmen. V brněnské verzi nenajdeme Lízu Doolittlovou, ale Ďulínkovou, nikoli profesora Higginse, ale Jindřicha Hradského, místo plukovníka Pickeringa plukovníka Špičku a Freddy Eynsford-Hill prošel proměnou na Bedřicha Škodu-Vrchovského. Díky vtipné úpravě a vynikajícím hlavním představitelům (v čele s několika nositelkami cen Thálie) slibuje inscenace, kterou doprovází osmičlenný živý orchestr za řízení Karla Cóna, mimořádný divácký zážitek.

 

Autor

  • Alan J. Lerner
  • Frederick Loewe

Překlad

Dramaturg

Scéna

  • Milivoj Husák j.h.

Dirigent

Choreografie

  • Vladimír Kloubek j.h.

Hudební aranžmá

Odborná spolupráce

  • Prof. PhDr. Marie Krčmová
  • CSc.

Jindřich Hradský

Jan Špička

Paní Hrušková

Paní Hradská

Kuba

Šebelová

Paní Škodová

Číšník

MINIRECENZE ROVNOSTI

Lenka Suchá 30. říjen 2012 zdroj Brněnský deník

Když měl v září 1999 v Městském divadle Brno premiéru muzikál My Fair Lady s přívlastkem (ze Zelňáku), byla to pro tehdy ještě ne zcela vyprofilovaný muzikálový soubor velká událost. V té době měli za sebou Brněnští z tohoto žánru jen nastudování Snů svatojánských nocí a West Side Story a specializovali se hlavně na činohry. Právě úspěch originální výpravy amerického muzikálu o povznesení chudé pouliční květinářky však pomohl u Mrštíků odstartovat skutečný muzikálový boom. Za třináct let nepřetržitého uvádění zaznamenala My Fair Lady (ze Zelňáku) 270 repríz a v roli Lízy Ďulínkové se vystřídaly hned tři pozdější držitelky Ceny Thálie (Alena Antalová, Petra Jungmanová, Markéta Sedláčková), které doplnila ještě Jitka Čvančarová. Od letošního března uvádí divadlo muzikál po obnovené premiéře, v níž nejzásadnější je nové obsazení většiny rolí. Radka Coufalová se u všech proměn Lízy dostatečně vyřádila a navíc si coby rodilá Ostravačka bez problémů poradila i se záludnostmi hantecu. Jejímu naturelu je však o něco bližší poloha ušmudlané květinářky než vznešené sebevědomé dámy po proměně. V postavě ješitného staromládeneckého profesora Hradského exceluje nově Petr Štěpán, který v mnoha ohledech dokonce předčí svého už tak dokonalého předchůdce Martina Havelku. Je zvláštní, že tvůrci ponechali v nezměněném obsazení jednu ze stěžejních rolí – plukovníka Špičku. Možná k tomu ale ani nebyl důvod, protože Zdeněk Bureš jej zosobňuje stále s takovou noblesou, jakoby se u něj čas zastavil. V textu došlo jen k několika drobným inovacím, kterých si však všimnou spíš jen fajnšmekři (namísto kazety z videa „odkráglovali“ starou tetu nově kvůli dívídíčku, v songu Bez tebe přibyla pasáž „nádraží přesunou – bez tebe“). Při pohledu na „skromnou“ osmičlennou kapelu pod vedením Karla Cóna se nutně nabízí otázka, jak by asi nové verzi slušelo nastudování s velkým orchestrem, který je dnes při všech brněnských muzikálových produkcích samozřejmostí. A co teprve přenesení na Hudební scénu, která by nabídla nespočetně víc technických možností a choreografických řešení? Jenže je možná dobře, že My Fair Lady (ze Zelňáku) zůstává milou nostalgickou připomínkou toho, jak kdysi Městské divadlo Brno začínalo svoji cestu za muzikálovou slávou.

MY FAIR LADY V BRNĚ A RADKA COUFALOVÁ JAKO BETÁLNÉ ŠNICL

Vítězslav Sladký 23. říjen 2012 zdroj www.musical-opereta.cz

Mám kolegyni, která umí tak dokonale imitovat cikánskou mluvu, že v telefonu nepoznáte, že s vámi nemluví rodilá Romka. To chce cit pro jazyk, fonetiku i rytmus řeči. A všechny tyto atributy nechybí Radce Coufalové, která v Městském divadle v Brně nově ztvárňuje Lízu Doolitlovou (resp. Ďulínkovou) v přeslavném muzikálu My Fair Lady, který ovšem, jak známo, Stanislav Moša značně upravil a přepsal do brněnského hantecu (za odborné spolupráce prof. Marie Krčmové). Svojí kolegyni zmiňuji záměrně, neb Radka Coufalová, ač měla na nazkoušení nové role opravdu minimum času a původem je Ostravačka, zvládla všechny záludnosti role i typické brněnské mluvy s naprosto odzbrojující dokonalostí.

Ovšem začněme popořádku. Muzikál My Fair Lady měl v Brně premiéru v roce 1999. Tedy v době, kdy ještě nestála Hudební scéna a kdy se soubor MdB výslovně na muzikál nespecializoval. Ano, měl již za sebou úspěšné inscenace Snů svatojánských nocí či West Side Story, ale strhující a mnohdy trnitá cesta k prestižnímu českému muzikálovému domu teprve začínala, slovy řidiče tak na patnáctém kilometru D1. Ostatně, i pohled do programu na fotografie hlavních protagonistů dává tušit, že nějaká ta doba opravdu utekla. Přesto právě tato inscenace dodnes patří k nejoblíbenějším. A naprosto právem. Zhlédl jsem po delším odstupu jednu z repríz (obnovená premiéra se konala 25. 3. tohoto roku), a stejně jako před léty představení sklidilo bouřlivý standing ovation. Kromě všech účinkujících si jej zasloužila i perfektně šlapající osmičlenná kapela, kterou od kláves dirigoval Karel Cón.

Jak již bylo naznačeno, zejména díky „nové” titulní představitelce Radce Coufalové představení jede v neskutečně strhujícím a zábavném tempu. Její Líza nejenže prochází tradiční proměnou z ušmudlaného káčátka po sebevědomou a krásnou dámu, ale dává postavě ještě mnohem víc – úžasnou energii, dívčí půvab, temperament, ani během náročných tanečních čísel se nezadýchává. Je roztomilá i v okamžicích, kdy by jí profesor Hradský (Petr Štěpán), nebýt proslulý klidem Angličana a zvláštní arogancí, snad nejraději nafackoval. Samozřejmě nemohu opomenout vynikající pěvecký výkon Coufalové v notoricky známých šlágrech Jen se těš, profesore!, Chtěla bych tančit jen nebo Ukaž!. Skvělí jsou ale i představitelé dalších rolí. Zejména oceňuji do všech detailů dotaženou figuru popeláře Alfréda Ďulínka Ladislavem Kolářem, který ač konstitučně není typickým Doolittlem, vtiskl své postavě vedle obvyklého bodrého buranství i jistou noblesu a eleganci. Obrovským drivem opatřil obdivovatele Lízy Bedřicha Škodu Jiří Mach, který i během náročných písní budil dojem, že se na kolečkových bruslích (výborný nápad choreografa Vladimíra Kloubka) pohybuje od narození. V úlohách pánů ze staré školy, profesora Hradského a jeho přítele plukovníka Špičky, excelují Petr Štěpán a Zdeněk Bureš. A tak bych mohl ve výčtu mimořádných hereckých výkonů pokračovat až po Jana Apolenáře v epizodní úloze bláznivého Maďara Karpathyho.

Pro režiséra Mošu snad může být největší pochvalou, že jeho inscenace (a geniální úprava) ani po třinácti letech vůbec nezestárla. Kdykoli jsem totiž My Fair Lady na české scéně viděl, vždy jsem si kladl otázku, jak vlastně nespisovnou angličtinu správně přetransponovat do našich krajů, kde, na rozdíl od britských ostrovů, řeč a výslovnost nekastuje jednoznačně společenské postavení obyvatel. Až brněnská inscenace našla správnou cestu, která odkrývá v My Fair Lady našim divákům dosud skrytý rozměr. A navíc je neuvěřitelně vtipná – mám-li být upřímný, už dlouho jsem se v divadle takhle nepobavil!

Herečka Líza Ďulínková se zbavovala brněnského hantecu

Zdeněk Hejduk 1. únor 2010 zdroj Kolínský deník

Kolín - Betálná koc, hercna, švestky nebo lováky – podobá slova zněla v pátek večer z jeviště kolínského Městského divadla, kde soubor Městského divadla Brno předvedl vlastní adaptaci světoznámého románu Pygmalion G.B. Shawa. Muzikál My Fair Lady se dočkal ve světě již mnoha různých adaptací, brněnský režisér Stanislav Moša použil slavný brněnský hantec a název doplnil dovětkem (ze Zelňáku). Jeho hrdinka tak prodává své květiny pod Špilberkem na Zelném trhu, místo Líza Doolittlová se jmenuje Ďulínková a do velkého světa se jí díky sázce snaží uvést ne profesor Higgins, ale Jindřich Hradský.


Hra s mnoha tanečními scénami a písničkami, které zná každý z mnoha silvestrovských a revuálních televizních pořadů, a živou kapelou v orchestřišti se stala velkým hereckým koncertem Jitky Čvančarové, jejího partnera ztělesnil Martin Havelka, který kdysi zazářil v pražském muzikálu Hair.


Už o přestávce více jak tří hodinového představení se dalo hovořit o předčasném zážitku roku. Do posledního místa zaplněné hlediště vybuchovalo smíchy, tleskalo po každém pěvecko – tanečním čísle a na závěr dlouho aplaudovalo. Hlavní aktérka pak dostala kytici růží od svého současného životního partnera, který inscenaci sledoval z ředitelské lóže.
                                                                              

Lady ze Zelňáku bude hitem

Libuše Zbořilová 14. září 1999 zdroj Rovnost

…Stanislav Moša se už zařadil mezi naše přední muzikálové režiséry a v Lady to opět stvrzuje přesnou mírou nadhledu i dokonalým vedením herců (ve dvojím i trojím obsazení) k přesně vyváženému charakteru postavy včetně proměny, k bezešvému propojení mluvených, zpívaných a tanečních sekvencí. Objeví i překvapivé scény (využití zrcadel v tanečním sále) a obvykle nápaditě využívá svícení scén (malebnost Zelného trhu apod.). Také v obsazování rolí má šťastnou ruku: Karel Jánský (prof. Hradský) nezastírá skrytý temperament sucharského vědce s citlivým srdcem, vede svůj zápas s přehledem a lehkostí. Plukovník Špička v podání Jiřího Tomka má široký rozměr člověka chápajícího vše kolem sebe, jemuž vojáctví neotupilo smysl pro humor, a naopak napomohlo řešit výjimečné situace. Tomkova jemná komika kvalitně sekunduje Jánského hrané hrubozrnnosti. Líza Ďulínková má v provedení Markéty Sedláčkové sice poněkud přehnaný začátek, postupná kultivace však spěje k vyrovnané i smutně vědoucí poloze postavy, v níž Sedláčková úročí své předchozí zkušenosti. Její otec, Alfréd Ďulínek, má ve vínku přesné obrysy postavy a také nejhezčí písničky muzikálu, čehož Zdeněk Junák využil beze zbytku v živočišně sympatické kreaci…

Mošův tah s My Fair Lady se zdařil na výbornou

Simona Polcarová 13. září 1999 zdroj Jihomoravský den

…Na výbornou vyšel tah režiséra Stanislava Moši, který se odvážně rozhodl upravit slavný muzikál Alana Jaye Lernera a Fredericka Loewa My Fair Lady do brněnského prostředí…

…Líza Doolittlová se proměnila v Lízu Ďulínkovou a její neohrabanou nespisovnou mluvou se stal brněnský hantec. Její nesnesitelné výrazivo na Zelném trhu zaskřípalo v uších profesora Jindřicha Hradského a na světě byla myšlenka, že z dívky z ulice úspěšný fonetik za půl roku udělá vévodkyni. Známý motiv v novém podání dostal neuvěřitelnou šťávu a s víc než čtyřicet let starou látkou splynul naprosto přirozeně. Hovorový jazyk Brňanů se pro české představení ukázal být vhodným ekvivalentem k špatně artikulované angličtině, a navíc zapůsobil velmi vděčně na domácí publikum. Zdařilou úpravu (odborná spolupráce Marie Krčmová) je třeba ocenit o to více, že pronikla nikoli pouze do mluvených částí, ale i do slavných písní…

…Z Mošovy režie vyzařuje bezprostřednost a lehkost spojená s mistrovstvím tanečních čísel v choreografii Vladimíra Kloubka. Režisér vede své herce citlivě a s jistotou rozehrává každou situaci, z níž jde vytěžit humor či jemné dojetí. Jeho obratnost vyniká především z obrazu, kde brněnská smetánka zasedne těsně před dostihem ke stolu s ještě nepříliš připravenou Lízou. Trapné okamžiky ticha, nejistoty i snaha navázat nit na Lízinu nevycválanost má punc skutečného společenského faux pas, jaké z nás zažil snad každý. Kloubek zase šikovně inscenuje neohrabaný tanec trhovců i živelného tatínka Ďulínka s kupány a staví ho do kouzelného kontrastu k již vznešenému půvabu Lízy, ladně proplouvající v hluboké noci mezi zrcadlovými stěnami v písni Chtěla bych tančit jen. Na kvalitě inscenace se v neposlední řadě podepisují výjimeční herci. Soubor natolik dospěl, že na jevišti nenajde slabší článek v řetězu, nikdo nedopustí, aby cokoli zaskřípalo. Petra Jungmanová jako Líza prochází úžasnou proměnou od ušpiněné ječivé sirény po sebevědomou dámu a své přehrání zvládá stejně dobře i při zpěvu a tanci bez sebemenšího zadýchání. Martin Havelka se s úspěchem objevuje v poloze ješitného a usedlého starého mládence, Zdeně Herfortové jako jeho máti nechybí potřebná nonšalance a šarm, part otce Ďulínka bravurně i po pěvecké stránce zvládá Zdeněk Junák a v podobném duchu by se dalo pokračovat donekonečna…

Sledujte nás na

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací