Očistec

Očistec

  • Žánr Muzikál
  • Scéna Hudební scéna
  • Premiéra19. leden 2013
  • Délka představení3:15 hod.
  • Počet repríz21
  • Cena 490 - 520 Kč

II. díl hudební trilogie Osudová komedie / muzikálová situační komedie / světová premiéra

Když v roce 2008 Zdenek Merta a Stanislav Moša zahájili svůj poslední projekt, hudební trilogii Osudová komedie, rozhodli se zároveň ono notoricky známé: Peklo – Očistec – Ráj nahlížet zcela nově, vlastníma autorskýma očima. Po hudebním dramatu Peklo, založeném na tezi, že skutečné peklo je schopen vytvořit sám sobě a svým blízkým pouze a jenom člověk, přichází na řadu až kabaretně-pohádkový příběh Očistec. Do nového příběhu nepřecházejí žádné postavy z předchozího dílu, stejně jako se změnil žánr, mění se i prostředí, jazyk i styl vyprávění. Vazba na první část plánované trilogie je pouze tematická.
Očistec je podle církevní tradice fáze, v níž se lidská duše osvobozuje od svých pozemských hříchů a zapomíná na veškeré tělesné slasti, aby mohla vstoupit do věčného Ráje. I přes utrpení a trápení, která jsou s tímto stavem spojená, dochází nakonec k naprostému a zaslouženému osvobození. Tento metafyzický stav pojímá naše nová hudební komedie Očistec zcela reálně. Tříčlenná skupina svobodomyslných rockerů se jistou shodou okolností ocitne v jakémsi podivném v klášteře, kde jsou najednou nuceni vzdát se všeho fyzického/pozemského, co dosud považovali za jediný a opravdový smysl svých životů. Deny, Jerry a Bas jsou na toto zvláštní místo uneseni třemi okouzlujícími dívkami, které se je spolu s ostatními členy řádu snaží prostřednictvím přímé konfrontace přesvědčit, že podstatou lidského bytí má být jakési vyšší poslání. V čele s matkou představenou dovolují mniši a mnišky nahlédnout třem „výtržníkům“ do životů těch, kteří svou touhu po tělesnosti, mamonu, či obžerství přehnali a sami za to potom tvrdě zaplatili. V příběhu se tedy setkáme jak s hraběnkou Báthory, tak s Maháradžou z Dhárí či Pepíkem Stalinem a Dolfíkem Hitlerem. Nic ovšem není tak jednoznačné, jak na první pohled vypadá. Ukáže se, že matka představená má se svými ovečkami poněkud pragmatičtější plány, než se na venek jeví, a zachováme pro tuto chvíli jako překvapení, kdo dojde ke skutečnému očištění. Budou to oni tři nevázaní mladíci, nebo nadpozemská bytost Anděla, která dosud nepoznala jiný než klášterní svět?

Asistent režie

Dramaturg

Hudební nastudování

Sbormistr

Asistent choreografie

Světelná režie

Asistentka kostýmní výtvarnice

Produkce

Zvuková režie

Deny, klávesista a zpěvák

Bas, baskytarista a zpěvák

Jerry, kytarista, zpěvák a sexuální štvanec

Divous, němý bubeník

Bob, jejich manažer

Lenka, fanynka, 1. Grácie, řádová sestra, šachová figurka

Hanka, fanynka, 2. Grácie, řádová sestra, šachová figurka

Terka, fanynka, 3. Grácie, řádová sestra, šachová figurka, panička od labradora

Swing (Lenka, Hanka, Terka)

Hurt, multimilionář

Marie, matka

Anděla, její dcera, pak Adéla

Maharádžá z Dhárí, 1. Hurtova Gorila

Dolfík, desetiletý Adolf Hitler

Pepík, desetiletý J.V.Stalin

Bratr Tomáš

2. Hurtova Gorila

Konferenciér

Gizella, jeho asistentka

Řádové sestry, hosté na koncertech, šachové figury, postavy oživlé kamasutry, kuchařky a oběti hraběnky Báthory

Řádoví bratři, hosté na koncertech, šachové figury, postavy oživlé kamasutry, kuchaři a oběti hraběnky Báthory

Tanečnice, řádové sestry, hosté na koncertech, šachové figury, postavy oživlé kamasutry, kuchařky a oběti hraběnky Báthory

Tanečnice, řádové sestry, hosté na koncertech, šachové figury, postavy oživlé kamasutry, kuchařky a oběti hraběnky Báthory, Grácie z obrazu

Tanečnice, řádové sestry, hosté na koncertech, šachové figury, postavy oživlé kamasutry, kuchařky a oběti hraběnky Báthory, tanečnice u tyče

Tanečníci, řádoví bratři, hosté na koncertech, šachové figury, postavy oživlé kamasutry, kuchaři a oběti hraběnky Báthory

OČISTEC JAKO ROCKOVÁ SHOW V KLÁŠTEŘE

Kateřina Šebelová 3. únor 2013 zdroj www.velkaepocha.sk

Druhý díl hudební trilogie Osudová komedie s podtitulem Očistec si připravilo v lednové premiéře Městské divadlo Brno. Spojitost s Dantovým románem, která se nabízí, je zde pouze tematická. Autoři inscenace duo Moša-Merta změnili oproti předchozímu Peklu téměř vše od žánru, postav po jazyk a prostředí.
 
Rockeři v klášteře...
Skupinka tří kamarádů Deny, Jerry a Bas, kteří spolu hrají v rockové skupině, se díky svému nezřízenému životnímu stylu ocitají v podivném klášteře, kde panují prazvláštní pravidla a velmi přísný řád. Do kláštera jsou mládenci uneseni třemi půvabnými dívkami, které se „zlobivé rockery“ spolu s ostatními členy kláštera včetně přísné matky představené snaží přivést pomocí odříkání jejich radostí a přísného režimu na cestu údajného vyššího poslání.
Tyto hříchy jsou mladíkům prezentovány formou jak fyzického odpírání a utrpení, tak i prostřednictvím nahlédnutí do životů těch, kteří podlehli svým patologickým touhám, jako například obžerství, smyslnost nebo touhou po bohatství, kráse a slávě (Hitler, Stalin, hraběnka Báthoryová nebo  Maharádža z Dhárí). Otázkou zůstává, jestli se podaří bohémské mladíky touto formou „napravit“ a očistit, nebo se naopak ukáže, že všechno je úplně jinak...
 
Jaroslav Milfajt opět dokazuje, že je mistrem svého řemesla. Nápaditá a plně funkční scéna splňuje podmínky jak pro živý koncert rockové skupiny, tak i ponurosti klášterních stěn. Do toho obrovské funkční varhany nebo velké šachovnicové pole, do kterého vtěsnaná třicítka herců v pohybu nabízí výbornou podívanou.
Kostymérka Andrea Kučerová odvedla rovněž dobrou práci. Po hudební stránce si na své přijdou vyznavači rockové muziky, kteří si naživo mohou vychutnat koncert v podání čtveřice hlavních postav včetně mlčenlivého bubeníka Divouse alias jevištního mistra Jaroslava Záděry v netradiční roli.
Kromě standardně dobrých pěveckých čísel svou práci odvádí i sborové zpěvy pod vedením Karla Škarky a hlavně třicetičlenný orchestr, který tvoří vkusnou zvukovou kulisu s dirigentem Danem Kalouskem v čele.
 
Charismatičtí rockeři v náročné choreografii
Co se týká hereckého umění, nelze vytknout ústřední trojici vůbec nic – Slovák, Mach a Vitázek, kteří si svoje role s chutí užívají, a to jak na pódiu, tak i při ostatních scénách v klášteře, a radost z hraní z nich přímo čiší. Z ženských rolí zaujme Svetlana Janotová jako Anděla, Ivana Vaňková jako Hraběnka Báthory, která s neobyčejnou šikovností mění kostýmy, nebo Pavla Vitázková v trojroli Evy, Krasotinky a Hurtovy ženy. Nezapomenutelný duet odehraje bubenické číslo „o stůl“ v podání nemluvného Divouse Jaroslava Záděry a Terky ve ztvárnění Márie Lalkové. Určitě mezi nejpovedenější scény patří šachovnicový souboj desetiletého Pepíka Stalina s Dolfíkem Hitlerem, kde se umně střídá třicítka herců v obtížné choreografii.
Očistec podle Městského divadla Brno nabízí třaskavou show plnou dobré muziky, efektních scén a choreografie a barvitého hudebního a pěveckého doprovodu.

K NOVÉMU BRNĚNSKÉMU MUZIKÁLU: ČEKÁNÍ NA OČISTEC STÁLO ZA TO!

Peter Stoličný 23. leden 2013 zdroj www.musical-opereta.cz

Nejdříve základní fakta: Libretista, režisér a ředitel Městského divadla v Brně Stanislav Moša s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou vytvořili společně šest původních muzikálů. Tím předposledním bylo PEKLO – první část trilogie inspirované Danteho Božskou komedií. Dílo mělo premiéru v roce 2008. Až v lednu 2013 mohli diváci zhlédnout druhou část volné série pod názvem OČISTEC. Proč to trvalo tak dlouho – kdoví. Určitě šlo o hledání těch správných motivů, toho správného výrazu.
Nechme ještě promluvit autory: „Tříčlenná skupina svobodomyslných rockerů se jistou shodou okolností ocitne v jakémsi podivném klášteře, kde jsou najednou nuceni vzdát se všeho fyzického – pozemského, co dosud považovali za jediný a opravdový smysl svých životů. Deny, Jerry a Bas jsou na toto zvláštní místo uneseni třemi okouzlujícími dívkami, které se je spolu s ostatními členy řádu snaží prostřednictvím přímé konfrontace přesvědčit, že podstatou lidského bytí má být jakési vyšší poslání. V čele s matkou představenou dovolují mniši a mnišky nahlédnout třem „výtržníkům“ do životů těch, kteří svou touhu po tělesnosti, mamonu, či obžerství přehnali a sami za to potom tvrdě zaplatili. V příběhu se tedy setkáme jak s hraběnkou Báthory, tak s Maháradžou z Dhárí či Pepíkem Stalinem a Dolfíkem Hitlerem. Nic ovšem není tak jednoznačné, jak na první pohled vypadá. Ukáže se, že matka představená má se svými ovečkami poněkud pragmatičtější plány, než se na venek jeví, a zachováme pro tuto chvíli jako překvapení, kdo dojde ke skutečnému očištění. Budou to oni tři nevázaní mladíci, nebo nadpozemská bytost Anděla, která dosud nepoznala jiný než klášterní svět?“ Opravdu se ukáže v závěru příběhu, že živočišná síla rockerů je úžasnější, než ponuré zdi kláštera. Když se tam rozezvučí ta nakažlivá hudba – oslava života, tak je najednou celý očistec „v háji“ a všichni radostně tančí, protože radost, to je životní cíl, který nám snad i pánbůh s pochopením dopřává.
Přiznávám, Očistec mne jako diváka trochu děsil. Představoval jsem si drsné obrazy Adama Michny z Otradovic (po roce 1600), který zobrazil všechny hrůzy mučení v očistci. Představoval jsem si rytiny Albrechta Dürera z jeho Apokalypsy. Vyvstal mi v představách výrazný církevní spor, kdy podle katolické víry pro duše v očistci je možno získat odpustky a tak jim vyprošovat Boží požehnání. Naproti tomu Lutherových 95 tezí, kde pod číslem 11 říká: Názor, že církevní tresty mohou být přeměněny na tresty v očistci, je očividně koukol, který byl zaset, když biskupové spali. Potom pod číslem 14 – nedostatečné zdraví ducha, tj. nedostatek lásky, s sebou nutně přináší strach, který je tím větší, čím menší je láska. Nakonec pokračuje číslem 15 – tento strach a hrůza jsou dostatečné samy o sobě, aby reprezentovaly trest očistce, protože to je velmi blízko hrůze zoufalství…
Jak naložil s Očistcem libretista Moša, jsem už naznačil. Naštěstí bral celé téma na jedné straně filozoficky, ptajíc se na štěstí a na právo být šťastným, byť v neurvalé formě: sexizmu, obžerství a mamonu. Na druhé straně ta radost z pozemského života je nakažlivá až tak, že zvítězí nad stanovenými dogmaty. Nejdřív se rozšafní rockeři octnou v klášteře, kde musí snášet muka odpírání toho, co pro ně bylo samozřejmé. Tady se zjevuje příběh jako moralitka jezuitského divadla (rekatolizace po roce 1620), naštěstí moralitka neúspěšná. Rockeři, jak už bylo naznačeno, vítězí!
Autoři trochu překvapivě (a naštěstí) pojali své dílo jako docela veselou neposlušnou revue, kde se střídají komické scény, moc hezké písničky, tance, ale přitom zůstávají zachovány na „pozadí“ příběhu ony myšlenkové pochody, s kterými můžeme, či nemusíme souhlasit. A začínám trochu rozumět té věčné nevraživosti katolíků a evangelíků, která stála už tolik zbytečné krve… Ale vraťme se k příběhu: Na scéně hrají (a dobře) skutečně živou hudbu klavírista a zpěvák Deny, který nás hrou provází a komentuje vše, co se právě děje (Stanislav Slovák), baskytarista a zpěvák Bas (Jiří Mach), který holduje jídlu tak, že ho povyšuje nade vše a Jerry, zpěvák, kytarista a…sexuální štvanec (Dušan Vitázek). Trojici ještě doplňuje němý bubeník, robustní Jaroslav Záděra (skutečně vynikající výstup bubnování do stolu s Márií Lalkovou). Kromě této hudební produkce je samozřejmě „v jámě“ orchestr řízený Danem Kalouskem (na premiéře, jinak bude dirigovat i mladá Ema Mikešková). Ještě připomeňme funkční scénu Jaroslava Milfajta a stejně účelné kostýmy A. Kučerové. Nápaditou choreografii připravila dvojice Hana Kratochvilová a Aneta Majerová.
O hereckých výkonech jenom krátce: Jsme už zvyklí na to, že pěvecké, taneční i herecké výkony jsou v brněnském Městském divadle standardně na vysoké profesionální úrovni. Tady není malých rolí, „malých“ výkonů. Moša dal velkou (a ne první) příležitost Stanovi Slovákovi. Jeho komentování příběhu, jeho sarkastický humor, udával inscenaci ten správný směr, temporytmus, správný úhel pohledu. Takže i „jezuitská moralitka z kláštera“ byla najednou viděna úhlem rošťáren rockerů.
Možná nejdůležitějším prvkem Očistce jsou vedle náročných výkonů protagonistů na scéně autorské nápady. Třeba obrovské varhany přes celou scénu mají původně jenom celé tóny – schody na kterých lze kráčením nebo poskakováním hrát. Ti tři uličníci však dodají i „černé klapky,“ tak potřebné půltóny, které potom znějí v jejich rockové melodii. Tady je hudba (schody – klapky) aktivním jevištním prvkem příběhu. Autoři si bezstarostně hrají s „ukazovacími“ příklady. Například scéna z Kámásútry, kde je krásně nelogicky propojena tato indická „sútra“ ze šestého století s Harekrišnou, kterou založil Američan Goswami někdy v 60. letech 20. století. Ale nevadí, nevadí! Vždyť jsme v prostopášné revue, ne v historickém eposu. Stejně tak jsou zábavné, až člověka pojímá hrůza, dvě děti, Stalin a Hitler. Stejný je multimilionář Hurt (ve výborném podání Zdeňka Junáka – alternuje Milan Němec), který se na začátku jeví jako klíčová postava, vždyť on ohrožuje rockery, protože se jeden z nich vyspal s jeho holkou. A je to zase Hurt, který překvapivě „spolupracuje“ s klášterem a zjistíme, že to nebyla náhoda, proč se muzikanti dostali právě tam. A je to zase ten mafián Hurt, který se chce dívat, jak budou v klášteře rockeři převychovaní. A když naopak oni hudbou převychovají klášter (Očistec), co udělá Hurt? Autoři ho nechají jednoduše zmizet. Nevadí, nevadí! Vždyť se díváme na krásně neposlušnou revue.
Přijal jsem hru. Znějí výborné písničky, herci se výborně pohybují, věrohodně hrají. Když má Dušan Vitázek chuť na sex, upřímně ho litujeme, že HO nemá. Když má Jiří Mach hlad, tak hladovíme s ním. No a když Stano Slovák komentuje, až s černým humorem, své eskapády, držíme mu palce, jako obyčejně člověk drží palce ničemovi, který je sympatický…
Ještě na závěr poznámka k hudbě: V Očistci zní hodně písní. Mnohé by mohly být šlágry. Rocková písnička „Kuří oko“, nebo píseň „Maharádža,“ ve které se ozývá Haré Krišna nebo toužebná píseň „Otázky“. A tak bychom mohli pokračovat dál. Čím to je, že se muzikálové, vysloveně drama posouvající písně, stanou hitem (např. Ebb – Kander, Kabaret či skladba „Money“)? Asi je to věc marketingu. Vnucení písní do médií, aby se hrály. A co se hraje, stane se oblíbeným, a pak se právě toto hraje dál. Jednou jsem se na to ptal Zdenka Merty, proč se o své písně, potencionální hity, víc nestará, a on jenom mávl rukou. Prý ho ten marketing nebaví. Raději vymýšlí nové melodie.
A resumé z celého výpravného divadla? Je to na hony vzdálený příběh tomu temnému pachtění se do nebe prostřednictvím „polepšení“ v mezistanici zvané Očistec. Tato revue je moudrá, zábavná, rozpustilá, no prostě příjemná. Naštěstí. A už teď si kladu otázku: Jaká bude třetí část této velmi volné trilogie – Nebe? Nechme se překvapit. A kdy to bude? Snad dřív, než Očistec, který na sebe nechal dost dlouho čekat. Ale stálo to za to.

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací