Papežka

Papežka

  • Žánr Muzikál
  • Scéna Hudební scéna
  • Premiéra4. únor 2012
  • Délka představení3:15 hod.
  • Počet repríz44
  • Derniéra6. prosinec 2014

původní historický muzikál / česká premiéra

Podle světového bestselleru americké spisovatelky Donny W. Cross Papežka, který vyšel ve více než třiceti jazycích, a podle kterého byly natočeny již dva celovečerní filmy, napsal mladý německý muzikálový skladatel a textař Dennis Martin (autor muzikálů Elizabeth a Bonifatius) muzikál vyprávějící téměř neuvěřitelný příběh – legendu o ženě, která v polovině devátého století usedla na papežský stolec. Mladinká Jana je dívkou, která se zcela vymyká svému okolí i zažitým představám o ženách, jejich možnostech i poslání. Je výjimečně chytrá a talentovaná. Nejprve se jí, proti všem tehdejším zvyklostem, dostává i jako dívce legálního vzdělání. Následně pak může v převleku za svého nešťastně zabitého bratra pokračovat v učení. Samozřejmě že je díky svému převleku neustále na útěku, a tak její cesta pokračuje až do Říma, kde se stává nejprve léčitelem nebohých až se nakonec stane lékařem samotného papeže a následně i jeho nejbližším rádcem. Když papež násilně umírá, stává se Jana – Jan jeho následníkem. Milují ho především prostí lidé – chudí a nemocní, kterým obětuje své osobní štěstí. Přesto však i ona podléhá lásce a jak o této legendě vyprávějí dochované středověké obrazy, je nakonec prozrazena v okamžiku, kdy porodí dítě. Ačkoli se katolická církev ve středověku snažila všechny důkazy o tomto příběhu zničit a snažila onu historku prezentovat pouze jako středověkou fantazii, není dosud zřejmé, zda skutečně nešlo o historickou postavu. Navíc dodnes existuje formální zkouška pohlaví nově nastupujícího papeže. Jedná se o nebývalý příběh plný tajemství, vášní, touhy po vzdělání i obětování se. Naše divadlo uvádí muzikál, který se stal v roce 2011 v Německu Muzikálem roku, jako druhé na světě v české premiéře.

 

Autor

  • Dennis Martin
  • Donna W. Cross

Adaptace

  • Dennis Martin

Asistent režie

Překlad

  • Stanislav Moša (libreto)
  • Mikuláš Bryan (texty písní)

Libreto

  • Dennis Martin
  • Christoph Jilo

Dramaturg

Scéna

  • Christoph Weyers

Hudba

  • Dennis Martin

Hudební nastudování

Choreografie

  • Julia Poulet

Asistent choreografie

Světelná režie

Asistent kostýmní výtvarnice

Produkce

Zvuková režie

Hudební a zvuková supervize

Úprava

Instrumentace

Vokální nastudování

Aeskulapius, řecký učenec

Gerold, markrabě

Anastasius, vysoce postavený Říman

Arsenius, jeho otec

Jana, dítě

Jan, její bratr, dítě

Gudrun, jejich matka

Otec Jany a Jana, vesnický kněz

Jan, bratr Jany, dospělý a další role

Fulgentius, biskup z Dorstadtu a další role

Richild, Geroldova žena a další role

Rabanus, opat kláštěra ve Fuldě a další role

Thomas, prius kláštěra ve Fuldě a další role

Sergius, Papež

Marioza, římská kurtizána

Lothar, franský císař

Dvorní maršál a další role

Theodorus, člen kurie

Svatá Kateřina a další role

Vědma a další role

Prodavač relikvií a další role

Zákaznice a další role

Mnich Thedo, další role a us. Anastasius

Havraní muž

Další role - muži

Žáci - chlapci v klášterní škole

Popmuzikál o ženském papeži

Josef Herman 21. únor 2012 zdroj Divadelní noviny

 

Proslulé muzikály superlativů a domácí novinky vystřídal na jevišti Městského divadla Brno popmuzikál, prakticky popopera, na jaké jsme zvyklí spíš z pražských soukromých jevišť. Ne tak jalová a podbízivá, obsahuje mluvené scény po vzoru klasického muzikálu, nicméně v zásadě je z rodu historických velkomuzikálů námětem, barvitým příběhem i hudebním jazykem.

Někdy kolem roku 855 prý na papežský stolec dosedla žena, vládla snad měsíc, a když na veřejnosti porodila dítě, ukamenovali ji. Zřejmě spíš legenda, historikové se dodnes nedohodli, hlavně že nad ní lze sklenout barvitý dojímavý příběh. Dennis Martin napsal muzikál Papežka (Die Päpstin) podle stejnojmenného románu Donny W. Crossové z roku 1996 prakticky sám, jen na libretu spolupracoval Christoph Jilo. Rozvedli historickou příhodu o zpola pohanském původu Jany kdesi v severských krajích, o tajemném léčitelství, jemuž se naučila od matky a z řeckých spisů, o její cestě za vzděláním v mužském přestrojení až po zvolení papežem a tragickou smrt. Podle zákonitostí popmuzikálu zdůraznili střet s koncentrovaným zlem úlisných římských patricijů a velkou tragickou lásku Jany ke statečnému válečníkovi markraběti Geroldovi. Nešlo jim ale jen o historické atrakce, v příběhu se vede genderová disputace o podřízení žen mužům, o mocenských intrikách, o srážce lidské moudrosti s lidskou hloupostí a mocichtivostí. A samozřejmě se nekončí happy endem.

Příběh se proplétá řadou situací, než doputuje středověkou Evropou do papežského Říma. Jeho vyprávění přímočarým popisem událostí je nejprůkaznějším spojením s žánrem popopery, spolu s analogicky narativní hudbou, melodickou, efektní, která rozvádí provařené melodické a rytmické modely občas velmi plytké. Dennis Martin je však naplnil většinou vkusně, s názvuky na středověkou hudbu a místy se schopností charakterizovat postavy a situace. A také písňové texty napsal vtipně, soudě podle jejich českého překladu Mikuláše Bryana, jenž je vybavil humornými i vážnými postřehy a obrazy a přesně dodržel jejich hudební frázování. Paráda, žádné rýmovačky typu láska – páska.

Stanislav Moša režíroval už světovou premiéru díla v německé Fuldě (3. 6. 2011), což dosvědčuje renomé brněnského Městského divadla v muzikálové Evropě. Brněnské uvedení je replikou původní premiéry, na níž se za českou stranu podílela i kostýmní výtvarnice Andrea Kučerová. Hudební nastudování je však ryze domácí, Dan Kalousek s Ondřejem Tajovským vypracovali hudební čísla sice efektně, ale především coby klíčový prostředek vyprávění příběhu. Ve Fuldě zněl doprovod z nahrávky, pro brněnské uvedení dílo skvěle instrumentoval Igor Vavrda, orchestr přerůstá v dramatickou součást inscenace, čemuž velmi napomohlo zdůraznění klavíru. Brněnský soubor může na úrovni obsadit všechny role, včetně dětských, klíčových je pět: Janu jako prostou dívku působivě zpodobnila Svetlana Slováková, Ladislav Kolář uměřeně sehrál moudrost řeckého učence Aeskulapia, Robert Jícha Janina milence Gerolda omezil na chlapácké vystupování. Moša dbal především na nesentimentální věcné vyprávění příběhu, aniž by upozadil emoce postav – každá je toužícím a trpícím člověkem, přes propast staletí vlastně současníkem. A o to jde! Muzikál se v Německu stále drží v popředí zájmu, v Brně zřejmě uspěje také.

 

Papežka - romantický muzikál ze středověku

Luboš Mareček 8. únor 2012 zdroj www.ceskatelevize.cz

Městské divadlo Brno kraluje v tuzemsku muzikálu již několik let. Nejde však jenom o výtečné školení a výkony zdejšího souboru, ale také o impulsy, které tomuto žánru dodává jmenovaný divadelní dům importy zajímavých titulů. Už několikrát vyrukovala novotou zářící scéna na Lidické ulici s novinkami v oboru. Stačí vzpomenout nedávné hity jako byly české premiéry titulů Čarodějky z Eastwicku, Oliver! nebo veleúspěšná Marry Poppins.  Podobné dramaturgické transporty  z anglické půdy, která je brána za muzikálové království Evropy, nyní pro změnu zpestřila novinka německé provenience v podobě muzikálu Papežka

Autor muzikálu Dennis Martin vyšel z košaté knižní předlohy americké autorky Donny W. Crossové, která zpracovala bájný příběh z devátého století, kdy měla podle legendy usednout na papežský stolec žena. Talentovanou Janu souhra náhod vynesla v přestrojení za muže až do čela římské kurie. Aby toho v legendě nebylo málo, potkala Jana ve Věčném městě a v nejvyšším církevním úřadu svoji někdejší lásku. To už ale předsedala církvi jako papež Jan Anglicus, jehož pohlaví  se údajně prozradilo poté, co při procesí spadla z koně, porodila mrtvé dítě a sama zemřela.

Muzikály či spíše jejich libreta milují rozervané historické příběhy plné vášní, intrik, nevídaných situací i mimořádné lásky. Román Crossové Papežka, jak vidno, všechny tyto atributy měl, a tak byl přímo ideální látkou pro velkolepé muzikálové zpracování.  Světovou premiéru zažila muzikálová novinka loni v malebném německém městečku Fulda, kde podle knižní předlohy Jana absolvovala klášterní školu. A s půlročním odstupem uvedl režisér Stanislav Moša ve svém brněnském divadle titul ve stejné výpravě, na níž se v plánované koprodukci skládala německá a česká strana.

Muzikál Papežka má opravdu velmi barvitý příběh, kdy je nutné divákovi zejména vsugerovat celoživotní pouť a důvěryhodnou přeměnu původně chudinké dívky z polopohanské rodiny v mimořádně vzdělaného církevního potentátka. To se inscenátorům daří už za pomoci až realistické scény Christophera Weyerse, který na točnu umístil velké segmenty. Ty se jednoduchým pootočením či rozestoupením mohou proměnit v klášterní staroněmeckou školu, císařský palác, římské fórum či lateránskou baziliku. Právě tato mobilní a přitom pompézní otáčející se výprava má velký vliv na konečné přijetí muzikálu jako velkolepé středověké show. Německý historický muzikál Papežka sází na pouhé vyprávění strhujícího příběhu, který je považovaný spíše za legendu či pozůstatek dobové protipapežské satiry. Dlužno přiznat, že divák v rychlém tempu jde celé tři hodiny od obrazu k obrazu a že v tomto díle není příliš ploch pro čistě lyrická místa, i když se Dennis Martin postaral o několik chytlavých duetů – a v Německu se z nich staly hity.  Autor hudby neváhá sáhnout až k popově znějícím aranžmá, ve kterých se tradičně mísí hlučná sborová čísla. Stejně tak využívá až kontemplativní písně samotné Jany, kterou drtí láska k markraběti Geroldovi stejně silně jako oddanost a povinnost Bohu.

A vedle chytlavé hudební výbavy a velkolepých kulis získají diváky zejména výkony v titulních rolích. Dlužno poznamenat, že Brno má dvě skvělé Papežky, a to Hanu Holišovou a Svetlanu Slovákovou. Tady je skutečně požitkem pěvecká bravura, která jde ruku v ruce s koncentrovaným herectvím, o jakém si muzikály s populárními tvářemi v hlavním městě mohou nechat jenom zdát. Další zážitky na jevišti předvádějí v roli Gerolda herci Petr Gazdík a Robert Jícha, jejichž pěvecká suverenita a mocné tenory právem vyvolávají potlesk na otevřené scéně. Pro pořádek je třeba ještě pochválit stejně silné a působivé nasazení Aleše Slaniny v roli Anastasia a zkušeností přetékající výkon Ladislava Koláře jako řeckého učence Aeskulapiuse.

Brněnské premiéra muzikálu Papežka není žádným náboženským veledílem,  jehož ideové vyznění by stejně zřejmě v nejateističtější zemi Evropy přišlo vniveč.  Je zejména zručně předváděným  hudebním příběhem, ve kterém budou diváci obdivovat vedle zmíněných pozitiv také umanutost mladé ženy, která se vydala na cestě za svým cílem v podobě církevního vzdělání. Přitažlivé, a myslím, že od vydání Eccova románu Jméno růže (které jako činohru hrají na stejném jevišti) stále módní kulisy raného středověku mohou z tohoto bystře dovezeného německého muzikálu udělat divácky vyhledávaný a originální zážitek. Podobný muzikál totiž Městské divadlo Brno ještě nikdy nenabídlo… 

Brněnská Papežka - dost dobrý muzikál

Vítězslav Sladký 8. únor 2012 zdroj www.musical-opereta.cz

 V sobotu 4. února zazněl na Hudební scéně Městského divadla v Brně v české premiéře nový německý muzikál Papežka, který měl (rovněž v režii Stanislava Moši) světovou premiéru teprve loni v létě v německé Fuldě. Jeho hlavním autorem je skladatel a textař Dennis Martin, který už je podepsán pod historickými muzikály Bonifatius a Elisabeth – Legenda světice. S ním na díle spolupracoval dramaturg a libretista Christoph Jilo. Papežka by se samozřejmě nezrodila v hudební podobě bez americké spisovatelky Donny W. Crossové, autorky stejnojmenného bestseleru.

Německé muzikály si razí cestu na českou scénu poměrně těžko. Krom brněnského Městského divadla se jim ostatní dramaturgové nepochopitelně vyhýbají, takže například z celé plejády titulů světově uznávaného libretisty Michaela Kunzeho zatím v Čechách zazněl pouze Mozart!, rovněž na Hudební scéně v Brně. Následovala Kráska a zvíře Martina Doepkeho a právě odpremiérovaná Papežka. Ta patří do kategorie výpravných historických muzikálů s dobře vystavěným příběhem, který je postavený na fabulaci dávné legendy, která však stejně dobře mohla být skutečností. Myšlenkově navazuje na velmi populární téma „silných žen“, které v muzikálovém žánru prezentuje například Evita, Kleopatra nebo Johanka z Arku, náboženským přesahem i jeho zpracováním pak trochu připomíná slovenského Františka z Assisi. Velkou devizou Papežky je obratné řemeslné zpracování, které novým dílům pražské muzikálové scény často chybí – poněkud temný příběh z dávného středověku je umně protkán řadou komediálních výstupů, při kterých se autorům podařilo vyhnout jindy často viděné trapnosti, podobně děj oživují efektní sborové a taneční scény. Málokdy se mladým autorům podaří na základě lákavého, ale trošku banálního příběhu vytvořit tak divadelně plnohodnotné dílo. Podobně „lišácky“ pak autoři do libreta zařadili postavu kurtizány Mariozy, která podtrhuje ženský element na jevišti. Hudbu Denisse Martina jsem již znal z německé nahrávky Papežky. Je líbivá, typicky muzikálová, žánrově nejčastěji osciluje na hranici popu a rocku, se skvělými vypjatými mužskými duety (Anastasius s otcem nebo Gerold s Anastasiem), které svým efektem někdy až zastiňují hudební čísla titulní hrdinky.

Stanislav Moša, který už se stejným inscenátorským týmem režíroval loni Papežku ve zmíněné Fuldě, tentokrát své pojetí plně podřídil poutavému příběhu dávné legendy, zinscenované v moderním hávu. Ve spolupráci s velmi kreativní mladou choreografkou francouzského původu Juliou Poulet vytvořil podívanou, během níž se ani při tříhodinové délce představení divák nemá šanci nudit. Silně emotivní výstupy Jany, jejího cholerického otce či romantické sekvence markraběte Gerolda střídají v neutuchajícím tempu až tragikomické scény ambiciózně urputného Anastasia či vychytralé Mariozy, které ve správný okamžik vždy tlumí dobře vystavěná figura laskavého učence Aeskulapia. Zmíněná Julia Poulet přináší na naši scénu svěží choreografický vítr, když zcela tradiční taneční scény prokládá prvky street dance a dalších moderních směrů.

Kostýmní výtvarnice Andrea Kučerová, častá Mošova spolupracovnice, se i při využití mnoha současných materiálů držela dobových reálií a oblékla nejen sólisty, ale i početnou company velmi slušivě, s respektem k historickému námětu a době děje. Zároveň dokázala obdivuhodně výtvarně odlišit společenské postavení hlavních hrdinů této show. Scéna k Papežce je dalším skvělým počinem Christopha Weyerse na brněnské scéně, kterým přímo navazuje na imaginativní a neotřelé zpracování Les Misérables. Iluze skromných středověkých příbytků, klášterní školy nebo okázalých papežských i císařských sálů je v jeho ztvárnění ohromující a práce se světlem příkladná (zde nemohu nezmínit přínos světelného designera Davida Kachlíře).

Papežka je formátově velkým muzikálem, který může zvládnout jen technicky dobře připravený soubor. Sólistické obsazení je tentokrát mimořádně zdařilé, a přitom některé účinkující můžeme vidět v protiúkolech, které je dosud nepotkaly. To platí zejména o Stanovi Slovákovi, který zde ztvárňuje zlého tyrana, zatrpklého a cholerického otce Jany, jehož nakonec k úlevě diváků trefí v druhé polovině představení šlak. Obvyklý představitel kladných hrdinů (a vynikající František z Assisi v inscenaci bratislavské Nové scény) nejen nahání hrůzu v několikeré obměně písně Prokletá, ale zároveň zdařile ilustruje svojí nezvladatelnou lítost nad pohanským původem Janiny matky a zklamáním, že Jana, nechtěná dcera, svými schopnostmi zastiňuje svého bratra. Úpornost, s níž Janu stíhá, mnohdy připomíná Javerta z Bídníků. Podobně se v úloze ambiciózního intrikána Anastasia, jemuž je navždy odepřeno stát se papežem, vyžívá doslova skvělý Aleš Slanina, který tak navazuje na ohromující úspěch v titulní roli muzikálu Mozart!. Nejčastějšího jevištního partnera mu dělá jeho otec Arsenius v přesvědčivém ztvárnění Igora Ondříčka, dalšího z romantických hrdinů zařazuje do rejstříku skvěle zpívající Petr Gazdík (původně Janin ochránce, posléze její milenec, markrabě Gerold). Láry Kolář mne v roli šlechetného Aeskulapia připomněl životní moudrost Zorby, kterého v minulosti zahrál zcela neopakovatelným způsobem. V dalších rolích se nepřehlédnutelně uplatnili Ivana Vaňková (Janina matka), Lenka Janíková (Geroldova manželka Richild), Jan Mazák (papež Sergius), Milan Němec (opat Rabanus) nebo uhrančivá Tereza Martinková jako kurtizána Marioza, jež vlastně ovládá intrikami celý Řím.

Titulní postava Jany, prosté inteligentní dívky, posléze učenkyně, léčitelky a nakonec papežky, nebo vlastně papeže Jana Anglicuse, jakoby byla psána přímo na tělo její premiérové představitelky Hany Holišové (alternuje Svetlana Slováková). Ta zde předvedla široký herecký rejstřík od polohy týrané dívky (v úloze dítěte ji dublovala neméně výrazná Karolína Burešová) přes figury zvídavé žačky, milující ženy, spravedlivé a nesmlouvavé papežky až po závěrečnou katarzi nenaplněného mateřství. Obdivuhodný výkon, kdy přirozené herectví doplňuje příkladné cítění pěvecké. Čímž se vlastně oklikou dostáváme k hudbě Denisse Martina, kterou barvitě interpretoval při téměř dokonalém nazvučení orchestr MdB řízený Danem Kalouskem (alt. Ondřej Tajovský), rytmicky i dynamicky přesné instrumentální těleso, v muzikálovém žánru jedno z nejlepších u nás.

Dva dny po premiéře Papežky jsem shodou okolností navštívil v jiném městě a jiném divadle obskurní inscenaci Mozartova Dona Giovanniho. Režijně exhibicionistickou, rádoby moderní, nakonec směšně trapnou… Nemohla mne nenapadnout myšlenka, zda není lepší napsat dílo zcela nové, touží-li inscenátoři měnit dobové reálie i charaktery postav. Papežka Městskému divadlu Brno vyšla, takže se může pochlubit dalším “dost dobrým muzikálem.”

Jana z vůle lidu na papežském stolci

J.P.Kříž 7. únor 2012 zdroj Právo

Městské divadlo Brno uvedlo Papežku, příběh Donny W. Crossové 

 Necelý rok po světové premiéře muzikálu Dennise Martina (hudba a libreto) Papežka v německé Fuldě (3. června 2011), kde žena na papežském stolci navštěvovala jako výjimečně talentovaná dívka církevní školu, přenesl režisér Stanislav Moša příběh zaznamenaný v bestselleru Donny W. Crossové do brněnského Městského divadla.

Po zdařilé letní produkci se teprve v Brně Papežka z časů kolem cyrilometodějské mise u nás, tedy z poloviny 9. století, dočkala skutečně profesionálních parametrů. Novináři a recenzenti, kteří muzikál v Německu navštívili – ještě s nezapomenutelnou duší divadla Lucií Broučkovou – mohou nyní doložit domácí závistí stále občas zpochybňovanou evropskou úroveň Mošovy scény.

Známá fakta potvrzují reálný půdorys legendy. Ještě například Jan Hus při obhajobě před kostnickým koncilem dokládal Kristovu jedinečnost v čele církve a nepotřebnost papeže jako jeho zástupce na zemi otázkou: „Cožpak snad nebyla církev bez hlavy a vůdce, když po dva roky a pět měsíců byla papežem žena jménem Jana?“

Nikdo nenapadl tento Husův výrok jako kacířský, píše mimo jiné Jan Latzka v obšírném pojednání v programu k inscenaci. Na úspěchu premiér, při srovnání s ostatní českou, zejména pražskou muzikálovou záplavou podprůměru, se podílí Mošův tým, především francouzská choreografka Julia Pouletová, přinášející na Moravu nové, dynamické, pohybově náročně prvky pro sólisty i company.

Scénografie Christopha Weyerse stvořila dva rozdílné světy: pohanství ještě nezbavené germánské území severně od Alp se strohostí klášterních interiérů a barevný lesk Říma a císařského dvora odkazující na slávu zaniklé Západořímské říše. Ruku v ruce s ním vystihla prostředí také osvědčená kostymérka Andrea Kučerová.

U nás často nedostižnými jeví se herecké výkony Brňanů: především v titulní roli alternující Svetlana Slováková a Hana Holišová nebo v postavě padoušského kardinála Anastasia excelující Aleš Slanina (a Radek Novotný). V lyrických polohách Janina milence Gerolda se skví Robert Jícha (a Petr Gazdík). Figurkou jako vystřiženou z pozdějších satirických karikatur je Jan Mazák v roli papeže Sergiuse.

Nové muzikály se hledají po vyčerpání světové produkce těžko – aspoň ty, na které si u nás Brňané mohou troufnout. Papežka je ovšem světlou výjimkou a má zaděláno na velký divácký úspěch.

 

 

Papežka - muzikál o tajemné legendě v podání Městského divadla Brno

Kateřina Šebelová 7. únor 2012 zdroj www.velkaepocha.cz

 

Silný příběh, silné emoce...

Inscenace Papežka uvádí diváka do temného středověku – do období válek, intrik, bojů o moc a dogmat. Téma nabízí muzikál Papežka lákavé – tajuplný příběh, který se zabývá pozoruhodnou ženou, která pronikla na svou dobu do nejvyšších církevních kruhů. To samo o sobě zaručuje divácký úspěch.

Scéna se často mění, otočné jeviště se rychle střídá a dobře koresponduje s daným prostředím. Výborné kostýmy Andrey Kučerové, které oslnily při německé premiéře, vhodně doplňují i českou podobu. Jímavé melodie, zvláště v sólových partech, jsou silnou stránkou představení. Oproti německé verzi herce navíc doprovází živý orchestr, což dodává scéně větší náboj. Celkově Papežka působí sebejistě, zdravě a i přes poměrně dlouhou délku inscenace se divák nenudí.

Herci stojí na emocích a výborném zpěvu

Z herců je samozřejmě největší váha položena na představitelku papežky Jany – Hanu Holišovou. Její Papežka je takřka bezchybná ve svých pochybách i vzestupech, ve zpěvu nezklame v žádné poloze, zvláště v písni Toužím je největší potenciál. Její láska, markrabě Gerold (Petr Gazdík) rozhodně nezklame po pěvecké ani herecké stránce.

Zaujme Aleš Slanina jako proradný intrikán Anastasius. Jeho hravé vykreslení zlosyna Anastasia si divák užije plnými doušky. Kurtizána Marioza v podání Terezy Martinkové zase předvede neobyčejný šarm i pěvecko-herecký um. Za zmínku stojí i dětští herci, hlavně Jana – dítě, v podání Karolíny Burešové, je zcela přirozená a s úžasnou nenuceností komunikuje s „dospělými“ herci.

Zajímavosti o papežce Janě

Premiéry muzikálu Papežka se osobně zúčastnila autorka knihy Papežka Jana – Donna W. Crossová i autor německé verze muzikálu Dennis Martin.

Muzikál Papežka nabízí neotřelý příběh, který je unikátní tím, že se na českých divadelních prknech objevuje zcela poprvé. Když k tomu přičteme silný poutavý příběh plný romantiky a intrik, který navíc do dnešní doby nebyl objasněn, v kombinaci s výbornými hereckými a pěveckými výkony, stojí za to zažít atmosféru středověku na vlastní kůži...

Brněnský režisér Moša sklízel v německé Fuldě ovace za muzikál Papežka

Jiří Nováček 4. červen 2011 zdroj Mediafax

Režisér brněnského Městského divadla Stanislav Moša se dočkal o víkendu ovací v Zámeckém divadle v německé Fuldě. Tamní publikum i kritika nadšeně přijaly jím režírovaný původní muzikál Papežka, napsaný podle bestselleru Donny W. Crossové.
Na výjimečném divadelním projektu kooperovalo Městské divadlo Brno. Inscenace Die Päpstin, kterou režíroval na přání německého producenta Stanislav Moša, byla českou stranou zastupována také kostýmní výtvarnicí Andreou Kučerovou. Premiéra nového hudebního díla s německo - švýcarským obsazením zaznamenala bouřlivý ohlas - nadšené publikum aplaudovalo vstoje a "svým" hrdinům děkovalo bezmála čtvrt hodiny.

Prvé představení se stalo naprosto mimořádnou událostí, kterou zaznamenaly desítky médií. Strhující, naprosto suverénní a přesvědčivé výkony všech představitelů, výpravná scéna, 250 dokonalých kostýmů, ale také přítomnost autorky předlohy Donny W. Cross, dokázala diváky „rozpumpovat“ natolik, že ještě dlouho po představení nešetřili chválou. „Tenhle příběh zná v Německu snad každý. Je naprosto úžasný, dokáže okouzlit i dojmout. Je v něm i cosi víc: dokáže přesvědčit k víře v sebe samého, odkrývá ve vás tajné tužby a přání. Představení jsme si s manželem naprosto užili - herci, obzvlášť Sabrina Weckerlinová v titulní roli, nás dokázali svým zpěvem i hereckým projevem naprosto strhnout,“ chválila Katrin Steinmecková, jedna z divaček.

Producent Peter Scholz pak neopomněl ve své děkovné řeči na brněnský tým: „Jsem nesmírně rád za to, co dokázal režisér Stanislav Moša se svým týmem do našeho divadla přinést. Nejen výběrem hlavních představitelů, kteří ohromili, ale i novými nápady v realizaci samotné. Je to jednoznačně jedno z nejlepších představení, které jsme tu mohli vidět,“ řekl.

Muzikálovou novinku o ženě, která v polovině devátého století usedla na papežský stolec, napsal právě podle bestselleru americké spisovatelky Donny W. Cross mladý německý skladatel a textař Dennis Martin (autor muzikálů Elizabeth a Bonifatius). Už samotné vydání knihy zaznamenalo obrovský ohlas - vyšla ve více než třiceti jazycích a dokonce byly podle ní již natočeny dva celovečerní filmy. Román je známý milionu diváků a obzvlášť pro Němce je dílo výjimečné nejen tím, že se zčásti odehrává na jejich půdě.

Nebývalý příběh plný tajemství, vášní, touhy po vzdělání i obětování se bude ve Fuldě hrát až do konce prázdnin dvakrát denně. Muzikál pak čeká šňůra představení po celém Německu. Diváci uvidí muzikál i na Moravě - Městské divadlo Brno jej slibuje na 26. května příštího roku. „Představu o české verzi už samozřejmě mám. Inscenaci obsadím ale pouze českými herci,“ řekl Stanislav Moša. Oproti představení v Německu si podle něj divák užije přece jen ještě o kapánek víc. „Počítáme totiž s využitím našeho dobře připraveného orchestru. Věřím, že se nám i v Brně podaří díky dynamickému a citově extrémně angažovanému dílu zasáhnout diváky přinejmenším tak, jako v Německu,“ řekl Moša.

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací