Jesus Christ Superstar (anglická verze)

Jesus Christ Superstar (anglická verze)

  • Žánr Muzikál
  • Scéna Hudební scéna
  • Premiéra12. listopad 2005
  • Délka představení2:20 hod.
  • Počet repríz223
  • Cena 470 - 520 Kč

A Rock Opera

Obnovená anglická verze.

Současný britský autor Andrew Lloyd Webber, označovaný za „krále muzikálu“, je také jediným světovým autorem, jemuž se na Broadwayi hrály tři muzikály současně. Jeden z těch nejslavnějších, jímž pokračoval v tradici rockových oper, je bezpochyby Jesus Christ Superstar z roku 1971.

Příběh vychází z Nového zákona a zpracovává posledních sedm dní života Ježíše Krista z pohledu toho, kdo jej nakonec zradil – Jidáše Iškariotského. Je postaven na stěžejních momentech Ježíšových posledních dní, jako je příjezd do Jeruzaléma, vyhnání překupníků z chrámu, poslední večeře, Jidášova zrada v Gethsemanské zahradě, stejně jako soud Piláta, Heroda, bičování a následné ukřižování.

Jesus Christ Superstar čekal obrovský úspěch – jen při svém prvním londýnském uvedení se dočkal více než 3350 repríz a dodnes patří k těm nejhranějším Webberovým dílům vedle Fantóma opery, Cats a Evity. Na základě dohody o koprodukci s německou agenturou, která nám umožnila získat autorská práva i pro následné uvádění této inscenace v našem divadle v Brně, byla vytvořena nejprve zájezdová verze legendárního muzikálu. Inscenace byla nazkoušena v originální jazykové verzi a v hlavních rolích vystoupilo v prvních představeních hned několik zahraničních interpretů. V průběhu dalšího uvádění však postupně všechny role převzali brněnští herci. Inscenace byla uvedena ve Španělsku, Portugalsku, Německu, Rakousku a Holandsku. Kritici i diváci vysoce hodnotili čistotu celkového tvaru, interpretační výkony a ocenění „Sukces měsíce“ v Divadelních novinách bylo našemu divadlu uděleno po pouhých dvou generálních zkouškách v Brně.

Autor

  • Andrew Lloyd Webber
  • Tim Rice

Asistent režie

Dramaturg

  • Pavlína Hoggard

Dirigent

  • Jakub Žídek

Korepetice

Choreografie

Zvuková režie

  • Radek Odehnal

Světelná režie

  • David Kachlíř

Produkce

  • Zdeněk Helbich

Vokální nastudování

  • Karel Škarka

Choreografie - nastudování

  • Tereza Kachlířová

Jesus of Nazareth

Mary Magdalene

Judas Iscariot

Caiaphas, High Priest

King Herod, Priest I.

Pontius Pilate

Simon Zealotes

Bartholomew/ Soldier II

James, Son of Alpheus

Thaddeus

Thomas/ Old Man

Priest II/ Soldier I

Soulgirl II

Soulgirl III

Městské divadlo Rüsselsheim

Sophie Oldstein 23. březen 2007

Znamenitý zpěv, emocionální hra

Divadlo: více než 300 diváků si vychutnalo uvedení rockového muzikálu „Jesus Christ Superstar“ - nezapomenutelný večer

Bouřlivým aplausem a vstoje poděkovalo ve středu večer více než 300 diváků českému souboru rockového muzikálu „Jesus Christ Superstar“, který v Městském divadle hostoval v rámci svého německého turné. Nadšení diváci několikrát vyvolali představitele zpoza již spuštěné opony a spokojeni byli teprve po čtvrtém přídavku.

Soubor přesvědčil vynikajícím zpěvem, vypilovanou choreografií a nadšením pro látku samou. Především oba hlavní představitelé, Dušan Vitázek (Ježíš) a Petr Gazdík (Jidáš) excelovali svou emocionální hrou. Jako mnohovrstevný charakter nevinného zrádce představoval Gazdík neobvyklý kontrapunkt k Vitázkovu citlivému ztvárnění Mesiáše, který chce všem pomoci a na konci už neumí pomoci ani sám sobě.

Kostýmy dokreslovaly jednotlivé postavy, od chudých, do hadrů zahalených žebráků, přes římské legionáře vybavené koženými pancíři, až po nenasytného, v nadbytku žijícího krále Heroda, který se obklopuje atraktivními konkubínami a všemi barvami hrajícími břišními tanečnicemi.

Zcela jiný úhel pohledu na Ježíšovu smrt, jak ho nabízí „Jesus Christ Superstar“, je právě v období Velikonoc zajímavým námětem k přemýšlení. Mimo biblický černobílý obraz se mění zažitý postoj k jednotlivým postavám: spasitel, který ukazuje svou slabost, zrádce, který jedná z altruistických pohnutek, a smečka apoštolů, které dají pojmu „obdivovatel“ zcela nový význam. Ti všichni přiměli diváky k zamyšlení.

Konec, který neoslavuje zmrtvýchvstání Krista, ale ukazuje pouze jeho tragickou smrt, byl obzvláště neobvyklý. Po prvním, dráždivém, váhání po pádu opony však nakonec vypukl zasloužený potlesk.

Na konci představení mohli opojení diváci opustit divadlo se vzpomínkami na nezapomenutelný večer.

Zrada jako poslední možné východisko

Oliver Kreft 23. březen 2007

Dílo Andrew Lloyd Webbera Jesus Christ Superstar v divadle / Petr Gazdík přesvědčil jako Jidáš

Pokud bychom chtěli vyzdvihnout jen jednoho zpěváka, je to určitě Petr Gazdík jako Jidáš. Je tam pasáž, ve které Jidáš přijímá měšec se 30 stříbrňáky. To, jak se sebou vnitřně zápolí a jak si je vědom svého jednání, to bylo mistrovským hereckým výkonem. Chvějícím se hlasem dostával jen s obtížemi slabiky přes rty, bylo dobře vidět naprosté zoufalství. Nějakou dobu byl člověk ochoten věřit tomu, že Jidáš je hlavní hvězdou show.

Plný dynamiky byl také slovní souboj mezi Ježíšem (Dušan Vitázek) a Jidášem při poslední večeři. Byly to divoké, extatické výkřiky Ježíše, které scéně dodaly emocionalitu.

Superstar: Tvá hvězda, tvá oběť, sláva jí

Jiří P. Kříž 23. leden 2007 zdroj Právo

Do GOJA Music Hall se dnes vrací rocková opera Andrewa Lloyda Webbera a Tima Rice

Chvalme uměleckou agenturu GOJA (Gott-Janeček), která se chystá uskutečnit průlom do vnímání muzikálového žánru v Praze. Na evropskou úroveň ho v Česku vynesl Stanislav Moša a jeho brněnské Městské divadlo.

Až do neděle se o tom mohou každý den přesvědčit návštěvníci GOJA Music Hall na pražském Výstavišti, kde Brňané představí rockovou operu Andrewa Lloyda Webbera a Tima Rice. Spolupráce GOJA a MdB bude pokračovat až do letních prázdnin. Postupně uvedou v Praze brněnské muzikály Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, Koločava a Oliver.

Z Evropy do Prahy

Záměrně tvrdím provokativně na pražské půdě: odpověď na otázku, jak hrát v Česku na špičkové úrovni světový muzikál, hledejme výhradně v Městském divadle Brno. K takovému předznamenání mne vede právě úroveň Ježíše v nastudování principála MdB Stanislava Moši.

Režisér sklízel s Ježíšem a s jeho broadwayskými hvězdami velké úspěchy v Nizozemsku, Belgii, Rakousku, Švýcarsku, Španělsku a Portugalsku. Pro brněnskou inscenaci využil samozřejmě obrovský potenciál vlastní scény. Výsledkem je jedinečný, expresívní, divácky strhující, podmanivý Ježíš, překonávající u nás takřka všechno, co se na hudební scéně urodilo. Nelze pominout srovnání s legendární inscenací Petra Novotného v pražské Spirále; s hvězdami Střihavkou, Bártou, Basikovou, Čokem... Pěvecky zdatnými, herecky průměrnými, pohybově mizernými.

Podobně je v Praze uňahňáno devadesát procent do světa zcela nepřenosné komerční muzikálové produkce, sázející ne na profesionalitu, nýbrž stále jen na stejné „superstars“ české kotliny. Až uvidíte v invenčních kostýmech Andrey Kučerové a stejně jako na evropských štacích lehce variabilní, ale tvarově monumentální scéně Emila Konečného hrát, tančit (bravurní choreografie Vladimíra Kloubka) a zpívat (hudební nastudování Milan Vidlák, Karel Albrecht, sbormistryně Jana Hrušková) hvězdy Mošovy, bude vás mrazit v kříži. Dušan Vitázek je Ježíšem identickým s anglosaskými inscenačními, filmovými i gramofonovými studiemi včetně stylových falzetových partií. Vroucností hereckého projevu ho ještě překonává Robert Jícha (třetím alternantem titulní role je Oldřich Smysl). Sukces sklízí za part Jidáše Petr Gazdík a nikdo na scéně se nevyrovná expresívnímu pojetí této role Jánem Jackuliakem.

Ivana Vaňková je Maří Magdalenou krásnou, láskou zvroucnělou, suverénně pěvecky i herecky zvládající oba nejchytlavější songy inscenace (její alternantkou je neméně herecky a pěvecky vybavená Jana Musilová).

Pozoruhodné výkony ocení diváci také u Stana Slováka (Šimon, Herodes), Zdeňka Junáka (Herodes), Igora Ondříčka, Jana Apolenáře nebo Martina Havelky (Kaifáš).

Když básní Prostějovský

O básnickém převodu Ježíše do češtiny Michaelem Prostějovským jsem pěl ódy po pražské premiéře Novotného inscenace. Patří k celku neodmyslitelně! Kdo si jindy myslel něco jiného, pohořel jako Novotný s Evitou, kde se Prostějovského služeb vzdal ve prospěch otrockého překladu...

Paradoxně se tak Prostějovského přebásnění vrací s filmovou verzí muzikálu Evita, zatímco na scéně zněla technicistní, zcela poetiky zbavená verze (jméno převoditele zapadlo s incenací).

Praha se má od úterý věru na co těšit. Muzikál v Česku dá se produkovat na maximálně profesionální úrovni, kterou v Praze zastupuje jen Balašova inscenace Gorkého, Loteanových a Dogových Cikánů v Divadle Bez zábradlí.

Legendární muzikál Jesus objel Evropu a usadil se v Brně

Vladimír Čech 9. prosinec 2005 zdroj Hospodářské noviny

Známý pašijový příběh inscenuje ředitel Městského divadla a režisér Stanislav Moša „tak jak praví bible“, zároveň však nesmí chybět současné pozlátko rockové opery. Pro Mošu je Jesus Christ Superstar nadčasovým titulem s výrazným humanistickým poselstvím. Současně ale dává divákovi možnost, aby si utvořil vlastní názor.

Režisér nenadržuje žádné straně, tedy ani Ježíšovi nebo Marii Magdaleně, ani Jidášovi nebo Pilátovi, ačkoliv je jasné, že kdyby jednali jinak, „křesťanství by se zhroutilo“. Navíc na představení zamíří i diváci, jimž je veškeré filozofování cizí a kteří se přijdou potěšit především skvělou hudbou Andrewa Lloyda Webbera, psanou na libreto Tima Rice, i na výpravnou podívanou.

Moša představil „Ježíše“ už v polovině března minulého roku na dvou předpremiérách v anglické verzi v mezinárodním obsazení, aby pak svou inscenaci prezentoval v Německu, Nizozemsku, Belgii, Španělsku, Portugalsku, Rakousku a Švýcarsku. Česká verze představení ve skvělém překladu Michala Prostějovského byla uvedena poprvé v polovině letošního listopadu na Hudební scéně. Mošova inscenace trvá zhruba dvě a čtvrt hodiny, má spád i gradaci. Scéna Emila Konečného je univerzální, nadčasová. Jejím základním prvkem jsou schodišťovité panely, které je možno jako stavebnici různě vzájemně kombinovat. Děje se tak zpravidla před zraky diváků, jimž nevadí, že jsou očitými svědky toho, kterak si „kulisáci“ s kvádry poradí.

Kostýmy Andrey Kučerové - na rozdíl od neutrálního dějiště - ctí historickou fazónu, takže snad ani na chvíli nevzniká pochybnost, že by se divák octl mimo rámec novozákonních evangelií. Choreografie Vladimíra Kloubka vtiskuje veškerému dění na scéně náležitý dynamismus, přičemž se zdá, že je každému šitá přímo na tělo - nasazení a zápal jsou totiž evidentní pro každého z aktérů.

Většina rolí je alternována, některé jsou jištěny dokonce pětinásobně, a o souboru se v tomto ohledu tvrdí, že ať zvolíte kteroukoliv z alternací, neprohloupíte, protože všechny varianty jsou až na výjimky vyrovnané.

Brněnský Ježíš bude magnet bez pozlátka

Luboš Mareček 14. listopad 2005 zdroj MF Dnes

Nový muzikál nabízí i šou, ale zejména výtečný zvuk

Proslulý muzikál Jesus Christ Superstar, který měl včera a v sobotu premiéru v brněnském Městském divadle, jakoby nestárne. Nesmrtelnost těmto novověkým pašijím v poprockovém hávu zaručily výtečné songy a notoricky známý příběh z Bible. Diváckou přístupnost a oblibu dílu zjednal také dráždivě demytizovaný Kristus. V tomto muzikálu se nekonají zázraky. Boží syn je tady spíše pozemský revolucionář útočící svým učením a oproti své vůli pasovaný na hvězdu. Moša naštěstí neutekl k laciným efektům, které má technicky nadmíru vybavené divadlo v malíčku. Sama Ježíšova prostota a neokázalost jako by byla vodítkem i režii. Strohé pojízdné kulisy starověkého Jeruzaléma, zcela všední kostýmy Ježíšových stoupenců uměřeně kontrastují s blyštivou nádherou reprezentantů římského světa. O to více se v Brně potom rýsuje chytrý a sám o sobě dost efektní příběh zrádného Jidáše, který zradí Krista. Jidáš se prostě bojí, že se tomuto vůdci situace prostě vymkla z rukou.

Drezúra a výkony „company“ pod touto střechou jsou už léta devízou. Těšte se na skvělé pěvecké i sborové výkony, výtečně posílené sedmi lidmi za scénou. Čeká vás mistrný zvuk. Ze sólistů září Petr Gazdík v roli Jidáše, Dušan Vitázek s ježíšovskou image uchvátí svými až šílenými projevy nepochopeného a zrazeného Krista. Nezapomenete na Máří Magdalenu Ivany Vaňkové, kajícnici modelovanou plným hlasem a jednoduchým herectvím. Brněnský Ježíš si lidi podmaní, přestože nevsadil na spektakulárnost.

Ježíš se stane superhvězdou i v Brně

Luboš Mareček 14. listopad 2005 zdroj MF Dnes

V Brně stejně jako před časem v Praze sáhli po mimořádném českém překladu Michaela Prostějovského. Brněnští herci však už před časem zpívali muzikál v anglickém originálu při turné po jihozápadní Evropě.

„Právě díky této koprodukci s německou agenturou, která nám umožnila získat autorská práva, můžeme vlastně nasadit titul také v Brně,“ vysvětlil ředitel Moša. Brněnského Ježíše tedy nejdříve viděli a slyšeli ve Španělsku, Portugalsku, Německu, Rakousku a v Nizozemsku. „Dekorace zůstává původní, jen kostýmům jsme dali novou podobu,“ říká režisér Moša na adresu kulis starobylého Jeruzaléma a starověkého oblečení desítek účinkujících. Návštěvníci brněnského Ježíše uslyší také živý jedenáctičlenný orchestr. „Zahraniční kritici i diváci vysoce hodnotili čistotu celkového tvaru. Ocenění „Sukces měsíce“ v tuzemských Divadelních novinách bylo našemu divadlu uděleno po pouhých dvou generálních zkouškách v Brně,“ dodala dramaturgyně Pavlína Hoggard.

Fanoušci rockové opery Jesus Christ Superstar, kteří v Brně nestihnou várku prvních šedesáti představení, podle ředitele Moši dostanou šanci ještě do konce příštího roku.

O úrovni brněnského muzikálu

Josef Herman 12. listopad 2005 zdroj MF Dnes

Brno dnes považuji za centrum tuzemského muzikálu. Kvalita muzikálu je zde ve srovnání se zbytkem České republiky špičková. Mnohdy daleko výraznější než v hlavním městě ve srovnání se soukromými produkcemi a dnes už i ve srovnání s Hudebním divadlem v Karlíně.

Důvody tohoto fenoménu jsou jednoduché. Ředitel Moša dokáže v dotovaném divadle uplatnit principy produkce pro muzikál nezbytné. Výsledkem jsou zájezdy do zahraničí, které získávají dobrý zvuk a renomé Městského divadla u agentur vlastnících práva na muzikálové hity. České divadlo se potřebuje vyrovnat s největšími muzikálovými tituly. Na těchto titulech se staví a ověřuje kvalita souboru. Hrát například Vlasy nebo Ježíše má vlastně stejnou funkci jako uvádět Pucciniho či Verdiho díla v opeře. Brněnskou inscenaci Jesus Christ Superstar jsem viděl už vloni v dubnu v předpremiéře před zahraničním turné. Bylo to báječné nastudování. Také proto, že se v Brně ukázali broadwayští muzikáloví herci. Toto srovnání bylo opět poučné pro diváky i pro samotný soubor. Šlo o režijně povedenou inscenaci, která nechtěla příběh vyprávět do posledního popisného detailu, ale spíše vypracovala symbolické obrazy. Byla to inscenace mezi divadlem a rockovým koncertem. Toto pojetí muzikálu Jesus Christ Superstar sluší.

Brněnský muzikál opět zabodoval

(mlk) 21. duben 2004 zdroj MF Dnes

Označení sukces měsíce získala v pravidelné rubrice posledního čísla Divadelních novin brněnská produkce muzikálu Jesus Christ Superstar. Úspěšnou inscenaci režíroval Stanislav Moša. Muzikál diváci uvidí znovu v nové hudební aréně na podzim.

Jesus Christ Superstar z Brna přes Broadway do Evropy

Josef Herman 13. duben 2004 zdroj Divadelní noviny

Městské divadlo Brno už do Evropské unie vstoupilo. Stanislav Moša totiž několik let prohání brněnské muzikálové inscenace od zemí Beneluxu až po jižní Španělsko. Ve foyeru Městského divadla pověsil dvě velké mapy, na nichž divák může sledovat, kde, kdy a co se odehrálo - jako se na válečné mapě vyznačují vítězné bitvy. A jsou to místa malá, větší i největší, a mapa je údaji posetá! Je zřejmé, že se Moša nenápadně pasoval na nejvýznamnějšího tuzemského divadelního producenta. Přestože jeho herci muzikál hrát umějí, evropští partneři požadují broadwayské specialisty. Problém? Nikoli pro Mošu - uspořádal na Broadwayi konkurzy a poprvé v květnu 2002 tamější herci vypomohli v inscenaci Muzikály z Broadwaye. S částečně broadwayským obsazením Moša vloni v prosinci odstartoval v Amsterodamu dlouhé turné West Side Story, aby už v polovině března představil v Brně dvě předpremiéry analogicky obsazené rockové opery Jesus Christ Superstar! Mimochodem, v Brně zazněla vůbec poprvé. Premiéra bude v düsseldorfském Iserlohnu, až do podzimu se pak produkce bude hrát mimo jiné v Amsterodamu, Hannoveru, Stuttgartu, Mannheimu, Salcburku. Hraje se, jak jinak, anglicky, s živým a precizně sehraným orchestrem, který řídí Milan Vidlák, jenž inscenaci také hudebně výtečně nastudoval. Moša muzikál upravil do zhuštěné verze, s menší company, a sám účelně zrežíroval do přehledných a zároveň atraktivních scén, jimž dodala šmrnc choreografie Vladimíra Kloubka. Emil Konečný připravil jevištní stavebnici, z níž lze bleskově sestavovat různá dějiště na jakkoli velkých a vybavených jevištích, horizont uzavřel malovaným prospektem, efekty obstarává dynamický světelný design. Typická »zájezdovka«, jenže to podstatné jí nechybí, a hlavně dává prostor jednotlivým aktérům. A právě mladí herci z Broadwaye, jimž zdatně sekundují domácí, povyšují šikovně vymyšlenou inscenaci na vrcholnou muzikálovou záležitost. Při veškeré úctě k vyhlášené pražské produkci Petra Novotného musím konstatovat, že tak autenticky jako na brněnských předpremiérách se Jesus Christ Superstar u nás ještě nehrál - aktéři jsou typově přesně vybraní, pohybově i hlasově suverénní a hlavně zpívají a tančí se zažitým, chtělo by se skoro napsat vrozeným citem pro styl. Právě toho pražští populární zpěváci v muzikálových rolích nebyli mocni. A také nedokázali vložit do svého projevu onu strhující energii, která se z brněnského jeviště přímo valila a dovedla publikum k intenzivnímu prožitku. Snad není třeba zdůrazňovat, jak zásadní vliv může mít taková spolupráce na Mošův soubor, skutečná konfrontace s autentickým broadwayským muzikálovým herectvím je v našich poměrech prostě nedocenitelná. Ještě kdyby tu chtěli hostovat broadwayští producenti! Famózní, přestože v prostředcích vlastně jednoduchá inscenace nepostrádá ani duchovní rozměr. Moša ho dosáhl právě onou uměřeností a prostotou, která vrcholila závěrečným obrazem ukřižování, stylově odvozeným nejen z efektního muzikálu, ale spíše z lidové pašijové hry. Na takové inscenaci by bylo možné postavit komerčně patrně veleúspěšnou pražskou produkci. V Brně se bude hrát až napřesrok už v nové budově, česky tedy zřejmě bez broadwayských herců. Uvidíme, kolik z jejich kumštu a precizního řemesla Mošovi herci stihnou okouknout.

Muzikálový žebříček mění zase Ježíš

Jiří P. Kříž 24. březen 2004 zdroj Právo

Osobně jsem dosud za nejlepší muzikál uvedený na české scény po roce 1989 uváděl Lloyd-Webberův Jesus Christ Superstar, inscenaci Petra Novotného v pražské Spirále. Už je tomu maličko jinak.

Krok s ním srovnal jiný Ježíš, tentokrát v režii Stanislava Moši. Předpremiéra v brněnském Městském divadle se uskutečnila v neděli 14. března, premiéra proběhla 17. března v německém Iserlohnu u Dortmundu.

Po cestě západní Evropou se Mošův Ježíš v překladu Michaela Prostějovského vrátí do nového brněnského hudebního divadla. Jeho slavnostní otevření se chystá na 2. říjen premiérou Vlasů podle Miloše Formana. Navzdory četným protivenstvím ze strany tzv. divadelní avantgardy (před 35 lety) a části brněnské kulturní obce, která umí dobře požírat sebe samu a svádět to pak na nepřízeň Prahy.

V souvislosti s Ježíšem musím připomenout ještě evropský úspěch Mošovy brněnské West Side Story, nejnověji v nastudování s broadwayskými sólisty, od amsterodamské premiéry 2. prosince dobývající Nizozemsko a další země, jejichž kritici označují Mošovy inscenace za špičková kontinentální nastudování americké muzikálové produkce.

Novotnému zůstane prvenství v rozpoutání zájmu o žánr, který před listopadem 1989 neměl ustláno na růžích. Nicméně zahájil také dnes již jalovou praxi obsazování rolí zpívajícími hvězdami z nedivadelní oblasti. Nic proti Basikové, Střihavkovi, Bártovi, Černochovi, Bílé, Spálenému, Čokovi a dalším, ale pohybovat na jevišti se umí jen posledně jmenovaný. A zatancovat ani on ne. Také proto se v Česku nedá uvažovat o nastudování kupř. Lloyd-Webberových Cats nebo Larsonova Rent.

Když srovnáme výkon třeba Střihavky s Ježíšem Brady Swensona v Mošově nastudování, pochopíme, proč jsou české muzikály jen domácké, i když s přímým tahem na kasu. O hlasovém rozsahu a výškách Swensona mohou domácí zpěváci jen snít.

Totéž platí o herecky, pohybově i pěvecky vyzrálém Jidášovi Stuarta Metcalfa, o Maří Magdaleně americké Asiatky Lanie Sumolinogové, o černém Šimonovi Michaela Kelleyna... Krok s Američany statečně drží roli od role v projevu dokonalejší Robert Jícha (Petr), Karel Škarka (Pilát Pontský), Petr Brychta (Eneáš) ale i Mošovy české tanečnice.

Vynikající choreografie Vladimíra Kloubka a Ivany Kloubkové, variabilní scéna Emila Konečného uzpůsobená transportům (její přestavby na předpremiéře ještě pořádně zadrhávaly), kostýmy Andrey Kučerové, suverénně šlapající orchestr Milana Vidláka... Třemi slovy: inscenační bomba roku. Nejenom Brňané se mají na co těšit.

Jidáš se zjevuje jako přízrak Elvise

Kerstin Wosnuza 23. březen 2004 zdroj Reiner Allgemeine Zeitung

"Neutuchající ovace ve stoje“ pro muzikál „Jesus Christ Superstar“ ve slavnostních sálech

Neobvyklý pohled na Ježíše a zrádce Jidáše nabízí Andrew Lloyd Webber ve svém muzikálu „Jesus Christ Superstar“, který byl předveden v neděli večer ve slavnostních sálech. Za strhující podívanou poděkovali souboru na konci představení diváci „ve stoje a neutuchajícími ovacemi“.

Dohromady téměř třicet osob. Hudba od skladatele Webbera, hraná naživo, jitří srdce, dojímá a vzrušuje.

Poslední dny života Spasitele

Iris N. Masson 23. březen 2004 zdroj Peiner Nachrichten

Bouřlivý potlesk a ovace ve stoje sklidil muzikál „Jesus Christ Superstar“ při uvedení v slavnostních sálech v Peinu

V neděli večer byl uveden muzikál „Jesus Christ Superstar“. Dílo Andrewa Lloyda Webbera a Tima Rice patrně patřil k nejlepšímu, co bylo dosud k vidění ve slavnostních sálech v Peinu. Přinejmenším bouřlivý aplaus a ovace ve stoje tomu nasvědčují.

Jidáš jako miláček publika

22. březen 2004 zdroj Ruhr Nachrichten

Rocková opera „Jesus Christ Superstar“ byla zakončena mnoha přídavky.

Teprve „duet“ mezi Ježíšem a Jidášem jako přídavek dokázal pomalu utišit aplaus nadšeného publika rockové opery „Jesus Christ Superstar“.

„Bylo to prostě úžasné, jak všichni ti umělci dokázali přenést dílo na tak malé jeviště“, nadšeně prohlašovali fanoušci jako je David Hahn. „Musím k tomu říci, že Jidáš se mi líbil ze všech nejvíc“. Tyto a podobné výroky bylo často slyšet v páteční podvečer. Krom toho se ukázal Jidáš jako miláček (dámského) publika. „Líbil se mi,“ náleželo k těm zcela neškodným komplimentům. Navzdory malému počtu diváků nenechal se česko-americký soubor znejistět a nabídl publiku prvotřídní představení. Rocková opera vypráví příběh Ježíše od Květné neděle přes poslední večeři Páně až po okamžik ukřižování.

Už na počátku byl divákovi nabídnut na scéně městské haly neobvyklý obraz: Jednoduché, pískovcově zbarvené rekvizity, schodiště, jež končí v „ničem“. Změny v osvětlení dokázaly navodit ohrožující nebo naopak příjemnou atmosféru. Výkony zpěváků nijak nezaostaly za jevištními dekoracemi. Hlavní postavy Ježíš, Panna Maria a Jidáš měly výborné hlasy a dokázaly k tomu ještě zprostředkovat individuální interpretace svého vystoupení. Šikovně se střídající humorné scény a šokující okamžiky. Zejména ukřižování bylo zpodobněno úděsně reálně. Zahalen do krvavě rudého světla je Ježíš přibíjen hřebíky za ruce i nohy na kříž. Scéna potemní, panuje ticho. Teprve po dlouhých vteřinách si dovolí první diváci začít tleskat. „Byl jsem rád, že dodatečně nabídli ještě trochu rockovější píseň“, vypráví návštěvnice muzikálu Ariane. „Bylo to překvapivé, ale scéna ukřižování mě fakt dost vzala.“

Rocková křížová cesta

Andrea Auffenberg 1. prosinec -1

Paderborn (WV, Utrpení Ježíšovo působilo na diváky už dávno předtím, než byl natočen právě zahájený film Mela Gibsona „Umučení Krista“.

Rockový muzikál Andrewa Lloyda Webbera „Jesus Christ Superstar“ vypráví na podkladě Nového zákona zpracovanou křížovou cestu v dojemných obrazech, oděných do roucha sedmdesátých let.

Dvouhodinové velkolepé představení bylo scénograficky výborně zvládnuto a přeneseno na jeviště. Chyběly obrovské jevištní stavby, zato jsme měli možnost vidět jednoduché sloupy a schodiště, které tvořily na konci pozadí pro bolestné ukřižování Ježíše.

Režisér Stanislav Moša se zaměřil na náboženské obsahy díla, v němž Ježíš jako vůdce revoluce vychází na samém konci jako nepochopený, a to i u svých stoupenců. Milan Vidlák se postaral se svou desetihlavou kapelou o neobyčejný hudební zážitek. Nic se nedostalo do nesprávných tónin, vše bylo dokonale sladěné a šité na míru protagonistům muzikálu. Sečteno a podtrženo, velmi zdařilá inscenace, jež dokázala přesvědčit diváka vizuálně i zvukově.

Superstar: Tvá hvězda, tvá oběť, sláva jí

Jiří P. Kříž 1. prosinec -1 zdroj Právo

Moša přenesl z Evropy do Brna legendární Lloyd-Webberovu a Riceho rockovou operu

Odpověď na otázku jak hrát v Česku na špičkové úrovni světový muzikál hledejme po magistrálním zničení Hudebního divadla Karlín výhradně v Městském divadle Brno. K takovému bombastickému vstupu mne vede úroveň rockové opery Jesus Christ Superstar v nastudování principála Stanislava Moši.

Režisér sklízel s Ježíšem a s jeho broadwayskými hvězdami velké úspěchy v Holandsku, Belgii, Rakousku, Švýcarsku, Španělsku a Portugalsku. Pro brněnskou inscenaci využil samozřejmě obrovský potenciál MdB. Výsledkem je jedinečný, expresívní, divácky strhující, podmanivý Ježíš překonávající u nás takřka všechno, co se na hudební scéně urodilo. Jícha je Ježíš!

Nelze pominout srovnání s Novotného inscenací v pražské Spirále; s hvězdami Střihavkou, Bártou, Basikovou, Čokem... Pěvecky zdatnými, herecky průměrnými, pohybově mizernými. Podobně je v Praze uňahňáno devadesát procent do světa zcela nepřenosné komerční muzikálové produkce, sázející ne na kvalitu, ale jen na stále stejné „superstar“ naší kotliny. Až uvidíte v invenčních kostýmech Andrey Kučerové, a stejně jako na evropských štacích lehce variabilní, ale tvarově monumentální scéně Emila Konečného hrát, tančit (bravurní choreografie Vladimíra Kloubka) a zpívat (hudební nastudování Milan Vidlák, Karel Albrecht, sbormistryně Jana Hrušková) hvězdy Mošovy, bude vás mrazit v kříži.

Dušan Vitázek je Ježíšem identickým s anglosaskými inscenačními, filmovými i gramofonovými studiemi, včetně stylových falzetových partií. Vroucností hereckého projevu ho ještě překonává Robert Jícha (třetím alternantem titulní role je Oldřich Smysl). Sukces sklízel za part Jidáše Petr Gazdík, a nikdo na scéně se nevyrovná expresívnímu pojetí této role Jánem Jackuliakem.

Ivana Vaňková je Máří Magdalenou krásnou, láskou zvroucnělou, suverénně pěvecky i herecky zvládající oba nejchytlavější songy inscenace. Mladé hvězdičky z New Yorku do vrecka strčili také Stano Slovák (Šimon), Zdeněk Junák (Herodes), Igor Ondříček a Jan Apolenář (Kaifáš), na druhé premiéře také Martin Havelka. O básnickém převodu Ježíše do češtiny Michaelem Prostějovským jsem pěl ódy při pražské premiéře. Patří k celku neodmyslitelně! Kdo si jindy myslel něco jiného, pohořel jako Novotný s Evitou, kde se Prostějovského služeb vzdal ve prospěch otrockého překladu...

Jesus Christ v Brně

Jana Svozilová 1. prosinec -1 zdroj Kult

Městské divadlo Brno uvedlo další muzikál světového formátu. Po West Side Story, Vlasech a Oliverovi přišel na řadu Webberův Jesus Christ Superstar. Brno nese dobré jméno tohoto muzikálu se vztyčenou hlavou hrdě dál a nijak to neznevažuje.

Městské divadlo má tři Ježíše (Dušan Vitázek, Robert Jícha, Oldřich Smysl), rovnou čtyři Máří Magdalény (Ivana Vaňková, Hana Holišová, Johana Gazdíková a Jana Musilová), dva Jidáše (Petr Gazdík, Ján Jackuliak) a mnoho dalších představitelů. Zmínila bych osobu Šimona Zélóta, která mě zaujala v podání nového člena souboru Michala Kavalčíka (v alternaci s Janem Fialou a Stanem Slovákem). Pravdou je, že ani jemu se nepodaří během písně Ubohý Jeruzalém rozezpívat diváky v hledišti, jak se po něm žádá, ale i přesto je jeho výstup sugestivní, nabitý energií a možná je to spíše v divákovi, že se nenechá strhnout.

Znamenité hudební nastudování je dílem Milana Vidláka a Karla Albrechta. Představení, které po stránce jevištní techniky nevyznívá nijak složitě, je poměrně dobře vypracované po zvukové stránce. Mimo jiné efekt hromobití v závěru představení je vskutku působivý a člověku při něm mrazí v zádech. Také zatloukání hřebů do Kristových končetin je provázeno tak věrohodnou zvukovou kulisou, že na slabší povahy nemusí působit dvakrát nejlépe. Příznačně jednoduché využití prostor s minimálním množstvím kulis, jež se během večera pouze přemisťují po jevišti - to je scéna Emila Konečného. Je potvrzením fráze: méně je více, či v jednoduchosti je krása. Brněnský Ježíš je syntézou kvalitního režijního zpracování, respektive práce realizačního týmu, jevištní techniky, světel, zvuku, hudebního nastudování a hereckých výkonů. Ježíšova smrt a sugestivní pocit z ní je potlačen písněmi Hossanna, Ubohý Jeruzalém a Superstar, které ve zkrácené podobě zazní v repríze během děkovačky. Budu-li chtít vše nějak shrnout, použiji slova Tima Riceho: „Vše je tak, jak má být.“ Rocková opera Jesus Christ Superstar uvedená na jevišti Městského divadla Brno si rozhodně potlesk zaslouží.

Brněnský Jesus Christ Superstar promlouvá s nadčasovou aktuálností

Vladimír Čech 1. prosinec -1 zdroj Kam

Pražská inscenace rockové opery Jesus Christ Superstar (hudba Andrew Lloyd Webber - libreto Tim Rice) byla po všech stránkách natolik úspěšná, až se pomalu zdálo, že si každé další české zpracování tohoto titulu koleduje o prohru. Od 22. července 1994 do 28. června 1998 proudily z celé republiky do pražské Spirály davy nadšenců, mnozí z nich i opakovaně, aby tu vychutnaly tehdy kultovní inscenaci Petra Novotného. Výpravy do Prahy připomínaly poutě, přičemž celá tato takřka čtyřletá anabáze ve svém závěru signalizovala, že trh je Ježíšem již dostatečně nasycen.

Ředitel a režisér Městského divadla Brno Stanislav Moša však neváhal překročit pražský stín: už v polovině března minulého roku představil Ježíše na dvou předpremiérách v anglické verzi v mezinárodním obsazení, aby pak svou inscenaci prezentoval v Německu, Nizozemsku, Belgii, Španělsku, Portugalsku, Rakousku a Švýcarsku. Moša však nechtěl ošidit ani domácí fanoušky, a tak ve dvou premiérách (12. a 13. listopadu t. r.) spatřilo dílo světlo světa ve skvělém překladu Michaela Prostějovského na Hudební scéně. O představení je enormní zájem, o čemž svědčí dodatečně přidávané reprízy.

Známý pašijový příběh se Moša snaží inscenovat jako nadčasový, s výrazným humanistickým poselstvím, aniž by se však divák octl mimo rámec novozákonních evangelií. Pozlátko současné rockové opery však také nechybí. Kristovy poslední desítky hodin jsou samy o sobě tak působivé, že Ježíš a priori snadno získává sympatie na svou stranu, publikum s ním lidsky soucítí. Přesto Moša v souladu s autory ty, kteří Ježíše ukřižovali, nesoudí a neodsuzuje. Ostatně sotva domyslet, jak by život šel dál, kdyby se Jidáš v poslední chvíli rozhodl Krista nezradit, nebo kdyby jej Pilát k smrti nevydal. Nabízí se tu tedy možnost, aby si každý z diváků utvořil na tento výsek z bible vlastní názor, nenadržuje se zde žádné straně. Koneckonců na představení zamíří i ti, kteří se především chtějí potěšit skvělou hudbou a výpravnou hudební podívanou.

Scéna Emila Konečného připomíná tak trochu stavebnici nebo skládačku: základním prvkem jsou schodišťové panely, které je možno různě vzájemně kombinovat. Přestavby probíhají před zraky publika, kterému sotva vadí, že se stává jejich svědkem, že vidí kulisáky v akci. Leckdo si může položit otázku, potřebuje-li takto univerzálně řešená scéna vůbec nějakou proměnu - rozhodně je lépe, že jimi neskrblí, jednak se tak neokouká, a pak, jsou tu výstupy, které žádají zkomornění jeviště, a naopak výjevy, v nichž dynamická choreografie Vladimíra Kloubka žádá prostor co největší a nejvolnější. A že Kloubek umí rozpohybovat i oplácanějšího jedince, natož pak i ty pohybově nadané, to je známo dávno.

Jako Marie Magdalena excelovala svým lahodným hlasovým témbrem Ivana Vaňková. Oldřich Smysl plně odpovídal tradiční představě o Ježíšovi, třebaže Kristova léta ještě nemá. Z množství dalších zdařilých kreací upozorněme ještě alespoň na Piláta Pontského Martina Havelky a Kaifáše Igora Ondříčka. Neskrývaná vitalita projevu byla patrna nejen ze scény, náležité perllivé grády se linuly i z orchestřiště, jemuž velel Milan Vidlák. I když se Mošovo pojetí rockové opery Jesus Christ Superstar nejtřpytivěji zaskvělo před rokem a půl v anglické verzi v již zmíněném mezinárodním obsazení, i jeho současná česká podoba oplývá tolika plus, že má naději na dlouhý jevištní život. Budiž mu po zásluze přán!

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací