září 12/13

Vážení divadelní přátelé,

            skončily prázdniny ve školách a s nimi končí i prázdniny divadelní, i když… stejně jako v těch předešlých, tak i v letošním létě byli naši umělci k vidění hned na několika místech v Evropě. V Rakousku, v Německu a v Lucembursku se dlouho a vestoje tleskalo vašemu Městskému divadlu Brno!
            A taky jsme ještě dlouho do července hráli na Biskupském dvoře hned několik představení a mezi nimi i pro tento nádherný prostor napsanou novinku Baron Trenck. I pro příští léto připravují mladí autoři Jan Šotkovský a Petr Štěpán v čele se svým kolegou a režisérem Stanislavem Slovákem další originální příběh, tentokrát o dvou soluňských bratrech Cyrilu a Metodějovi. Avšak i Baron Trenck, který byl svým publikem nadšeně přijat, se na Biskupský dvůr znovu vrátí. A nejenom proto, že nám mimořádně přálo počasí! Možná si vzpomínáte, jak byl konec června a začátek července nadmíru horký a stejně tak i nadmíru bouřlivý a přívalově deštivý? A přesto, že jsme byli připraveni hrát za každého počasí, až na pár kapek na nás i na naše publikum vůbec nezapršelo!
            A taky se některá pracoviště musela letos vrátit z prázdnin o něco dříve, abychom vám ve vší slávě hned v září představili naše první premiéry - Senecovu Faidru v režii Hany Burešové v titulní roli s Helenou Dvořákovou a muzikál Funny Girl v režii Pavla Fiebera, v němž hlavní roli ztvární hned dvě naše herečky, Radka Coufalová a Hana Holišová. O tuto inscenaci již projevila zájem divadla v Německu a hned pár měsíců po premiéře ji tam budeme hrát v německém jazyce.
            Ovšem teď k něčemu, co kupodivu přes léto trápilo mě… Před prázdninami mě navštívil argentinský autor Eduardo Rovner. Hráli jsme před časem úspěšně jeho černou komedii Vrátila se jednou v noci v hlavních rolích se Zdenou Herfortovou a Erikem Pardusem. Přinesl mi své nové hry a povídali jsme si o divadle, životě, plánech atd. Já španělsky neumím, a tak si Eduardo přivedl jako překladatelku svou krajanku, která léta žije v Čechách a velmi dobře se naší řeči naučila. Když mi Eduardo předával svou nejnovější hru, přijal jsem ji od něj se slovy, že se na její přečtení těším. A naše překladatelka zanaříkala: „Tak je to s vámi Čechy pořád…! To vy říkáte tak často! A tohle já neumím přeložit! Na tohle vůbec nemáme v naší zemi ekvivalentní vyjádření! To mu to radši řekněte anglicky!“ A hned začala Eduardovi štěbetat v té jejich argentinské španělštině něco o problému, který právě se mnou vznikl. Znovu se otočila ke mně a potvrzovala, že Eduardo nemůže tušit, co to vlastně říkám. Já na ni koukal a nejdřív jsem vůbec nerozuměl, o čem to mluví…! „V čem je potíž?“ zeptal jsem se. Usmála se na mě a začala ke mně mluvit jako k dítěti: „My to neznáme. My nemáme to vaše těším se.“ To mě zaujalo. „A co říkáte, když se na něco těšíte?“ „Nic, my to nepoužíváme, tohle u nás neexistuje.“ „Hm, tak proto pořád opakujete to vaše maňaná…“ Teď se zarazila ona. „Asi ano,“ řekla po chvíli. „My vážně nikam nespěcháme. Teda u nás doma. Já už jsem tady od vás trochu zkažená. Můj přítel, který žije v Argentině, mě dnes už vážně zlobí, když mi neustále a na všechno, co musím udělat – musím do banky, musím na úřad, musím na kontrolu k lékaři, musím na pracovní schůzku – odpovídá: A nemůžeš to udělat zítra?“ Ještě ani neodešli a já už si naříkal v čerstvě novém myšlenkovém prokletí, které mě v představách žene do země, kde se mají tak dobře, že neznají výraz těšit se na něco a namísto toho si užívají. Šťastní to lidé!
            Abych se z té závisti nepomátl, začal jsem se přesvědčovat, že „těšit se na něco“ nemusí hned znamenat být aktuálně nešťastný…! A s tím už jsem se uměl srovnat. A v duchu svého nového poznání, které toho nakonec zas tak moc neproměnilo, vám do té naší nové divadelní sezóny 2012/2013 ze srdce se svými kolegy přeju: Mějte se krásně a užívejte v každé chvíli, která vás čeká, a zároveň se těšte, stejně jako i my se těšíme, na všechno to dobrodružně krásné, smutné, moudré i veselé, co nás v blízké budoucnosti společně čeká na jevištích Městského divadla Brno!
 
 
Stanislav Moša 7. 9. 2012
Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací