Vážení divadelní přátelé,
stalo se mi to hned dvakrát za sebou při různých návštěvách, které se za mnou zastavily na kávu v předvánočním čase. Shodou okolností se rozhovor s oběma hosty v určité fázi přesunul k jejich zážitkům z divadelního Londýna a New Yorku. Oba navštívili v průběhu roku tato města a v nich i divadelní produkce včetně těch muzikálových. A o zážitcích z těchto návštěv hovořili tak, jako by tam byli spolu. A přitom tomu tak nebylo. Každý z nich pracuje v jiné oblasti, a navíc se spolu ani neznají. Kromě toho tyto destinace jeden z nich navštívil se svou maminkou, a právě jejími postřehy potvrzoval i ty své, takže se ve výsledku jedná o identický pohled hned tří osob.
Dozvěděl jsem se od nich, že svou návštěvu tamních divadel hodnotí jako velmi zajímavou, a to hned z několika ohledů. Očekávali, a to již poněkolikáté (nebyli na Broadwayi ani na West Endu poprvé), že spatří něco, co překoná jejich zážitky z našeho divadla. A opakovaně se to nestalo. Pokud prý nebyl jejich dojem ze zhlédnutých představení přímo horší než úroveň, na jakou jsou zvyklí v našem divadle, pak u těch nejlepších představení dosahoval úrovně naší. (Samozřejmě že mě jejich ocenění našich produkcí potěšilo, i když to nebylo poprvé, co jsem se s něčím podobným setkal a sám při svých návštěvách zažívám obdobný pocit.) Jejich komentář k návštěvám divadel ve světových metropolích tím však neskončil. Podělili se ještě o jedno poznání, které je tam už dlouhodobě trápí, a tím je kulturní vnímání pořadatelů i návštěvníků tamních divadel. Obyčejně v nich neexistují šatny, a tak si diváci musejí odkládat své bundy, kabáty a tašky různého typu vedle svých sedadel. Neexistují tam odpadkové koše, a tak všechny odpadky včetně zmrzlinových, čokoládových nebo chipsových obalů končí na zemi. (Sám si vzpomínám na to, jak jsem se při své první návštěvě Londýna styděl zahodit na zem v prostorách divadla kelímek od zmrzliny a strčil si jej nakonec raději do kapsy…)
Ale to, co měli mí hosté za vůbec nejproblematičtější, bylo oblečení návštěvníků, které svorně označili za přímo neuctivé a v ničem nepodobné tomu, jak oděno přichází publikum do hledišť scén Městského divadla Brno. Zde musím poznamenat, že to, jak dbají naši diváci na svůj vzhled, nám závidějí nejenom v zahraničí, ale i mnohá divadla v naší zemi. Některá z divadel u nás dokonce přistoupila k tomu, že na příkladně oděných figurínách, které umístila hned u vchodu, upozornila i zveřejněným textem na slavnostní charakter návštěvy divadla a zároveň se kriticky vymezila k oblečení, které k této příležitosti prostě nepatří.
Naši občasní hosté od nás i ze zahraničí nikdy neopomenou zdůraznit kromě svého nadšení z naší tvorby ještě další dva významné fenomény, a to, jak je naše obecenstvo slavnostně oblečeno a že je vyprodáno…
Velmi mě tato slova těší, a protože na nich máte jako naši diváci zásadní podíl, dovolil jsem se s vámi o ně podělit.
Na shledanou v našem divadle se s vámi za všechny své kolegy těší