Radúz a Mahulena

Není v našem divadle zcela obvyklé, abychom se opětovně vraceli k uvádění titulů, které jsme již dříve inscenovali. Jsou ovšem díla, která si svůj návrat na jeviště jistě zaslouží, a věříme, že jsou i diváci, kteří jejich obnovení s nadšením přivítají. K takovým dílům jistě patří i muzikálová balada, která vznikla podle známého pohádkového poetického dramatu Julia Zeyera Radúz a Mahulena a která měla svou světovou premiéru 8. listopadu roku 1997. Hrála se až do roku 2002 a zaznamenala 91 repríz, 36 295 diváků se v těch letech nechalo okouzlit niterným příběhem, který jim již tenkrát hráli Markéta Sedláčková, Petr Gazdík, Zdena Herfortová, Ladislav Kolář, Igor Ondříček, Petr Štěpán či Stanislav Slovák. Tedy herci, kteří jsou dodnes výraznými osobnostmi našeho divadla a jejichž popularita tenkrát mimo jiné i díky tomuto představení vznikala. Diváci již tehdy odcházeli z divadla a v hlavě jim stále zněly dodnes nezapomenutelné melodie Petra Ulrycha s krásnými texty Stanislava Moši. Je mnoho těch, kteří si dodnes zpívají „…dvě království se v zášti potýkají a jedno druhé chce srazit na kolena. Než zrozeni jsou Radúz a Mahulena!“, a nebo „Magurský kralevici, hodím tě mezi krysy! Co ti kdy bylo krásné, navždycky bude kdysi!“

Nesmrtelný příběh zakázané lásky mezi dvěma znepřátelenými rody zde tentokrát vychází z lidové slovenské pohádky, ale jde samozřejmě o motiv ještě starší, objevující se v různých variantách i u bratrů Grimmů nebo v indických eposech. Není tedy pochyb o tom, že také v dnešní době jde o námět aktuální, nabízející současnému obecenstvu možnost prožít romantický příběh lásky, která (dovolme si to klišé, které je zde ovšem namístě) hory přenáší a kameny láme.

V nové inscenaci uvádíme Radúze a Mahulenu v Biskupském dvoře Moravského zemského muzea, kde je pro ni ideální pohádkové prostředí s širým nebem a svěžím vzduchem v režii Stanislava Moši.