Netopýr

Premiéra nejslavnější klasické operety všech dob, díla vídeňského „krále valčíku“ Johanna Strausse ml., se konala v roce 1874 ve vídeňském Theater an der Wien a měla takový úspěch, že se Netopýr záhy objevil na nejvýznamnějších světových jevištích a od té doby z nich již nezmizel. Příběh jedné z mála operet, kterou má na svém repertoáru i řada prestižních operních domů, nás v klasickém tříaktovém schématu zavádí do bytu Gabriela Eisensteina a jeho ženy Rosalindy, na ples v paláci prince Orlovského a následně do vězení. Vypráví o vtipné „pomstě“ dr. Falkeho za silvestrovský žertík, při němž jej Gabriel nechal ráno přes celé město běžet v kostýmu netopýra. Dr. Falke vymyslí odplatu – a ta mu vyjde znamenitě: pozve Eisensteina na ples k princi Orlovskému místo jeho nástupu do vězení (kam má jít na týden za banální důvod – políček úředníkovi) a zároveň tajně přizve i jeho komornou Adélu vydávající se za umělkyni, jeho manželku převlečenou za uherskou hraběnku a ještě k tomu samotného ředitele věznice Franka. Díky tomu se rozehrává vtipný kolotoč zápletek obohacený známými melodiemi v rytmu valčíku i čardáše; a jak se nakonec ukáže, za všechno vlastně nemůže nic jiného než šampaňské. Další z klenotů světové operety, nejvýznamnější zástupce „Zlatého věku“ operety vídeňské, Netopýr, nabízí vzácné pěvecké a herecké příležitosti, dobře vystavěný příběh a kvalitní humor, který vrcholí ve třetím jednáním výstupy opilého vězeňského dozorce Frosche.