Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť

Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť

  • Žánr Muzikál
  • Scéna Hudební scéna
  • Premiéra14. říjen 2006
  • Délka představení1:50 hod.
  • Počet repríz207
  • Derniéra3. únor 2016

muzikál / česká premiéra

Prvním dílem geniálního muzikálového skladatele A. L. Webbera, který vytvořil spolu s textařem Timem Ricem, je biblický muzikál Josef a jeho kouzelný barevný plášť. Tehdy devatenáctiletý Webber jej napsal původně jako dvacetiminutové dílo na objednávku jedné londýnské školy k ukončení semestru. Mělo však takový úspěch, že jej autoři záhy rozšířili na celovečerní muzikál a ve své premiéře uvedli v Londýně roku 1972.

Jedná se o muzikál doslova pro celou rodinu a my jej uvádíme v české premiéře v režii Stanislava Moši a choreografii Igora Barberiće. Podobně jako jsme uváděli muzikál Jesus Christ Superstar nejprve v zahraničí v anglickém a německém jazyce. Inscenace má za sebou již 128 úspěšných repríz v celé řadě evropských zemí. Vzhledem k tomu, že vypráví zcela neobvyklým způsobem o věcech dávno minulých, i když nám blízkých, a používá k tomu rozličných technik, včetně animací, hovoří se o této inscenaci jako o nejlepším ztvárnění v Evropě, a i proto se máte na co těšit.

Autor

  • Andrew Lloyd Webber
  • Tim Rice

Překlad

  • Michael Prostějovský

Dramaturg

  • Pavlína Hoggard

Scéna

Choreografie

Filmové animace

Gad, Pekař

Lévi, Číšník

Simeon

Asher

Dan

Benjamin

Juda

2. žena

6. žena

Swing - woman

Swing - man

Off-stage

S Biblí z Brna do Vídně

Josef Herman 9. prosinec 2008 zdroj Divadelní noviny

Byl to zvláštní pocit jet do Mekky evropského kontinentálního muzikálu Vídně na premiéru původně brněnské inscenace juvenilie Tima Rice a Andrewa Lloyd Webbera Josef a jeho kouzelný pestrobarevný plášť v režii Stanislava Moši. Navíc do moderního zábavního komplexu Wiener Stadthalle poblíž západního nádraží, do níž každý den proudí tisíce lidí za zábavou od lední revue, přes koncerty a programy pro děti a seniory, až po kina a divadla. Příjemný tmavě červený interiér divadelního sálu nevypadá, že pojme hned dvě tisícovky diváků, na premiéře 1. října v něm mnoho volných míst nezůstalo. V přilehlém rozlehlém foyeru vedle němčiny halasila čeština, neboť na tu slávu přijelo mnoho lidí z české a zvláště brněnské divadelní branže. Někteří třeba jen nakrátko, sotva si po úspěšné premiéře připili se spokojenými aktéry a producenty, už spěchali zpátky do Brna, protože od rána zase zkoušeli neméně slavnou Evitu stejné autorské dvojice, kterou záhy premiérovali v Německu. Není v Česku druhé divadlo s tak rozsáhlými uměleckými a producentskými aktivitami po celé Evropě, ostatně nastudování Josefa už před třemi lety projelo půlstovku evropských měst a městeček a jeho vídeňská premiéra úspěch brněnské produkce jen korunovala.
 

Nevzpomínám si, že by se tento muzikál na biblické téma ve Vídni hrál, zájem diváků vzbudilo také obsazení dvou vídeňských hvězdiček populární hudby: v titulní roli Markus Neugebauer a v roli Vypravěčky Elisabeth Sikora, která s režisérem Mošou spolupracovala už na německé verzi Cabaretu. Produkci na rozdíl do brněnského uvedení doplnil velký dětský sbor, který posedával po  krajích jeviště na patřičně pestrobarevných polštářích a přihlížel, jak se vídeňští, posíleni čtyřmi brněnskými herci, s muzikálem vypořádali. Z Městského divadla dodali také jedenáctičlenný orchestr vedený Karlem Cónem. Vídeňské obsazení se na konkursech vybíralo z 250 herců a tanečníků a dokonce z šesti stovek dětí! Aplaus upřímný a mohutný. I s předpremiérami se produkce reprízovala v bloku do 19. října sedmnáctkrát, poté přišel na řadu Prokofjevův balet Romeo a Julie, po něm Evita a tak dál. To jen pro příklad tamějšího repertoáru. A ještě pro zajímavost: vstupné od 28 do 62 eur.
 

Stalo se zřejmě vůbec poprvé, že ve Vídni požádali o nastudování divadelní inscenace českého režiséra a jeho tým.

Muzikál s brněnským puncem

Luboš Mareček 3. říjen 2008 zdroj MF Dnes

Vídeň Padla
Městské divadlo Brno a zejména jeho ředitel Stanislav Moša uprostřed týdne rozšířili pomyslnou mapu dobytých území. A nebyl to zisk ledajaký. Geograficky blízká, ale pro mnohé tuzemské kumštýře hodně vzdálená a nedosažitelná Vídeň ve středu padla.
Moša ve městě valčíků představil ve své režii dílo slavné britské autorské dvojice Tima Rice a Andrewa Lloyda Webbera Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť. A  brněnské barvy v této koprodukci, která se právě vydala na cestu po Rakousku, Švýcarsku a Německu, nehájil divadelní principál sám. Na jevišti řádí čtyři brněnští herci a tanečníci, „od nás“ je také jedenáctičlenný band Karla Cóna a česká jména prokvétají celým inscenačním týmem. Je spravedlivé připomenout, že Moša už si titul ve stejném klíči ozkoušel před třemi lety při megaturné po pětapadesáti městech v západní Evropě. Je však i důležité nezapomenout, že hříčku nejslavnějších muzikálových autorů světa posléze v české premiéře dovedl do Brna.
Samozřejmě že umění není žádné  sportovní klání nebo soutěž. Ale všechna prvenství mají i v divadelním světě punc skutečných vítězství. A pomyslnou výhrou byla i středeční vídeňská premiéra v tamní Stadthalle. A nemám na mysli jenom záslužné šíření dobrého brněnského jména a uměleckého řemesla.
Do červena laděný kotel vídeňské městské haly pro neskutečné dva tisíce lidí sice ve středu nebyl zaplněný po sám okraj, i tak ale bouřlivě a vestoje aplaudující dav viděl představení, které se vyznačovalo hereckou i pěveckou suverenitou, muzikantskou bravurou, mimořádně nápaditou choreografií a hlavně sevřenou přehlednou režií. Moša v inscenaci vtipně využil jako hlavní kulisy obrovskou Bibli, z níž jakoby leze vtipný starozákonní příběh a která slouží i jako monstrplátno pro hravé dotáčky i Webberem předepsaný chór dětí. Čtyřicet špuntů režisér posadil navrch po stranách jeviště. Tito malí diváci sledují příběh spolu s publikem. Tvoří vlastně boční mantinely dění na nekonečně dlouhém vídeňském jevišti. V jednoduché výpravě mají všichni dost prostoru předvést, co umějí. A místní hvězdičky Markus Neugebauer a Elisabeth Sikora v hlavních rolích skutečně zazářily.
Tvůrci z Městského divadla  s Mošou v čele už pracovali napříč Evropou. Když před osmnácti lety vytáhli poprvé na Německo, asi nikdo netušil, že vlastně zruší evropské hranice mnohem dřív, než to udělala Unie.

Josefův pestrobarevný plášť dolétl k Vltavě

Jiří P. Kříž 20. únor 2007 zdroj Právo

Muzikálová prvotina Tima Riceho a Andrewa Lloyd Webbera potěší rodiny s dětmi

Ode dneška až do neděle je možné v Goja Music Hall navštívit muzikálovou lahůdku k pohledání. Kdysi studentskou prvotinu dnes nejznámější autorské dvojice - Tim Rice a Andrew Lloyd Webber - Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť.

Spolupráce Goji s Městským divadlem Brno, která přivedla před měsícem k Vltavě vrcholné dílo Riceho a Lloyd Webbera - Jesus Christ Superstar. Nyní se vrátíme do roku 1968, kdy oba mladíci našli inspiraci v sedmatřicáté kapitole Starého zákona o Jakobově synu Josefovi.

Zkomponovali tehdy čtvrthodinový rock‘n’rollový náčrt budoucího muzikálu.

Jak přišel na svět

Divácky Josef propadl, ale Lloyd Webber se do tématu zakousl jako anglický buldok. Přidávali s Ricem šafrán, tymián, dokonce yzop a chilli nových songů. Muzikálů přibývalo. Přišly první pozitivní ohlasy, později sponzor - proto se dílko dodnes jmenuje Joseph and the Amazing Technicolor Dreamcoat.

Ještě nedefinitivní verze skončila v roce 1973 na West Endu, o tři roky později už v newyorském Brooklynu. Na začátku 80. let dobyl Josef Broadway. Již kritikou oslavovaný dočkal se slušných 747 repríz. Ještě o deset let později se dostavil definitivní sukces, když titulní postavu hrál legendární Donovan. To už ovšem dobývala svět také další jejich společná díla Ježíš, Evita, a Lloyd Webberovy Kočky, Fantom Opery, Sunset Boulevard a desítka dalších...

Pozornému divákovi neuniknou hudební názvuky Superstar, ale i jiné. Vždyť přece dekadentní elvisovský hudební rokenrolový skeč Faraóna (Stano Slovák nebo Petr Gazdík) není ničím jiným než aristokratickými ironiemi dvora Herodesova (z Ježíše) nebo Peronova (toho argentinského z Evity). V česku se k Josefovi a jeho plášti chválabohu nachomýtl Michael Prostějovský. Má na svědomí také přebásnění Ježíše a Koček. Evitu přeložil jen pro filmovou verzi. Po neshodě s Petrem Novotným zadal režisér převod libreta lacinějšímu dělníkovi, a tato verze dopadla podle toho.

Prostějovského Josef nese kvality jeho předcházejících prací: básnivost, smysl pro ekvivalenci frází, jazyk nikoli otrocky technicistní, nýbrž promyšleně lexikálně současný: řízek (ranař i frajer), zbohatlík atd.

Když hrají profíci

Ano. Josef a jeho plášť je kýč. Ne ale ve výkladu Starého zákona nebo v režii Stanislava Moši. Líbivý muzikál mají na svědomí už Rice s Lloyd Webberem. Výsledek: rozverně žertovný příběh plný humoru, chytlavých songů a dobových tanců, od rockového kankánu až po rumbu nebo tango. Ano, „kýč“! Herecky, hudebně (Karel Cón) a choreograficky (znovu bravurní Igor Barberić z Chorvatska) ovšem perfektní.

Bude se vám zdát - takový snadný? To proto, že v Brně hrají, zpívají a tančí nejlepší muzikáloví profíci u nás. Jejich kumšt pravda poněkud přibrzdí příšerná akustika i prostor Goja Music Hall... Patrné to bylo už na Ježíšovi. Moša dokázal „prekabátit“ i producenty. Ti striktně trvali na čtyřicetihlavém dětském sboru. „Bylo mi líto dětí při londýnské verzi. Na jevišti večer usínaly. Když se sbormistrovi podařilo probudit je, žádné se netvářilo vesele, jak měly předepsáno...“

Brněnskou Kantilénu prodává Moša na filmové dotáčce, a děti zpívají rovnou z bible, otevírající se na scéně jako projekční plátno (moc dobrá scénografie Ondřeje Zichy). Líbilo se to (dokonce i kanceláři zastupující práva) už při úspěchu Mošova německého nastudování v Hannoveru a na turné Evropou.

Dušan Vitázek, Jakub Uličník (ten o poznání méně výrazně) jako Josefové, Markéta Sedláčková či Radka Coufalová-Vidlák (vypravěčky), Zdeněk Junák či Jiří Horký (Jakob a Putifar), všichni až po brněnské tanečnice s dominantní Anetou Majerovou (při tangu byla suverénní, v ostatních číslech krásná) - radost být při tom. Nebojte se přivést do Goja Music Hall výchovně děti. Josef je krásná pohádka. Dokonce si myslím, že hlavně pro ně.

Josefův plášť je úžasný

Josef Herman 12. prosinec 2006 zdroj Divadelní noviny

Název prvního uvedeného díla Andrewa Lloyda Webbera a Tima Rice Joseph And The Amazing Technicolor Dreamcoat v brněnském Městském divadle přeložili Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť. Uvedení je další opravdu důležitou českou premiérou, jimiž stále ještě doháníme podstatné kontexty světového muzikálu. Stejně jako v případě brněnského nastudování legendárního muzikálu Jesus Christ Superstar si inscenace už odbyla 128 repríz v angličtině a němčině na evropském turné. Tam s účastí broadwayských herců, tady bylo třeba muzikál přestudovat s domácími.

Původně jen dvacetiminutové zakončení semestru jedné londýnské školy (1968), posléze rozšířené na celovečerní muzikál premiérovaný v Londýně (1972), předjímá legendárního Ježíše lehkou perzifláží biblického příběhu vyprávěného řadou efektních hudebních čísel. Včetně přímého předchůdce slavné groteskní scény Heroda, tady Faraona, jehož Petr Gazdík pěvecky maličko podcenil, nicméně sklidil nadšené ovace. Ostatně jako všichni a plným právem už za precizní artikulaci jazykově bohatého překladu Michaela Prostějovského. Vtipné texty, melodicky i rytmicky chytlavé písně, přímočaře vyprávěné události, to vše volalo po adekvátně pohodovém jevištním tvaru. Režisér Stanislav Moša spolu s choreografem Igorem Barberićem správně nic nekomplikovali, na sympaticky vyprázdněné hravě zdobené scéně ponechali postavy, připomínající vyřezávané betlémy, bezproblémově skotačit a hrát si. Na odiv vystavili obdivuhodně zvládnuté muzikálové řemeslo, které je samo o sobě puncem vysoké kvality. Nic se za nic neskrývá a nevydává, to je hlavní deviza inscenace. Z trojího obsazení jsem v titulní roli zastihl Dušana Vitázka, vzhledem a pohybem výtečného Josefa, jen intonaci může ještě zpřesnit, coby otce Jákoba komediálního herce Jiřího Horkého, trumfem nastudování pak byly početné skvěle sezpívané ansámbly, vlastně specifická company, jejíž základ tvoří dvanáct Josefových bratrů. Tohle se dá bez uzardění vyvážet do Evropy.

Tituly, ktoré dobre pobavia

Peter Stoličný 11. prosinec 2006 zdroj www.divadlo.sk

Dve premiéry v Mestskom divadle Brno

Repertoárové divadlo iba z časti dotované mestom nemá jednoduché ekonomické podmienky. Môže sa vybrať cestou zvýšenia počtu repríz jednotlivých inscenácií, čo prevádzku zlacní, ale zároveň vytvorí nebezpečie, že sedadlá nebudú vždy vypredané. Môže sa však pustiť aj odvážnějším smerom, pripravovat stále nové a nové inscenácie, tým si zaručiť vypredané hľadisko (pravda, ak to budú inscenácie dobré), ustavične bojovať s rozpočtom. Je zvláštne, že v Mestskom divadle v Brne sa pustili tou druhou cestou, aj keď nemali v ostatných rokoch o divákov núdzu. Nepamätám sa, že by na plagáte pred pokladňou niekedy chýbal u niektorého titulu lístoček: VYPREDANÉ. Prečo teda vyrábajú jedno predstavenie za druhým, keď v súčasnosti majú v živom repertoári na dvoch javiskách štyridsať titulov? Skutočne ide o nebývalé šokujúce množstvo. Skutočne sú to tituly živé, v sezóne realizované. Dôvod môže byť jediný - baví ich to. Baví ich robiť dobré divadlo.

Koncom októbra sme boli svedkami dvoch premiér. Na činohernej scéne bol uvedený Goldoni, na hudobnej scéne zase prvý muzikál Lloyda Webbera. Obidve inscenácie boli veselé, v bohatej a pestrej výprave, k obom inscenáciám by sa dal priradiť prídomok: „Kassa Stück“. Ale vezmime to po rade.

Poprask na laguně

Carlo Goldoni (1707–1793) je pre divadlo vždy vďačným autorom. Tento búrlivák a novátor talianskej dramatiky sa narodil 33 rokov po MoliŹrovej smrti. Bol súčasníkom Voltaira a Rousseaua, romantika Carla Gozziho, encyklopedistu Diderota. Ale v tom čase tiež carl Schlee objavuje kyslík, James Watt parný stroj a Montgolfiery vzlieta balónom. Španieli bojujú s Britmi, Rusi s Tureckom, drobné vojničky ústia do sedemročnej vojny, až nakoniec v Paríži padne Bastila a Napoleón okupuje kus Talianska. A v tomto politickom a vojenskom vrení osemnásteho storočia divadelník, pôvodným povolaním právnik Goldoni reformuje ľudovú Commediu dell’arte a dostáva taliansku komédiu z ulice na barokové javiská mestských búd aj palácov. Jeho disciplinované hry, v ktorých improvizáciu nahradil presnými, zo života odpozorovanými dialógmi, sú prijímané najprv rezervovane. Vlastne celý život autora stretávalo striedanie veľkých diváckych úspechov, striedané s nepochopením. Rovnako bola prijatá aj komédia Le baruffe Chiozzote (Škriepky v Chiozze) ako sa pôvodne Poprask na laguně volal. Ide vlastne o bežné hádky vznikajúce z malicherností, (niekto niekomu kúpi pečené tekvice a je z toho žiarlivosť), ktoré dokážu rodiny prostých rybárov dostať do veľkých sporov. Úmerne k malichernosti hádok stúpa ich komediálnost a ich platnosť cez storočia. Goldoni je vždy aktuálny, radi sa s ním smejeme nad hlúposťou iných, pretože svedkami takýchto „úletov“ sme každý deň. Režisér Zdeněk Černín v sebe nezaprie pôvodnú profesiu herca. Brnenský „Poprask“ je výsostne hereckým divadlom, naplneným talianskou horkokrvnosťou a hereckou bravúrnosťou. Rýchle tempo, bitky na javisku často až klaunovsky dopracované, akoby spontánne, ale presne odvážené reakcie na vtipné dialógy. To všetko vytvára nádherných sto desať minút bez prestávky, pri ktorých opakované útoky na bránice divákov takmer vyčerpajú nepripravené telo. Veď v tom dnešnom nervóznom svete sa nestretáme tak často s ustavičným smiechom. Na javisku Mestského divadla v Brne áno. Na pestrej scéne a v kostýmoch Jana Dušeka, s rozbláznenou hudbou Davida Rottera sme svedkami hereckých výkonov, ktoré majú jeden výrazný znak: hercom sa hrá výborne, tešia sa zo svojich úloh a dávajú to najavo. Ťažko povedať, kto je najlepší. Patron Zdeněk Junák, Beppo Martina Havelku alebo rybár Fortunato Erika Pardusa? Ten rečovou vadou, vynechávaním spoluhlások, vytvoril nádherne nezrozumiteľné repliky a skomoleniny slov.

Zábava, nič iné, len zábava. Tak by sa asi dalo súhrnne nazvať toto predstavenie. Snáď ešte treba pridať slovko: veľmi dobrá zábava. Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť Pôvodne titul znie: Joseph and the Amazing Technicolor Dremcoat. Technicolor je metafora, naznačujúca pompéznosť, povrchnosť až gýčovosť amerického zábavného priemyslu. Ešte šťastie, že režisér Moša presne tak Jozefa na brnenskej hudobnej scéne uchopil. Ako veľkolepý, nádherný gýč. So všetkým, čo k tomu patrí. Technicolorové farbičky, svetlá, pozadie, na ktoré sa premieta detský spevácky zbor, animácie púšte, kvetov, paliem aj tiav. Expresívne herectvo a krásne čisto spievané árie a zbory, muzikálové tanečné umenie, ktoré protagonistom z Mestského divadla v Brne môže už dlhodobo kdekto závidiet. Libreto stáleho Webberovho spolupracovníka Tima Ricea prebásnil Michael Prostějovský a držal sa dôsledne toho pôvodného. Pripomínam to preto, že väčšinou dramaturgia (tu brnenskú viedla skúsena Pavlína Hoggard) siaha po menších či väčších úpravách originálu. Riceho texty totiž nie sú nijako geniálne. Autor stavia príbeh ako leporelo, málo mu záleží na skutočných reáliách (Che Guevara v muzikáli Evita - to bol vrchol prekrútenia histórie), je tvorcom nezmyselných schválností a nedramatických vsuviek. Nebyť geniálneho Webbera, asi by sa nikdy nedostal na piedestál hudobnodramatickej slávy. Hudobné čísla prvého pôvodne študentského muzikálu „Jozefa“ nesú všetky znaky nedisciplinovaného až recesného prístupu. Od Benjamin Calypso po rock and roll Faraóna - je to všetko zlepenec, drzý, mladícky, roztatárený. čo teda robí toto hudobné dielo úspešným? Určite je to hudba a spevácke, tanečné nároky, ktoré zvládnu len pripravení. V Brne orchester dirigoval Karel Cón a Igor Rusinko (toho som videl) a treba povedať, že aj pri pomerne malom nástrojovom obsadení to bola bravúrna interpretácia. Speváci z Brna sú súčasne mimoriadne pohybovo disponovaní, naopak tanečníci spievajú, sú to jednoducho komplexne muzikálové osobnosti. Na predstavení, ktoré som videl, žiaril nad všetkými Stano Slovák (z hereckej rodiny slovenských Slovákovcov) v úlohe faraóna. K bezchybnému spevu ešte pridal komické maniery rockovej hviezdy, za čo si vyslúžil dlhý potlesk publika. Jeho partnerka Markétka Sedláčková v úlohe rozpravačky očarila čistotou hlasu, ale takto by som mohol pokračovať a vymenovať všetkých interpretov.

Čo teda robí brnenskú inscenáciu „Jozefa“ takou dobrou? Realizácia. Od scény Ondřeja Zicha a kostýmov Andrei Kučerovej, cez Černákove a Záhorove filmové animácie po nápaditú choreografiu Igora Barberiča. Od réžie Stanislava Mošu po herecké, spevácke a pohybové výkony všetkých.

Podaril sa nádherný muzikálový gýč. Skutočný Technicolor. Ale veď tak to bolo pôvodne aj myslené. A gýč, to vôbec nie je nadávka. Keď sa oranžové slnko skláňa nad egyptskými pyramídami a v popredí sa listy sklonených paliem lesknú do zlatova, tiež je to gýč. Ale nádherný. Taký je aj muzikál v Mestskom divadle v Brne. A to je dobre.

Brno má muzikálový hit

ib 30. listopad 2006 zdroj Květy

Čertví, proč se na prvotinu hvězdné autorské dvojice Tim Rice a Andrew Lloyd Webber (Evita, Jesus Christ Superstar, Cats) u nás tak dlouho zapomínalo. Muzikál Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť se české premiéry dočkal až nyní!

Stojí ovšem za to. Režisér Stanislav Moša muzikál původně nastudoval v koprodukční zájezdové verzi, která měla v Německu a Lucembursku už víc než 160 repríz; jde tedy o představení vyzrálé a „usazené“. Teď ho uvádí na krásné nové scéně svého domovského Městského divadla v Brně.

Starozákonní příběh o Josefovi, jehož bratři prodali do otroctví, aby se nakonec stal správcem Egypta, autoři oděli do kaleidoskopické směsi hudebních stylů a přizdobili hravou nadsázkou. Na jevišti tak křepčí faraon-Elvis, svůdně se vlní Kleopatry a Josefovi bratři si střihnou perfektní country.

Živý orchestr, výborný překlad textů (Michael Prostějovský) i nápaditá choreografie (Igor Barberić) připravily Stanislavu Mošovi podmínky pro vznik opravdu mimořádné show: brněnský Josef hýří svěžestí a radostí ze hry!

Městské divadlo Brno: Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť

Jan Němec 2. listopad 2006 zdroj Instinkt

Ještě předtím, než textař Tim Rice vložil slova do úst superhvězdy Ježíše Krista, trénoval na jiné biblické postavě. Už za studentských let napsali totiž s A. L. Webberem muzikál o Josefovi, jednom z Jákobo-vých synů, který byl svými bratry prodán do Egypta.

Česká premiéra se uskutečnila na nové scéně Městského divadla Brno, které muzikály vyrábí jak zákon káže. V tomto případě Starý zákon, ovšem vyložený radikálně: Sfinga zpívá, Kleopatry jsou sexy, že by od nich chytlo i vlhké, a sám faraon se nějak podezřele podobá Elvisi Presleymu (bederní rouška mu chvíli nezůstane v klidu). Režijní klíč Stanislava Moši je ostatně vždy univerzální: show must go on. A to se obvykle daří, ostatně premiérové obecenstvo rádo tleská vestoje. Zásluhu na tom má hlavně hudba. Tu a tam probleskne několik známých taktů, scény jsou řešeny podobně jako v Jesus Christ Superstar, příběh je ještě přímočařejší. Takže pokud jste Jesuse viděli a líbil se vám, máme tu skvělou zprávu: našel se první díl, utíkejte do Brna.

Josefův pestrobarevný plášť dolétl ke Svitavě

Jiří P. Kříž 19. říjen 2006 zdroj Právo

Muzikálová prvotina Tima Riceho a Andrewa Lloyd Webbera bude těšit rodiny s dětmi

V Česku se k Josefovi a jeho úžasnému pestrobarevnému plášti chválabohu nachomýtl Michael Prostějovský. Má na svědomí také přebásnění Ježíše a Koček. Evitu přeložil jen pro filmovou verzi. Po neshodě s Petrem Novotným zadal režisér libreta lacinějšímu dělníkovi a česká verze muzikálu dopadla podle toho. Prostějovského Josef nese kvality jeho předcházejících prací: Básnivost, smysl pro ekvivalenci frází, jazyk nikoli otrocky technicistní, nýbrž promyšleně lexikálně současný: řízek (ranař i frajer), zbohatlík atd.

Když hrají profíci

Ano. Josef a jeho plášť je kýčem. Ne ale ve výkladu Starého zákona nebo v režii Stanislava Moši. Vždyť jako libivý, rozverně žertovný příběh plný humoru, chytlavých songů a dobových tanců, od rockového kankánu až po rumbu nebo tango, napsali muzikál už autoři. Je „kýčem“ herecky, hudebně (Karel Cón) a choreograficky (znovu bravurní Igor Barberić z Chorvatska) náročným, vyčerpávajícím. Že vám připadá lehký? To proto, že v Brně hrají, zpívají a tančí nejlepší muzikáloví profíci u nás.

Moša dokázal dobře „prekábatit“ i producenty. Ti striktně trvali na čtyřicetihlavém dětském sboru. ,,Bylo mi líto dětí při londýnské verzi. Na jevišti večer usínaly. Když se je sbormistrovi podařilo probudit, žádné se netvářilo vesele, jak měly předepsáno...,,

Brněnskou Kantilénu prodává Moša na filmové dotáčce a děti zpívají rovnou z Bible, otevírající se na scéně jako projekční plátno (moc dobrá scénografie Ondřeje Zichy). Libilo se to už při úspěchu Mošova německého nastudování, dokonce i kanceláři zastupující práva (byl jsem v Saarbrűckenu při tom).

Dušan Vitázek, Jakub Uličník (ten o poznání méně výrazně) jako Josefové, Markéta Sedláčková či Radka Coufalová-Vidlák (Vypravěčky), Zdeněk Junák či Jiří Horký (Jakob a Putifar), všichni až po brněnské tanečnice s dominantní Anetou Majerovou (při tangu byla suverénní, v ostatních čislech krásná) – radost být při tom. Nebojte se přivést do Hudební scény výchovně děti. Josef je krásná pohádka. Dokonce si myslím, že hlavně pro ně.

Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť

14. říjen 2006 zdroj Zprávičky z oblasti hudebního divadla

Pro Hudební scénu Městského divadla Brno mám slabost. Stejnou slabost mám i pro muzikály Andrewa Lloyda Webbera (s jakýmkoli libretistou). Není tedy divu, že jsem byl před necelým rokem naprosto uchvácen z nové inscenace Jesus Christ Superstar, která se mi líbí mnohem víc než legendární a megaúspěšná pražská, kterou jsem viděl ve Spirále coby malé robě. Krátce řeknu důvody: v Brně NENÍ žádný maximálně přeřvaný „Spiráloidní“ zvuk, který mi způsobil letité noční můry a dočasnou averzi navštívit jakýkoli jiný muzikál, přesto je zvuk velice kvalitní (řekl bych až hi-fi) a hudební nastudování je naprosto perfektní. A pocit celkový z Brna je takový, že „takhle se to má hrát“... v minimalistických funkčních kulisách, s efekty pomálu a když, tak na vhodném místě. Společně s premiérou Jesus Christ Superstar bylo oznámeno, že do Brna za rok, v Česku premiérově, zavítá přímo prvotina Webbera a Tima Rice Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, začal jsem se na tuto inscenaci těšit více, než na kteroukoli jinou. Když bylo jasné, že Josefa, kterého jsem podle několikerého uvedení v televizi znal poměrně důvěrně a pokládal jsem toto dílko podle sice hravých, ale poměrně obtížných rytmů za skoro nepřeložitelné, textuje „skoro dvorní“ překladatel Webberových děl Michael Prostějovský, už jsem neváhal a řekl jsem si, že musím být u toho!

A tak se rok s rokem sešel a já po necelých jedenácti měsících opět spokojeně sedím na „Hudebce“ a vyčkávám na začátek páteční veřejné generálky, čili v podstatě prvního oficiálního představení Josefa, muzikálového provedení známého starozákonního příběhu. Za chvíli už začínají hrát první tóny směsky melodií (nevím, jestli je to oficiální předehra, jelikož se v podstatě stejná instrumentální směska hraje i po přestávce), z velké knihy (kterápak to asi je?... Správně ...Bible...) vychází Vypravěčka, přislibující příběh o jednom klukovi... příběh veselý, plný optimismu, kterého se vám dostane v takové míře, že smutnější místo v příběhu bez problémů překlenete hned v další písni. Nebojte, chytré morální ponaučení nepřehlédnete, sice vám nebude promítnuto coby projekce na knize, ale je milé... Mluvil jsem o projekcích na knize? Vida, trochu jsem se předběhl. V podstatě jsem tak popsal 90 % řešení scény, řeší se projekcemi, jak zpívajících dětí, tak dalších věcí, věciček a momentů doplňujících děj + pár drobností na jevišti. Jen si občas musíte vybrat, jestli budete sledovat filmečky nebo herce na scéně. Větší přestavby scény se dočkáme jen jednou. Musím se přiznat k jedné věci a dám ji už sem, byť jsem si ji chystal až na konec, ale na toto místo se hodí. Většinou závidím herci oblíbenou roli, kterou hraje v představení. Včera jsem záviděl celému souboru, že mohou účinkovat v tak úžasném muzikálu. Pokud přeci jen někdo vyčuhoval, byla to Radka Coufalová-Vidlák v roli Vypravěčky s naprosto úžasným hlasem a schopností ovládnout jeviště (jak jste pochopili, je to má oblíbená vlastnost herců a hereček...) Asi mám novou favoritku na jevištích. Hodně diskutovaný objev MdB Dušan Vitázek v titulní roli velice mile překvapil, v hlubších polohách má velice příjemnou barvu hlasu a na roli prosťáčka se bezpochyby hodí, škoda jen toho stálejšího výrazu v obličeji, jinak je to Josef jako vyšitý. Speciální pochvalu za svůj výkon si zaslouží Petr „Gazďa“ Gazdík za roli Faraona, jež je parodijní poctou na toho nejznámějšího z rockenrollových králů. A toto byla parodie na výbornou a pocta ještě lepší... a ta skvělá práce s mikrofonem si vysloužila velice spontánní záchvat smíchu, proč jsem ho dostal jen já a můj doprovod nechápu. Z Josefových bratrů září tito tři: Ján Jackuliak, Oldřich Smysl se skvělým „french“ přízvukem a Lukáš Kantor by si zasloužili speciální ocenění za tanečky. Ale jak říkám, všichni v ansámblu jsou velice sehraným týmem, jaký se jen tak nevidí. Bodejť by ne, když mají k dispozici skvělý živý orchestr (z playbacku jdou pouze dětské sbory), který tuto pestrou hudební mozaiku, ve kterém je obsaženo mnoho hudebních žánrů, nastudoval výborně. Jelikož je tento muzikál opravdu hodně určen též dětem, může tak sloužit i coby učebnice hudební výchovy. (Ovšem moderní „árenbýčko“ ve výčtu žánrů opravdu nehledejte.) Na generálce ještě trochu nebylo rozumět textům hlavně ve sborových scénách, nicméně věřím, že při mé příští návštěvě už bude na zmiňované „hi-fi“ úrovni, už včera k tomu neměl daleko, což mělo za následek, že jsem se chvílemi na sedačce mírně vrtěl do rytmu a tak trochu fušoval dirigentovi do řemesla, doufám, že jsem moc nerušil, ale jinak to nešlo. Malou zmínku v mé recenzi musím chtě nebo nechtě věnovat brněnským upomínkovým programům a připravte se na to, že tady budu hodně chválit. Zatímco na většině muzikálových produkcí si můžete koupit za cenu kolem 100,- tenký větší s pár fotkami a synopsí a maximálně nějakým rozhovorem a při velkém štěstí pár textů písní, v Městském divadle Brno ke každé premiéře na Hudební scéně vychází za cenu kolem 80,- TLUSTÁ MALÁ KNÍŽEČKA, přímo nabitá informacemi, fotkami, jak z představení aktuálního, tak například dobové fotky autorů a předchozích inscenací ze světa, odborné a přitom poutavé texty z per odborníků na hudbu a muzikál a jako největší bomba nechybí kompletní (!!!) libreto muzikálu v češtině, jehož brožurku jste si právě koupili, takže jsem už pár minut před představením mohl sondovat, jak jsou přeložené mé oblíbené „Josefovské“ pasáže. (Jak jinak, než s vtipem, který je panu Prostějovskému vlastní.) Pokud byste někdo chtěl i klasický pouze fotkový program, tak třeba u Jesus Christ Superstar byl k dispozici také, u Josefa včera zatím ne, ale prý by měl být. Zkrátka je tu na výběr, já osobně doporučuji knížky, ta „Josefovská“ má bezmála 200 stránek!! Ano, čas od času se objeví nějaký ten překlep v letopočtu, ale to velmi rád odpouštím.

Myslím, že až se inscenace trochu zajede, bude z ní jedno z těch kultovnějších představení, kterých má MdB už teď slušnou řádku. Pokud hledáte muzikál, u něhož se nesmutní, ba naopak vás nabije optimismem, je pro vás výlet do Brna naprostou nutností. Doufám, že se brzy bude říkat: „Ty jsi tam ještě nejel(a) a neviděl(a)?“ Uvidíte, že nebudete litovat ani martýria se zakoupením vstupenek. Získat vstupenky v předprodeji MdB totiž není nic jednoduchého a určitě by si tato tématika zasloužila samostatný článek. Nicméně je to jediný škraloup na divadle se skutečně světovými parametry, skvělým servisem pro diváka a celkem přátelskými cenami vstupenek.

Německo brázdí muzikál z Brna

(mlk) 24. leden 2005 zdroj MF Dnes

Po Německu nyní tleskají muzikálu Josef a jeho kouzelný plášť, který připravil brněnský tým. Prvotinu z dílny nejslavnější autorské muzikálové dvojice Tima Rice a Andrewa Lloyd Webera uslyší příští podzim i v Brně. Zatím až do 7. února uvidí rodinný muzikál v pětapadesáti německých a rakouských městech. Představení bude na sedmdesát.

Nastudování přeneseme v září 2006 na naši hudební scénu,“ řekl režisér Stanislav Moša.

S muzikálem o Josefovi diváci procestují celý svět

Simona Polcarová 24. leden 2005 zdroj Rovnost

Je 21. ledna, 20 hodin. V hannoverském divadle Theater am Aegi se hraje muzikál Joseph and the Amazing Technicolor Dreamcoat - v němčině! A tak píseň Any Dream will do (Jeden sen postačí), kterou na konci osmdesátých let proslavila popová hvězdička z Austrálie Jason Donovan, začíná slovy Die Augen zu...

Na jevišti stojí rozevřená kniha, na níž se promítají tváře dětí z brněnské Kantilény (mimochodem, jako podkres k představení vytvářejí nádherné sbory). Vypravěčka uvádí diváky do příběhu. Hlavním hrdinou se stává Jacobův syn Josef, kterého čekají mnohá dobrodružství. Bratři ho na počátku prodají do otroctví a tak se Josef dostává do Egypta, ale i na Divoký západ. Za necelé dvě hodiny s ním publikum procestuje takřka celý svět. S každou písní se mění stránky v knize (nové prostředí dotváří vtipné animace Dalibora Černáka), scéna střídá scénu, děj má spád, písničky vděčnou melodii.

Režisér Stanislav Moša si obzvláště vyhrál s výjevem u faraona. Ten na sebe bere image božského Elvise Presleyho a svým mužstvím doslova ohromí jednu z chrámových tanečnic. Zdařilý je i výjev s Josefovými bratry, kteří vyhladovělí nepohrdnou ani mouchou. V závěrečném finále se všechny melodie opakují, publikum vstává a tleská hercům do rytmu. Při děkovačce obecenstvo soubor přivolá na scénu ještě nejméně čtyřikrát.

Muzikál z Brna objíždí 55 německých měst

Luboš Mareček 24. leden 2005 zdroj MF Dnes

Brněnský Josef dostal výjimku

Muzikálový král Andrew Lloyd Weber udělil brněnskému nastudování své prvotiny Josef a jeho kouzelný plášť pozoruhodnou výjimku. Inscenace může po Německu jako vůbec první v Evropě jezdit bez předepsaného sboru dětí. Dvě desítky zpěváčků z brněnského souboru Kantiléna doprovází svými hlásky děj z vtipné videoprojekce. „Weber ocenil naše scénické řešení a dal souhlas, jsme skutečně první,“ uvedl režisér devadesátiminutové inscenace Stanislav Moša. Ústřední kulisu večera tvoří vysoká rozevřená kniha, na jejíž stránky jsou promítány žertovné animované dotáčky a taky dětští zpěváci. Při uvedení stejné produkce v Brně Moša slibuje malé pěvce z masa a kostí. „Jsem překvapený, jak nás v Německu přijímají. My skutečně neměli vystoupení bez ovací stojících diváků,“ říká před pátečním představením vedoucí zájezdu Jiří Horký. Poukaz na vřelost německého publika známého spíše rezervovaností mu vyšel také v Hannoveru. Pět opon a vestoje aplaudující sál mu dává za pravdu.

Josef a Jeho úžasný plášť

im 1. prosinec -1 zdroj Kult

Inscenace má za sebou podobně jako muzikál Jesus Christ Superstar takřka sto třicet úspěšných repríz německé a anglické verze, a to hned v několika evropských zemích. Samotný muzikál z pera skladatele Andrewa Lloyda Webbera a textaře Tima Rice byl původně pouhým patnáctiminutovým dílkem vytvořeným v souvislosti s ukončením semestru v jedné londýnské škole. Tehdy devatenáctiletí autoři sklidili takový úspěch, že dílko rozšířili na celovečerní muzikál. Premiéra se konala v Londýně roku 1972. Brněnské, zatím pouze u zahraničních diváků úspěšné nastudování vypráví neobvyklým způsobem o věcech sice dávno minulých, ale dodnes nám blízkých. Scénické pojetí, které využívá rozličných technik včetně animací, je v současnosti považováno za nejlepší nastudování tohoto titulu v Evropě.

Městské divadlo Brno: Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť

David Kroča 1. prosinec -1 zdroj ČRO 3 - Vltava

Prvotina z dílny autorů slavného muzikálu Jesus Christ Superstar překvapuje tím, jak je jednoduchá. Přímočarý námět, snadno zapamatovatelné songy, přirozené a srozumitelné sbory: to jsou hlavní znaky díla, které se u nás uvádí pod názvem Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť. Původně patnáctiminutové dílko vzniklo na konci 60. let na objednávku jedné londýnské školy ke slavnostnímu ukončení semestru, pro velký úspěch jej autoři záhy rozšířili na celovečerní muzikál a ve světové premiéře uvedli v Londýně v roce 1972. I ve své rozšířené verzi, která dnes zabírá necelých devadesát minut, je Josef více jakýmsi poporatoriem či pop-kantátou než skutečným muzikálem. Příběhová linka vychází ze známého starozákonního příběhu o Jákobovu synovi Josefovi a jeho jedenácti bratrech, avšak v díle není děj nejpodstatnější. Ve výsledku jde vlastně o jakousi montáž hudebních čísel volně propojených biblickým námětem, v nichž se střídají různé hudební styly a žánry od popu přes country až po parodii na klasický rock-and-roll.

Režisér Stanislav Moša těží co nejvíce z jednoho podstatného kladu libreta, a tím je sebeironie. Inscenuje Josefa s velkou dávkou nadhledu, i do velkých revuálních čísel vstupuje s parodickými prvky, které odlehčují sentiment příběhu. Mezi nejzdařilejší humorné výstupy patří pravděpodobně číslo egyptského faraona, který dostal neodololatelnou podobu božského Elvise. Někdy však je toho křepčení a pitvoření možná až příliš, to když hladovějící bratři jsou předvedeni s takovou nadsázkou, že začínají připomínat bandu zaostalých tupců. Příběh na muzikálovém jevišti vůbec postrádá dramatičnost, takže jej občas ani nevnímáme jako divadelní představení, spíše jako pouhou estrádu, což je určitě škoda.

Pokud jde o hudební, taneční a pěveckou složku inscenace, nelze o nich hovořit jinak než v superlativech. Je poznat, že muzikál má za sebou zahraniční turné, vše funguje až se strojovou přesností, a to nejen díky důvtipné choreografii Igora Barberiće. Režisér Moša využil výjimky od vlastníků autorských práv a na jeviště nepřivádí živý dětský sbor, nýbrž předtočené videozáběry dětských zpěváčků z brněnské Kantilény kombinuje s animacemi, jež dění na jevišti ironicky glosují. Projekčním plátnem na účelné scéně Ondřeje Zichy jsou stránky obrovské knihy, bible, z níž vedle kreslených postaviček vystupuje také živá vypravěčka.

V roli Josefa se střídají hned tři herci - Jakub Uličník, Dušan Vitázek a Vladimír Volečko. Při druhé premiéře jsem viděl Jakuba Uličníka, jenž zpívá jednoduché melodické písně s přehledem, roli sympatického a morálně čistého hrdiny navíc typově odpovídá. Titulní postava však není - podobně jako u muzikálového Ježíše - nejnáročnějším pěveckým partem. Ten dostala do vínku zmíněná postava Vypravěčky, která neustále vstupuje do děje a dostává prostor v řadě klíčových songů. Markéta Sedláčková zpívala důrazně a energicky i ve vysokých polohách a neopomenula ani herecký rozměr hybatelky děje. Z dalších rolí bych rád upozornil na Stanislava Slováka, jehož sebestředný Faraon je příkladem vydařené komické figury.

Muzikál Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť má za úkol pobavit především rodinné publikum, ale troufám si tvrdit, že neurazí ani náročnějšího diváka. Právě pro něj může být zajímavé odhalovat, kolik dnes známých melodií skrývá starší, ale méně známý bratr muzikálového Ježíše.

Jak se hraje rock´n´roll v Egyptě

Jana Svozilová 1. prosinec -1 zdroj Kult

Jako česká premiéra přibyl na repertoáru Městského divadla Brno vyloženě oddechový kus v režii Stanislava Moši – pestrobarevné leporelo Andrewa Lloyda Webbera a Tima Riceho Josef a jeho úžasný plášť. Děj, jenž vychází z biblického příběhu o Jákobovi, jeho dvanácti synech, závisti a jejím potrestání, není nejsilnější stránkou tohoto muzikálu, ale nebudete ho postrádat.

Scéně Ondřeje Zichy vévodí obrovská kniha, kterou otvírá vypravěčka (Radka Vidláková) a tím začíná neuvěřitelný gejzír chytlavých melodií, doplněných o náročná a velmi dobře propracovaná choreografická čísla z dílny Igora Barberice, jenž s MdB spolupracoval na kultovním muzikálu Hair (Vlasy).

Při světových uvedeních Josefa byla na jevišti zvykem přítomnost mnohačetného dětského sboru, kterou režisér Moša vyřešil jednoduchým, avšak o to efektnějším nápadem. Na stránky bible jako ústředního scénografického prvku jsou promítány jak zpívající dítka z Kantilény, tak pestré videoanimace Dalibora Černáka, které jsou ve své kýčovitosti příjemným dokreslením nadsázkou prodchnuté show. V tomto duchu se nese také světelný design a kostýmy Andrey Kučerové. Hlavní myšlenkou tohoto dvouhodinového svižného muzikálu je parodie na pohádkový biblický příběh vycházející z Genesis Starého zákona – a právě v tom je jeho kouzlo. Širokou plejádu hudebních čísel, která jsou jakýmsi průřezem spektra hudebních žánrů od popu, přes reggae, country až po rock, absolvují na jevišti Dušan Vitázek jako Josef, Petr Gazdík jako Faraon, či Juda Jána Jackuliaka, kolem nichž se pohybuje množství temperamentních dívek-tanečnic.

Takže chcete-li vědět, jak se hraje rock’n roll v Egyptě, přijďte se podívat na Josefa a jeho úžasný pestrobarevný plášť.

Josefův plášť je vskutku úžasný a pestrobarevný

Vladimír Čech 1. prosinec -1 zdroj Kam

Sáhnout po titulech tandemu Tim Rice – Andrew Lloyd Webber znamená sice sázku na jistotu, zároveň však hrozí nebezpečí, že si na nich mohou inscenátoři vylámat zuby. To se ovšem netýká Městského divadla Brno, které si už s rockovou operou Jesus Christ Superstar vysloužilo chvalozpěvy v řadě evropských zemí a situace se opakovala i při nejprve německém a posléze anglickém nastudování prvotiny obou autorů Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť (Joseph and the Amazing Technicolor Dreamcout), jímž se soubor rovněž chlubil v mnoha státech starého kontinentu (dodnes bylo v zahraničí odehráno 164 představení).

Stejně jako „Ježíše“ nabízí nyní Městské divadlo Brno i domácím divákům „Josefův plášť“. Samozřejmě v české verzi, opět ve skvostném překladu Michaela Prostějovského, navíc v české premiéře (14. a 15. 10. 2006).

Starozákonní příběh z knihy Genesis o charismatickém Josefovi, kterého bratři prodají do otroctví a který se především vlastním přičiněním vyšvihne na společenské výsluní, servírují oba autoři nesmírně lidsky, a tudíž bez patetizujícího moralizování a zatěžkávajícího filozofujícího balastu. Josefovy životní peripetie se tedy odvíjejí s humorným nadhledem a hřejivou laskavostí, byť občas titulní hrdina podstupuje tuhý boj o holý život. Andrew Lloyd Webber tu zdaleka ještě není tak rockový jako v následném svém „Ježíšovi“, přičemž jeho melodická středněproudnost nemá nic do činění s tuctovostí. Jeho melodie jsou líbezné, chytnou za srdíčko, rozhodně však nejsou podbízivé. Kromě jedné dvou vět v próze je celé dílo obrovskou hudební partiturou, jejíž rozezvučení se nyní v Brně i s pauzou vtěsná do dvou hodin.

Režisér Stanislav Moša na úžasnosti a pestrobarevnosti „Josefova pláště“, neubral nic, naopak snad i něco ještě přidal. Lehkost, „provzdušněnost“ a švih inscenace výrazně umocnila nesmírně invenční choreografie Igora Barberiće. Jak už to u tohoto typu rozpohybovaného hudebního divadla bývá, těžko určit, kde končí sféra režisérových nápadů a kde začíná pole působnosti mistra tanečního gejzíru. Výchozím motivem scény Ondřeje Zichy je rozevírající se bible, její „ilustrace“ však nejsou vůbec svatouškovské, ale naopak pěkně veselé v podobě naivních filmových animací Dalibora Černáka a Benedikta Záhory. Právě takovéto řešení podtrhuje celkovou hravost veškerého dění. V témže ohledu se mohla náležitě v návrzích kostýmů vyřádit i Andrea Kučerová. A jestliže Rice a Webber striktně předepisují dětský chór, pak ani ten v Brně nechybí, byť tvářičky těch nejmenších hledí z filmového plátna (nahrávku pro videoprodukci pořídila však Kantiléna).

Jestliže nedělní druhá premiéra celkově doznala oproti sobotě ještě odpíchnutější atmosféry, pak se tak stalo především zásluhou Markéty Sedláčkové, která v náročném partu Vypravěčky doslova excelovala, zatímco pro Radku Coufalovou-Vidlákovou byla tato role, zejména co se intonace týče, zjevně nad síly. Jako Josef působil o první premiéře Dušan Vitázek o mnoho mužněji než lyričtější Jakub Uličník o 24 hodin později. Propastný rozdíl v obou výkonech však znát nebyl.

Obě premiéry, prvou dirigoval Karel Cón, druhou Igor Rusinko, opět potvrdily tradiční obrázek Městského divadla Brno jako souboru nabitého energií, které má na rozdávání. Hraje se tu s obrovským nasazením, jako by šlo o život, ale s mladistvou lehkostí, bezednou vitalitou a s úsměvem na rtech.

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací