Medicus

Medicus

  • Žánr Muzikál
  • Scéna Hudební scéna
  • Premiéra22. říjen 2022
  • Délka představení3:15 hod.
  • Počet repríz20
  • Cena 640 - 680 Kč

muzikál podle bestselleru RANHOJIČ Noaha Gordona, česká premiéra

V listopadu roku 2021 zemřel ve věku 95 let americký spisovatel Noah Gordon. Do dějin světové literatury vstoupil především svou trilogií Dynastie Coleových, která se velmi podrobně a poučeně zabývá dějinami lékařství. Nejznámější je pravděpodobně hned první díl, román u nás známý jako Ranhojič z roku 1987 (následovala volná pokračování Šaman (1992) a Lékařka (1995)). Podle Ranhojiče byl v roce 2013 natočen i celosvětově úspěšný německý film s Tomem Paynem a Benem Kingsleym v hlavních rolích.

Titulní postavou tohoto výjimečného příběhu je Rob Cole, anglický křesťanský chlapec, který se dokáže v těžkých podmínkách 11. století vydat na cestu přes celou Evropu až na Dálný východ do města Isfahánu, aby se zde naučil umění lékařství. Motivací pro toto neobvyklé rozhodnutí jsou pro něj zkušenosti z raného dětství, kdy kvůli nedostatečným znalostem o lidském těle přijde jak o matku, tak o další blízké. Setkává se nejprve s bradýřem, který ho zasvětí do primitivního způsobu léčení, díky němuž ale brzy pochopí, že důležitější než vydělat víc peněz, je naučit se skutečnému lékařskému řemeslu. Na své dlouhé a nebezpečné pouti za poznáním, na níž se musí v nepřátelském prostředí vydávat za žida, najde nejen požadované učení, ale i životní lásku.

Kniha se stala inspirací pro španělské autory, kteří v roce 2018 uvedli v divadle Nuevo Apolo v Madridu premiéru muzikálu El Médico. Nápad zpracovat tuto látku pro hudební divadlo vznikl v hlavě hudebního skladatele Ivána Macíase, který spolu s producentem Pablo Martínezem kontaktoval Michaela Gordona, syna a agenta spisovatele. Ten byl po poslechu několika prvních hudebních ukázek natolik nadšený, že se rozhodl autory spojit přímo se svým otcem. I toho Macíasova hudba okamžitě přesvědčila, a proto udělil svolení svůj román do muzikálové podoby zpracovat. Muzikál se stal ve Španělsku okamžitě veleúspěšným a my jsme rádi, že jej budeme moci představit našemu publiku v české premiéře.

Autor

  • Noah Gordon
  • Félix Amador
  • Iván Macías

Dramaturg

Hudební nastudování

Sbormistr

Korepetice

Choreografie

Asistent choreografie

Umělecký záznam a střih představení

  • Dalibor Černák

Zvuková supervize

  • Andreas Bruell

Produkce

  • Zdeněk Helbich

Úprava

  • Stanislav Moša

Klavírní výtah

  • Dan Kalousek

Světelná režie

  • David Kachlíř

Zvuková režie

  • Filip Barák

Pyrotechnické efekty

  • Iveta Černá

Projekce

  • Petr Hloušek

Asistentka režie pro dětské role

  • Lucie Bergerová

Plakát

  • Tino Kratochvil, Petr Hloušek

Rob Cole (dospělý)

Rob Cole (chlapec), Rob James Cole (syn Roba Coleho), 10 let

Agnes Coleová, Robova matka

Quandrasseh, vezír

Karim, student lékařství

Mirdin, student lékařství (Žid)

Edgar Thorpe (slepec), Nemocný I.

Merlin, židovský lékař

Wiliam Cole, chlapec 6 let

Dawwid, syn Mirdina

Anne Mary Coleová (děvče, 4 roky), Holčička

Bukerel (cechmistr), Nemocný II.

Pekařka Haverhillová, Služebná s knírkem, Madame, Měšťanka I., Židovka I., Žena s džbánem, Tanečnice I., Nakažená morem I., Ošetřovatelka I.

Paní Alwynová, Mlékařka, Editha, Londýňanka I., Měšťanka II., Židovka II., Trhovkyně I., Tanečnice II., Nakažená morem II., Ardis

Kořenářka, Prostitutka II., Měšťanka III., Židovka III., Trhovkyně II., Tanečnice III., Nakažená morem III., Ošetřovatelka II.

Prodavačka ryb, Dívka na vdávání, Londýňanka II., Krásné děvče, Židovka IV., Muslimka I., Tanečnice IV., Nakažená morem IV.

Prostitutka I., Amelie Simpsonová, Měšťanka IV., Židovka V., Muslimka II., Tanečnice V., Nakažená morem V., Matka

Zelinářka, Paní Titeová, Žena I., Londýňanka III., Měšťanka V., Farah (Mirdinova žena), Židovka VI., Muslimka III., Tanečnice VI., Nakažená morem VI.

Prodavačka látek, Květinářka, Londýňanka IV., Emma Thorpeová, Židovka VII., Muslimka IV., Tanečnice VII., Nakažená morem VII., Děvče na ulici

Prodavač koření, Watson (pacient), Londýňan I., Měšťan I., Fritta (vůdce karavany), Voják I., Student I., Nakažený morem I., Žid I.

Farář Lowell, Opilec, Námořník II., Měšťan II., Tuveh (Žid), Voják II., Student II., Nakažený morem II., Žid II., Mulláh II.

Pekař Haverhill, Kejklíř, Londýňan II., Měšťan III., Meir (Žid), Zloděj, Voják III., Student III., Nakažený morem III., Žid III., Mulláh III.

Hrnčíř, Muž s kašlem, Londýňan III., Měšťan IV., Simón (Žid), Muslim, Voják IV., Student IV., Nakažený morem IV., Žid IV., Mulláh IV.

Řezník Alwyn, Přítel opilce, Námořník I., Měšťan V., Tuarég I., Kuplíř, Otrok I., Student V., Nakažený morem V., Žid V., Mulláh V.

Zelinář, Muž se zubem, Londýňan IV., Měšťan VI., Tuarég II., Otrok II., Student VI., Nakažený morem VI., Žid VI., Mulláh VI., Prodavač koberců

Tesař Tite, Londýňan V., Správce města, Poutník (Žid), Prodavač zlata, Vězeň, Student VII., Nakažený morem VII., Žid VII., Mulláh I.

Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 49)

Jaroslav Štěpaník 29. říjen 2022 zdroj www.i-divadlo.cz/blogy

(…) Inscenace provází diváka Robovým putováním, kdy zažívá zajímavá setkání i vypjaté situace. Učí se, nabírá zkušenosti. Jak se blíží cíli, předstírá, že je žid. Ti vědí, že v muslimském světě nic pro ně není jisté. Za klidných období, na rozdíl od křesťanů, jsou trpěni. Rob se spřátelí s jejich skupinkou, putují s karavanou, táhnoucí pouští.

Jedním ze zvlášť skvělých sborových výstupů muzikálu je strhující ai-di-di-di-dai. Krásná, melodická, zapamatovatelná melodie o židovském putování přechází v úderný, rytmický, až fascinující sborový zpěv.

Děj příběhu vychází z výborné knižní předlohy. – A stojí na výtečném libretu. Převést šestisetstránkovou knihu do přibližně tři hodiny trvajícího hudebního dramatu, přitom zachovat podstatné, byla jistě fuška. Děj přesto přechází z obrazu do obrazu rychlým tempem, jak za pomoci filmového střihu. A pilířem je strhující hudba. V celém kusu je velmi málo mluveného slova, dramatické dílo, nejen tím, jako by bylo blízké opernímu. (…)

MdB má za sebou řadu pozoruhodných počinů v oboru hudebního divadla. Medicus k nim jednoznačně patří. (…) Inscenace si publikum získala, vtáhla do děje a síly hudby. Možná tak zapůsobil, až fascinující silný, komplexní, divadelní prožitek.

(…) Živý orchestr (skvěle hrající) sestával ze 27 hudebníků, pod taktovkou Dana Kalouska. Přítomní v hledišti asi dlouho na brněnské scéně neviděli tak nádhernou, barevnou a rozzářenou scénu, jak ji připravil Christoph Weyers, za vydatné spolupráce dalších z realizátorů. Divák, jako by se sám ocitl návštěvou v šáhově okázale honosném sídle, kde detailem byla obrovská maxi šachovnice s velkými figurami, jež ladně, dle pokynů vladaře, posunovaly tanečnice. Spoluúčast na cestě hrdiny k vysněnému ušlechtilému cíli, koncentrovala pozornost od začátku do konce, myslím, bez jediného hluchého místa. Představení bylo současně i podívanou, v dobrém slova smyslu.

(…) Roba z dětských let pěkně sehrála a příjemně znějícím jasným hlasem vyzpívala Gabriela Čtveráčková. Výkony pěveckými, témbrem i barvou hlasů si určitě získali publikum oba z dvojice, která se našla cestou pouští, po rozloučení opět setkala, aby další byla byla jejich společnou. V hlavní, rozsáhlé roli Medicuse, s náročným partem, zaujal a přesvědčil Libor Matouš. Jeho, daleko od domova nalezenou životní lásku Mary, citlivě a jemně podala Kristýna Daňhelová. Stanislavu Slovákovi, jak ulitá, sedla důležitá postava, rázovitého bradýře Crofta. Ladislav Kolář byl přesně tím rozvážným a přemýšlivým lékařem, beroucím v hraniční situaci odpovědnost za druhé. (…) . Šáh, v podání Dušana Vitázka, je vtělením bezohledného, rozmary se řídícího tyrana a požitkáře. (…)

Uvedení muzikálu španělské provenience Medicus v Městském divadle Brno, je mimořádnou událostí z okruhu hudebního divadla.

Medicus: síla vědění, medicíny, lásky i muzikálu

Luboš Mareček 24. říjen 2022 zdroj www.mestohudby.cz

 

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.

(…)  Medicus představuje skutečně výborný muzikál, jehož hudební velkolepost, ale také obsahový přesah v nastíněném ději překračují jednoduché pocukrované muzikálové standardy, jak je publikum často nekomplikovaně mlsá. Není třeba z titulu dělat intelektuální veledílo, ale fakt, že se tady nehraje jenom o působivou love story a přitažlivou exotiku orientálních kulis, je z výsledku více než znát. Primární je samozřejmě romantizující podívaná, ale diváka čeká velký zážitek ze živé muziky i přidaný bonus, že tady se vedle půvabné dívky stejně vroucně miluje seriózní věda a pohrdá se šarlatánstvím. Zdůrazňovaná touha lidumilně pomáhat a léčit tady není žádnou samoúčelnou myšlenkovou charitou…

Jednou z mimořádných devíz novinky je opravdu sama Macíasova hudba, která nešetří velkolepými plochami, ale i vícehlasými písňovými party. Po očekávaných milostných duetech přes sebe v jednom okamžiku kupříkladu efektně zpívá sedm lidí. Jindy se tady do živé hudby jakoby zpěvně mluví. Autor nenásilně využívá náznaků staré židovské a orientální muziky, na konci ale stojí sebevědomý hudební tvar, které se neschovává za žádné zvukové etnohistorické reminiscence. Připočítejte bezmála tři desítky hudebníků v orchestru, kteří dokážou vytvořit sytý a skutečně působivý symfonický zvuk (pod skvělým vedením dirigenta Dana Kalouska) a je vám jasné, že tady koukáte na muzikálně i zvukově kolosální záležitost.

Divácký zážitek povyšuje také scéna Christopha Weyerse, jejíž výpravnost logicky kulminuje ve výjevech ze šáhova paláce se dvěma velkými, zlatými, okřídlenými sfingami, s dekorem perských koberců a pastelovým svícením. Scénograf ve spolupráci s autorem projekcí Petrem Hlouškem, kombinací skutečných kulis s perforovanými dekory vytváří kýžený 3D efekt, prohlubuje velké jeviště i imaginaci diváka. Velké plus večera představuje svícení. Prosté (pomineme-li výjevy ze šáhova paláce), barevně střízlivé a funkční dobové kostýmy vytvořila Andrea Kučerová. Náročnost této oděvní produkce napoví fakt, že na jevišti se vystřídá přes šedesát postav.  (…)

Režisér Stanislav Moša se v muzikálu Medicus ukázal jako zručný organizátor podobných podívaných. Ocenit nyní lze, že našel uměřenost mezi velkolepostí hudebního, slovního i vizuálního materiálu. Jednotlivé složky na jevišti umně vyvažuje, aniž by jimi překryl výše popsaná dramatická těžiště. Mošova režie osciluje mezi inteligentní, nepřemrštěnou zábavou, je ve výsledku vydatnou podívanou s přidaným a (laciným muzikálovým mumrajem) nezastřeným poselstvím. (…)

Režisér také našel skvělé interprety zejména v hlavních rolích. Pro Libora Matouše jako dospělého Roba Colea je tato úloha šitá jakoby na tělo, mladý herec ji nedělá lacině líbivou a jeho zpěv je požitkem. Podobně je tomu u Kristýny Daňhelové jako jeho rusovlasé milé Mary. Také Dušan Vitázek v úloze Šáha se při premiéře blýsknul až na pár momentů v nejvyšších polohách. Bradýře Crofta předvedl Stanislav Slovák jako plnotučnou figurku s bravurním muzikálovým projevem. Chlapeckého Roba si střihla Gabriela Čtveráčková svědomitě s jakousi jistotou, která ji umožňuje bezpečnou a uvěřitelnou existenci na jevišti. Opravdu potěšili bardové jako Ladislav Kolář a Jiří Horký, aby ukázali, že tenhle žánr hudebního divadla není „jen pro mladý“… (…)

Brněnský muzikál Medicus je vydařenou hudební inscenací, zajímavým dramaturgickým importem, režijně nepřeplácanou a herecky sugestivní inscenací.

Léčivá síla působivé hudby a scénických obrazů

Daniel Call 1. červen 2022 zdroj Blickpunkt

Česká premiéra muzikálu Medicus v Brně

Bestseller Noaha Gordona Ranhojič vyšel v roce 1986. Vypráví se v něm příběh Roba J. Colea, mladíka bílé pleti, který však má vzácný dar. Je schopen vycítit předem smrt. Jako učeň Bradýře se protlouká středověkou Británií. Jednoho dne se dozvídá o ranhojiči Avicennovi, který praktikuje v daleké Persii a je považován za největšího léčitele své doby. Rob podnikne dobrodružnou cestu na Střední východ, během cesty s jednou z karavan se setkává se svou velkou láskou, Skotkou Mary, a nakonec skončí v Isfahánu. Zde předstírá, že je žid, protože křesťanům je vstup zakázán, a dostává se jako učedník k ranhojiči.

Široce rozvinutý děj se odehrává na různých kontinentech a zahrnuje několik desetiletí. Adaptaci díla do divadelní podoby lze proto právem označit za husarský kousek.

K tomuto husarskému kousku se odhodlali španělští autoři Iván Macías (hudba) a Félix Amador (libreto) a vytvořili strhující muzikál, který slavil premiéru v říjnu 2018 v divadle Nuevo Apollo v Madridu.

K hudebnímu divadlu se Félix Amador dostal teprve poté, co poznal skladatele Ivána Macíase. V případě muzikálu El Médico dostal Amador za úkol propojit nezaměnitelné texty s kreativní hudbou Ivána Macíase. Oba spolu nyní již mnoho let úspěšně spolupracují. K jejich dalším muzikálům patří Kdo zavraždil Sherlocka Holmese? a dvě muzikálové adaptace – Nekonečný příběh Michaela Endeho a Pilíře země Kena Folletta.

Vzrušující středověký epos Medicus navštívilo od jeho prvního uvedení více než 250 000 lidí a byl zahrnut mnoha cenami, ve Španělsku byl vyhlášen za nejlepší muzikál všech dob. Nyní se díla chopilo Městské divadlo Brno a 22. října 2022 ho uvedlo na jeviště v české premiéře.

Hned na úvod je třeba říct, že představení mělo bombastický úspěch. Zasvěcené to nijak nepřekvapuje, protože divadlo, které se nachází ve druhém největším českém městě, už dávno není pro milovníky muzikálu novým objevem. Ředitel divadla Stanislav Moša zde v každé hrací sezóně uvádí dvě velká muzikálová představení (mimo jiné Bídníci, TITANIC, Flashdance, DUCH) a získává si jejich náročným provedením mezinárodní pozornost. Avšak i pro zavedenou scénu představuje opulentní kus, jakým je Medicus, velkou výzvu. V režii intendanta byl vyveden více než úspěšně.

Moša inscenuje s dokonalou rutinou. Navzdory mnoha dějovým liniím se mu daří neztratit v žádném okamžiku ze zřetele rámec příběhu. Suverénní rukou provádí diváka přímo rozvětveným dějem a řídí vynikající umělecký sbor. Při tom se mu daří jak ztvárnit na scéně věrohodně intimní momenty, tak i nezabřednout do velkého patosu; například ve scéně s názvem Šalom, v níž židovská obec v Isfahánu pokorně vzdává úctu Bohu (JHVH, [Hospodin] jméno hebrejského boha). Doprovází ji 27členný orchestr, který hraje s plnou energií pod vedením Dana Kalouska. Tato energie nás provází celým večerem. Působivá kompozice s šikovným využitím hudebního podbarvení dodává scénám výraz, který jen tak hned nepomíjí.

Je třeba vyzvednout ústřední árii Šáha, kterou výrazně ztvárnil Dušan Vitázek, je to skutečně okamžik, kdy člověku naskakuje husí kůže. Na tomto místě musíme pochválit také mladé umělce Libora Matouše (Rob Cole) a Kristýnu Daňhelovou (Mary), kteří jako absolventi Janáčkovy akademie múzických umění v Brně využili své angažmá jako příležitost k tomu, aby se přesvědčivě prezentovali jak herecky, tak i pěvecky. Totéž platí pro Stanislava Slováka v roli Bradýře, který bere pod svá křídla chlapce Roba. Avšak nejsou to jen umělci, kdo přispívá k tomu, že se z večera stává obrovský úspěch; je to především bezpříkladná souhra energie celého uměleckého souboru, který je zčásti doma spíše na Činoherní scéně, ale vystupuje s plným nasazením jako jeden celek. A to nebývá v repertoárovém divadle vůbec samozřejmostí.

Rámec mnohobarevného děje však především tvoří inovativní výprava Christopha Weyerse, která hýří fantazií. Mezinárodně proslulý scénograf vytváří díky opakovaným překvapivým proměnám stále nové a nové prostory a vždy, když se diváci domnívají, že už byly skutečně vyčerpány všechny prostředky a triky, překvapuje magickými momenty, které přihlížejícím takřka vyrážejí dech. Například když se před očima objeví Šáhův palác jako zářivý prvek z Tisíce a jedné noci. A s jakým mistrovstvím využívá Weyers prostředky osvětlení a projekce – bravo! Obdivuhodný vnější dojem završují náročné kostýmy z dílny Andrey Kučerové.

Malou, spíše však zanedbatelnou kapku pochybností přináší přece jen trochu zastarale pojatá choreografie Michala Matěje, která je odvedena s řemeslnou bezchybností, ale u níž by si člověk přál v rámci celkového dojmu z večera trochu více nápaditosti. Také zvuk bohužel trochu zaostává za očekáváním.

To však nemůže zastřít celkový dojem, k němuž přispívají svým dílem i dětští představitelé, kteří jsou v prvním jednání stále na jevišti a při tom ohromují jak herecky, tak i zpěvem. V jiných divadlech by byly tyto role obsazeny dospělými – ne tak v Brně –, v tomto ohledu vzbuzuje velké naděje muzikál Matilda, který bude uveden v příštím roce.

Tento mimořádný a strhující večer odměnilo publikum dvacetiminutovými ovacemi a potleskem vestoje. Obrovský dar, kdy jsme konečně byli vyzváni ke společnému zážitku v dobách nekončících krizí, po lockdownech a bolestné rezignaci na smyslové prožitky, když navíc tento zážitek zapůsobil takovou naléhavou silou, bohatstvím obrazů a velkým uměním.

Představení se účastnil syn Noaha Gordona Michael a v souvislosti s ním citoval svého otce: „Slyším svou knihu. Emoce z mého románu byla za pomoci této překrásné hudby přenesena na jeviště.“ K tomu snad není co dodat.

Závěr: Právě v době globálních krizí musí umění vyvádět lidi z obtíží a poskytovat jim naději. To se tímto brilantním představením Městského divadla Brno nepřekonatelným způsobem podařilo. Muzikálu lze jen přát, aby nalezl cestu také do německojazyčného prostoru a aby naplňoval diváky nadšením často a po dlouhou dobu.

Muzikál podle knižního bestselleru Ranhojič

Peter Stoličný 1. prosinec -1 zdroj www.i-divadlo.cz/blogy

(...) Autoři muzikálu nebyli „trochaři“. Zabydleli muzikál množstvím postav, zaplnili scénu a tomu odpovídá i inscenační záměr muzikálu: vytvořili básníckými texty a hudbou impozantní dílo, plné sborového zpěvu (u nás sbormistr Dan Kalousek), který si nezadá snad ani s Aidou. Tomu odpovídá i bohatá instrumentalizace orchestru (dirigenti Dan Kalousek a František Štěrbák), i muzikálu odpovídající pohybová spolupráce (choreografie Michal Matěj). Vzniklo tak plnohodnotné dílo po všech stránkách.

Zvláštní pozornost si zaslouží sólisté. Největším oříškem v tomto muzikálu jsou vokálně i herecky náročné dětské role. V Městském divadle Brno si však umějí pomci. Nejeden solista má děti vhodné k obsazení. (…) Na hereckých a pěveckých výkonech je to znát. Že hrají jednotliví dospělí protagonisté výborně. (...) Nelze vyzdvihovat jednotlivě. Sóliste MDB jsou opravdu profesionálové. Netuším, kolik času tráví ve zkušebnách, ale asi hodně. Jejich zpěv a pohyb na scéně tomu nasvědčují. 

Městské divadlo v Brně má tedy další muzikál, kterému se může obrazně říct, že je to „velké plátno“. A plátno vskutku zdařilé. 

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

-->