Novomanželské apartmá

Novomanželské apartmá

  • Žánr Činohra
  • Scéna Činoherní scéna
  • Premiéra22. duben 2006
  • Délka představení2:00 hod.
  • Počet repríz31
  • Derniéra22. leden 2008

hořká komedie

Kdyby Romeo a Julie žili, přežilo by jejich manželství? A kdyby ano, jak by se na něm odrazila jeho ignorance, její ambice, jejich nevděčná dcera, žádní synové, románek s atraktivním přítelem z večerní školy, bůhví kolik potratů, nedostatek financí, korupce anebo dokonce vražda? Novomanželské apartmá se nachází v malém hotýlku v přístavním městečku Bridlingtonu ve východní Anglii, kde Edie a Irene začínají psát svůj společný život s obrovskou dávkou entusiasmu a vzrušení, jenže budoucnost jim připraví jiný, jak už to bývá, překvapivý osud…

Richard Bean je pro britskou dramatiku objevem tisíciletí. Po své čtyřicítce, kdy vystřídal nejrůznější civilní zaměstnání, se rozhodl stát se dramatikem.

Nutno podotknout, že dramatikem výjimečně originálním, vysoce inteligentním, který se svými tématy a prožitky (Novomanželské apartmá je z prostředí, odkud pochází) pracuje se značně osobitým humorem a ironií. Jeho dosavadní hry Toast, Under the Whaleback, Mr. England a The Mentalists získaly řadu ocenění, samo „Novomanželské apartmá“ (Honeymoon Suite) bylo oceněno Pearson New Play Award 2003. Podle vyjádření zahraničních kritiků je to hra extrémně vtipná a hluboce smutná se scénickou vynalézavostí a důvtipem Alana Ayckbourna.

Autor

  • Richard Bean

Překlad

  • Pavlína Hoggard

Dramaturg

Tvrďák

Iza

Baronesa z Marfleetu

Whitchell

Čteš moc tý podělaný poezie, Izo

Jiří P. Kříž 7. červen 2006 zdroj Právo

Stanislav Moša uvedl do Brna Richarda Beana, představitele in-yer-face, dramatiky do ksichtu

Možná aby připomněl sobě i divákům, že divadlo není jenom muzikál, vrátil se principál brněnského Městského divadla Stanislav Moša zase jednou k činoherní režii.

Na prkna Činoherní scény uvedl hru Richarda Beana Novomanželské apartmá. Text přeložila Pavlína Hoggard.

Trojjediný příběh se ohlíží za historií vztahu v jednom pokoji přímořského hotýlku, kousek od rybářské a námořnické čtvrti. Scházejí se v něm dnes už pomalu sedmdesátníci Whitchell (Karel Janský) s Baronesou z Marfleetu (Zdena Herfortová), kteří na tomtéž místě prožili svatební noc.

Opatrně do ksichtu

Jejich setkání se prolíná v reminiscencích na okouzlení osmnáctiletých novomanželů Ireny a Edy - alternují je Johana Gazdíková, Lenka Janíková, Alan Novotný a Jakub Uličník, a pak na okamžik, kdy se vztah začíná bortit, již třiačtyřicetiletých odcizených bytostí, jež autor přejmenoval na Izu a Tvrďáka. Také v této reflexi se v ženské roli střídají hosté divadla Dita Kaplanová a Dana Pešková, zatímco Tvrďáka hraje pouze Petr Štěpán.

Šestice postav se na jevišti prolíná a potkává, ale míjí se. Každá dvojice je uzavřena do vlastního času bez možnosti vést dialog za jeho hranici do minulosti nebo do budoucnosti. Princip zajímavý, dráždivý, vede diváka k ostražité pozornosti, jestli ten autorem stanovený řád bude porušen.

Novomanželské apartmá je provokativní, ale má daleko k bulváru typu Každý rok ve stejnou dobu. Řadí se spíše do linie dramat, kterými tým MdB zdařile polemizuje s typicky brněnským osočováním, že jeho inscenace divákům jen komerčně nadbíhají. Navíc výkony Herfortové (konečně role jako dárek k jejímu loňskému jubileu), Janského, Štěpána i dalších se blíží označení herecký koncert. Ostatně - kdy ne?

Novomanželské apartmá

David Kroča 1. prosinec -1 zdroj Český rozhlas 3 - Vltava

Beanova komedie Novomanželské apartmá zpracovává tradiční téma manželské krize nečekaným způsobem. Dějištěm hry je apartmán v přímořském hotelu, v němž sledujeme tři klíčové okamžiky ze života jednoho manželského páru. Vtip spočívá v tom, že tři různé etapy vztahu Edy a Ireny ztvárnil dramatik současně. Na jevišti tedy paralelně vystupují mladí novomanželé o svatební noci, zralý pár oslavující stříbrnou svatbu a konečně i dvojice pokojně bilancujících sedmašedesátníků.

Režisér Stanislav Moša inscenuje hořkou komedii o proměnách jednoho manželství s humorem, ale i citem pro závažnost situace. Tři odlišná setkání totiž směřují k postupnému rozkladu, jehož náznaky jsou patrné již během svatební noci. Nostalgické pocity vzbuzuje inscenace ve chvíli, kdy upomíná na pomíjivost bezhlavé zamilovanosti, kterou po mnoha letech soužití nahrazuje rezignace, pasivita a racionální nadhled. Beanovi manželé se v závěrečné fázi potkávají již jen jako dávní přátelé po mnoha letech odloučení.

Vtipnou zkratkovitost jedné životní mozaiky podtrhl režisér tím, že celou historii manželství vypráví ve dvouhodinové inscenaci bez přestávky. Scéna Emila Konečného, představující líbánkové apartmá, je záměrně statická, oranžově laděný interiér člení pouze prosklené balkonové dveře s tušeným výhledem na moře. Do tohoto neměnného prostoru postupně přichází šest postav, jejichž repliky z různých dob se vzájemně doplňují či prostupují. Takové prolnutí dialogů představuje například scéna, v níž různě staří představitelé Edy chtějí otevřít okno na balkon, zatímco jejich ženské protějšky se proti tomu svorně bouří.

Výkony šestice aktérů jsou v inscenaci výrazné a vyrovnané, ale rozhodně by jim neuškodilo přesnější dohrávání do pointy. Párek novomanželů vytvářejí Alan Novotný v alternaci s Jakubem Uličníkem a Johana Gazdíková nebo Lenka Janíková. Při repríze, kterou jsem viděl, hrál Alan Novotný, jehož osmnáctiletý Eda je přímočarý a lehce neomalený dělník z rybárny, zatímco Irena v podání Lenky Janíkové vyznívá jako atraktivní mladá dáma s vybraným chováním. Rozdílnost povah se projevuje po uplynutí čtvrtstoletí. Z manžela se stal v podání Petra Štěpána samolibý podnikatel, jenž si ženinu náklonnost chce koupit prstenem s diamantem, Dita Kaplanová (alternující s Danou Peškovou) přidala Ireně rysy emancipované ženy, která touží po studiu na právnické fakultě a klidně se přiznává k nevěře. Zestárlý Eda Karla Janského učinil z osudného pokoje domov, marně se však snaží vyvolat vzpomínky na novomanželské nadšení u své choti, která se po letech propracovala na společenský vrchol. Zdena Herfortová ji hraje jako noblesní baronesu, pro niž jsou však ideály věčné lásky dávno ztracené.

Málokterá divadelní hra ze současnosti kondenzuje paradoxy lidské životní pouti tak názorně, jako Beanovo Novomanželské apartmá. V Městském divadle Brno vsadili na titul, který očividně nebude mít nouzi o diváky.

Manželské etudy čili tři komedie v jedné hře

Luboš Mareček 1. prosinec -1 zdroj MF DNES

Městské divadlo Brno uvedlo o víkendu českou premiéru anglické hry Novomanželské apartmá. Text současného britského dramatika Richarda Beana je ponejvíce hořkou komedií o proměnách životních postojů jednoho manželského páru.

Děj Bean situoval do hotelového pokoje, v němž sleduje osudy manželů Edy a Ireny. Diváci uvidí tři klíčové okamžiky v bezmála půlstoletí trvajícím vztahu, který prošel od prudké bezhlavé zamilovanosti až k povznesenému sarkasmu. Základní fór scénáře tkví v tom, že Bean zasadil do jednoho pokoje všech šest postav najednou. Na jevišti se objevují tři Edové a tři Ireny: jako nervózní osmnáctiletí novomanželé při svatební noci, jako třiačtyřicetiletí při notně nevydařené oslavě stříbrné svatby a konečně jako sedmašedesátníci, už dlouho žijící od sebe.

Režisér inscenace Stanislav Moša se snažil tři podoby jednoho vztahu odlišit žánrově. Zamilovaně tokající ženich a nevěsta jako by vypadli z bláznivé komedie, střední věk rozhárané drama se smyslem pro absurditu. Suchý anglický humor i nadhled nejstarší dvojice připomíná starou dobrou konverzačku, kde se více než city šermuje slovy.

Právě z razantních proměn hrdinů divákům svítá, jak je vše v životě relativní, lidské vztahy nevyjímaje. To je také hlavní sdělení hry, která nijak nemudruje a naštěstí nevrší „závažná“ poselství. A tento neotřelý úhel pohledu na bytí lidí bude také hlavním důvodem k návštěvě Městského divadla Brno.

Chytré apartmá

Pavel Gejdoš 1. prosinec -1 zdroj Rovnost

Jako další situační komedie na první pohled vypadá nejnovější premiéra brněnského Městského divadla - Novomanželské apartmá. Že kus z pera Richarda Beana rozhodně není prvoplánovanou komedií, je jasné již po chvíli. Jako srovnatelná Stoppardova Arkádie chytře kombinuje časové úrovně, na rozdíl od dávné historie a současnosti v Arkádii ale tři výseky ze života manželského páru - líbánky, krizi a setkání po letech. Každé období má své protagonisty. Se ženskými představitelkami si dal režisér Stanislav Moša práci, aby byly co nejpodobnější, pro střední věk si tak například „zapůjčil“ Ditu Kaplanovou z Provázku. Z hereckých dvojic zůstanou v paměti životem zmoudřelí (a dobře glosující) Karel Janský a Zdena Herfortová. Pochvalu si zaslouží scéna Emila Konečného. Na takové apartmá by hrdinové opravdu asi vzpomínali. I diváci.

Dialogy jedné manželské dvojice

Jana Svozilová 1. prosinec -1 zdroj Kult

Městské divadlo Brno uvedlo koncem dubna v české premiéře na jevišti činoherní scény hru britského dramatika Richarda Beana, jenž byla označena za hořkou komedii – Novomanželské apartmá. Je prodchnuta suchým humorem, tolik typickým pro britské podnebí. Ve finále však vyznívá jako dramatická ukázka osudu jednoho manželského páru. Celá inscenace se odehrává v jediném pokoji, přesněji v novomanželském apartmánu přímořského hotelu. Scéna Emila Konečného neprojde během dvouhodinového svižného průběhu představení žádnou změnou. A přesto se bude stále něco dít.

Osmnáctiletá nezkušená novomanželská dvojice (A. Novotný / J. Uličník, J. Gazdíková / L. Janíková) přijíždí do hotelu s nadějí v krásný a spokojený život. Jejich dialogy a jednání vyznívá vskutku komicky. Třiačtyřicetiletý pár slavící stříbrnou svatbu (P. Štěpán, D. Kaplanová / D. Pešková) doufá v lepší zítřky a vzpomíná na (v podstatě) bezstarostnou minulost. A konečně sedmašedesátiletá vyrovnaná Baronesa z Marfleetu – Irena (Zdena Herfortová) přijíždí za opuštěným Whitchellem – Edou (Karel Jánský), jenž už nedoufá v nic. Kostýmy, které odráží v jaké době se dvojice v domě ocitá, jsou dílem Andrey Kučerové.

Nejdůležitější stránkou her jako je tato, tedy nenáročných na technické požadavky, bez hudebního dokreslení či davových scén, je hra se slovy – tedy překlad (Pavlína Hoggard) a s detaily pracující režie, jenž se výtečně zhostil Stanislav Moša.

Podle jemných náznaků vychází najevo, že Eda je potenciální žhář nespokojený naprosto se vším. Vedle něj působí Irena jako křehká dívka (žena), která stále jen v něčem tápá, hledá. Zajímavým stvrzením detailnosti je také základní pravidlo inscenace: dívat se, či nedívat? Vzhledem k tomu, že tatáž dvojice (pouze v jiném věku) se na jevišti volně střetává a míjí, platí, že nejstarší se smí dívat do minulosti na prostřední a nejmladší dvojici – na pár slavící stříbrnou svatbu a na novomanžele. Tyto páry se však mohou dívat jen sami na sebe.

Chcete-li vědět, jak asi může dopadnout vztah žháře a ženy hledající vlastní identitu, přijďte se podívat do Městského. Vřele doporučuji!

Novomanželské apartmá je koncertem šesti hvězd

Iveta Macková 1. prosinec -1 zdroj Kult

Premiéru hry Novomanželské apartmá z pera britského dramatika Richarda Beana nabídla koncem dubna činoherní scéna Městského divadla Brno. Režisér a zároveň ředitel MDB Stanislav Moša vsadil na neotřelý titul s poměrně malým obsazením. Oč méně je herců na jevišti, s o to větším nasazením rozehrávají své party.

Z počátku možná někoho zaskočí přehršel z jeviště se valících poměrně šokujících replik bohatě prodchnutých vulgárními a veřejně jaksi „nepoužívanými“ slovy, posléze je však divák vtažen do děje příběhu lásky manželů Edieho a Irene. Každá z postav má tři herecké představitele, kteří ztvárňují manželský pár v časovém horizontu po svatbě, po letech společného soužití a na sklonku života. Dvojice herců se na přeskáčku střídají ve scénické dekoraci jediného apartmá a během dialogů odkrývají životní příběhy svých postav. Coby novomanželé se představují Johana Gazdíková a Jakub Uličník, posléze na scénu vstupují Dana Pešková a Petr Štěpán (manželé po letech) a konečně nejstaršími představiteli jsou Zdena Herfortová a Karel Janský.

Sám autor čerpal při psaní hry z reálného prostředí, které důvěrně znal, a tak si v rámci hry s osobitým humorem a ironií pohrává s postavami i s divákem. Mnohokrát se divákovi zdá, že postavy „prohlédl“ a následně vždy zjišťuje, že o nich ví stále málo. Síla hereckých představitelů Apartmánu spočívá v umně zahraných detailech, ve správně načasovaném vtipu a pointách. Tedy v hereckém umu a smyslu pro scénický a situační detail.

Po začátku představení si možná někdo posteskne, že kvůli podobné hře do divadla nemusel, na konci však musí uznat, že jde v případě dramatika přinejmenším o zajímavý nápad se skvěle propracovanými postavami hry a navíc – se vskutku vynikajícím hereckým obsazením.

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací