My Fair Lady (ze Zelňáku)

My Fair Lady (ze Zelňáku)

  • Žánr Muzikál
  • Scéna Hudební scéna
  • Premiéra14. květen 2022
  • Délka představení3:05 hod.
  • Počet repríz11
  • Cena 580 - 620 Kč

hudební komedie podle hry G. B. Shawa Pygmalion

My Fair Lady, „dokonalý muzikál“ („the perfect musical“), jak je dílo hudebního skladatele Fredericka Loewa a libretisty Alana Jay Lernera zhusta označováno, vznikl na základě divadelní hry Pygmalion George Bernarda Shawa. To je všeobecně známý fakt. Původní komedie s ironickým podtitulem „romantická hra o pěti dějstvích“ z pera rodem irského, nicméně po Shakespearovi nejdůležitějšího anglického dramatika, byla napsána roku 1912 a až o dva roky později, když už předtím se objevila na jevištích ve Vídni, v Berlíně i v Praze, byla inscenována v Londýně, kde se její děj odehrává. Hra zde způsobila rozruch na jevišti dosud neslýchaným šťavnatým zaklením „bloody arse“ („zasraná prdel“, v českém překladu Oty Ornesta „shnilá prdel“). V brněnské verzi, která vstoupila do dějin českého divadla s přívlastkem „ze Zelňáku“ v roce 1999, zaznělo nezapomenutelné zvolání: „Hébni tó svó shniló řiťó!“, a to hned 340krát! Nejprve na Činoherní scéně a následně i na Biskupském dvoře.

Režisér a autor úpravy Stanislav Moša příběh přenesl do brněnského prostředí, kde namísto londýnského nářečí cockney použil brněnský hantec a v roce 2022 se rozhodl k tomuto titulu vrátit znovu a nově. Děj dvojí pohádky, v níž se jednak z neomalené špinavé holky stane opravdová dáma a v níž také tato výjimečná dívka dokáže obměkčit ztvrdlé sarkastické srdce nerudnému sebestřednému profesorovi, zůstává stejný. Přesto obnovené nastudování tohoto známého titulu přináší změny nejen v novém obsazení, ale také v časovém zasazení do počátku 20. století. Diváci si tak užívají přehlídku působivých dobových kostýmů Andrey Kučerové ve velkolepé scéně Jaroslava Milfajta, která tentokrát přivádí Lízu Ďulínkovou, profesora Hradského a plukovníka Špičku do Brna roku 1912. To vše v novém hudebním nastudování Karla Cóna a Tonyho Marka s patnáctičlenným orchestrem.

Autor

  • Alan Jay Lerner
  • Frederick Loewe

Asistent režie

Dramaturg

Hudební nastudování

Sbormistr

Korepetice

Choreografie

Asistent choreografie

Plakát

  • Milivoj Husák, Petr Hloušek, Tino Kratochvil

Odborný jazykový poradce

  • Honza Žanek Hlaváček

Zvuková režie

  • Michal Hula

Světelná režie

  • David Kachlíř

Překlad do hantecu

  • Stanislav Moša

Překlad do češtiny

  • Ota Ornest

Úprava hudebního aranžmá

  • Karel Cón

Úprava

  • Stanislav Moša

Umělecký záznam a střih představení

  • Dalibor Černák

Produkce

  • Zdeněk Helbich

Jindřich Hradský

Plukovník Jan Špička

Alfréd Ďulínek

Paní Hrušková

Paní Škoda - Vrchovská

Bedřich Škoda - Vrchovský

1. herec, 1. gardista, 1. student, 1. host, 1. pán, 2. prodavač ovoce

2. herec, Výčepní, 2. student, 4. host, 3. pán, 3. prodavač ovoce

1. návštěvník divadla, 2. kumpán, 5. host, Lokaj, 1. trhovec

Zelinář, Pepek, 4. gardista, 3. host, Manžel transylvánské královny

2. návštěvník divadla, Rozzlobený muž, 3. gardista, Šebela, 4.  pán, 4. prodavač ovoce 

3. návštěvník divadla, 1. kumpán, 2. gardista, 3. student, 2. host, 2. pán, 2. trhovec

1. prodavač ovoce, Kuba, Král, 6. host, 5. pán

Herečka, 3. kometa, 3. studentka, 4. partnerka, 1. dáma, 1. prodavačka ovoce

1. návštěvnice divadla, 1. studentka, 5. partnerka, 2. dáma, 2. prodavačka ovoce

2. návštěvnice divadla, Chmelová, 1. partnerka, 6. dáma, 1. zelinářka, Komorná

3. návštěvnice divadla, 2. kometa, 6. partnerka, Transylvánská královna, 2. zelinářka 

3. zelinářka, 4. kometa, 4. studentka, 3. partnerka, Květinářka, 7. dáma

1. trhovkyně, 5. dáma

2. trhovkyně, 1. kometa, 2. partnerka, 4. dáma

3. trhovkyně, Rozzlobená ženská, 2. studentka, Šebelová, 3. dáma

Číšník

Swing - muži

Swing - ženy

Jak spisovný pokec, tak Lízin lochec

Klára Tesařová 8. červen 2022 zdroj www.kult.cz

Květinářka Líza z muzikálu My Fair Lady prodává pugéty na Zelňáku, ale s Městským divadlem Brno se v minulosti podívala nejen na činoherní scénu, ale také open air do Biskupského dvora. Letos na jaře vylezla z betle v obnovené premiéře My Fair Lady ze Zelňáku tentokrát na muzikálové scéně – s novým obsazením, větším orchestrem a starým známým jazykovědcem, co stále hledá trepky.

Příběh muzikálu My Fair Lady je stejně nesmrtelný jako sám G. B. Shaw. Chudé slečinky, která se živí prodejem kytic na Zelném trhu, se ujme profesor Hradský. Ten se jí snaží odnaučit hantec tak usilovně, až Líza za všech okolností ví, že déšť dští ve Španělsku zvlášť tam, kde je pláň, a že v Holandsku, v Haifě i v Himalájích jsou hurikány, ano. Prostorné hudební jeviště dává vyniknout nejen choreografii Anety Majerové, ale vejde se tam i víc scény Jaroslava Milfajta. Přestavby jsou sice delší, ale rozšířený orchestr Karla Cóna se mezitím dovede předvést. Mladá i vyzrálá krev se na Hudebce neztrácí. Líza Elišky Skálové srší činoherní energií. Pro Petra Štěpána je role profesora Hradského samozřejmostí připomínající proces dýchání – to, co dokázal dřív, dnes dokáže zas, a přec o pár let starší je. Mládí Alana Novotného jako Lízina otce Alfréda (pozor, nesplést s jejím bratrem) nebrání jeho špica výkonu. Fyzická proměna člověka je náročná, ale daleko více úsilí musíme věnovat lidské duši. Klíč k ní se skrývá v srdci. Městské divadlo Brno odemyká s My Fair Lady divácké hercny už od roku 1999, což je doteď bezmála čtvrtstoletí. Na Zelňáku v Lidické to nejde jinak než betálně, ať už s hantecem v plicích nebo s pravopisnou bichlí v ruce.

Na Zelňák znovu dorazila My Fair Lady

Luboš Mareček 23. květen 2022 zdroj www.mestohudby.cz

Už v roce 1999 se režisér a ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša se svým inscenačním týmem rozhodl upravit slavný muzikál My Fair Lady přímo pro brněnské prostředí. Namísto londýnského nářečí cockney použil brněnský hantec, děj zasadil do současnosti a vznikla divácky velmi vyhledávaná inscenace My Fair Lady (ze Zelňáku). Nyní se s odstupem bezmála čtvrtstoletí k oblíbenému titulu brněnské divadlo vrací znovu. A režisérem i autorem úpravy je opět Stanislav Moša, který se nyní rozhodl děj posunout do počátku 20. století. A secesní háv tomuto staronovému titulu sluší.

Nyní však nejde o klasický remake nebo chcete-li repliku inscenace jako tomu bylo nedávno u Mošova Cyrana z Bergeracu. Diváka čeká zcela jiná výprava a tvůrci přiznávají, že ani užitý hantec není identický s tím původně použitým, protože se tato brněnská mluva v čase neustále vyvíjí a mění výrazivo. A další výraznou změnou představuje i samo jeviště; dříve Líza řádila na menší činoherní scéně, nyní útočí na publikum z velkého prostoru hudebních muzikálových produkcí.

Využití brněnského hantecu byla nápaditá záležitost a zcela legitimní postup. I v českém překladu Oty Ornesta se využívá slang žižkovských Pepíků. A někdejších úctyhodných 340 repríz potvrdilo, že diváci na divadle milují lokální reálie, že se jim líbí, když děj na jevišti prosakuje okolním prostředím, které tak důvěrně znají. A scénograf Jaroslav Milfajt tomuto pocitu vyšel plně vstříc. Na hudební scéně stojí kulisy, v nichž poznáte kašnu Parnas či divadlo Reduta na Zelném trhu; jindy uvidíte siluetu Petrova či připomínku proslulého brněnského velkoprůmyslníka a obchodníka s kávou Huberta Lamploty. Secesní střihy, citující kostýmy Andrey Kučerové, jsou hlavně u dam (a nejen v černobílé verzi) holdem nejen době, kdy slavná komediální předloha muzikálu, a tedy Shawův Pygmalion – vznikla, stejně jako proslulému filmovému zpracování. Snoubí se s užitými secesními portály a dodnes tolik přitažlivým dekorem rafinovaně propletených křivek. Výsledkem je jakási přitažlivá retro podívaná, kterou docení nejen Brněnští.

Může za to také opravdu kvalitní hudební nastudování Karla Cóna, přehledná Mošova režie, která se obejde bez samoúčelných excesů, a dále sborové i sólistické výkony. „Dokonalý muzikál“ My Fair Lady, jak je dílo dvojice Frederick Loewe a Alan Jay Lerner často označováno, totiž v této brněnské verzi není žádnou pokrouceninou originálu. Za horizontální oponou skrytý orchestr svižně naservíruje všechny tolik známé hity a radost z této hudby umí posunout do hlediště, které i při menším počtu skrytých muzikantů v tomto soundu pocítí košatost původní partitury.

Moša zase jako zkušený muzikálový režisér umí namíchat kolektivní čísla s individuálními vystoupeními. Díky využívání pojízdných jevištních stolů tady nepůsobí rušivě ani přestavby. Výsledkem je jakoby programově starosvětské, ale divácky přehledné a vstřícné klasické divadlo, které publikum miluje, jak o tom svědčí všech deset vyprodaných popremiérových repríz.

Přirozeným těžištěm i tohoto kusu, který při svém uvedení způsobil rozruch neslýchaným šťavnatým zaklením „bloody ass“ z úst hlavní hrdinky (doslova zatracená prdel), zůstávají logicky protagonisté. Eliška Skálová jako Líza Ďulínková zaujme pečlivě rozvrženou architekturou své role, v níž se přesvědčivě jazykově i mentální přerodí z pouliční holky v krásnou, dobře vychovanou dámu. Moc se mi líbila její intonační práce s hantecem, stejně jako fakt, že svoji proměněnou Lízu ve finále příliš herecky nepřecukrovává. Její protějšek profesor Hradský v podání Petra Štěpána je esencí opravdu výtečného a taktéž přesně dávkovaného komediálního herectví, bravurního zpěvu a vyhrávání detailu. Štěpán přitom Skálovou nijak nepřetlačuje, dává účinný a naplno využitý prostor Janu Mazákovi, který představuje plukovníka Špičku. Lízin otec Alférd Ďulínek je v podání Alana Novotného speciálním komediálním těžištěm inscenace. Pochvalu také zaslouží nejen za pěvecký výkon na kolečkových bruslích Jan Brožek coby Bedřich Škoda-Vrchovský.

Nejsem velkým advokátem divadelních návratů, ale v tomto balení a této vizuální i herecké podobě lze My Fair lady (ze Zelňáku)  i napodruhé věštit opět velkou budoucnost.

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

-->