Limonádový Joe

Limonádový Joe

  • Žánr Muzikál
  • Scéna Hudební scéna
  • Premiéra22. říjen 2016
  • Délka představení2:30 hod.
  • Počet repríz36
  • Derniéra17. listopad 2016

aneb Koňská opera

Pouze v říjnu a listopadu 2016!

„Whisky to je moje gusto, bez whisky mám v srdci pusto…“ a celá řada dalších již zlidovělých melodií a báječných textů dnes neodmyslitelně patří na první místo zlatého fondu českých hudebních komedií. Novinář, spisovatel, kreslíř i filmový scenárista a režisér Jiří Brdečka napsal v letech 1939 – 1940 pro časopis Ahoj na neděli seriál povídek, v němž zúročil svou zálibu v tématu Divokého západu. Dal tehdy vzniknout postavě Limonádového Joea – ideálního westmana, který místo whisky pije limonádu a přísně dbá na mravnost. V březnu roku 1944 se na jevišti divadla Větrník objevil usměvavý a čestný pistolník již jako titulní postava nové divadelní hry. Nesmrtelným se ovšem jeho pátrání po kakaové skvrně velikosti mexického dolaru stalo až díky filmovému zpracování v režii Oldřicha Lipského z roku 1964. 

Nesmrtelnou filmovou parodii v hlavních rolích s Karlem Fialou jakožto blonďatým hrdinou a Milošem Kopeckým v roli největšího zloducha neštítícího se zneuctívat nevinné dívky, která nás přivádí do arizonského městečka roku 1885, kde se všichni scházejí v místním saloonu a poslouchají arizonskou pěnici Tornado Lou, vidělo jen v kinech přes čtyři a půl miliónů diváků!  Od té doby se pravidelně objevuje na televizních obrazovkách a neméně i na divadelních prknech. Písně, které pro film nazpívali Karel Gott či Yvetta Simonová, budou mít diváci nyní možnost slyšet naživo v interpretaci našich předních herců. Westernová hudební parodie Limonádový Joe již dávno vévodí síni slávy české komedie. 

Autor

  • Jiří Brdečka
  • Jan Rychlík
  • Vlastimil Hála

Režie

Asistent režie

Dramaturg

Scéna

Hudební nastudování

Choreografie

  • Lucie Holánková

Asistent choreografie

Zvuková supervize

  • Petr Gazdík

Produkce

  • Zdeněk Helbich

Hudební spolupráce

  • Tomáš Zedek

Plakát

  • Jef Kratochvil, Tino Kratochvil, Petr Hloušek

Zbrojíř

  • Josef Jurásek

Zvuková režie

  • Milan Vorlíček

Technologická spolupráce

  • Lubomír Spáčil

Světelná režie

  • David Kachlíř

Projekce

  • Dalibor Černák a Petr Hloušek

PADOUŠI, HRDINOVÉ, FILOSOFOVÉ A TI DALŠÍ

Josef Herman 15. listopad 2016 zdroj Divadelní noviny

(…) Pro jevištní techniku a soubor Městského divadla dnes asi neexistuje neřešitelný úkol, což Gazdíkovi umožnilo zkonstruovat velkolepou podívanou plnou gagů, dokonalou do posledního kostýmního detailu. Insitně líbeznou tvář dodal titulnímu hrdinovi Lukáš Janota, postavu hraje na přesné hraně nadsázky. Ale i další postavy mají do podrobností vybudované charaktery a chování, bez toho by totiž bylo možné smát se jen pitvoření – jak časté! Výtečně, protože zcela jinak než Květa Fialová ve filmu, stvořila Tornádo Lou Ivana Vaňková, Viktor Skála vykroužil dokonale padoušského Horáce a ještě jmenujme Martina Havelku za hřmotného hloupého rančera Honestyho. Zdejší orchestr hraje výtečně a dirigent Dan Kalousek dobře lavíruje stylovou hudební směskou. (…)

 

LIMONÁDOVÝ JOE ZAVÍTAL DO MĚSTSKÉHO DIVADLA BRNO

Iva Bryndová 31. říjen 2016 zdroj www.musical.cz

(…) Limonádový Joe se představil v režii Petra Gazdíka, který se postaral i o úpravu muzikálu. (…) Před diváky Městského divadla v Brně se tak odehrává trochu jiná story inscenovaná v podobě velké muzikálové revue. Proti filmové verzi přibylo kromě jiného i několik písní, co však zůstává, je hravá parodie klasických westernů a kromě nich i dalších muzikálových představení. (…) Inscenaci je radost sledovat, příběh plynule probíhá, neobjevují se žádné prostoje, ani hluchá místa, jednotlivé vtipy skvěle rezonují. (…) Limonádový Joe Lukáše Janoty je absolutně mravně nezávadný, kladný hrdina každým coulem, dokonalý tak, až je vlastně zabedněný, a jak dokonalost, tak zabedněnost a jistou neohrabanost míchá v tak skvělém koktejlu, jak je to jen možné. Ivana Odehnalová mu v roli Winnifred výborně sekunduje. I její „čistá arizonská růže“ je postavou skrz na skrz kladnou. Na rozdíl od jiných zpracování se však nejedná o dívku naivní až hloupou, aktuální brněnská Winnifred je o něco ráznější a ženštější, než byly mnohé jiné. (…) Právě ona a Horác Viktora Skály byli při premiéře nejvýraznějšími postavami na jevišti. Viktor Skála proti některým svým kolegům sice není takový zpěvák, ovšem postava Horáce dokonalý pěvecký projev nevyžaduje. Vyžaduje dokonalý herecký projev. Je výrazná, v režii Petra Gazdíka má vypíchnutých několik scén, které mají patřit k nejvtipnějším momentům večera. (…)

 

MRAVNĚ NEZÁVADNÝ HRDINA LIMONÁDOVÝ JOE (…)

Pavla Haluzová 27. říjen 2016 zdroj www.eurozpravy.cz

(…) Do titulní role byl vhodně obsazen Kristian Pekar, jemuž role přihlouplého hezounka sedne typově na výbornou. Překvapením večera však byla Sára Milfajtová v roli krásné Winnifred. Půvabná Milfajtová dodala postavě naivní dívky větší hloubku a díky hereckému výkonu mladé herečky nebyla její Winnifred až tak naivní a hloupoučká, jak ji známe z podání Olgy Schoberové. Milfajtová nadto nadchla příjemným pěveckým projevem. Příhodně je obsazena i Ivana Vaňková jako „arizonská pěnice“ Tornado Lou, která baví jak ve scénách s doprovodem company, vystačí si ale i sama na jevišti při písni Mé zvlhlé rty. Ďábelský Horác v podání Viktora Skály je na „záporáka“ možná někdy až moc velký elegán, přesto přesvědčil. Velmi působivý je například jeho výstup s písní Včera řek mi o ní doktor s přispěním tanečnic a důmyslné stínohry za zadním prospektem scény. (…)

 

PISTOLNÍK, KTERÝ V BRNĚ MÍŘÍ NA VŠECHNY GENERACE

Luboš Mareček 24. říjen 2016 zdroj www.mestohudby.cz

Hudební komedii Limonádový Joe připravilo na muzikálové scéně Městské divadlo Brno. Na zdejší velké jeviště se tak o víkendu vrátil jeden z nejoblíbenějších poválečných hrdinů, který česká pódia brázdí už do roku 1944. Kontury nesmrtelnosti mu dal v roce 1964 geniální film, jehož repliku nyní ovšem nečekejte. Divadelní verze jednak obsahuje mnohem více písniček, ale i scénář je v některých momentech a ve finálním řešení jiný než mimořádná celuloidová verze. Nová inscenace režiséra Petra Gazdíka známý titul přetavila do rozevláté výpravné muzikálové šou, která se ke slavnému snímku nehlásí. Novinka se naopak díky originálnímu humoru a způsobu jeho používání snaží klestit cestu samozřejmě přes všechny zlidovělé hlášky k vlastní a legitimní inscenační verzi. Výsledek má ambici oslovit nejen pamětníky, pro které je abstinující westman nedotknutelnou legendou, ale také mladší generaci či zdejší muzikálové diváctvo. A Gazdík na to šel po svém. Pro ty mladší do inscenace propašoval třeba choreograficky velmi vydařenou citaci slavné Jacksonovy měsíční chůze, a to včetně názvuku písně krále popu, nebo číslo v současném tanečním stylu. (…) Aby ovšem nedošlo k mýlce. Nejde o žádný obrazoborecký přístup zásadně reinterpretující předlohu milovanou Čechy už sedmdesát let. (…) Přihlížející si dosyta užijí střílení z koltů, westernových oblečků a atmosféry Divokého západu. Jen se to tady vše děje v přiznaném zdůraznění divadelnosti. (…) K poněkud zjednodušenému a přepjatému až operetnímu herectví jistých velkolepých muzikálových produkcí vede Gazdík záměrně také ansámbl. Limonádový Joe Lukáše Janoty je oním klaďasem na první dobrou. Svého hrdinu protagonista v komickém odstupu nekomentuje, on prostě tím správňákem s averzí proti lihovinám prostě je. Nevinnost Winnifred je tady v podání Ivany Odehnalové rovnou na druhou běloskvoucí, nejde ale o banálně podanou nezkaženou blondýnku koulející infantilně očima. Potměšilost Horáce s navoskovaným knírkem, jak ho hraje Viktor Skála, je tady také násobená a hrubě obtahovaná předpisovou úskočností zloducha jakoby z filmových grotesek (…) Všichni prostě hrají s vervou bez přehnané herecké stylizace, ale s barvotiskovostí rodokapsových hrdinů. Dlužno říci, že to pospolu funguje, Gazdíkovy přimyšlené hudební či divadelní fórky inscenaci nedrobí, nepůsobí rušivě, ale naopak ji organicky tmelí. Je to způsobeno hlavně tím, že režisér správně odhadl míru zmiňovaných legračních vsuvek. (…)

 

KOŇSKÁ OPERA V BRNĚ

Peter Stoličný 24. říjen 2016 zdroj www.i-divadlo.cz

(…) Pokud se někdo těšil, že uvidí přesný přepis filmu Limonádový Joe, tak mohl být i zklamán. Protože tato inscenace šla svou koncepcí daleko za rámec, či přesněji nad rámec slavného filmu. (…) Samozřejmě, zazní tam všechny slavné písně i hlášky z filmu. Ale je toho hodně navíc. Především písně, které nemusel nikdo dopisovat. (…) A jsou to písně pro dnešního diváka neznámé a nádherné. Kdoví, proč se do filmové verze nedostaly. (…) Režisér Petr Gazdík spolu s Petrem Hlouškem, který navrhl funkční scénu a připravil animace, plně využil kukátkové jeviště s pohledem do velkého saloonu, který se v mžiku díky promítací technice a několika průhledným plochám mohl změnit na pustou prérii nebo na hřbitov. Připravenost herců, včetně zpívající a tančící company, byla zúročena do vysoce profesionálních výkonů. Velkým dílem k tomu přispívá i choreografická práce Lucie Holánkové. Není lehké hrát hlavní postavy, když má divák stále v paměti zlořáda Horáce v podání Miloše Kopeckého. Na premiéře jsme viděli zkušeného Viktora Skálu, jednoho z nejvýznamnějších protagonistů divadla. Nenapodoboval onen slavný vzor. Byl svůj a přece správně westernově zlý. (…) Jeho zajatkyní byla křehká Winnifred v podání Ivany Odehnalové. (…) I zde byla křehká, zranitelná, herecky vyspělejší než třeba byť krásná, ale tak trochu loutka, filmová Oly Schoberová. Dough Lukáše Vlčka, nebo ustaraný táta Honesty v podání Martina Havelky, to byly plnokrevné postavy „vystřižené“ neméně tak dobře jako ve slavném filmu. Dalšímu srovnání se neubrání představitelka Tornádo Lou. Divadlo i zde ukazuje, že ke zpřítomnění postavy nejsou nutné nápodoby. Takže místo skvělé filmové Květy Fialové zde zahrála Tornádo Lou Ivana Vaňková. Jedna z nejkvalitnějších hereček divadla. Energická, zlotřená i citově závislá. Nádherně vykreslená postava. (…) Na konec si nechme titulní postavu. Limonádový Joe (…) v brněnském divadelním podání Lukáše Janoty, jistě i díky režii Petra Gazdíka, dostal ještě jeden rozměr. Pohybovou grotesku, kdy jeho suverénní velikost nealkoholického ostrostřelce je „podlomena“ zakopnutím, nešikovným pohybem, který dává jeho výstupům až chaplinovský rozměr. Zesměšněná velikost. Vždyť to je vždy ideální nástroj na polechtání bránice diváků. Režisér dokázal v mnoha situacích a u více postav tento jedinečný nástroj využít. (…)

 

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací