Výkřiky do tmy
Naděžda Parmová 1. leden 2011 zdroj Úspěch
Tento výstižný překlad titulu psychologického thrilleru o sexu a lžích od současného australského dramatika Andrew Bowella je naprosto přesný. Postavy spolu komunikují, ale jeden druhého vlastně ani neposlouchá, jen si omílají své pravdy, své pocity a své lži. Přitom jde o velké věci – problémy partnerských vztahů, krize středního věku, bezdětné manželství, zrada důvěry, láska a nevěra.
Podstatu děje tvoří příběh dvou manželství, kde se partneři vymění, náhodou a neúmyslně. A jen na jednu noc. Následující dny každá postava rozebírá a hodnotí tuto situaci a to tak, že hovoří všichni čtyři na jevišti současně. Výsledkem je posílení jednoho manželství a rozpad druhého.
Shodou okolností jsem se dostala čtyři dny po brněnské premiéře na představení Lucindy Coxonové Konečně šťastná v pražském divadle ABC. A kupodivu britská autorka v hořké komedii řeší naprosto stejné problémy. I s tím textem v duetu nebo terčetu. Naprosto výstižně říká hrdinka Kitty (Veronika Gajerová): „Tohle má být můj život? Tenhle přiblblej zmatek plnej nedorozumění? To má být ono?!“
V současné vyspělé západní společnosti nastaly stejné problémy – země a ani kontinent nerozhoduje. Rodina ztrácí soudržnost, možnost spolehnout se jeden na druhého, problémy s dětmi. Buď je nemáme vůbec, a když máme, není na ně čas. Někdy k tomu přistupují ještě problémy se stárnoucími rodiči.
V obou hrách jsou ženy manažerky nebo podnikatelky. Volný čas vyplňují planými večírky s přáteli, kde řeší zase jen rozpady vztahů svých přátel. Hra Výkřiky do tmy je současná, nejlépe napsaná inscenace o vztazích, které nás vzrušují, ničí a přitom provází život každého člověka.
Režii hry si nenechal ujít Stanislav Moša, nový překlad je z pera Jiřího Záviše. Není zde hlavních a vedlejších rolí, vlastně všechny jsou hlavní. Čtveřici ve dvou manželstvích představují Petr Štěpán a Pavla Vitázková, Viktor Skála a Markéta Sedláčková. Dále uvidíme Lenku Janíkovou, Martina Havelku, Evu Ventrubovou, Roberta Jíchu a další.
Máte-li chuť se zasmát i vážně zamyslet, jsou tu pro vás Výkřiky do tmy.
BRNĚNSKÉ VÝKŘIKY DO TMY UKÁŽOU, JAK ZRUČNĚ SI LIDÉ UBLIŽUJÍ
Jana Soukupová 3. listopad 2011 zdroj MF Dnes
O plnohodnotný divadelní zážitek se v Městském zasloužil text hraný po smyslu, dokonalé herecké ztvárnění, funkční scéna Jaroslava Milfajta i kostýmy Andrey Kučerové, které pomáhají člověku zorientovat se v ději, a samozřejmě hlavně režijní výklad, který příběh poctí a nezesměšňuje ho.
Stanislav Moša odvedl tradiční režijní práci a hlavní herecké hvězdy souboru Petr Štěpán, Viktor Skála, Markéta Sedláčková, Pavla Vitázková, Martin Havelka i další zahráli své postavy naplno a s citem.
Cenami ověnčený film podle Bovellova scénáře Lantana, který zpracovával příběh týchž postav jako Výkřiky do tmy, má se hrou na scéně Městského divadla Brno společné bonusy až krutého, ale velmi pravděpodobného zobrazení naší neschopnosti porozumět druhému a velmi zručné schopnosti působit si navzájem bolest.
Když většina diváků zjistila, že představení bude opravdu taková "depka", jako by jim "hračky spadly do kanálu". Ovšem když si člověk spočítá, kolika z nich se asi osobně (do)týkaly scény z představení, ať už lhaní či zahýbání partnerovi, nezodpovědný přístup k sobě navzájem či nutkání ublížit druhému, pak je na místě říct, že toto bylo opravdu "divadlo světa", theatrum mundi. Jen se, přátelé, dívejte. Tohle jste vy. To jsme my. A tak to má v divadle být.
