červen 17/18

Vážení divadelní přátelé,

mám rád science fiction. Knihy, filmy i vlastní představy. Spousta chytrých lidí vytváří díky své kreativitě naši fiktivní a mnohdy i možnou budoucnost. Rád sleduju jejich bujnou fantazii zpovzdálí a s přesvědčením, že se mě to z valné části, a obzvlášť v těch jejich nejkatastrofičtějších vizích, nikdy nedotkne.

 A ono ouha... den za dnem jsem konfrontován se skutečnostmi, o nichž jsem ani ve zlém snu nepředpokládal, že mě někdy doženou.

Celý život se zaobírám uměním, které vzniká z lidské osobnostní jedinečnosti, talentu, originality, intuice, vzdělání a hlubokého vědomí  všech těch nejroztodivnějších souvislostí vytvářejících naši civilizaci. Jsem přesvědčen, že to, co nakonec v této oblasti vzniká, se nedá chladně vypočítat, a proto se omlouvám za skepsi, kterou pociťuju vůči celosvětové obecné tendenci vše podřizovat umělé inteligenci.

Když dělala má dcera přijímací zkoušky na gymnasium, šli jsme se v tentýž den odpoledne podívat na to, jak dopadla. A výsledky jsme si mohli na nástěnce přečíst a nikdo už na něm nic nezměnil. Uplynulo dvacet let a já se zeptal jedné své známé na to, jak dopadl při podobných přijímačkách její syn. Zeptal jsem se jí tři dny poté, co na těch přijímačkách byl. Nevěřícně si mě změřila, jako jestli jsem tu nepřistál někde z Marsu, a řekla mi, že se to dozví až tak za čtrnáct dní, protože to zpracovává počítač. A pak jsem se z médií dozvěděl, že ty výsledky nelze hned tak použít, neboť došlo při zadání jedné úlohy k chybě... zjistil jsem si, co to bylo za chybu a to jsem se teprve vyděsil. Domníval jsem se, že u těch, kteří mohou studovat je hodnocena jejich inteligence, kreativita, originalita a jiné druhy talentu. Ona chyba však spočívala v zadání, při němž měli uchazeči správně spočítat v kořenu slova "rozběhla" počet hlásek!!! Tak nevím, kdo sem spadl z Marsu...

Na celém světě si dnes děti pletou normální popovídání si s dobrým kamarádem s hromadnou korespondencí se spoustou známých-neznámých a časem podle mě nezbytně oslepnou, nebo přinejmenším zblbnou ze všech těch «nevinných » počítačových her... gangy z Afriky lžou nešťastným ženám lásku, v Japonsku randí chlapi s virtuálníma holkama a do Prahy přijela Sophia, první robot na světě se státním občanstvím...  atd., atd., atd...

Tak to vypadá, že nemám rád počítače, internet a umělou inteligenci. Není tomu tak. Mám k tomu úctu a rád to všechno využívám. S nadšením například hraju se svým počítačem šachy a vím, jak se skrze něj mohu rychle dostat k potřebným informacím. Obdivuju využití počítačové techniky ve zdravotnictví a v mnoha dalších oborech. Vím však taky, že je to s ní jako s ohněm. "Skvělý sluha, ale špatný pán..." A samozřejmě vím, že právě proto je třeba se jí děsit. 

Vzpomínám si, jak jsem s jistým opovržením na studiích poslouchal jednoho kolegu, budoucího režiséra, který nadšeně viděl svou práci v divadle právě v počítačích a moderních technikách. Tvrdil, že živé herce nahradí hologramy, které ho budou poslouchat na slovo...

Nuž, než se tak stane, přijďte si k nám užít svého divadla se zatraceně dobrými a hlavně živými herci.

V úctě

za všechny kolegy z Městského divadla Brno

Stanislav Moša 1. 6. 2018
Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací