Vážení divadelní přátelé,

MEZINÁRODNÍ DEN DIVADLA slaví od 27. března 1961 celá mezinárodní divadelní obec. Při této příležitosti jsou organizovány různé národní i mezinárodní divadelní akce a k nejvýznamnějším z nich patří Mezinárodní poselství, jejímž autorem se z podnětu Mezinárodního divadelního institutu stane každoročně jedna z celosvětově významných divadelních osobností. První provolání napsal začátkem 60. let Jean Cocteau. V roce 1994 byl jeho autorem dramatik Václav Havel, do té doby se vystřídali například Arthur Miller, Peter Brook, Pablo Neruda, Luchino Visconti, Eugene Ionesco, Kirill Lavrov, Edward Albee a Judi Dench.

Autorem letošního prohlášení je Anatolij Vasiljev, jeden z nejvýznamnějších evropských režisérů a pedagogů své generace, který se narodil 4. května 1942 v Rusku. Uznání si vysloužil jako absolvent režie na GITISu již svou prací pro divadlo MCHAT, v moskevském Činoherním divadle K. S. Stanislavského a v Divadle Na Tagance. Mezinárodní věhlas pak získal díky inscenacím uvedeným v Comédie Francaise, v Římě, v Avignonu, v Budapešti a ve Výmaru.

V Moskvě založil svou divadelní školu (Vasiljevovo Studio), která se v květnu 2001  v Moskvě stěhuje na třídu Sretenka do nové budovy, postavené dle plánů Vasiljeva a jeho kolegů: sestává ze dvou scén (Manege a Globe). Její velká skleněná okna měla evokovat atmosféru umělecké laboratoře, o níž Vasiljev usiloval. V r. 2006 po konfliktu s moskevskými správními orgány Vasiljev svou Školu opustil a přesunul se do Evropy: pracoval mj. v Paříži, Lyonu a Londýně. O tři roky později byl přizván ředitelem moskevského Velkého divadla/Bolšoj těatru  k nastudování adaptace „Dona Giovanniho“. Další svou práci realizuje v Benátkách a ve Vroclavi. Patří k nejoriginálnějším osobnostem současného, nejen ruského divadla.

Ve svém poselství píše:

Potřebujeme divadlo?

Táží se tisíce zhrzených divadelníků a milióny znuděných diváků.

K čemu nám je?

V této době, kdy jeviště je tak nicotné v porovnání s prostranstvími měst a územími států, na nichž se odehrávají skutečné tragédie v reálném životě.

Co pro nás znamená?

Pozlacené portály, sametová křesla, omšelé kulisy, patetické hlasy
- anebo naopak: černé boxy zbrocené blátem a krví s klubkem zmítajících se nahých těl.

Co nám může říci?

Všecko!
Divadlo může říci všecko. Jak žijí bohové na nebesích a jak živoří trestanci v podzemních kobkách. Jak vášeň povznáší a láska ničí. Jak je dobrý člověk k nepotřebě a vládne švindl, jak žijí lidé ve svých příbytcích a děti v uprchlických táborech a jak se navracejí do pouště, připraveni o své nejbližší. Divadlo může mluvit o všem.

Divadlo bylo a vždycky bude.

A teď, v rozmezí posledních padesáti, sedmdesáti let je ho třeba obzvlášť. Ze všech živých umění totiž jedině na divadle platí: od úst k ústům, z očí do očí, od gesta ke gestu, od doteku k doteku, od těla k tělu. Nepotřebuje prostředníka, člověka od člověka dělí jen průzračná vrstva světla – nezná jih ani sever, východ ani západ – nic než světlo proudící ze všech světových stran, volně dostupné každému – nepříteli i příteli.

Potřebujeme mnohotvárné divadlo.

A ze všech jeho četných a rozmanitých forem nejvíce ty archaické. Divadlo rituálních forem není protipólem divadla civilizovaných národů. Světská kultura se vyčerpává, tzv. kulturní informace nahrazuje prostou autentickou podstatu jevů a kontakt s ní.

Ale divadlo je otevřené. A vstup je volný.

K čertu s chytrou elektronikou, mobily a komputery! – Jděte do divadla, obsaďte přízemí i balkony, zaposlouchejte se do slov a zahleďte se do živých obrazů – před vámi je divadlo! Nepohrdejte jím a neignorujte ho ve svém uspěchaném životě.

Potřebujeme každé divadlo.

Jediné divadlo nepotřebujeme: divadlo politických her, divadlo politických intrik, divadlo politiků, divadlo politiky. Divadlo každodenního teroru – individuálního i masového, divadlo s mrtvolami a krví na náměstích a v ulicích metropolí i vzdálených provincií, divadlo rozehrávané mezi náboženstvími a národnostmi.

Anatolij VASILJEV
(Přeložila Vlasta Smoláková.)

 

            …Mezinárodní den divadla je jednou v roce, ale v divadlech se odehrávají svátky zázraků mezilidské komunikace každodenně…! Na shledanou tedy při svátcích dobrého divadla se s vámi u nás za všechny své kolegy těší 

Stanislav Moša 1. 4. 2016
Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací