květen 13/14

Vážení divadelní přátelé,

                

                     od roku 1961 obyvatelé naší planety slaví každoročně 27. března MEZINÁRODNÍ DEN DIVADLA. Při této příležitosti se organizují různé národní i mezinárodní divadelní akce. Tou naší bylo rozšíření „Chodníku slávy“ před naším divadlem na Lidické ulici, (blíže na jiném místě tohoto časopisu). V každém roce je z podnětu Mezinárodního divadelního institutu vybrána světově proslulá divadelní osobnost, která se stává autorem Mezinárodního poselství. (První provolání napsal začátkem 60. let Jean Cocteau. V roce 1994 byl jeho autorem dramatik Václav Havel.)

                V letošním roce se jeho autorem stal Brett Bailey, jihoafrický dramatik, výtvarník, režisér, autor uměleckých instalací a umělecký ředitel THIRD WORLD BUNFIGHT. Působil v Jižní Africe, Zimbabwe, Ugandě, Haiti, Demokratické republice Kongo, ve Spojeném království a Evropě.

                 Jeho práce se uváděly v Evropě (zejména na významných festivalech jako např. Holland festival, Wiener Festwochen ad.), Austrálii a Africe, a byly oceněny četnými uznáními, včetně Zlaté medaile za scénické návrhy na Pražském Quadriennale 2007. Byl předsedou mezinárodní poroty Pražského Quadriennale 2011 a členem poroty soutěže „Music Theatre Now“ (Hudební divadlo dnes), pořádané Mezinárodním divadelním ústavem – ITI International Theatre Institute v březnu 2013. Režíroval zahajovací ceremoniál Světové konference o umění a  kultuře v Johannesburgu (2009) a v letech 2006-2009 připravoval zahajovací představení pro Mezinárodní festival umění v Harare. V letech 2008-2011 byl kurátorem  jediného veřejného uměleckého festivalu v Jižní Africe Infecting the City, pořádaného v Kapském Městě.

                 Zde je jeho poselství: (text uvádíme v překladu Dagmar Steinové)

„ V každé společnosti lidé touží se vyjadřovat.“

     „ Pod stromy v malých vesničkách i na nejmodernějších jevištích světových metropolí, ve školních dvoranách i v chrámech, ve slumech, v komunitních centrech, na městských tržištích a ve sklepeních uprostřed velkoměst se lidé scházejí, aby komunikovali v pomíjivém světě divadla, ve světě, který si vytváříme, abychom tělem, dechem a hlasem vyjádřili veškerou lidskou složitost, rozmanitost a zranitelnost.

Scházíme se, abychom plakali, vzpomínali, abychom přemýšleli, abychom se učili, abychom něco prohlašovali a dali průchod své fantazii. Setkáváme se, abychom obdivovali technické dovednosti a zároveň ztělesnili božstva. Zadržujeme náš kolektivní dech v údivu nad naší schopností vnímat a tvořit krásu, nad mírou našeho soucitu i naší obludnosti. Pospolitost nám dodává energii a moc. Můžeme oslavovat bohatství našich různých kultur a zrušit hranice, jež nás rozdělují.

V každé společnosti lidé touží se vyjadřovat. Protože se ten pocit zrodil ze společenství, používá masky a kostýmy našich rozmanitých tradic. Ten pocit si osedlal naše jazyky, naše rytmy a naše gesta a dokáže vytvářet v našem středu jistý prostor.

A my, umělci, kteří pracujeme s tímto prastarým uměním, musíme s jeho pomocí zasáhnout lidská srdce a ovlivnit naše myšlení, musíme použít i naše těla, abychom odhalili skutečnost v celé její pozemskosti a třpytivé tajuplnosti.

Ovšem v době, kdy miliony lidí bojují o přežití, kdy miliony trpí pod nadvládou utlačovatelských režimů a dravého kapitalismu, kdy miliony prchají před střety, před utrpením, v době, kdy tajné služby narušují naše soukromí a všepřítomné vlády cenzurují naše slova, v době, kdy lesy jsou ničeny a živočišné druhy vybíjeny, kdy jsou oceány otráveny, – co máme odhalit?

Ve světě nerovné moci, kdy všelijaké hegemonie se snaží nás přesvědčit, že jeden národ, jedna rasa, jedno pohlaví, jedna sexuální preference, jedno náboženství, jedna ideologie, jeden kulturní rámec je lepší než všechny ostatní, můžeme ospravedlnit požadavek, aby umění nebylo spoutáno společenskými požadavky?

Máme se my, umělci pracující v arénách a na jevištích, podřídit sterilizujícím požadavkům trhu nebo máme použít naši sílu a zajistit si místo v srdcích a myslích lidí, svolávat lidi k sobě, inspirovat je, okouzlovat, informovat je a vytvořit svět naděje a otevřené, upřímné spolupráce?“

             Na shledanou ve vašem Městském divadle Brno při společném prožívání divadelního dialogu za všechny jeho členy a spolupracovníky se těší

 

                 Stanislav Moša

 

Stanislav Moša 1. 5. 2014
Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací