listopad 17/18

Vážení divadelní přátelé,

v měsíci prosinci budeme na naší Hudební scéně znovu uvádět onen nádherný pohádkový muzikál Mary Poppins určený tzv. pro celou rodinu. „Pro celou rodinu…“ znamená, že i pro rodiče a rodiče rodičů, tedy babičky a dědečky, a nejenom malé děti. Taky vlastně můžu říct „pro rodiče s dětmi“. Pohádka a pro dospělé? …Onehdy mi jeden inženýr vyprávěl o svém příteli, taky inženýrovi, jak nešťastně mručel, že musí se svými dětmi z donucení (!) jít na tu muzikálovou pohádku Mary Poppins a jak mu hned poté sděloval své nadšení z úžasného zážitku se slovy: „Užili jsme si všichni. Děti i já. Každý jsme si v tom našli něco svého! Klidně bych šel znovu…“

Asi jste si všimli, že nepořádáme ta speciální dopolední představení pro školy. Má to hned několik důvodů. I když jsem mnohokrát slyšel tezi, že si těmito představeními divadla vychovávají své budoucí diváky, jsem přesvědčen, že opak je pravdou. K divadelnímu zážitku totiž neodmyslitelně patří individuální koncentrovaná pozornost. A to je právě to, čeho se dítě při hromadné návštěvě divadla jen stěží dočká. Mnozí přátelé se mi v dospělosti svěřovali, že právě ten hrůzný zážitek z hromadné školní návštěvy divadla je navždy natolik znechutil, že právě proto do divadla vůbec nechodí… Vzpomínám, stejně jako většina kolegů, na ta dopolední školní představení s hořkou příchutí z nekonečných smutných zážitků, o kterých by mohla být sepsána velmi tlustá kniha. Starší kolegové vzpomínali na svá pohádková představení v Divadle na Brněnském výstavišti zcela nepohádkově. Nejlepší prý bylo hrát rytíře v brnění, nebo stát blízko u portálu, aby se člověk-herec mohl účinně krýt před skobičkami a kuličkami střílenými z praků, či v lepším případě papírovými kuličkami plivanými z rozebraných pentelek. Různě staří školáci se nahrnuli do divadelních sedadel a nedbajíce nekončících rozličných vyhrůžek svých nešťastných kantorů a kantorek v absolutní početní převaze nad různými autoritami pak plnými doušky využívali nezvyklé situace, kterou se stala prostá tma v sále. Jedna kolegyně vzpomínala na situaci, která už byla dále natolik nezvládnutelná, že přerušila hru a pohrozila školákům, že jestliže se neuklidní, ukončí ona i její kolegové představení. Odpovědí jí bylo mohutné a sborové „Hurá!“. Naše divadlo se po podobných zkušenostech rozhodlo s tímto typem představení skoncovat. Poslední příslovečnou kapkou se v roce 1995 stalo fyzické napadení nebohé mladé herečky v roli Popelky, kterou jeden z nezřízených školáků nakopl do zadnice…

Abychom zcela nepřestali hrát pro dětské publikum, využil jsem tehdy setkání zástupců ředitelů všech základních škol v Brně a vybaven nádhernými zážitky z divadelního Londýna, kde v adventním čase pořádají divadla speciální představení pro předpřipravené dětské publikum nebo pro rodiče s dětmi, jsem před ně předstoupil s následujícím návrhem. Za dětmi přijdeme do školy ještě před představením, vysvětlíme jim, co to divadlo vůbec je, co je v něm čeká a pak je ještě u nás v divadle před začátkem provedeme budovou a po představení ještě může následovat beseda. A protože moje babička říkávala, že dopoledne se chodí na pole a za kulturou až potom, navrhl jsem, že pro ně budeme hrát odpoledne či v podvečer. Zástupců ředitelů brněnských základních škol tam tenkrát bylo hodně přes stovku… Vyslechli mě a poměrně rychle mi vysvětlili, proč to z mnoha důvodů není možné.

Pochopil jsem je taky docela rychle a od té doby raději hrajeme odpolední a podvečerní představení pro rodiče s dětmi. Dítě tak navštíví představení se svými nejbližšími, má tu nejlepší péči a může se vskutku naplno koncentrovat tak, jak je to pro vnímání divadelního zázraku nutné.

V Bibli se v Knize Matoušově píše: „Nechte maličkých přijíti ke mně, nebraňte jim…“. Často jsem tázán, kdy je u dětí nejvhodnější věk pro návštěvu divadla. Samozřejmě záleží na letoře každého z nich, ale z letitých zkušeností dobře vím, že i tříleté dítě na klíně svého rodiče může být plně šťastným divákem, které se do divadla bude po celý svůj život rádo vracet.

Mary Poppins na konci prosince z našeho divadla znovu na pár let odletí. Nenechte sobě ani svým dětem ujít příležitost potěšit se tímto mimořádným představením. Nebo nějakým jiným…

(A vězte, prosím, že o tom nepíšu, abych naší Mary udělal reklamu. Je už totiž z velké části vyprodaná.)

Na shledanou s Vámi i vašimi dětmi se při divadelních svátcích těší 

Stanislav Moša 1. 11. 2017
Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací