prosinec 13/14

Vážení divadelní přátelé,

                v letošním roce nám vánoční svátky, loučení se se starým rokem a vítání nového přinesou neobvyklou spoustu volných dnů. A s tím souvisí základní otázka, kterou si zajisté klade každý: „Jak užitečně a zároveň krásně toho času využít?“ Přece nelze podlehnout dnes již dlouholetému rituálu, který nám nabízejí všechny ty nejroztodivnější televizní stanice, a nechat je běžet podobně jako teče voda z kohoutku, a zhlédnout všechny ty „zaručeně vánoční“ Mrazíky apod.

Člověk si za svou existenci vymyslel nepřebernou řadu činností někdy proto, aby se kvalitně bavil, jindy zase proto, aby jen tak zabíjel čas… (Strašné slovní spojení a ještě hrůzostrašnější lidská činnost – „zabíjení času!“. Nechci však být moralistou a tvrdit, že třeba já sám nikdy nepotřebuju jen tak lelkovat, byť si vzpomínám na snad jediné mé dětské trauma, se kterým jsem neustále obtěžoval svou maminku, kdy jsem u ní žadonil o odpověď na otázku: „Co mám, prosím Tě dělat, když se zrovna teď tak strašlivě nudím!“ Nuda byl můj úhlavní raný dětský nepřítel, kterého jsem až posléze dokázal porazit četbou. I když dnes už dobře vím, že ono prosté lelkování je v pořádku i z hlediska osobní duševní a fyzické hygieny a že ke kvalitnímu životu patří.

Lidská bytost obvykle touží po rozličných zážitcích, ráda střídá maximální klid (třeba spánek, který byl m.j. v jednom sociologickém průzkumu označen za nejvýznamnější lidský fyzický požitek – např. sex skončil až na 4. místě…) s maximální adrenalinovou aktivitou. A mezi těmito extrémy leží všechny ty činnosti, které se nám ze všech možných stran nabízejí. A kouzelné na nich všech je to, že ani jednomu z nich nelze holdovat nekonečně! Nelze nekonečně spát a nekonečně jíst a nekonečně sportovat atd. atd.! I proto nelze ani jeden z nich naordinovat jako ten nejvýznamnější a nejdůležitější a nejvíce potřebný. Vždyť, jak říkal moudrý Sokrates: „Nejdůležitější věcí ze všech věcí je míra těch věcí.“ Možná se dá ode mě očekávat, že to bude právě divadlo, které označím za tu nejkrásnější lidskou zábavu, ale to bych lhal. Patří zajisté mezi ty nejstarší a nejkvalitnější lidské zábavy, je dokonce označováno za biologickou potřebu člověka, ale znovu i zde platí to, že zábava v lidském životě nemůže a ani nesmí být jednostranná a má být co možná nejkomplexnější, co nejpestřejší a má se navíc vždy odehrávat na humánní bázi.

Česky řečeno, nikdy bychom se neměli bavit nad tím, co činí kohokoliv jakkoliv nešťastným. To jsou třeba karty, nebo jiný hazard – tedy zábava, která skutečně „zabíjí čas“ a přitom při ní ti, kteří vyhrávají, ničí ty, kteří musí zákonitě prohrávat. (Nemluvím o desetníkovém mariáši apod.) Obdobně zlá zábava pak spočívá třeba v pomlouvání těch druhých a při ní už nevyhrává vůbec nikdo. Doporučuju naslouchat těm, kteří mají zkušenosti a vědí, že např. jednou z těch nejlepších zábav je učení se – třeba cizím jazykům… A když mají pro ten jeden den už „dost naučeno“, jdou třeba na koncert, nebo do divadla, nebo aktivně sportují, atp. Kvalitní zábavu charakterizuje aktuální zaujetí z probíhajícího zážitku i pocit racionálního i emocionálního naplnění po něm.  

                A o Vánocích je dobré si připomenout i ono lidské konání, které ani za zábavu nelze považovat, něco, co činí naše životy skutečně smysluplnými, a to je láska. Láska k našim bližním, která se projevuje na nekonečně mnoha úrovních i včetně té, že čas, který bychom jinak třeba „zabíjeli“, věnujeme plnohodnotně těm, které máme rádi. Nepromarněný dar života každého z nás je vizitkou našeho moudrého rozhodování jak nakládat s časem nám vyměřeným – vždyť žijeme jen jednou, a to definitivně!

Za všechny své kolegy v Městském divadle Brno přeji Vám i Vašim blízkým nádherně dlouhé a pro bohatství zážitků nezapomenutelné svátky vánoční i šťastný nový rok! 

 

 

Stanislav Moša 2. 12. 2013
Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací