září 19/20

Vážení divadelní přátelé,

          onehdy jsme si s kamarádem poměrně dlouho povídali na téma, které se týkalo jedné z našich inscenací: „poznatelné versus nepoznatelné…“ A oba jsme se nakonec shodli, že je poctivé mlčet, pokud nejsme zcela přesvědčeni o tom, jak se věci mají. To znamená, že i když mohu například věřit v nesmrtelnost duše, nemůžu o tom podat osobní svědectví. Teprve později jsem si uvědomil, že toto naše mudrování je v souladu s tím, co kdysi napsal rakouský filosof Ludwig Wittgenstein: „Řadu oblastí života (snad nejdůležitějších) musí věda (je-li poctivá) přejít mlčením, ačkoliv se jedná právě o ty nejzajímavější, a tedy ty, o kterých mluvit chceme…“.

          Jsme-li poctiví… užíváme-li jazyk k tomu, abychom formulovali co nejpřesněji stav věcí běžných i těch komplikovanějších, můžeme snáze dosáhnout obecného porozumění, kterého se nám lidem, a to nejenom v naší době, krajně nedostává. Jak jinak by bylo možné, aby o nespočtu věcí zcela zřejmých bylo možno tvrdit, že vůbec neexistovaly, jak to například tvrdí ti, kteří popírají holokaust? V této souvislosti si nemohu nevzpomenout na onu obludnou Berlínskou zeď, která byla jak faktickou, tak i pomyslnou hranicí mezi desítkami miliónů lidí, kteří byť měli za mateřštinu řeč stejnou, tak stejné myšlenky formulovali naschvál jinak. Jedna myšlenka, dva rozdílné výklady a to naschvál! Samozřejmě, že tato nemorálnost sloužící obvykle cílům různých zvrácených ideologií otevírá Pandořinu skříňku, z níž se pak, je-li jednou dovoleno říkat nesmysly, řinou celé zástupy „pravd“ o tom, o čem nemohou jejich nositelé podat svá osobní svědectví.

          Jak jsem se mnohokrát přesvědčil, dramatikovo dílo snese mnoho výkladů, a přitom jeho hlavní sdělení, jeho myšlenkové a mravní poslání zůstává v případě, že se mu tvůrci inscenace zcela nezpronevěří, stále stejné. Když si v našem divadle vybereme k jevištní realizaci dílo např. Williama Shakespeara, víme, čeho chceme v takto veřejně realizovaném dialogu s naším obecenstvem skrze divadelní představení dosáhnout. A máme radost, že k tomu můžeme využít geniální myšlení autora, který tak nádherně a bez účelových lží (!) pojmenoval svět kolem nás, a to i přesto, že zemřel před více než čtyřmi stoletími…

          Otevíráme novou divadelní sezónu 2019/2010 s radostným přesvědčením, že témata, o kterých vám budeme hrát, jsou nejenom atraktivní, zajímavá a v nových inscenacích i v mnohém nová, ale především jejich tvůrci poctivě uchopená ve smyslu jiných slov Ludwiga Witgensteina, jimiž uzavírá své monumentální dílo „Traktát“: „O čem nemůžeme mluvit, o tom musíme mlčet!“. Ó, jak by bylo blaze na světě, kdyby tak činili všichni…!

 

          Těšíme se s vámi v nové divadelní sezóně na shledanou při všech našich nových premiérách, a to nejenom proto, že máme mnoho o čem, proč a jak mluvit! Za všechny kolegy

Stanislav Moša 1. 9. 2019
Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací