muzikál o síle tradic, o láskách i nenávisti - o lidech
Světoznámý muzikál tvůrců věhlasných jmen, který od své triumfální premiéry v New Yorku patří k nejhranějším a nejpopulárnějším titulům žánru, vznikl na základě povídky Šoloma Alejchema Tovje vdává dcery. Úspěchy slaví nejen díky nádherným melodiím, ale zejména kvůli mimořádně humánní podstatě díla. Děj tvoří zdánlivě prosté, humorné i jímavé líčení života židovských obyvatel malého městečka v carském Rusku. Chudý mlékař Tovje, kterého příroda obdařila hned pěti dcerami, žije se svou ženou Golde bohabojně a v přísném dodržování tradic. Dcery rostou, zamilovávají se a vdávají po vůli i proti vůli rodičů - a tradice se porušují. Příběh by byl bezmála idylický, nebýt pogromů, které zčistajasna udeří… Šumař na střeše, jehož název je inspirován motivem z Chagallova obrazu, je hra plná lidskosti, vtipu, optimismu, naděje a životadárné síly. Je o víře v opravdové hodnoty a v člověka, kterého lze zdeptat, ne však zničit.
Režie: Dodo Gombár
Libreto: Joseph Stein
Hudba: Jerry Bock
Texty písní: Sheldon Harnick
Překlad: Pavel Šrut
Choreografie: Silvia Beláková
Dramaturgie: Jana Kafková
Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Kamila Polívková
Hudební spolupráce: Richard Dvořák
Asistent režie: Rostislav Marek
Hrají: Dušan Sitek, Helena Čermáková, Petra Hřebíčková, Petra Domžalová, Tereza Matasyo, Klára Mikulková, Pavla Gajdošíková, Milena Marcilisová, Gustav Řezníček, Radovan Král, Zdeněk Julina, Ivan Řehák, Pavel Leicman, Rostislav Marek, Radoslav Šopík a další
Délka představení: 03:15 min.
Muzikál Šumař na střeše vznikl v kvasu nových uměleckých tendencí neklidných šedesátých let dvacátého století. Byla to doba, kdy tisíce Američanů demonstrovalo proti válce ve Vietnamu, doba, ve které se začali hlásit o slovo černí i bílí bojovníci za občanská práva, doba, kdy broadwayskou produkci zasáhla mohutná vlna emocí a humanistických a pacifistických myšlenek.
V úsilí umělecky ztvárňovat nové obsahy a hlouběji zachycovat cítění lidí, jejich postoje a nová očekávání, začali i muzikáloví tvůrci pracovat s novými či doposud málo využívanými výrazovými prostředky, tématy a žánry. Vedle množství průměrných i slabších kusů tak vznikla řada významných a progresivních novinek, spojujících kvalitu ověřeného s odvahou a novátorstvím. Nejde již jen o pouhou zábavu a lehčí múzu, ale o naléhavou výpověď. Lze mluvit o novém zlatém věku amerického muzikálu.
Právě tehdy spojilo své síly několik znamenitých osobností - libretista Joseph Stein, skladatel Jerry Bock a textař Sheldon Harnick a dali světu muzikál Šumař na střeše. Stejný podíl na zdaru a věhlasu díla měl rovněž režisér a choreograf v jedné osobě - Jerome Robbins. Inspirací a předlohou k muzikálu byl autorům povídkový cyklus "Tovje vdává dcery", dílo klasika jidiš literatury, ruského židovského prozaika Šoloma Alejchema.
Tak vznikla dramatizace části předlohy, nová originální muzikálová adaptace, v níž některé motivy a postavy jsou totožné, jiné jsou dopsány či přetvořeny. Děj je zredukován a zhuštěn. Metaforický název díla si autoři vypůjčili z fantaskního motivu obrazu jiného vynikajícího židovského umělce ruského původu, slavného malíře Marca Chagalla, jenž podobně jako Šolom Alejchem odešel ze své vlasti a velkou část svého života prožil v New Yorku.
Šumař na střeše byl pro čtveřici jeho tvůrců i upřímným vyznáním - věnování díla je adresováno: Našim otcům. Hudba Jerryho Bocka je zajímavou kombinací etnických prvků východoevropského židovského folklóru, tradiční ruské taneční písně a charakteristických melodií americké pop-music. Šumař na střeše jednoznačně patří mezi to nejlepší, co se na poli muzikálové tvorby urodilo. Uchovává si moudrost předlohy i její hluboké humanistické poselství, je znamenitou a vyváženou syntézou krásných písní, tanců, poezie, člověčiny, humoru i ironie. Není v něm ani špetka povrchní líbivosti.
Světová premiéra Šumaře na střeše se konala v roce 1964 v Imperial Theatre na Broadwayi s hvězdnými Zero Mostelem a Marií Karnilovou v rolích Tovjeho a Goldy. Autoři i představitelé obdrželi v dosavadní historii amerického muzikálu vůbec největší počet ocenění - celkem devět cen Tony. Newyorský Drama Critic Circle vyznamenal hru jako nejlepší muzikál sezóny. Rekordní byl i počet repríz, jichž bylo 3242 a Šumař na střeše tak předstihl do té doby vedoucí Hello, Dolly! V roce 1971 byla natočena filmová verze díla, která získala rovněž tři ceny Akademie.
Na české scéně se muzikál poprvé objevil 21.2.1968 v Národním divadle v Praze v režii Václava Špidly v překladu Františka Vrby a Zdeňka Nerušila. Postavy Tovjeho a Goldy ztvárnili Ladislav Pešek a Marie Vášová. Od té doby se hrál v Brně, Plzni, Českých Budějovicích, Ostravě, v Praze, Mostě, Pardubicích a také Zlíně.
Šumař na střeše uchvátil diváky celého světa. Univerzální téma má nesmírný přesah, komunikuje s celým světem bez ohledu na prostředí, národnost, rasu a náboženskou či politickou příslušnost. Lásku, běžné rodinné radosti i strasti, ale i existenční starosti, ohrožení a příkoří zná lidstvo co svět světem stojí. I lpění na osvědčených zvyklostech a obavy ze všeho nového jsou typické pro lidský rod. Stejně tak jako nenávist a nesnášenlivost... Nejpodstatnější je ale naděje. Naději potřebuje každý. Nehmatatelnou, nemateriální, iracionální a zároveň nejcennější a poslední věc, která někdy zbývá. Světlo, které září - třeba daleko, ale k němuž člověk touží doputovat, stejně jako trpce zkoušení obyvatelé Anatěvky.
V Šumaři na střeše je uložena hluboká pravda o člověku a hodnotách, které je třeba stále uchovávat a chránit. A snad i přiučit se vlastnostem hrdinů příběhu - houževnatosti, pokoře, ale i sebeúctě.
(Z programu Městského divadla Zlín)
Z recenzí:
Na zlínské střeše se usadil skvělý Šumař
... Vrchol vlastních tvůrčích sil mohou v Šumaři potvrzovat Dušan Sitek a Helena Čermáková. Jejich výkon patří k těm, které bez uzardění je možné nazvat znamenitými. Šumař na střeše na scéně Jaroslava Milfajta a v kostýmech Kamily Polívkové je ovšem velkou příležitostí i pro představitele vedlejších postav. Těch je bez tanečních a pěveckých specialistů na jevišti skoro třicet, přesto se z nich vylupují další zaznamenáníhodné výkony. Ze společenství vsi Anatěvka jasně vystupují Petra Hřebíčková a Petra Domžalová jako Tovjeho dcery, Milena Marcilisová v roli dohazovačky Jente. Z mužských postav pak alespoň zmínka o krejčím Motlovi Gustava Řezníčka, studentu Perčikovi Radovana Krále, řezníkovi Lajzr Volfovi Zdeňka Juliny a o Mendlovi Rostislava Marka. V titulní, tanečně-pantomimicky pojaté postavě září Tereza Jakubíková... Šumaře na střeše doporučuji nevynechat...
J. P. Kříž, Právo, 7.10.2004
To nejlepší na konec
... Inscenace je pokorná, bez výstředností. Nejavantgardnějším prvkem je zde postava Šumaře, jakéhosi genia loci, kterého fascinující taneční pantomimu ztělesňuje Tereza Jakubíková. Režisér přesně chápe, co si muzikál žádá: precizní hudební nastudování, rozpracování jednotlivých hudebních a tanečních čísel, prolínání hudební a jevištní logiky... Navíc se Gombárovi podařilo najít tu správnou míru angažovanosti, takže problémy mlíkaře Tovjeho okolo vdavek jeho dcer jednoduše neshazuje, ale zároveň nás nezastrašuje zbytečným patosem. Ideálně kombinuje vážné a komické. Sentimentální úsměv nad ztraceným světem malebné vesnice, kde mladé dívky musí bojovat o to, aby si mohly zvolit manžela podle svého srdce, mrzne v závěru, když jsou Židé vyhnáni ze svého domova - jeviště zaplní kufry, postavy znehybní a unaveně pronášejí poslední věty na rozloučenou...
Alena Bjačková, Týdeník KM, 29.6.2004
