klasická opereta o třech dějstvích
Čardášová princezna maďarského (potažmo rakousko-uherského) skladatele Emmericha Kálmána patří mezi světově nejúspěšnější operetní tituly – a to už od svého prvního uvedení v roce 1915 ve Vídni. Její úspěch byl takový, že přinesl autorovi spolu se slávou i jistou trpkost v uměleckém životě – ať se snažil jak chtěl, už nikdy nenapsal nic, co by se slávě a kvalitě Čardášové princezny vyrovnalo nebo ji dokonce předčilo. Ve své době nebývale realisticky vykreslený příběh lásky šantánové zpěvačky a tanečnice Sylvy Varescu a mladého šlechtice Edwina Ronalda a prostředí, ve kterém se odehrává, byl – spolu s temperamentní i lyrickou Kálmánovou hudbou – v prvním roce světové války téměř zjevením a dodnes si získává stovky a tisíce diváků po celém světě.
Režie: Martin Dubovic
Libreto: Leo Stein a Béla Jenbach
Překlad a úprava: Valdislav Hamšík
Scéna: Vladimír Šrámek
Kostýmy: Eliška Zapletalová
Choreografie: Jiří Kyselák
Sbormistr: Josef Kostřiba
Asistent režie: Josef Novák - Wajda
Asistentka choreografie: Milada Nováková
Hrají: Petr Miller nebo Libor Olma, Jana Hoštáková neboViera Schausch, Petr Němec nebo Marek Olbrzymek nebo Peter Svetlík, Jana Kurečková nebo Eva Zbrožková, Miroslav Liška nebo Václav Morys, Oľga Bezačinská nebo Anna Martušková nebo Petra Saverová, Jan Drahovzal nebo Čestmír Olka, Josef Novák-Wajda, Roman Žiška, Jiří Hašek, Jiří Rogozný,
Michal Muntág, Josef Lekeš, Čestmír Prymus, Jana Muroňová, Alena Burdová
Spoluúčinkuje balet, sbor a orchestr operety Národního divadla moravskoslezského pod vedením dirigenta Tomáše Hanáka.
Délka představení: 02:50 hod.
Zůstaneme-li věrni otřepanému úsloví o slavném trojhvězdí, pak pro vídeňskou operetu konce 19. a začátku 20. století naplňují toto úsloví tři jména: Johann Strauss ml., Franz Lehár a Emmerich Kálmán.
Byl-li Johann Strauss ml. rozený Vídeňák a Franz Lehár přímo ukázkový vzorek národnostní směsky Rakousko-Uherska, pak Kálmán (křtěný Imre) je roduvěrný Maďar od Balatonu. Narodil se roku 1882 do bohaté podnikatelské rodiny, ale tento stav neměl dlouhého trvání – ještě za synova dětství udělal otec úpadek. Rodina se odstěhovala do Budapešti, kde gymnaziální student Imre zaníceně studoval soukromě hru na klavír (na niž si dost tvrdým způsobem vydělával doučováním klasických jazyků a nočním vypisováním obálek) a snil o dráze klavírního virtuóza. Vážné onemocnění ruky mu splnění tohoto snu znemožnilo, ale Kálmán se rozhodl věnovat hudbě i nadále. Studoval na Hudební akademii (mj. spolu s Bélou Bartókem a Zoltánem Kodálym) skladbu, harmonii a kontrapunkt a stal se hudebním a operním kritikem budapešťského deníku Pésti Napló. Osamostatnil se, psal kabaretní písně a kuplety a zkoušel uspět jako operetní skladatel. A také hned napoprvé uspěl – pověst o neuvěřitelném úspěchu budapešťské premiéry Podzimních manévrů (1908) dorazila rychle do Vídně a Kálmán se stal během několika málo let jedním z autorů vídeňské operety. V roce 1915 měla tamtéž premiéru jeho Čardášová princezna a neuvěřitelný úspěch, který měla, znamenal pro Kálmána doživotní slávu – i jisté trauma. Napsal totiž v 33 letech své nejlepší dílo a už nikdy se mu nepodařilo sám sebe překonat.
Čím vlastně Čardáška byla tak výjimečná, že se stala jednou z nejhranějších a nejslavnějších operet světa? Její kouzlo spočívalo a spočívá nepochybně ve fantazii i řemeslné zručnosti (to bez urážky, prosím) skladatele schopného fascinujícím způsobem do hudby přetavit nejrůznější polohy lidských tužeb, emocí i slabostí; a pak také v libretu, které naprosto přesně zaznamenalo tehdejší současnost. Současnost střední Evropy už rok až po uši v nečekaném válečném konfliktu, svět dohasínající aristokracie a zoufalého útěku do světa nevázané zábavy a citů hlubokých i mělkých, každopádně ale vyvažujících válečnou realitu…
Čardášovou princeznu nastudoval operetní soubor Národního divadla moravskoslezského naposledy v roce 1998 – a jelikož měla inscenace úspěch, po malém oddychu se vrátila na scénu Divadla Jiřího Myrona v obnovené premiéře.
Pavla Březinová, tisková mluvčí NDM Ostrava
