strhující melodram
Strhující hudebně-dramatický thriller, tak se dá s klidným srdcem označit třetí část slavné „antické“ trilogie Jaroslava Vrchlického a Zdeňka Fibicha Smrt Hippodamie. Dvěma velikánům konce devatenáctého století se podařilo napsat a zhudebnit příběh naplněný bojem mezi rozumem a vášní, příběh spalující lásky i žárlivosti, která vede do zhouby nejen jednotlivce, ale celý královský rod, příběh nevyhasínající touhy po pomstě, kterou v sobě nosíme dokonce i desítky let. Smrt Hippodamie je zároveň tragickým příběhem mocného muže, který je ve vypjatých okamžicích vystaven nutnosti činit závažná rozhodnutí, jimiž ovlivňuje celý osud nejen svého rodu, ale i celé obce. Smrt Hippodamie je dramatem o snaze vykoupit se z rodové kletby, o touze vzít osud svůj i ostatních do vlastních rukou. Žhavé mnohovrstevné drama, které nenechá nikoho chladným.
Poprvé v historii zlínského Městského divadla došlo k originálnímu a mimořádnému spojení zlínské filharmonie a hereckého souboru MD při inscenování vůbec nejznámějšího českého melodramu. Zdeněk Fibich, který neprávem stojí ve stínu svých souputníků Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka, patří mezi průkopníky melodramu, této svébytné syntézy hudby a činoherního divadla. Vrchlického Smrt Hippodamie je skutečně velkým veršovaným dramatem touhy po odplatě, spravedlnosti. Jednání postav je vedené touhou získat lásku jedné ženy a žárlivostí, která nutí hlavní postavy k zákeřným činům. Vrchlický si s antickým mýtem z doby vládnutí rodu Pelopova svobodně a tvůrčím způsobem pohrává.
Ve Vrchlického výsostně básnickém dramatu, psaném formou blankversu, vynikne bohatost českého jazyka a Fibichova forma scénického melodramu podtrhuje melodičnost, libozvučnost i rytmičnost naší řeči.
Diváky čeká scénický melodram: totální divadlo – více než činohra, více než opera. Scénický melodram – když slova prorostou v hudbu a hudba do slov. Neopakovatelné spojení dvou uměleckých těles, které dělají skvělé jméno celému zlínskému regionu: Filharmonie Bohuslava Martinů pod vedením dirigenta Romana Válka s hereckým souborem Městského divadla Zlín v režii slavného Jana Antonína Pitínského.
Pitínský + Válek – divadlo + filharmonie = vynikající inscenace Smrt Hippodamie
Režisér Jan Antonín Pitínský a dirigent Roman Válek jsou jména spojující Městské divadlo Zlín a Filharmonii Bohuslava Martinů v mimořádném projektu – melodramu Smrt Hippodamie, který Městské divadlo Zlín uvedlo v premiéře 11. února 2006. Oba autoři na něm spolupracovali od poloviny listopadu loňského roku.
V orchestřišti Velké scény divadla usedá 55 členů Filharmonie Bohuslava Martinů v čele s dirigentem Romanem Válkem a nad jejich hlavami rozehrává deset herců, třináct sboristů a dvanáct externistů dramatický příběh lásky, moci a vášně. Veršovaným dramatem o lásce, žárlivosti, touze po odplatě a spravedlnosti důstojně oslavují divadlo i filharmonie 60 let své existence. Na představení se tedy podílí celkem devadesát umělců.
Spolupráce obou uměleckých těles se dala podle dirigenta Romana Válka předpokládat: „Inscenovat melodram mi přišlo naprosto logické, protože Zlín má velmi kvalitní divadlo a filharmonii. Když jsem nápad sdělil vedení divadla, zareagovalo tak, že by to chtělo oslovit nejlepšího režiséra, a tak zavolali Janu Antonínovi Pitínskému.“ Režisér dirigenta doplnil: „Poslechl jsem si Smrt Hippodamie a okamžitě jsem si ji zamiloval. Byl jsem velmi nadšený, když se mi ozval umělecký šéf Miroslav Plešák s touto nabídkou. Měl jsem pocit, že je to osudový telefonát.“
Práce na titulu nebyla lehká: „Herci jsou zvyklí na to, že při činohře si sami určují rychlost. Při melodramu, který se již téměř nevyučuje, musejí zcela respektovat hudbu. Je to neuvěřitelně těžké, vše je dopředu dáno a nemůžeme si dělat pauzy. Je třeba se naučit nejen archaický text plný dlouhých souvětí, ale také hudební skladbu. Při představení se herci musí řídit pokyny dirigenta a pomocí dvou obrazovek sledovat dění na jevišti,“ vysvětlila během zkoušek představitelka hlavní role Helena Čermáková.
Reakce diváků i kritiků byla tentokrát shodná: tímto mimořádným počinem navázalo zlínské divadlo na úspěšné inscenace z minulých sezon, například na muzikál Šumař na střeše:
„Na první pohled se zdá, že zlínská scéna své síly přeceňuje. Avšak premiéra ukázala, že odvážným tentokrát štěstí přálo v míře vrchovaté. Závěrečný dlouhý aplaus vstoje zcela zaplněného hlediště byl toho důkazem,“ napsal Vladimír Čech do Hospodářských novin.
Na otázku, čeho si nejvíce cenil u zlínských herců, J. A. Pitínský uvedl v Mladé frontě Dnes: „Jsem naprosto fascinován, jak zvládli Smrt Hippodamie. Cítím, že po všech těch peripetiích s šéfy a náladami, které s tímto divadlem už dvanáct let prožívám, přichází absolutní vzestup. Podle inscenací, které jsem tu v poslední době viděl, si myslím, že tento vzestup bude trvat dál a moc zlínským divadelníkům přeji, aby se zúročil. Je to zralé, talentované a energické divadlo bez jakýchkoli kolapsů a kolizí. Mohu je jen chválit.“
Z recenzí:
"...Přestože vodopád velebně patetických, archaických slov není vždy zcela srozumitelný, divák je přítomen něčemu, co ho hluboce zasahuje. K inscenaci byl přizván režisér Jan Antonín Pitínský. Jeho Smrt Hippodamie je stejně současná jako antická..."
"...Inspirativní úsilí inscenátorů se zúročilo také v hereckých kreacích. Dušan Sitek jako Pelops tomuto vladaři v Elidě vtiskl vznosnost a věkem vyzrálou vážnost. Jako Hippodamie kralovala Helena Čermáková, která svou tragickou titulní heroinu dovedla k velmi působivému závěru..."
Vladimír Čech, Hospodářské noviny, 17.2.2006
"...Jan Antonín Pitínský spolu s Romanem Válkem vytvořili ve Zlíně sugestivní inscenaci právě tím, jak dokázali vzájemně vyrovnat obě složky díla, hudební i dramatickou. Hudba zde spoluvytváří slovo a naopak, čímž vzniká dojem - hudební kritici prominou - až jakési mluvené opery. Důsledná stylizace, scénografie využívající monumentu zlínského jeviště, popření jakékoliv psychologizace a odvaha k rehabilitaci moderního patosu je originální zlínský recept, jak dnes oživit opomíjený žánr, ale také podtrhnout téma lásky, žárlivosti a pomsty, které propleteny v neoddělitelné kombinaci s mocí nemohou než spustit tragický koloběh, jehož konec je v nedohlednu..."
Jana Paterová, Lidové noviny, 16.3.2006
