slavnostní galakoncert jazzových hvězd
Jarní Brno a stejně tak fanoušci jazzu z celé republiky i okolních zemí se opět mohou těšit na kulturní příděl. 21. dubna totiž začíná devátý ročník mezinárodního jazzového festivalu JAZZFESTBRNO 2010. Dramaturgie letošního ročníku akcentuje pianisty a kytaristy, proto letos nechybí podtitul Strings & Keys.
Brněnská divadla, koncertní sály a kluby letos přivítají mistry improvizace a jejich příznivce mezi 21. a 27. dubnem. Brno se v době vrcholícího jara mění v jazzovou metropoli a nejinak tomu bude i v tomto roce. Svoje umění přijedou ukázat nejen domácí špičky, ale především celá řada zahraničních hostí. Hlavní festivalové hvězdy už tradičně reprezentují kolébku jazzu USA, tentokrát se 27. dubna na Hudební scéně Městského divadla Brno představí klávesový mág a zásadní producent posledních třech dekád George Duke s poutavou popjazzovou show. Galakoncert otevře francouzský pianový virtuos Jean Michel Pilc s mezinárodní sestavou.
Zbylé stěžejní festivalové koncerty se uskuteční v sále Semilasso od 24. do 26. dubna. Současnou instrumentální extraligu na nich zastoupí kytaristé John Scofield a Kurt Rosenwinkel či pianisté Dan Tepfer a Pawel Kaczmarczyk. Scofield potvrzuje svoji pověst hudebního chameleona a pro tentokrát ve společnosti newyorské hudebnické elity nasazuje masku jazzovou. Kytarový guru Kurt Rosenwinkel zaujme svojí nenapodobitelnou interpretací perel z tradičního jazzového zpěvníku, jež ozdobily jeho současné vysoce ceněné album Reflections. Ač letos převažují String & Keys, nesmí chybět zásadní jazzový nástroj, saxofon, tentokrát v rukou domácímu publiku ne příliš známého francouzského fenoména Emile Parisiena. Těšit se můžeme i na progresivní severský jazz v podobě kapel z Norska, Švédska a pochopitelně na nejšikovnější zdejší a slovenské jazzmany.
Tradiční klubové koncerty v úvodní části festivalu neopomenou pořadatelé ani letos, kapely budou hostit Metro Music Bar a jazzklub U kouřícího králíka. Novinkou rozšiřující výčet míst konání o duchovní prostředí typické spíše pro gospel je sólový koncert varhaníka Ondřeje Pivce v kostele 23. dubna. Devátý ročník zastihuje JAZZFESTBRNO ve vynikající kondici a potvrzuje, že vysoko nastavenou laťku z předchozích ročníků dokáže opakovaně překonávat.
Více informací k festivalu naleznete také na webových stránkách www.jazzfestbrno.cz.
Jean-Michel Pilc Trio featuring Boris Kozlov and Billy Hart
Jean Michel Pilc – klavír, Boris Kozlov - kontrabas, Billy Hart – bicí
Jednou z nejvýraznějších deviz jazzového hráče je originalita. Francouzský (a dnes i americký) klavírní fenomén Jean-Michel Pilc jí má bez diskuze na rozdávání. Jeho kreativita nezná mezí a podepřená bezchybnou technikou a ryzím muzikantstvím z něj činí jednoho z nejzajímavějších klavíristů nového tisíciletí. Ač je Pilc samouk, ne jeho hře to určitě nepoznáte, nevýhody nedostatku formálního vzdělání s lehkostí překonal a jeho výhody využívá ve svůj prospěch do maxima. Jeho styl je neopakovatelný a za posledních patnáct let, kdy Pilc žije v New Yorku, si ho všimla celá plejáda vynikajících jazzových leaderů, mezi jinými i Michael Brecker, Kenny Garrett či Richard Bona. Kromě intenzivních turné po celém světě se Pilc věnuje i činnosti pedagogické, ať už na New York University, tak soukromě.
Ve svém současném mezinárodním triu si Pilc hýčká elitní sidemany. Rodák z Moskvy, basista Boris Kozlov, je talentovaný multiinstrumentalista, jehož největší hudební láskou se postupem doby stal kontrabas. V posledních letech se věnuje naplno i aranžování a vedení jedné z nejlepších světových velkých kapel, Minus Big Bandu. Po odchodu ze sovětského Ruska se brzy uchytil v New Yorku, kde reference sbíral s nejlepšími tamními hudebníky včetně legend Michaela Breckera, Boba Berga, Michela Petruccianiho a dalších. Spolupracuje intenzivně rovněž s Alexem Sipiaginem, trumpetistou, jenž ozdobil loňský festivalový koncert série „Ruský jazz“.
Bubenický post okupuje letos sedmdesátiletá legenda Billy Hart. Hart začínal v kapele Shirley Horn a postupně prošel tovaryšskou zkušeností u Jimmyho Smítne, Wese Montgomeryho či Eddie Hartuse. V sedmdesátých letech doprovázel klavírní stylotvůrce Herbie Hancocka a McCoy Tynera, koncem dekády pak i saxofonistu Stana Getze. Svoje si odehrál i v kapele Milese Davise a jeho nápadité bicí si můžeme poslechnout na více než šesti stech nahrávek. Jako leader si přizval ke spolupráci výrazně vyprofilované hudební osobnosti, mezi kterými nechyběli Bill Frisell, Kenny Kirkland, Branford Marsalis a další.
George Duke Band
George Duke – klavír, keyboard, Shannon Pearsons – vokály, Jeff Lee Johnson - kytara, Mike Manson - baskytara, Ronald Bruner – bicí
Hudba vždy kopírovala vývoj společnosti a její sinusovka se obvykle domáhala vzestupu při zásadních sociálních proměnách. Zasloužilý producent a především klavírista a klávesista Georgie Duke byl u toho, když se jazz protnul s rockem, když se formoval funk, soul a R&B. Podobně jako James Brown, Sly and the Family Stone a další ikony raného funku se neváhal hudebně vyjádřit k sociálním problémům šedesátých a sedmdesátých let, kdy s v USA bouraly rasové předsudky, odklízely mantinely sexuálnímu rozletu a přestávaly zavírat oči před chudobou některých sociálních vrstev.
Duke se narodil v Kalifornii ve městě San Rafael vyrůstal v Marin City, dělnické čtvrti Marin County. Když mu byly pouhé čtyři roky, vzala ho matka na koncert Duka Ellingtona. „Moc si z toho nepamatuji,“ říká George, „ale máti mi říkala, že jsem zešíle. Běhal jsem dokolečka a vykřikoval: já chci piano! Kupte mi piano!“ Studovat klavír začal seriózně v sedmi letech, především objevováním kořenů černošské hudby v místním baptistickém kostele. „Tam jsem poprvé hrál funk. Skutečně jsem se v kostele dozvěděl o muzice hrozně moc. Zažil jsem na vlastní kůži, jak snadno hudba dokáže spouštět emoce.“
Jít přímo k jádru emocí a s jejich pomocí vytvořit skvělou hudbu bylo vždy Dukovou prioritou a podobně přímočarý je i jeho současný projekt. Předně je to velká jízda, ale pod pláštíkem temperamentní show vydatně okořeněné hudebním humorem, tady tím, co činí R&B tak atraktivním, se skrývá naléhavé hudební sdělení pro temnější i světlejší zákoutí našeho světa.
Cítím zodpovědnost předávat svou hudbou pozitivní myšlenky,“ dodává Duke. „Hudba by měla lidi těšit. Nemyslím, že je správné zamést věci pod koberec a dělat, že neexistují. Ti z nás, kteří mají schopnost a příležitost pojmenovat současný stav hudby a společnosti, by tak měli činit bez bázně, měli by o tom hrát a zpívat.“
Cena vstupenek: 450,- Kč, pro studenty a důchodce 350,- Kč.
