Odysseia

Odysseia

  • Žánr
  • Scéna Hudební scéna
  • Premiéra14. leden 2006
  • Délka představení2:50 hod.
  • Počet repríz27
  • Derniéra30. březen 2008

soudobý původní muzikál

Homérova Odysseia je příběh plný fantazie, dobrodružství i napětí. Zároveň je jedním z pilířů světové literatury, na nichž stojí nejen vývoj umění, ale i celého lidského myšlení. Diváci zcela nového hudebního zpracování se stanou svědky konce Trojské války, jejíž hrdina – lstivý král Odysseus- se poté vydává zpátky domů, na rodnou Ithaku. Do cesty se mu však kladou stále nové překážky, a když jednu hrdina překoná, hned je tu další. Některé si zaviní sám, jiné mu nastražují do cesty bohové, tu ze zlomyslnosti, tu z pomsty za nějaký hrdinův čin. Ale je to on sám, kdo musí nakonec vždy boj podstoupit, aniž si může být jist dobrým koncem. Střetává se s bájným obrem Kyklopem, jindy podléhá svůdné Kalypsó, spolu se svými druhy bojuje se Skyllou a Charybdys, na své nebezpečné plavbě je často pronásledován Poseidonem, sestupuje do podsvětí… Co dramatičtějšího si může divadlo přát? A přitom je zde rozehrávána řada zajímavých otázek o věrnosti, odvaze, vytrvalosti, chytrosti, moudrosti i pokoře. To vše přirozeně vyvěrá z velkého příběhu, který nepostrádá napětí, dojetí i humor.

Inscenace Homérova díla vychází z atraktivních hereckých příležitostí a také z možností výrazných hudebních, choreografických i scénografických variací, které lze vybudovat nad tímto krásným a velkolepým textem. Jde o divadelní podívanou, která je komponována tak, aby sloužila zvýraznění a posílení toho, o čem Homérův příběh vypovídá, a co přes dávná staletí stále platí.

Autor

  • Homér/Miloslav Klíma
  • Zbyněk Srba
  • Pavel Vrba
  • Oldřich Veselý

Režie

  • Zbyněk Srba

Dramaturg

Choreografie

Meneláos, Medón

Agamemnón, Alkinoos

Plavec 1, Euryalos

Plavec 2, Démodokos

Plavec 3, Ponteus

Plavec 4, Amfinos

Trojan 1, Ženich 1

Trojan 2, Ženich 2

Trojan 3, Eurymachos

Teiresiás, Pastýř

Héra, Arété

Athéna

Klytaiméstra, Trojanka, Melanthó

Matka, Eurynomé

Homérův příběh úspěšně ožil v moderní podobě

Tomáš Hejzlar a Miloš Hudec 6. únor 2006 zdroj Haló noviny

Na jeviště Soudobé hudební scény Městského divadla Brno, otevřené v říjnu 2004, vstoupil v průběhu jednoho roku již třetí původní muzikálový titul. Po novince z pera Zdenka Merty a Stanislav Moši Zahrada divů (prosinec 2004) a muzikálu podle Zolova románu Nana, kterou na libreto Milana Uhdeho zkomponoval Miloš Štědroň (duben 2005), je jím Odysseia vytvořená na motivy Homérova básnického díla, oslovujícího čtenáře přes tři tisíce let.

Autoři brněnské podoby využili jen část děje původního eposu. I tak však vzniklo dílo poetické, jevištně bohaté a působivé. Překvapuje tu moderní spojení jazyka v metrickém verši s moderní hudbou a scénou. Autor hudby Oldřich Veselý přizval ke spolupráci úspěšný brněnský soubor bicích nástrojů DAMA DAMA, který provází herce po celou dobu přímo z jeviště; předtočený zvuk tím získává na své plasticitě. Není totiž nic násilného ve spojení verše a moderní (a nejen big-beatové) hudby v leckdy melodramaticky cítěném útvaru.

Novinku nelze považovat za klasický muzikál, jak byla v pozvánkách označena: jde o svébytně koncipovaný útvar, který svou substancí může připomínat rozvíjení zvukového (rozhlasového) scénáře s vizualizačními principy blízkými stylu Laterny Magiky, třebaže zde není zakomponován prvek filmových projekcí. Režijní práce Zbyňka Srby vytvořila dostatečný prostor pro vskutku autentické jevištní dílo s mnoha původními a neotřelými prvky důvtipně využívajícími individuální možnosti každého interpreta i technické dispozice nově vybaveného jeviště (např. scéna s letícím diskem či symbolika Trojského koně). Srbův smysl pro rozehrání figuračních scenérií v dramaticky sevřených sekvencích je zřejmý: citlivě střídá prvky komornosti s rozlehlou epičností, nalezl výrazně intenzivní reflexi jak mezi globální realizační složkou hudební a pohybovou, tak i mezi jednotlivými protagonisty.

Tvůrci se cíleně vyhýbali zjednodušeným klišé muzikálové produkce na půdorysu pouhého téměř očekávaného střídání slova a hudby v pravidelně skládankovitém sledu: oproti mnoha současným koncertním muzikálům (zejména pražské provenience) se zde instrumentální podkres prolínal s převážně činohereckými projevy v připomenutém již melodramatickém systému, zatímco parádní výstupy (jakési muzikálové árie) byly zřetelně vymezeny jen pro nejvypjatější partie libreta.

Za samostatnou zmínku jistě stojí technická složka: představení nejenže dokonale a především funkčně a bez nadbytečného stereotypu využívá předností moderní scény, jež se vykazuje možnostmi skoro netušených variabilních proměn (včetně propadel, nazvučení jeviště i celého sálu atp.), ale téměř stojí a padá s dokonalým osvětlovačským záměrem. Brněnští technici se už s novou scénou dokonale sžili, aby i této leckdy delikátní (málo využívané či naopak téměř zneužívané!) sféře technických dispozic vytvořili adekvátní prostor pro moderně barvitou, nikoliv ovšem přehnaně zneužívanou vizualizační stránku provedení.

Účinkovat v této novince jistě není pro herce jednoduché. Autoři tu totiž dali vyniknout nejen hereckým kreacím, ale též jejich hlasové složce. A právě zde dodejme, že péče o jazykovou čistotu projevu, o dokonalou znělost výraziva je pro tento soubor jev zcela příznačný. Po šumlování, polykání koncovek a dalších prohřešcích - v současném českém divadelnictví stále se rozmáhajících - není ani památky; jazyková úroveň je dokonce přesvědčivá i u herců slovenského původu. Podíl na úspěšnosti patří jazykové poradkyni Jaroslavě Nečasové. V jejích intencích verše zněly stylově a vytvářely atmosféru starořeckého divadla. Pro inscenování klasického díla, byť v moderně vnímané úpravě, by to měl být výchozí prvek - leč opak bývá na jiných scénách bohužel často pravdou. V náročně pojatých pěveckých partech, ale i v pohybové-taneční složce se uplatňuje celý kompars se samozřejmostí, bez jakýchkoliv náznaků forzírování či jiných jevištních neduhů. Dobrou hereckou práci odvedli vlastně všichni. Zvláštní ocenění si zde zasluhuje stále se výrazněji prosazující Dušan Vitázek, jehož převážně mužně vypjatý Odysseus současně ovládá i sféru citového procítění. Herec dokáže odlišit podstatu jednotlivých nálad, navazuje na kolektivní souhru s ostatními, překvapuje pohybovou svěžestí i reagencí na vnější okolnosti. V alternaci ho střídá Petr Gazdík, jenž se však své role dočkal až po premiérovém uvedení.

Těžko pominout i ostatní herce: i oni v jednotné symbióze hlasové i pohybové díky Srbově zřetelně vytříbené režijní přípravě do souboru vnesli zřetelné hodnoty. Za zmínku stojí například výkony, jimiž své role prozářili kupříkladu Robert Jícha a Dalibor Černák (Meneláos), jako Agamemnón Josef Jurásek i Karel Janský, v roli božského Dia František Horáček či v pravdě skoro až étericky sošný (jak zajímavý protiklad!) Ladislav Kolář. Jako Hermés zaujal nejen Stanislav Slovák, nýbrž i Petr Štěpán, v Poseidonově jevištním poselství Jan Apolenář podobně jako neméně působivý Igor Ondříček. Opravdu velikou příležitost zde nabízí výrazně koncipovaná postava Kirké - a především Radka Coufalová se v ní realizovala víc než zřetelně. Však také ovace na otevřené scéně při jejím vcelku sporadickém vystoupení byly při premiéře nejvýraznější. A tak bychom mohli ještě vyzdvihnout například projevy Hany Holišové, Jany Musilové, Viktora Skály a mnoha dalších. Někteří recenzenti sice uvádějí, že inscenace nabídla mimořádnou příležitost zejména interpretkám, jež prý tentokrát předčily své kolegy dokonalou dikcí i pěveckým projevem, leč tento názor nemusí být zcela jednotný. Důležitým prvkem celého kolektivu MdB je však evidentní nadšení a zřejmá spontánnost, na Odyssei je tento permanentní elán zvlášť patrný. Nakonec ještě uveďme zdařilou choreografickou přípravu Igora Barberice, který se dokázal pohybovat v oblasti gest z antického figurálního umění. Nezastupitelné místo má ovšem i autor sice vcelku jednoduché (jak vyžaduje antická tradice), ale přesto výrazově oslovující a funkčně zdařilé scény Jaroslav Milfajt. Podobnými principy se zaujala rovněž kostymérka Andrea Kučerová. Už tradičně se vedlo i hudební složce: hudební nastudování podkresů i živých výkonů bylo profesionálně precizní, synchronní, za což si zaslouží uznání nejen dirigent Karel Albrecht, ale jistě i sbormistryně Jana Hrušková. Hra Odysseia v brněnském Městském divadle nepotřebuje barnumskou reklamu: snoubí se tu prvky hodnotové s populárními, takže jde nejen o poutavou zábavu, ale především o další vkusný jevištní příspěvek, který se mimořádně vymyká běžnému českému šoubyznysu. Kéž by to ovšem platilo u obdobných titulů i na jiných scénách, kde podbízivá kýčovitost naopak leckdy nezná hranic!

Brno je město českého muzikálu

2. únor 2006 zdroj Šťastný Jim, Praha

Desetiletou pouť antického hrdiny Odyssea lze teď prožít během představení nového původního českého muzikálu Odysseia, který uvádí Městské divadlo Brno. Věčné téma příběhu putujícího hrdiny nabízí skvělý hudební i vizuální zážitek. Navíc je nedílnou součástí atraktivního představení také sugestivní, živý doprovod souboru bicích nástrojů DAMA DAMA. V Brně se tradičně muzikálům daří. Jasným důkazem je právě Odysseia.

Nesmrtelná Odysseia

Veronika Stehnová 24. leden 2006 zdroj Musicalnet.cz

Autorem textů písní je jeden z nejznámějších českých textařů Pavel Vrba. Libreto má na svědomí dvojice Miloslav Klíma a Zbyněk Srba, pod jehož režií také představení vznikalo. Scénu, která je opravdovou pochoutkou a která dílo posunula ještě dál a skvěle doplňuje ostatní složky představení, vytvořil Jaroslav Milfajt. Hned na začátku představení ohromí několikametrový Trojský kůň, vynikající je rovněž Odysseova loď, ať už jako velká příď plná veslařů nebo jako malinká maketa zmítaná na vlnách, vytvořených vlnícím se plátnem přes celou šířku jeviště.

Jednoznačně nejpůsobivější je dialog Odyssea s Poseidónem pod vodní hladinou, nezapomenutelný efekt pohledu potápěče na sluneční paprsky částečně pronikající do hlubin je vytvořený tím nejprostším způsobem, reflektory namířenými svrchu na plátno napnuté od podlahy na nejhlubším konci jeviště ke stropu téměř až na diváky. Technickou perličkou je hra světel při Odysseově hodu diskem. Neméně efektní a zajímavé jsou kostýmy z dílny Andrey Kučerové, a to jak klasické oděvy antických hrdinů, tak zvláště kostýmy bohů, moderního střihu laděné do stříbrna.

V hlavní roli Odyssea se na premiéře představil energií a mladistvým elánem překypující Dušan Vitázek, držitel Ceny Thálie 2004 za roli Bergera v brněnském nastudování Hair (alt. Petr Gazdík), moudrou Pénelopu ztvárnila výborná Ivana Vaňková. Muzikálová féerie Odysseia je dalším důkazem toho, že Městské divadlo v Brně je zárukou skvělé podívané a nezapomenutelného kulturního zážitku.

Odysseia: působivá technologie jeviště

Markéta Jůzová 20. leden 2006 zdroj Lidové noviny

S původním českým muzikálem Odysseia vstoupila do nového roku hudební scéna Městského divadla Brno.

Od otevření v roce 2004 nabízí divadlo již třetí původní muzikálový titul. Po Zahradě divů a Naně přistoupil nyní tvůrčí tým čtyř autorů Oldřich Veselý, Miloslav Klíma, Zbyněk Srba a Pavel Vrba k největšímu příběhu v dějinách světové literatury. Režie náročného projektu s muzikálovými a činoherními prvky se ujal Zbyněk Srba.

V centru dění je Odysseus (Dušan Vitázek), aranžovaný Srbou téměř v osmdesáti procentech délky inscenace na témže místě. Charismatický Vitázek v roli sebevědomého vůdce etických a morálních kvalit nepůsobí povrchně. Divák s ním soucítí, zejména když vnitřně bojuje s nemožností určovat si svou cestu či osud. Jeho lidské slabosti či nástrahy okolí střeží bohyně Athéna. Helena Dvořáková v roli podává dobrý výkon moudré důstojné bohyně, která ctí vyšší řád a bohy kolem sebe, přitom s odevzdanou láskou respektuje Odysseovy strasti.

Živě proměnlivá obrazotvornost režiséra se opírá o častá efektně lehká barevná kuželovitá svícení a vířivé plachty asociující nástrahy přírody, moře a prudkost větru (současně někdy rozčleňující trojí prostor bohů, lidí a podsvětí).

Projekt Odysseia je dalším dokladem toho, jak působivá je technologie brněnského jevištního prostoru pracující s víceúrovňovým podlažím. Dramatičnost vynikajícím způsobem podtrhuje imaginace scénografa Jaroslava Milfajta, který ve svém řešení využívá obří scénickou dekoraci částí trojského koně či lodního korábu. Kostýmy Andrey Kučerové barevně ladí s převážně hnědými, černými materiály, modrými a béžovými barvami scény i stříbrným a zlatým svícením. Choreografie Igora Barberiće výtečně pozvedla úroveň inscenace. Hold Homérovi vzdal v Brně ansámbl s více než dvaceti alternovanými rolemi, na čtyřicet herců včetně dvou desítek členů baletního souboru. Pohádkové rysy s mytologickým rámcem najdou zřejmě ohlas v širokých vrstvách publika.

K Brněnským břehům doplul bájný Odysseus

Vít Závodský 19. leden 2006 zdroj Rovnost

Do linie novinkových muzikálových titulů z domácí tvůrčí dílny přibyl v Městském divadle Brno po Zahradě divů a Naně další výrazný článek. Autorské kvarteto skladatele a interpreta Oldřicha Veselého, dramaturga Miloslava Klímy, libretisty a režiséra Zbyňka Srby a textaře Pavla Vrby nabídlo jakožto vítězný výsledek vyhlášené soutěže českou premiéru původního hudebního zpracování mladšího ze dvou eposů starověkého barda Homéra – Odysseiu.

Tvůrci přistoupili ke slavné předloze vcelku uvážlivě a poučeně. Textová vrstva rezignovala na formu přízvučného daktylského hexametru a preferovala volnoveršovou parafrázi několika existujících českých překladů, přičemž zachovala zdobné básnické přívlastky i opakované pasáže. Hudební složka dvoudílného nastudování o třech desítkách sekvencí a jedenadvaceti písňových číslech propojuje samplerovou nahrávku rockového základu a řeckých folklorních prvků s razantními živými vstupy bicích nástrojů v portálu umístěných bubeníků ze souboru DAMA DAMA a mikroportovým zpěvem sólistů.

Klasický příběh s podtitulem Cesta uvedl inscenátorský tým vysvětlujícím prologem a poté jej i pro nepoučeného diváka zpřehlednil. Ponechal paralelní rovinu stříbřitě oděných, jen nesměle individualizovaných olympských bohů (kostýmy Andrea Kučerová). Ti cynicky i sympatizantsky zasahují do hemžení lidských figurek, a zejména rezervovaná ochránkyně Athéna (Helena Dvořáková) a ležérní Diův posel Hermés (Petr Štěpán) se stávají vyprávějícími spojovateli a komentátory mozaikovitého příběhu. Režie, podpořená vynalézavou, vertikálně členěnou výpravou osvědčeného Jaroslava Milfajta a efektní erotizující pohybovou komponentou choreografa Vlasů Chorvata Igora Barberiće, přechýlila muzikálový žánr do polohy dynamické, vkusné, leč místy zdlouhavé tříhodinové féerie. V ní se naplno uplatnily světelné a kinetické přednosti Hudební scény. Nejeden výjev (příď korábu na mořských vlnách, oslepení Polyféma, zmasakrování ženichů aj.) vyzněl dostatečně sugestivně.

V této obřadné spektakulárnosti se naštěstí neztrácí zvídavý, chytře pragmatický a sebevědomý titulní hrdina v mužném ztělesnění Dušana Vitázka (střídat se bude s Petrem Gazdíkem). Na své pouti potkává řadu krásných, charakterově odlišných žen (Kirké a Nausikaa Radky Coufalové, Kalypsó Lenky Janíkové, Pénelopa Ivany Vaňkové), pronásledován a zkoušen mstivým Poseidónem (Igor Ondříček) za svou zpupnou pýchu, zdůrazněnou i písňovým leitmotivem.

Brněnská Odysseia má předpoklady stát se divácky vyhledávaným obohacením Thálie nejen jihomoravské – zejména když se výhledově zvažuje podobná adaptace Iliady.

Odysseus: příliš dlouhé putování

Vladimír Čech 17. leden 2006 zdroj Hospodářské noviny

Režisérem Odysseie je Zbyněk Srba a jeho nápadité vyrovnání se s inscenačními záludnostmi, které epos skýtá, je natolik obdivuhodné, že výsledek lze označit jako jeho nejlepší práci za dlouhou dobu, alespoň co se Brna týče. Personifikace například obra Polyféma reflektorem, sugestivní ztvárnění Odysseových plaveb a řada dalších momentů prozrazují ono okřídlené políbení Múzou.

Možnosti technických kouzel Hudební scény vynikly i díky invenci Jaroslava Milfajta, jehož imaginace jde ruku v ruce s ryze technickým myšlením. Milfajt dokáže snad stále překvapovat, přičemž vždy ještě divákovi skýtá značný prostor k fantazijnímu dotvoření. Do málem pohádkového světa bájné antiky zapadly návrhy atraktivních kostýmů Andrey Kučerové. Protože jde o lehkonohé hudební divadlo, nemálo záleží i na choreografii. V tomto ohledu Igor Barberic rozhodně nezklamal.

Živě po obou bocích scény muzicíruje na dvě dvojice rozdělený Středoevropský soubor bicích nástrojů DAMA DAMA, další nástroje pak zaznívají z nahrávky.

Pomyslnou palmu vítězství třímá tentokrát Dušan Vitázek - jeho Odysseus rozhodně nezapře vitalitu mládí a náležité chlapácké charisma. Nejkultivovanější pěvecký projev nabídla Ivana Vaňková jako Penelopa.

Divadelní novinka nabízí bájné putování v hudebním balení

Luboš Mareček 16. leden 2006 zdroj MF Dnes

Homérův proslulý starověký epos Odysseia, který o víkendu uvedli jako původní muzikálovou féerii v Městském divadle Brno, představuje pro divadelníky atraktivní látku. Přes tři tisíce let starý literární skvost, který se stal základem epického žánru, je vlastně zřetězením přitažlivých story. Jde však o více než prostý popis desetiletého putování do rodné vlasti. Odysseia je obrazem cesty, která se hlavnímu hrdinovi skládá z často potměšilé vůle bohů, ale i z jeho tvrdohlavosti. Odysseus chce svůj osud řídit a určovat sám, což je však nejen rouhavým smrtelníkům převážně zapovězeno.

A co si můžete od strastiplné pouti krále Odyssea slibovat v Brně?

Čeká vás tříhodinová podívaná, která nabídne řadu jednoduše efektních obrazů, nápaditě bujnou choreografii. Výhry a prohry, začátky a konce tady vlastně jedno jsou. Na druhou stranu uvidíte divadelně vcelku fortelný autorský muzikál, který působivost předlohy nenadsazuje za každou cenu.

Režisér Srba i muzikant Veselý se snaží diváka od počátku pevně stisknout a nepustit. Z portálu vyjede obrovská noha Trojského koně. Z této dřevěné léčky a kdesi od stropu se spouštějí válečníci, do všeho temně víří bubny ze čtyř plošin umístěných po bocích jeviště. Mýtický opar báje, který podtrhují starobylé překlady, klenutá výslovnost herců a místy hymnická hudba, je tady určující scénickou rekvizitou.

Těžištěm večera je robustní pěvecký i herecký výkon Dušana Vitázka. Urostlý chasník s kudrnatou hřívou před nedávnem obstál při ukřižování jako Jesus Christ Superstar.

Brněnská Odysseia od víkendové premiéry haleká hudebně, režijně, herecky i pohybově. Volá, že má cenu se o svou plavbu životem rvát, i když cesta je cíl, a navrch vždy potřebujete boží štístko. Autoři z této spletité pouti dialekticky vybruslili. Poselství, že lidská odysea vlastně nekončí, je tady bohudíky naservírované v zábavné a místy nekomplikované podobě.

Dlouhý návrat domů trojského hrdiny

Jiří P. Kříž 1. prosinec -1 zdroj Právo

Homérovu báji stvořily legendy: Oldřich Veselý, Pavel Vrba, Miloslav Klíma, Zbyněk Srba

V portálu a na lešení kolem čtyři sestavy bicích souprav souboru DAMA DAMA. Rozechvělé tušení monumentu nové inscenace Hudební scény Městského divadla Brno: Odysseia autorského kvarteta Oldřich Veselý, Miloslav Klíma, Zbyněk Srba, Pavel Vrba. Tušení se od 14. ledna ve šňůře až do 21., a pak nejspíš na dlouhá léta proměňuje v divácký zážitek! O Veselém se rádo píše jako o stárnoucím rockerovi (*1948). Připomínám, že patří k bigbeatovým legendám - od Synkop 61 a Blue Efectu až po Ř-band. Vrba (*1938)? Jasná zpráva, Jedeme dál a stejné domovské právo, ale i Olympic - a texty pro Kubišovou, Bílou, Urbanovou, Gotta, Jandu, Spáleného... Krátce - extraliga.

Hvězdy nad Ithakou

Srbu (*1961) zavrhlo brněnské ND, aby mu po Humbertu, Silnici, Zkrocence, Roku na vsi atd. umožnilo zářit v Ostravě (Tomáš Becket) a v Mostu. O kvalitě Markety Lazarové a Kladiva na čarodějnice mohou v Brně jen snít. A Klíma (*1941)? Autor, dramaturg, pedagog. Hradec s Grossmanem, Drak, Zábradlí, ND Praha... Klobouk dolů před tím zářným týmem.

Dávné Homérovo téma o konci trójské války, o návratu jejího hrdiny, Achájci Odysseovi na rodnou Ithaku, v přízni olympských bohů a v hněvu pouze jediného, avšak mocného vládce moří Poseidóna, a o věrné lásce Pénelopy. Téma archetypální, věčné. V autorském pojetí Veselého, Klímy, Srby a Vrby burácivé, rozvichřené, rozvášněné, strhující. Srba je režisérem velkých obrazů, ukázněným protipólem V. Morávka. Se scénografem Jaroslavem Milfajtem a kostymérkou Andreou Kučerovou využil všech možností technicky nejvybavenější české scény. A když o sobě maličko zapochyboval, přizval k ruce chorvatského choreografa Igora Barberiće, který jeho obrazy znamenitě rozhýbal.

Odysseia

David Kroča 1. prosinec -1 zdroj Český rozhlas Vltava

Tříhodinovou inscenaci vystavěl režisér Zbyněk Srba jako efektní muzikálovou podívanou. Reprodukovanou hudbu s prvky rockových rytmů a řeckých melodií živě doplňuje soubor bicích nástrojů DAMA DAMA, jehož čtyři členové hrají na plošinách po stranách jeviště. Hudba Oldřicha Veselého usiluje o navození atmosféry napětí a mytologické osudovosti, jednoznačné muzikálové hity však nepřináší. Honosné obrazy nabízí scéna Jaroslava Milfajta, který využil kaskády výsuvných plošin, umožňujících rychlé přestavby. Po jevišti se pohybuje příď Odysseovy lodi, záhy ji může vystřídat obrovská vířící plachta představující rozbouřené moře nebo pyramida z plápolajících ohňů, prosvětlujících přítmí králova paláce. Výpravné jsou rovněž kostýmy Andrey Kučerové, která oblékla postavy bohů do dlouhých upjatých kabátců, zatímco třeba nymfám navlékla pouze drobné kožené úbory ozdobené peřím.

Celých pětadvacet rolí nechal režisér alternovat, proto výsledný dojem z inscenace závisí také na aktuálním obsazení. V roli Odyssea jsem viděl Dušana Vitázka, jehož hrdina je z rodu robustních bojovníků. Pochválit je třeba suverénní pěvecký výkon, ale při slovním jednání se zdá být možná až příliš hromotlucký. Emocionálně působivá je Pénelopa v podání Jany Musilové. Autoři na postavu hrdinovy manželky pamatovali se sólovými songy, z nichž hlavně píseň Vzpomínky zazpívala Musilová velmi přesvědčivě. Pěkný je také moment, kdy žena marně čekající na manžela kreslí rukama jeho siluetu, jako by si chtěla připomenout obrysy jeho těla. Mezi dalšími postavami vyniká posel bohů Hermés, jemuž Petr Štěpán vtiskl podobu úskočného glosátora, a také nymfa Kirké, kterou Radka Coufalová-Vidlák obdařila kouzlem živočišně energické svůdnice. Brněnská Odysseia se na diváky valí ve vlnách hudby, rytmů, zpěvu a sborových choreografií. Příliv emocí vrcholí v závěrečném finále, při němž z jeviště zaznívá také zpívané poselství o relativitě lidských vítězství a proher i o nekonečné cestě za naplněním snů a tužeb. Tento nadčasový vzkaz přijímá muzikálové publikum vstřícně: je divákům srozumitelný a navíc podpořený kvalitním hudebním zpracováním.

Homérův epos ožil v Městském divadle

1. prosinec -1 zdroj New Express

Do hlavní role obsadil hostující režisér Zbyněk Srba Dušana Vitázka, kterého alternuje Petr Gazdík. Hrdinovu věrnou ženu Penelopu hraje Jana Musilová nebo Ivana Vaňková, nymfu Kirké, u které Odysseus na nějaký čas zůstane, Radka Coufalová-Vidláková či Mária Lalková. V paměti rozhodně zůstane kupříkladu pěvecké sólo Heleny Dvořákové jako Afrodity.

Choreografii připravil Igor Barberic, který nedávno získal cenu MdB Křídla v kategorii Nejvýraznější tvůrčí počin. Scénu navrhl Jaroslav Milfajt. Diváci se tak například hned na úvod dočkají odkazu na nejznámější symbol Trojské války - na scéně se objeví obří dřevěný kůň, ze kterého vyskakují nepřátelští vojáci. Inscenace hojně využívá moderního jeviště hudební scény s řadou jevištních výtahů. Kostýmy, například u olympských bohů stylizované do jakési až futuristické podoby, jsou z dílny Andrey Kučerové.

Homérův epos Odysseia ožil v Městském divadle v Brně

Karla Hofmannová 1. prosinec -1 zdroj Kam

Starořecké báje patří k základům evropské kultury, jenže jsou natolik prošpikované bohy a neuvěřitelnými příhodami, že je odsouváme do říše pohádek. Na Hudební scéně Městského divadla v Brně však dostávají nejen staří Řekové, ale i jejich bohové lidské rozměry. Na motivy Homérova obřího eposu o Odysseovi stvořil autorský tým jednotlivě osvědčených umělců (Oldřich Veselý, Miloslav Klíma, Pavel Vrba a Zbyněk Srba) muzikálovou féerii, která měla svoje první uvedení 14. ledna 2006. Z nepřeberného množství materiálu se jim podařilo vybrat stěžejní a propojit je v napínavý děj. Zbyněk Srba se ujal rovněž režie a nutno mu již na počátku složit poklonu za genialitu v jednoduchosti a působivosti režijních nápadů.

V hlavní roli jednoznačně září technické vybavení jeviště, které dokázal režisér do detailu využít. Všechny vymoženosti, které má scéna k dispozici, jsou zapojeny do akcí a v obdivuhodném kontextu vytvářejí iluzi koexistence světa bohů a lidí, bojů i námořních scén a katastrof. Prolínání souvisejících dějů (Pénelopé na Odysseově lodi), Hádés, vtahující mrtvé do své říše, vypálení oka Kyklopovi Polyfémovi či Odysseův hod diskem patří k nejpůsobivějším. Hudba rockera Oldřicha Veselého je jeho vlastní nahrávka, kterou doplňuje - permanentně na scéně působící - čtveřice perkusionistů souboru Dama Dama. Zpěváci mají oproti nim nezáviděníhodnou pozici, neboť při svých live vystoupeních nemají možnost sebekontroly prostřednictvím sluchátek. Přesto se orientovali všichni obdivuhodně, jistě díky hudebnímu nastudování Karla Albrechta a Jany Hruškové. Choreografie Igora Barberiće je efektní a živočišná a interpretům jejich role nepochybně neusnadňuje. Scéna Jaroslava Milfajta je jednoduchá a funkční, zejména nápady jak zobrazit loď na moři a v bouři jsou obdivuhodné. Jde o výjimečnou inscenaci jak výběrem námětu, tak jeho zpracováním i provedením.

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

-->