Vážení divadelní přátelé,

          za všechny kolegy z Městského divadla Brno vám přeju všechno jenom dobré v tom novém roce 2022! Samozřejmě, že na prvním místě ty úplně normální věci, kterými jsou zdraví, štěstí, láska a klid. Ale pak hlavně to, aby nám znovu někdo neukradl čas, tak jako se to stalo mně v roce 2021, který jsem celý prožil se zvláštním pocitem, že ještě pořád trvá rok 2020, a to nejenom proto, že řada i mezinárodních akcí jako třeba olympijské hry v Tokiu odehrávající se v roce 2021 nesly ve svém názvu rok 2020! 

          Když jsem psal dopisy, podepisoval různé smlouvy a kontrakty, vyloženě jsem se zdráhal napsat za konkrétní datum dne a měsíce rok 2021. Ruka automaticky psala 2020. Jsem blázen nebo co? Kalendář přece ukazuje jasně! Ovšem všechny ty dny, týdny a měsíce, kdy jsem nemohl – kdy jsme nesměli dělat to, co máme rádi, to, co milujeme, tedy naši práci – hrát divadlo, se začaly podobat jeden druhému natolik úporně, že se nakonec vzájemně požíraly. Jako by osud přehodil výhybku mého života a ten se ocitl v nekončící smyčce, v níž nelze rozeznat včerejšek od zítřka.

Stalo se mi to tak přesně podle toho, jak náš svět už dávno popisoval moudrý Platón. Vždy jsem jeho ideám rád podléhal, a to i přesto, že jsem si je neuměl zcela přesně představit: „…vidím a vnímám, co se kolem mě děje, racionálně vše přijímám a následně hodnotím, ale s vnitřním pohledem zpět si nejsem zcela tak jistý, zda se to vše, co jsem prožil, neodehrálo pouze v mém vědomí, v mé duši.“ Takže uplynul právě rok 2021? Nebo mi někdo ukradl ten rok před ním? A když se tak jeden rok, a jedno už který, vytratí, neznamená to náhodou, že jsem ani nezestárnul?

          V prastarém Eposu o Gilgamešovi, který byl králem sumerského města Uruk před cca 4 a půl tisíci lety (možná před 4 tisíci osmi sty lety), je jeho hlavní hrdina, král Gilgameš vystaven té nejtvrdší výzvě našeho života: „Jak je to s mou nesmrtelností?“ Prozření mu poskytne šenkýřka Siduri, k jejímuž hostinci na břehu moře Gilgameš zavítá. Nabídne mu jídlo, ale král prohlásí, že nepotřebuje jíst, protože hledá nesmrtelnost. Siduri mu stejně tak prostě jako rázně odpoví, že smrt je součástí lidského údělu a místo toho, aby usiloval o nesmrtelnost, má se, dokud může, těšit ze všech radostí života: „Žaludek si naplň, buď stále vesel! Tancuj a hraj si ve dne v noci! Nechť čisté jsou tvé šaty, ve vodě se koupej! Na dítko zři, jež držíš na své ruce. Ať manželka se raduje na tvém klíně! Takové je lidské počínání.“

          Lépe to nelze vyslovit ani v té naší současné bídné situaci, která jistě není tou z nejbídnějších v lidské historii. Lepší přání do nového roku 2022, který snad bude námi všemi průběžně vnímán ve všech ohledech i ve všech jeho okamžicích jako intenzívně skutečný, pro naši společnost nemám.

          Jen ještě jedno přání navíc. Omlouvám se za neskromnost. Nepodléhejme lidské hlouposti a zlovůli. Je proč s nimi bojovat. Už jenom proto, abychom mohli žít ve svobodné zemi a takovou ji předat i našim dětem, které představují naši skutečnou nesmrtelnost.

          Na shledanou se s vámi v roce 2022 v hledištích našeho divadla za všechny své kolegy těší

Stanislav Moša 1. 1. 2021
Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

-->