prosinec 14/15

Vážení divadelní přátelé,

„už jen pár dnů zbývá do vánočních svátků…!!!“ Tak, a touto větou jsem se dopustil obdobné neplechy, která je pro naše životy v prvních letech třetího tisíciletí tolik smutně typická. Jednoznačně se blíží okamžik, kdy budou velikonoční čokoládoví zajíčci vystřídáni na cca 8 měsíců rozšířeným adventním kalendářem, aby si děti mohly dlouhodobě „odpočítávat“ den po dni, kolik že jich ještě dělí od Štědrého dne, a koledy nás budou doprovázet i na koupalištích… A ta naše lidská „smečka“ si za to může sama – spěcháme a v onom spěchu, kdy je lidské setkávání nahrazováno virtuálními debatami přes internet, podléháme něčemu, čemu se říká konzum. A ve společnosti, které vládne „císař Konzum“, nemá čas význam – dny se neprožívají, ale „odškrtávají“, protože za těmi všedními a zbytečnými dny na nás přece čeká něco mimořádně významného, čímž jsou jednou Vánoce a jindy Velikonoce, a dny mezi těmito diktátory času jsou jenom na obtíž.

            Onehdy mi jedna má dobrá známá poté, co jsem jí popřál k narozeninám omylem o měsíc dřív, s úsměvem řekla: „Ale narozeniny se přece slaví každý den.“ A měla pravdu, vždyť každá vteřina našeho života je natolik vzácná, že by ji nic, byť sebedůležitějšího z budoucnosti, nemělo překrýt.

            Takže zpátky k oné větě, že „už jenom pár dnů nám zbývá do vánočních svátků…“ U nás v divadelním světě se to má s časem zásadně jinak než ve světě ovládaném heslem onoho císaře Konzumu: „Těšte se na věci příští!“ V divadelních sálech našeho divadla se musíme den co den maximálně koncentrovat na to, co právě probíhá – tedy na divadelní představení, na zkoušku, která jej předjímá, a ne na to, co zažijeme zítra nebo za měsíc. A to je zákon jakékoliv umělecké profese. Neumím si představit houslového virtuosa, který by při přednesu své skladby mohl přemýšlet o vánočních dárcích pro své blízké a představoval si jejich reakce u vánočního stromečku, a ani malíře, který by se při jemných tazích svého štětce rozhodoval o tom, kam pojede na dovolenou, a zároveň si představoval, jak si tam bude užívat. Ne, v mnoha našich a nejenom uměleckých profesích je odevzdanost aktuálnímu času tím zásadním principem. A nebýt oné absolutní koncentrace, docházelo by logicky díky nepatřičné roztržitosti, díky nepřijatelné nesoustředěnosti k vytváření paskvilů. 

            „Narozeniny se přece slaví každý den…“ Nádherné ponouknutí k tomu, jak nakládat s největším darem, kterým od narození disponujeme – s darem života. A oslava to nemusí být vždy okázalá. Stačí vědomí, že to nebyl zbytečný den, že jsme jej neprožili v očekávání věcí příštích a už jsme si oddechli, že ho máme za sebou a ten tolik dlouho očekávaný cíl se nám přiblížil tak, jak si pamatuju, že se na něj těšívali vojáci na základní vojenské službě, když stříhali metr nebo zpívali: „Slunéčko zapadá za vysokú horu, zas je den v ……, chvála pánu Bohu!“ Smutné, i když vím, že ta vojna byla vážně hrozná věc, ale život máme přece jenom jeden a narozeniny se slaví… Že ano!

            Takže, už jen pár dnů zbývá do vánočních svátků. A my vám přejeme, aby byly nádherné a milé a kouzelné a šťastné a veselé…, ale hlavně, když už tedy Vánoce, udělejte radost sobě a vašim bližním tím, že navštívíte své divadlo, ve kterém, jak pevně doufám, zapomenete na čas, na to, co vás čeká v blízké, či vzdálené budoucnosti, a budete se oddávat skrze divadelní umění zázraku z fascinace stávající přítomnosti.

            Takže nádherné Vánoce a hlavně každý den úžasnou oslavu vašich narozenin vám za všechny kolegy z vašeho Městského divadla Brno přeje

Stanislav Moša 1. 12. 2014
Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací