Betlém

Vánoce. Pro někoho jen období obzvláštního vyzdobení všech super- a hypermarketů, pro někoho možnost zklidnění a vychutnání zimní pohody, pro někoho naopak období zvýšeného stresu, pro někoho stromek, kapr a bramborový salát, pro někoho jedny z nejdůležitějších křesťanských svátků. Každopádně jeden z příběhů, na kterém stojí naše civilizace, příběh o narození Ježíše Krista. Příběh, který nutká a vybízí k znovuzpřítomňování i na divadelních prknech. Příběh, který si Městské divadlo Brno nechtělo a nemohlo nechat ujít, u kterého nemohlo dopustit, aby chyběl v jeho repertoárové nabídce.

Bylo jen logické, že byl k inscenování „vánočního titulu“ vybídnut režisér Zbyněk Srba, který má k lidovým hrám dlouhodobě blízký vztah – koláž z vánočních lidových her inscenoval již kdysi v mosteckém divadle, před několika lety připravil i inscenaci Pašijí pro pražské Národní divadlo. (Nadto po úspěšné inscenaci Odyssey je logický i jeho režijní návrat do Městského divadla.) Autorský tým (jehož součástí kromě režiséra byl i rektor JAMU Václav Cejpek, dramaturg inscenace Jan Šotkovský a hudebník Dalibor Štrunc) se však rozhodl nesáhnout po existujících lidových hrách a montážích z nich (vzpomeňme jen Kopeckého Komedii o hvězdě), ale vykročil cestou nepoměrně riskantnější. A sice cestou koláže, které nechce jen na divadle oživit líbeznost jesliček (na které již dnes dostatečně parazitují ony v úvodu zmíněné chrámy konzumu), ale nahlédnout betlémský příběh z více úhlů, zařadit jej do širšího biblického kontextu, vzrušovat současným pohledem, provokovat montáží zdánlivě nesourodých prvků.

Tak se v textu inscenace Betlém (Pastorála aneb Hry vánoční) kromě starozákonních a novozákonních motivů a fragmentů z českých lidových her objevují i překlady z lidových her polských, valašský písňový folklór, songy skupiny Cimbal Classic, texty Franze Werfela, Milana Rúfuse nebo Ladislava Fukse. Cílem však není destrukce vánočního příběhu – je jím sugestivní zážitek, bohatá a poutavá podívaná, která nahlédne onu historku, kterou zdánlivě všichni známe (ale známe ji opravdu?), ve vzrušivě nečekaném světle. (Narodil se Kristus pán ovšem chybět vskutku nesmí a nebude.)

Nedílnou součástí představení je hudba Dalibora Štrunce nahraná souborem Cimbal Classic, která volně vychází nejen z moravských vánočních tradic. Baladičnost příběhu podtrhují na scéně i dvě živé kapely (hudecká a klezmerská) a děti souboru Primavera.