Hamlet - pokorný a dynamizující Matrix
Josef Meszáros 11. září 2023 zdroj www.scena.cz
“Stůj! Odpověz! Říkám ti: mluv!” Horacio tak otevírá jednu z nejhranějších tragédií anglického dramatika Williama Shakespeara. Městské divadlo Brno nasadilo tento titul na začátek nové sezóny 2023/24. HAMLET se stal další výzvou pro brněnské inscenátory, v jejichž čele stojí režisér Stanislav Moša. (…) Režisér Stanislav Moša předkládá divákům Hamleta vyzrálého, moderního a bezesporu aktuálního. K textu i k hercům přistupuje s velkou pokorou. Jeho režijní nápady, a mezi ně patří Hamlet ztvárněný současně dvěma herci, nejsou prvoplánové, ale mají své odůvodnění a smysl. Velmi zásadně do sebe zapadají, podtrhují interpretaci Shakespeara, ale v žádném případě se nevnucují, nevtírají se ani se nepodbízí. Prostě jsou jasně čitelné, provokující a na místě.
Celá stavba Shakespearova textu je stylově čistá a srozumitelná. Interpretace Stanislava Moši dává všem výstupům, chcete-li obrazům, řád a smysl. Všechny scény, bez příkras a patosu jasně klíčují Shakespearův záměr. Z dané inscenace máte pocit, že Hamletovi začínáte rozumět hned napoprvé.
Celé pojetí dané inscenace nestojí jen na režisérových nápadech, a znovu zdůrazňuji pokorné a poctivé inscenování, ale o své si říká každá inscenační složka. Ať už je to “prázdná” scéna (autor Christoph Weyers), která podtrhuje slova (Slovo - a to uvádím záměrně, protože celý text Hamleta je skutečně geniálně až brilantně napsaný). K tomu patří dobrý překlad Jiřího Joska. Vraťme se ke scéně, protože její “prázdnota” je zaplněná jednoduchými hranoly se čtvercovou postavou. Tyto mění barvu a nastupuje symbolika a výklad barevného řešení (modrá, bílá, červená, fialová, růžová ad.). Hranoly jsou statické nebo dynamizující. Až máme pocit, že se na jevišti objevuje digitální svět Matrixu, ale hlavně tato světelná a scénografická čistota opět podtrhuje slova (Slovo).
A dostáváme se k hudbě, protože když je “prázdná” scéna, pak diváka musí zaujmout kostýmy, herecké výkony a hudba. A ta od Mirka Vuksanoviće nabízí nejen hudební atmosféru, ale zvukově dokresluje dění na scéně s veškerým možným hudebním tajemstvím, ať už jsou to hudební motivy, nástrojová interpretace, ale hlavně stylová pestrost. Těšit se můžete i na rockovou hudbu a jiné styly.
Centrem inscenačního dění vždy zůstává herec. V případě Městského divadla Brno je jasné, že všichni herci na sebe vzájemně slyší, tím je inscenace po stránce sdílení velmi kvalitní. Každý na jevišti, ať je v jakékoliv roli, je výraznou hereckou osobností.
Duch mrtvého krále, Hamletova otce, v podání Petra Halberstadta nabízí ve zkratce nejen výzvu jít za pravdou, ale vyniká důrazným gestem zdvižené ruky - nejen zmíněné “jdi za pravdou”, ale “dej si pozor”. Viktor Skála nabízí Polonia velmi distingovaného. V oblakové scéně divák vnímá jeho bezpáteřnost. Vedle toho dává najevo starost o své děti, byť v případě syna jsou jeho rady směřované opět k falešné přetvářce. Totéž platí i v případě životních rad vůči Ofelii. Petr Štěpán, Claudius, si mocensky hraje s každým, kdo mu přijde pod ruku. V očích diváka jde za hranici morálky. Velmi expresivně se zmítá ve scéně, kdy přiznává svůj zločin. Snaží se udržet si moc a přes svou sílu má z Hamleta strach, zejména z jeho vlivu na lid, který mu je velmi nakloněn. Gertruda Aleny Antalové je zmítaná vztahem k oběma bratrům. I když na povrch nevyplývá její motiv, proč hned po smrti manžela následuje jeho bratra, přesto rozeznáme její obavu o syna Hamleta. Nejsilnější je v závěru inscenace, kdy se pro něj obětuje.
Michal Isteník a Martin Mihál coby Hamlet. I přes všechny obavy, že zdvojení hlavní postavy bude falešné, není tomu tak. Každý z nich má jinou hereckou zkušenost, a tím se jejich Hamlet stává přinejmenším zajímavým a působivějším. Dělba jejich replik, výstupů a gest je natolik přirozená a výborně timovaná, že tento režijní trik přijmete s obdivem. Nových rozměrů nabývá Hamletovo setkání s matkou. Ta sklíčená klečí na proscéniu a Hamlet - Michal Isteník a Martin Mihál - ji z obou stran předkládají její činy. A najednou se z dialogu Gertruda a Hamlet (míněno jeden herec) stává dialog výčitek. A svědomí je neúprosné a drtí každého ze všech stran. A to se právě tímto “trialogem” povedlo.
Rovněž je pohybově zdařilý souboj Laertes (Kristian Pekar) versus Hamlet, nejen ve vizuálním pojetí, kdy nejde o třeskutý souboj s meči, ale nervy drásající souboj v náznacích, o to působivější, kdy fungují oba herci (Michal Isteník a Martin Mihál), ať už s mečem, nebo slovy.
(…) A jaký je tedy ten Hamlet v Brně? Určitě Mošův, podobně jako ve Smetanově divadle v 80. letech byl ten Macháčkův. Děkuju. A stačí se jen zastavit, odpovídat a promluvit si.
