Žebrácká opera

Žebrácká opera

  • Žánr Činohra
  • Scéna Činoherní scéna
  • Premiéra14. září 2019
  • Délka představení2:40 hod.
  • Počet repríz21
  • Cena 450 - 480 Kč

komedie

Žebrácká opera je právem považována za divácky nejpřitažlivější Havlovu hru. Její předlohou je již od 18. století oblíbená stejnojmenná hra Johna Gaye, která svého času inspirovala i světoznámou adaptaci B. Brechta a K. Weilla. Jedná se o hru, v níž dva šéfové konkurenčních zločineckých gangů Macheath s Peachumem a s nimi zkorumpovaný šéf policie Lockit bojují o moc nad londýnským podsvětím.

Jedinečnost Havlovy adaptace tkví v důsledně nesentimentálním pohledu na mafiánské praktiky vůdců londýnského podsvětí (a potažmo i vůdců světa). Princip bezzásadovosti a lži je tu doveden ad absurdum: každý lže každému a každý každého zrazuje. Nikdo není tím, kým se zdá být. Téma je umocněno jazykem, který je v komickém rozporu s postavami: gauneři, zloději a prostitutky se vyjadřují vysoce kultivovaně, jako dokonalí gentlemani a zároveň odborníci na psychologii, sociologii, etiku atd.; s neúprosnou logikou vrší argumenty pro svá stanoviska i pro případné změny těchto stanovisek, obratně manipulativně vysvětlují své podlé činy a svá selhání, čímž u diváků vyvolávají salvy smíchu i mrazivé zjištění dokonale fungujícího podvodu světa.

Pravda nevítězí, protože každý zde má tu svou, a i ta platí jen, když se to vyplatí. Idealismus je směšný a musí zákonitě zemřít tam, kde za všech okolností vítězí pragmatický cynismus.

Autor

  • Václav Havel

Asistent režie

Kostýmy

  • Zuzana Štefunková-Rusínová

Scéna

  • Tomáš Rusín

Hudba

  • Petr Hromádka

Plakát

  • Tino Kratochvil, Petr Hloušek

Dramaturgická spolupráce

  • Jiří Záviš

Umělecký záznam a střih představení

  • Dalibor Černák

Světelný design

  • David Kachlíř

Macheath, šéf zlodějské organizace

Peachum, šéf jiné zlodějské organizace

Peachumová, jeho žena

Polly, jejich dcera; Vicky

Lockit, šéf policie

Lockitová, jeho žena

Lucy, jejich dcera

Filch, nezávislý kapsář

Diana, majitelka "dámského salónu"

Ingrid - její zaměstnankyně

Jim; John

Jack; Harold

Opilec

Šenkýř; Hlas pána

Biřici

HAVEL JE I DNES TREFOU DO ČERNÉHO

Luboš Mareček 26. září 2019 zdroj Lidové noviny

(…) V režii Hany Burešové vznikla zábavná inscenace s výmluvnými přesahy k dnešku. (…) Výsledkem je tvrdě cynický pohled na mechanismy moci, ale i vztahy v jakékoliv totalitní či zkorumpované společnosti. (…) Divák přesně cítí, že všichni tito hochštaplerští svatouškové a jejich nóbl jazyk jsou vlastně jenom rétorickou zástěrkou špinavostí a podvodů, jak to známe i z reality dnešních dnů. Možná jen se všichni ti podvodníci kolem už ani nesnaží tolik schovávat za naoko duchaplnou mluvu a ušlechtilé myšlenky. (…) Režisérka nedělá z Havlovy hry doslovnou moralitu nebo mravoučnou satiru. Naopak za použití herecké naivní přímočarosti, scénické panoptikálnosti a okatých klišé vystrkuje k publiku směšný obrázek, tedy jak to funguje, když se zločin a zákon takto naoko ušlechtile bratříčkují. Výsledný nenuceně jízlivý a parádně svižný dojem umocňují v tomto stopadesátiminutovém večeru všechny scénické složky. K inscenaci stvořil výtečnou ryčnou muziku Petr Hromádka. (…) Prostá scéna Tomáše Rusína představuje obrovskou šedou krychli. (…) Burešová vše inscenuje jako epické a důsledně přiznané divadlo. (…) Inscenace je ovšem jedinečná zejména v práci s herci. Představení je ukázkou opravdu mistrovských výkonů ve zvoleném a popisovaném žánru. (…) Jednou z kvalit inscenace je totiž právě obsazení Petra Štěpána do hlavní role zlodějského šéfa a sukničkáře Macheatha. Jde o jeden ze špičkových výkonů protagonisty v poslední době. Štěpán naprosto přesně zužitkuje svůj cit pro jazyk, slovní pointu i záměrným přehráváním intonace. Burešové inscenace je ovšem skutečným defilé zdařilých výkonů jako je Macheathův konkurent v podání Jana Mazáka tady prohnaného, k policii úslužného a domácky uťápnutého Peachuma. Výtečná je Markéta Sedláčková v roli jeho pragmaticky i hlasově zdrsnělé ženy nebo Radka Coufalová coby osudová děvka Jenny. A dá se pokračovat chválou na obě Macheathova děvčata Polly a Lucy, jak je hrají Katarína Mikulová a Eliška Skálová. (…) Návraty k tomuto Havlovu textu mají smysl a takto i dnes představují herecké a divácké zisky.

 

ZASE TEN HAVEL?

Peter Stoličný 20. září 2019 zdroj www.eurozpravy.cz

Městské divadlo v Brně uvedlo jako svou první činohru sedmdesáté páté sezóny hru Václava Havla Žebrácká opera. (…) Ujali se jí dramaturg Štěpán Otčenášek a režisérka Hana Burešová. Kukátkové jeviště Tomáše Rusína mělo výbornou atmosféru uzavřeného prostoru, do kterého se občas nečekaně vcházelo a vycházelo. Civilní kostýmy Zuzany Štefunkové-Rusínové přesně uváděly a doplňovaly postavy inscenace. A živá hudba skladatele Petra Hromádky s hudebním nastudováním Dana Kalouska výborně svou skoro až smutnou groteskností dotvářela atmosféru toho podivného podvodnického příběhu. Z herců excelovaly dvě postavy: Jan Mazák, dobrácký taťka a mazaný šéf Peachum, a na druhé straně fešák a svůdce, konstruktér bizarních přesvědčovacích metod Petr Štěpán v roli druhého gangstera Macheatha. Ty dva herecké výkony byly brilantní. (…) Oduševnělost těch dvou vytvářela nádhernou komiku. K tomu ještě přesvědčivé manželky zločinců, Markéta Sedláčková. A Eliška Skálová také výborná jako Lucy. A nezapomeňme na majitelku bordelu Dianu, kterou moc hezky a šarmantně zahrála Alena Antalová. Viktor Skála jako velitel policie byl stejný gauner jako zločinci, které honí, a bylo vidět, jak se v té postavě s radostí zabydlel. (…) Havel promlouvá k divákovi zajímavým jazykem. Mnozí jeho hry hodnotí jako absurdní. Mně se takové nezdají. Spíš je absurdní doba, ve které se ty příběhy odehrávají. A hlavní absurdita je, že jeho hry byly aktuální v pitomé totalitě, ve které jsme žili, i v době dnešní. (…)

 

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací